Sbírání tipů za červenec se neslo v líném letním duchu, takže tipů není monstrózní množství, jako tomu bývá obvykle. Jak řekl brutusáček: „Dovolená a suckeři.“
 
 
FALLUJAH – The Flesh Prevails (2014)

Máme tu jen jeden společný tip – jde o desku, která se objevila i v červnovém Albu.

Bizzaro ji obdivuje už druhý měsíc: „Nová deska mladíků z Bay Area snese nejpřísnější měřítka. Atmosférická verze progresivního či technického death metalu, která místy zní až jako dvě kapely hrající současně. Prvotřídní dynamický tech death s kosmickými podkresy, nápaditou instrumentací a ne vždy tradičními strukturami skladeb, silným vokálem a excelentním zvukem pro mě dělají z téhle desky zásadní záležitost. Metalový shoegaze!“

„O této desce se ještě asi hodně namluví a napíše superlativů – a zcela oprávněně. Z prvních dojmů mi tato deska přišla jako náhradník za vyčpělejší Faceless, ale s větším počtem poslechů člověk zjistí, že je to úplně někde jinde. Skvělé kompozice, riffy, samply a já mam po dlouhé době desku moderního death metalu, který se dá poslouchat,“ zazněla slova brutusáčka.

Kuba: „Jedna z top nahrávek pro tento rok? Pod to se klidně podepíši.“
 
 
A teď už tipy, tentokrát nerozděluju na novinky a staroby.

bizzaro

EXIST – Sunlight (2014)
– Už první nahrávku Exist jsem zde vyzdvihoval a debut si s tímto EP rozhodně nezadá. Sunlight sice již nepůsobí tak silným dojmem, protože člověk ty věci tak nějak již více čeká (EP toho dost poodhalilo) a kapela především místy sklouzla k jasnějším nákresům a o něco méně experimentuje, ale i tak Max Phelps (Cynic, Death to All) se svou kumpanierií určitě předkládá jedno z nejzajímavějších alb tohoto roku.

PLEBEIAN GRANDSTAND – Lowgazers (2014)
– Když se poohlédnu po minulých albech měsíce, obskurními záležitostmi to v nich jen dýchá. A ani tento měsíc není výjimkou. Label Throatruiner tyhle věcičky přímo vyhledává, a i když se zabývá spíše těžkotonážními, blacking a sludge hardcory, Plebeian Grandstand spadají do blackmetalových vod. Ale to by nebyli Throatruiner, kdyby to byl jen ledajaký black. Takže: temnota, špinavost, surovost, podivnost… Lowgazers je záležitost pro fanoušky Kriegsmachine, Deathspell Omega a podobných záležitostí.

DECREPIT SPECTRE – Coal Black Hearses (2009)
– Velká škoda, že je Coal Black Hearses jedinou nahrávkou toho zajímavého mezinárodního (Francie, Anglie, Finsko) projektu. Hraje se black metal, ale opět podivně, pro někoho snad avantgardně, pro někoho snad víc metalově, ale rozhodně s myšlenkou a nekonvencí. Doporučení? Zpívá Kvohst!

sicky

VOLUMES - No Sleep (2014)
– Solidní djent, tvrdá, ale i docela variabilní deska, podle mě je tahle parta jedním z koňů žánru.

OPETH – Pale Communion (2014)
– Sice mám radši starší (tvrdší) desky, ale tohle jejich sedmdesátkové art-prog nasměrování také není marné, novinka určitě lepší než minulé Heritage. 

brutusáček

BANE – Don't Wait Up (2014)
– Za ten týden od koncertu na Fluffu jsem touhle deskou naprosto pohlcený. Bane oznámili odchod do důchodu a já si nedokážu představit lepší desku, která by tento konec měla reprezentovat.

ANATHEMA – Distant Satellites (2014)
– Nová Anathema nenabízí starým fanouškům této kapely vůbec nic. Pokud byla pro tuto část fanoušků předcházející deska zlomenou holí, tohle nemá smysl vyhledávat. Já jako správný emař hodnotím velmi pozitivně. Ještě míň kytar a ještě víc elektroniky!

PUP – PUP (2014)
– Jedno léto jsem si děsně ujížděl na Set Your Goals, letošní punkrockové léto je ve znamení kanadských PUP.

MORRISSEY – World Peace is None of Your Business (2014)
– Já bych asi pár skladeb vyškrtl, ale jinak schvaluju, jak tento pán hudebně stárne.

popové okénko
KATE PERRY – Prism (2013)
LILY ALLEN – Sheezus (2014)
konec popového okénka

ABORTED – The Necrotic Manifesto (2014)
– Takovej jednolitej válec, ale proč ne.

