Zdravíčko, velectění! První letošní jarní várka nových hudebních tipů se nese ve slavnostním duchu. Marast totiž po nekonečném odkládání a ryzího čekání na Godota shodil starý kabát a navlékl se do nové košile. Tuším, že ve stověžaté na toto konto padlo mnoho, přemnoho panáků... Ale to nic, nyní už k čerstvým deskám z léta páně 2011. 

Obscura

Omnivium

 
Němečtí prog/deatheři Obscura přicházejí s novou deskou. Ta minulá se dočkala v řadách fanoušků melodičtějšího schuldinerovského pojetí kovu vřelého přijetí. Podle prvních ohlasů na novou placku Omnivium se skupině údajně podařilo dostat zpoza nálepky „adorace božských Death“. A nyní již pan LooMis: „Je s podivem (a trochu neuvěřitelné), jak se tahle kapela vypracovala. Ještě si dobře pamatuju vystoupení v Matrixu před Suffocation, kde se ostýchavá čtyřka vedená Steffenem Kummererem pokusila nastínit svou vizi progresivního thrashe a výsledek byl horší než rozpačitý. O rok později Steffen provedl radikální řez, všechny z kapely vyhodil a začal (podobně jako třeba Muff budovat vizi nového stylu na hudebnících, kteří již měli něco za sebou a hlavně byli schopni jeho nápady naplno realizovat. A ejhle, stalo se něco podobného jako u Death a Necrophagist. Omnivium se nyní již naplno oprostilo z přímých vlivů Death a pokračuje v linii maximálně hutného, natlačeného technického death metalu.“ LooMise zdravím a říkám, že si to teda poslechnu....

Maruta

Forward Into Regression

 
Začněme slovy mistra Gáby: „Vidím to naprosto jasně. Forward Into Regression = Ion Dissonance a Malignancy sedí ve Formuli 1 s nohou na podlaze a šňupají tuny koksu.“ Stručné, jasné, výstižné. Floriďané s novinkou možná trochu překvapí, deska totiž není od prvních poslechů takový chytlavý nakopávák jako před pár lety debut. I když obsahuje řadu vysloveně přímočarých momentů s jasným sdělením, jako celek je nepřístupná, nekonvenční a specificky strukturovaná. A to nejen návazností jednotlivých skladeb, ale i dílčích riffů, které spojila hlava pomazaná. Grindcore pro 21. století. Více v recenzi, která zaklepe na dveře brzy.

Concealment

Phenakism

 
Portugalci podruhé. Debut zněl jako srážka Korn s Ion Dissonance a dal se shrnout do sousloví „nervi mi ty nervy“, ovšem na přijatelný způsob. Disharmonické, chytlavé, osobité, s neotřelými instrumentálními výkony. Dvojka ovšem notně přitvrzuje, a to na všech frontách. Nepřístupné, zadumané, sevřenější, při prvních posleších o dost nepochopitelnější. Hošani se více soustředili na budování stísňující atmosféry podpořené samými nelibozvučnými harmoniemi a na desce mnoho momentů, při nichž si lze oddechnout, nenaleznete. „Lehce zvrhlejší, atonálnější, zastřenější, více vlivůGorguts a podobných záležitostí. Deska je komplexnější a zdá se, že se chlapci našli. Doufejme jen, že plánované evropské turné se nám nevyhne.“ Tolik Bizzaro. Mně cosi našeptává, že máme co dočinění s albem, které se po delším čase strávení bude ohřívat na výsluní všemožných bilančních článků, jež standardně vycházejí na začátku roku...

 
            Vítězný trojlístek je za námi a nezbývá, než se podívat do přehrávacích krabiček dalších fellaz. Brosqua se pustil do zbrusu nového EP dnes už progerů Between the Buried and Me. A chválí! „The Parallax: Hypersleep Dialogue je po delší době jejich deska, která dokáže udržet posluchačovu pozornost po celou hrací dobu a každý její moment je zábavný. Hráčská ekvilibristika a spousta hudebních nápadů se kloubí s nadhledem a vizí. Mix všech možných postupů a hudebních žánrů odjazzu přes hardrock ke zběsilému modernímu death metalu / metalcoru. Výborná záležitost!“

            To Annal se vrací o deset let zpět, kdy ještě vlasy rostly a patnáct piv za večer nebyl problém... Ale s Viral Load to zase půjde! S Practitioners of Perversion je možné vše. „V rámci nostalgického období sjíždím tenhle slamující TXBDM s atmosférou. Doporučuju spíš starší desky. Kytarista Shawn Whitaker později kapelu obnovil jen jako one-man band a udělal tak z Viral Load slabší verzi své druhé kapely Insidious Decrepancy. Dobrá zpráva je, že už mu to asi došlo. Po splitku s Putrid Pile má ještě následovat další EP v podobném stylu, ale na další desce se chce vrátit ke kořenům a z Viral Load má být opět regulérní kapela včetně živého bubeníka.“

            A opět obrat křižníkem někam do Mexického zálivu. Jak to? Trym si lebedí v 16 Horsepower a jejich Sackcloth 'N' Ashes. Tak povídej, co tam všechno slyšíš: „Klenot alt-country, zhudebněná Amerika, pokora před Pánem, whisky, pot a prach. Groove, atmosféra, všechno. Málo superlativů je pro tuto desku (potažmo celou kapelu - již mrtvou, ale část včetně leadera pokračuje jako Woven Hand) dost výstižných. 

