Sobotní koncerty se konaly v prostoru zvaném Czasoprzestrzeń. Ten se nachází mimo centrum, v ulici Tramwajowa a ukázal se být (bývalým?) tramvajovým depem. Stačilo sledovat koleje, vedly až přímo před vchod do objektu. A ano, dojeli jsme tam tramvají. Prostor poměrně syrový, industriální, potemnělý, na takovouto akci vyhovující. Původně jsem chtěl stihnout i polský projekt WE WILL FAIL, ale nějak jsme se zasekli u pivních speciálů v centru (mj. mangová IPA), takže dorážíme až na posledních cca 10-15 minut. WWF tvoří jedna slečna (paní?) a jde cca o kombinaci převážně potemnělé, rytmické, spíše ambientnější elektroniky (minimal techno/post-techno?), drone, industrialu, jemnějšího noise, některé věci jsou lehce experimentální. Těch 10-15 minut bylo docela fajn, jen to mohlo být (opět) víc nahlas.

Londýnští EMPTYSET začínají brzy poté. Hrálo se (očekávatelně) převážně z poslední desky Borders a EP Skin. Žánrová kombinace je zčásti podobná jako u WWF. Základ tvoří beaty, někdy spíš basové pulsy, většinou v pomalejším tempu, často to díky tomu má až jakýsi rituální nádech. Ty jsou doplňovány temnými, drone/noise/industriálními plochami a zvuky, většinou dost abrasivními, někdy to připomíná rezonance jakoby nestíhajícího reproduktoru, ovšem tady je vše precizně a ostře ohraničeno a kontrolováno. Je to vlastně dost minimalistické, jde o práci s detaily, malými změnami, hypnózou a budováním temné, chladné, odlidštěné a nehostinné atmosféry. Co se týče věcí z loňského EP, trochu jsem čekal, že s sebou přitáhnou onen záhadný strunný nástroj, na kterém to z větší části stojí, ale oba pánové vše pouštěli pouze z notebooků a dalších elektronických zařízení. Mohla být i nějaká projekce, ale vlastně mi nakonec její absence vlastně nijak zvlášť nevadila. Zvuk kvalitní, aparatura stíhala a hrála dobře, v některých místech basy rezonovaly celým tělem, nicméně… budu asi za věčného nespokojence, ale já bych si to stejně dovedl představit ještě trošku víc nahlas a ještě masivnější. Po pár skladbách se přesunuju jako správný „tekken“ přímo před jednu z „věží“ aparatury a tady jsem byl už konečně spokojený. V poslední třetině navíc rozjeli i nějaké trochu údernější rychty (asi něco staršího), a také jednu ze dvojice Eye (možná i obě části, už si nejsem jistý) z posledního EP, které skvěle pracují s akustikou, mikrotonalitou, táhlými vokály a vůbec je to slušná rituální psychedelie. Stejně jako u Harrise předchozí den musím sice konstatovat, že jsem to čekal celkově o maličko lepší, ale jo, bylo to dobré, místy velmi intenzivní až pohlcující.

Oproti předchozímu večeru tu bylo i víc lidí, řekl bych možná 80-100 (?). Pro našince byl celkem nezvyklý fakt, že se ani na pátečním, ani na sobotním programu neprodával tvrdý alkohol, jenom pivo a nealko, naštěstí jsme měli vlastní zdroje. Při náhodné domácí ochutnávce jednoho tracku bristolských GIANT SWAN a shlédnutí promo fotky jsem je (skoro) odsoudil jako (hipsterskou/pseudo) experimentální blbost s umělými a iritujícími zvuky. Když bych si poslechnul víc, zjistil bych, že je pro ně typické spíše tvrdší, rovné techno, protkané tu více, tu méně zajímavými elektronickými linkami, občas až lehce noiseovými. Tvoří ho dva pařící týpci na stole plném záhadných zařízení, mixpultů, efektů a kabelů. Ten s vizáží vyhublého skinheada do toho občas něco huláká přes hodně zechovaný mikrofon (nechci to nějak shazovat, ani moc přirovnávat, ale nějak se mi u toho vybavili i Scooter). Je to vlastně poměrně jednoduché, ale naživo to zkrátka až překvapivě dobře maká, takže si tu jejich rychtu ještě něco přes půl hodiny celkem užíváme, party se docela rozjela, ale nás pomalu přemáhá únava, tak to ještě před koncem setu balíme… Po GS hráli ještě irští Lakker (také cca experimentální techno), to už jsme ale bloudili kolem jiné vozovny tramvají v severní části města, kam jsme nějakým omylem odjeli. Nakonec jsme šťastně dobloudili až na (bývalý) ostrov Tumski a dali si neplánovanou noční procházku kolem katedrály sv. Jana Křtitele a dalších památek, v tuto noční party dobu téměř bez turistů, k tomu svítil freezing moon (zima byla fakt slušná) a tak vůbec to mělo svoje kouzlo. Mj. jsme už v centru šli kolem jakéhosi starého kláštera, z kterého rovněž dunělo techno. Zvláštní.

-----

O Wrocławi jsme už něco psali v reportu před 4 lety, doplním jen pár nových postřehů a zajímavostí. Buď jsme tehdy špatně hledali (resp. moc nehledali - vyjma viaduktu v ulici Bogusławskiego), nebo prostě došlo v mezičase k velkému boomu craft beer hospod (asi kus od obojího), každopádně se dá především kolem hlavního Rynku natrefit na nějaký takový podnik snad v každé druhé ulici a teď se bavíme o hospodách s klidně 10-20 pípami a některé kousky byly chuťově opravdu dobré, zajímavé až lehce bizarní (převážně v dobrém). Doporučil bych, kromě zmíněné Pinty i Pogromcy (zvláštní to název) a Kontynuacja. Podobné je to i s veganskými bistry, dali jsme si mj. vynikající kaštanový burger (v Krowarzywa), „tradiční“ pierogi (název už nevím) a luxusní dortíky (v Bez Lukru). Jižně od centra, v aleji Wiśniowa se nachází dosti zvláštní vodárenská věž, říká se jí dnes mj. Stephan Tower, postavena byla roku 1905 dle návrhu architekta Karla Klimma a připomíná kombinaci pohádkového/fantasy hradu a kosmodromu pro odpalování raket. Je vyzdobena mj. reliéfy různých kreatur a jedna z nich vypadá přesně jako Tolkienův Gollum/Glum (i s rybiškou), což je vzhledem k dataci stavby záhada. Zaujaly mě i ikony v řeckokatolickém kostele sv. Vincenta a Jakuba. Tmavá kůže některých světců se dá ještě pochopit, ale u pár z nich to vypadalo spíše na warpaint (roní černé slzy?). Inspirace pro Batushka?