ANIMALS AS LEADERS – The Joy of Motion (2014)
– Království za Woven Web vidět naživo! 

gorth

SYK – Atoma (2014)
– Solidní jazz–grind–noise rockový nátlak, jasně související s dalšími italskými věcmi jako Zu, OvO, částečně i s norskými zvěrstvy Ultralyd/Noxagt. 

CIRCLE – Leviatan (2014)
– Excelentní. Circle pro jednou vzdali hevíkovou recesi a udělali vynikající hypnotickou psych folkovou desku blížící se spíš jejich vedlejšímu projektu Rättö ja Lehtisalo. Mám pocit, že používají banjo.

STIAN WESTERHUS AND PALE HORSES – Maelstrom (2014)
– Westerhus je kytarista, který před sebou má na koncertech bez přehánění metr čtvereční efektů. Tady se snaží dělat rock nebo písničky, což znamená, že si v pevnější písňové struktuře tvoří stejně podivné zvuky jako na těžce abstraktních sólovkách. Začátek desky slabý, ale později dojde i na geniální On and On a pár dalších pecek.

THE BUG – Void/Function + Save Me/Fuck a Bitch (2014)
– Žádný ze zatím pěti zveřejněných songů z ohlášeného nového alba není ultimátní taneční pecka, což je poněkud zneklidňující. Jakoby Bug zkoušel experimentovat s „pouze zajímavými“ výsledky. Po excelentní London Zoo tak asi přijde propad. Na druhou stranu, kdo by čekal, že udělá výborný track pro Liz Harris aka Grouper? 

CIRCLE OF OUROBORUS – Kuuhun Kahlittu (2014)
– Asi před osmi lety udělali CoO splitko s Urfaust. Teď to zní, jako kdyby s nimi udělali kolaboraci. Víc BM než většiny jejich tvorby z posledních let. 

NATURAL SNOW BUILDINGS – The Ghost Country (2014)

NOXAGT – Brutage (2014)
– Před x lety jsem si po kotkově recenzi pustil Ultrallyd a jsou super. Noxagt je jejich spřízněný projekt, ale byl nutný kotkův tip na ně, abych si je konečně poslechl. Jsou super. Norsko, noise rock posunutý nějakým jazzovějším vnímáním.

SABBATH ASSEMBLY – Quaternity (2014)
– Postupně jsem se do toho dostal, hodně kompaktní, nenápadně zajímavá věc.

PAPIR – IIII (2014)
– Hrozná pohoda. Často používají ty nejprovařenější psych rockové postupy, ale díky jakémusi citu pro uměřenost a minimalismus to nevadí. Dlouhé skladby nenudí, ale příjemně kolébají. Výborně použité bicí.

THE SOFT PINK TRUTH – Why Do the Heathens Rage? (2014)
– Ne že by to byla až taková pecka, ale když udělá člen Matmos album coverů, kde takříkajíc přebarví bm narůžovo, stojí to za zmínku. Black metal is gay.

SHACKLETON – Deliverance Vol. 1 (2014)
– Shackleton je génius. Jednak má už nějakou dobu svůj vlastní žánr, jednak je ten mix Muslimgauze, Reicha a tanečnější elektroniky (dub techno?) neuvěřitelná jízda. Asi takhle, když se člověk plouží v pět ráno z klubu a uvědomí si, že ve vedlejší místnosti hraje Shackleton, musí si aspoň půlhodinku dát.

JACASZEK – Piesni (2013)
– Mix moderní klasiky s elektroakustikou. Nádherné náboženské písně.

NAČEVA + PAVLÍČEK – Mami (2008)
– Úplně jsem na to zapomněl, ale je to fakt super trip hop, přibližně. 

LARKIN GRIMM – Parplar (2008)
– Mění se mi vkus, nedá se nic dělat. Dřív mě to spíš nudilo, teď mi přijde tenhle vyjetý folk skvěle osvěžující.

SIX ORGANS OF ADMITTANCE – School of the Flower (2004)
– Nemám naposlouchané své nejoblíbenější kapely od a do z. Takže si občas udělám svátek a dám si nějaké neznámé album, od kterého čekám hodně. Six Organs of Admittance jsou asi nejosobnější z těchle „nej“ kapel a tady je minimálně jeden song, který perfektně ukazuje genialitu Bena Chasnyho. Titulní track má přes deset minut a je postaven na jediném kytarovém motivu, pod který se lehce přidávají další věci. 

AddSatan

ARVE HENRIKSEN – Cosmic Creation (2014)
– U gortha bodoval už v únoru, já se k němu pořádně dostal až teď. A jo, i přes kvality loňské Places of Worship je tahle deska ještě zajímavější, odvážnější, experimentálnější, záhadnější a asi i temnější. Více do Supersilentovského „free form“ stylu, který se prolíná s, pro Henriksena typickou, najazzle ambientní krásou.