 
            Tak to bychom měli. Gorth nepřekvapil a opět trápí sluchovody a dopřává si černých kakofonií s horkou novinkou Blus Aus Nord. „Kapela je na 777 - Sect(s) jako vždy naprostým originálem, ale zase tak trochu jiným. Základem je rozklad MoRT, ovšem bez té děsivé plíživosti, úplně nezmizela ani krása předchozí řadovky Memoria Vetusta II. Nově přišla s čistším zvukem brutalita, která občas dosahuje až kvalit mistrů zvrácenosti a chaosu The Axis of Perdition...“ Gorth tedy chválí, ale já si trhám triko a řvu: „Jak to, že jsem to ještě neslyšel?“

            Má jednu ruku černou.... Black Hand si postěžoval na chatrné zdraví, které mu nedovolilo si užít nějaký pořádný masakr. A jako snad každý tady se zaobíral letošními Ulcerate, k nimž si i přes počáteční skepsi dokázal vytvořit vztah. Ano, vydržet se prostě vyplatí!

            A na notu world music si zahrajeme s panem -OO- aka pf. Buena Vista Social Club je mrtev, nechť žije AfroCubism! „První deska Buena Vista Social Club vznikla vlastně díky náhodě, původně měl Ry Cooder v Havaně nahrávat spolupráci kubánských a malijských hudebníků, jenže ti druzí nedorazili kvůli problémům s vízy. Ta původně zamýšlená spolupráce vyšla až na sklonku loňského roku a vůbec se nedivím, že třeba pro Lubomíra Dorůžku představuje desku roku.“ Tolik Petr, já jen doplním, že více informací naleznete zde.

            Zuzka (zzn) očividně problém se sluchovody neměla a tak je čistila pořádným bordelem. Jak jinak, Zubrowska a jejich debut One on Six. „Skladby jako Sex, Drugs & Basketball nebo třeba This Rose for You vládnou. To, že mám úchylku na debuty, je pravda, ale kdo by se nerad vracel k desce, se kterou vaše oblíbená kapela svou činnost odstartovala? Je deska One on Sixchaotická? Ano. Energii má? Dost. Sjížděla jsem ji celý březen? Áno.“ Děvče nepotřebuje žádného psychoterapeuta...

            LordSnape a Heavenwood - Abyss Masterpiece. Tak jaká? „Vlastně ani nevím, proč se mi to tak líbí. Kapelu jsem poslouchal už při vydání Swallow a novinka mi nepřijde nic extra, ale jsou zde dobré melodie, některé ucházející nápady a velmi slušná vokální stránka. Heavenwood asi nikdy nebudou nijak zvlášť provařenou kapelou, i když se snaží jít ve stopách krajanů Moonspell. Ale to mi upřímně vůbec nevadí. Pro nenáročný poslech, kdy nemusím nijak přemýšlet, je to deska naprosto ideální.“ Jó, to znám.

            A zakončíme to matadorem LooMisem. Oproti Marutě volí tip téměř stařecký. „Black Country Communion - Black Country. Tak nevím, asi stárnu, ale tahle deka prostě nakládá. Starý poctivý hardrock, žádné onanie, ale pouze staré poctivé písničkářství. Povinnost pro všechny, komu se líbila poslední deska Ronnieho Jamese Dia Heaven And Hell. A sestava? Glenn Hughes, Jason Bonham, Derek Sherinian a Joe Bonamassa.“

 
další desky:

Tesseract – One
Five Seconds To Leave - Sound.Scape.Land.Tracks
Borgia – Ecclesia
Mastodon - Crack the Skye
Moonsorrow - Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa
Saturnus - Veronika Decides To Die
Dark Funeral - Attera Totus Sanctus
Darkest Hour - Human Romance
Cam Deas - Quadtych Vol. 1
Aluk Todolo – Finsternis
Zuzana Navarová & Koa - Barvy všecky
The Ex - Disturbing Domestic Peace
Incantation - Onward to Golgoth
Bohren Und Der Club Of Gore - Sunset Mission
Born Of Osiris - The Discovery
Architects - The Here and Now
Prago Union - Dezorient Express
Klimt 1918 - Just In Case We'll Never Meet Again
CunninLynguists – Oneirology
Psudoku - Space Grind
Pyrrhon - An Excellent Servant But a Terrible Master
The Cure - Faith
Scorn - Refuse + Start Fire