LABRADFORD – Prazision (1993)
– Jedna z prvních kapel, řadících se + - do post-rocku, tady ještě hodně ambient/droneová záležitost, která má v některých skladbách zvukově i náladově blízko ke starším Stars of the Lid (se kterými je kromě labelu Kranky pojí i jedno splitko), jiné zase směřují do „slow/sadcore“ minimalistických písniček. Překvapivě funkční, nápaditá a poměrně originální záležitost i na dnešní poměry.

NICO – Desertshore (1970)
– Nico asi zná každý, minimálně z její spolupráce s The Velvet Underground. Její sólová tvorba je však mnohem zajímavější a odvážnější. Experimentální/avantgardní folk s vlivy komorní vážné hudby, droneové vlny na harmonium i kytaru a hlavně ten okouzlující zpěv! Zvláště úvodní dvě a pak závěrečná dvojice skladeb je naprosto skvělá! A řekl bych, že tady bude prazdroj všech těch dnešních (i minulých) gothic-folkových div. 

Kuba

ARTIFICIAL BRAIN – Labyrinth Constellation (2014)
– Death metal pro fans takových Gorguts, Ulcerate, Gigan či Flourishing.

NOCTURNUS – The Key (1990)
– Desce bude příští rok pětadvacet a stále neztrácí nic ze své výjimečnosti. KVLT!

IMPACT FUZE – Moscow (2011)
– Jazz rock/fusion trio z Ruska. 

Sud

KVIST – For Kunsten Maa Vi Evig Vike (1996, vinyl 2014)
– Ultimátní jméno kapely. Black metal na hranici avantgardy. Co je za ní pro gortha .) Jinak desku jsem docenil až dlouho potom, co mi ji Herr Coronore představil, o to víc ji ale občas sjíždím.

GIANNI

CLEFT – Bosh (2014), CLEFT – Whale Bone (2012)
– Sympatická kapelka z Manchestru - pro mě novým objevem, na který sem narazil při svých toulkách světem internetu. Kapela sama sebe nazývá jako „turbo prog“ – něco si pod tím představit je těžký, ale po poslechu jejich poslední desky Bosh ono pojmenování možná dává smysl. Klidná, emotivní písničkovost hudby je rázem roztrhnuta s pomocí hardcorových riffů, tu a tam trochu polámaných, což dodává hudbě Cleft zvláštní rozměr. Nedokážu určit podobnost s jinými kapelami, Cleft si berou tady něco a támhle si půjčí něco jiného, nicméně jako celek to funguje parádně a já je můžu jen a jen doporučit.

COMBAT ASTRONOMY – Kundalini Apocalypse
– Nevím, zda je to jen můj pocit, ale tahle deska je oproti těm předchozím více přímočará a nutno podotknout, že mi tolika necuchá nervy, jako třeba Flak Planet. Možná že je to tím, že na KundaApo je zvuk trochu více čitelný a né tak zatěžkaný právě jako u předchůdců. Pro Combat Astronomy mám vcelku slabost a mám rád všechny jejich počiny, ale KundaApo ve mně zatím zanechalo asi nejmenší stopy. Uvidíme časem. 

pf

OPETH – Pale Communion (2014)
SWANS – To Be Kind (2014)
LITTLE DRAGON – Nabuma Rubberband (2014) 

gába

MANES – vše
LETHE – When Dreams Become Nightmares (2014)
STATION DYSTHYMIA – Overhead, Without Any Fuss, The Stars Were Going Out (2013) 

Cronic

ČAD – Čertova kovadlina (2014)
– Zábavný mix rocknrolu a metalu naspievaný klasicky v slovenčine s parádnym zvukom mixovaným v Rutanovej Mane. Ako nenáročné počúvanie fajn, na koncerte to bude znieť ale určite lepšie. Btw pesnička Dunaj ako keby vypadla z niektorého albumu Amon Amarth :)

TRAP THEM – Blissfucker (2014)
– Grind'n'roll jazda prekladaná sludgovymi vsuvkami, k tomu nabrúsený švédsky zvuk. Toto sa mi teda určite ohreje zopár mesiacov v prehrávači.

EVERY TIME I DIE – From Parts Unknown (2014)
– Musím súhlasiť so Sickym. Jeho HC tip z minulého mesiaca funguje naozaj veľmi dobre. 

LooMis

SERDCE – Timelessness (2014)
VALLENFYRE - Splinters (2014)
MONUMENTS – The Amanuensis (2014)