Aj ta krajta, třetí deka pod mým velením a hnedle přišla krize. Dorazilo ke mně téměř čtyřicet hudebních tipů, ale ani jedna deska se v nich neopakuje. Co teď? Zhruba takhle bezradně jsem si připadal den před mou státnicí. Nakonec jsem to udělal naprosto šíleně – šel jsem v seznamu alb odshora dolů, vzal jsem si hrací kostku, hodil nějaké číslo, odpočítal daný počet interpretů v seznamu a toho dotyčného jsem si zaškrtl..... Samozřejmě, že kecám. Jednoduše jsem vzal nejposlouchanější kapelu od každého marasťáka a dohodil k ní pár vět. Něco znám, něco ne, já sám však své vlastní tipy vynechal, neboť jsem odstavce naplnil hnidopišskými poznámkami. Teda ale byla to fuška, pánové. Příště se koukejte sjednotit!
Sodoma Gomora - Bůh se utnul
Pan Lunaris a žádný black metal? No, i když se hned na druhé příčce skví Armanenschaft, náš černokněžník vybral neméně obskurní záležitost a opět ze severu.... Čech. Tentokrát se jedná o horrorcore, jak jinak než brutálně vyřvávaný a se samplovanými podklady z Kladiva na čarodějnice. Hmmmm.....
Earth Crisis - To the Death
Tak panáček Brosqa se veze na nekompromisní vlně hnutí straight edge. Jestli tě potkám s hamburgerem v ruce, tak si mě nepřej, holomku! Klasiky Earth Crisis jsem měl dávno za mrtvé, ale loni jim po letité hybernaci vyšlo album. A jako u Rolling Stones, i tady nečekejte změny. Surový, brutální, valivý, ale i poněkud monótónní hardcore s velkým H, vedle něhož poslední deska Hatebreed vyznívá trochu směšně.
Front Line Assembly - Improvised Electronic Device
Pan Péťa Frintů má ovšem jasno. Hlavně žádné neověřené experimenty, samé zaručené jistoty. Takže v jeho triu najdeme Pink Floyd, King Crimson, ale na příčce nejvyšší stojí jiní veteráni, Kanaďané Front Line Assembly. Od roku 1986 do nás sypou tvrdé EBM a toto je jejich zbrusu nová deska. Nejsem v jejich tvorbě zasvěcený, pamatuji však desky Millenium a následné Hard Wired, kde se i objevil Devin Townsend. Singl Shifting Through the Lens decentně připomíná Underworld. Péťa mi tedy někdy bude muset ukázat svůj disco taneček.
The Crinn - Dreaming Saturn
Panko Loomis nepřestal mathcorově křepčit. The Crinn, na prvním EP kolážitý mathcore s retro znělkami, který se posléze přetavil do konkurence takových Psyopus, už to na nás letos vybalil s další deskou. Dreamimg Saturn je album, na němž se Criňáci docela zklidnili, což se ale jistě nebude líbit fanouškům jejich prvotin. Posuďte sami, pro fanoušky Amon Amarth to však stejně není...
A Forest Of Stars - Opportunictic Thieves of Spring
U pana Gortha se nic nemění. Stále smaží viktoriánské podivíny A Forest Of Stars, které sám zařazuje jako nezařaditelnou blackmetalovou kapelu, která black metal nehraje. Nemá cenu nic dalšího dodávat, jeho text k tomuto albu je sám o sobě vyčerpávající.
Defeated Sanity - Chapters of Repugnance
I pan Annal má už pár měsíců jasno. Defeated Sanity! Tak zní jeho brutal deathové zaklínání. Vypadá to, že pro něj je tahle deska v letošním BDM roce nezpochybnitelnou srdeční záležitostí. Lemmyovským žargonem řečeno: na desce je víc chrochtání než ve všech prasečincích jižní Moravy, krve víc než ve snímku Živí mrtví a brutality víc než v ulicích Jihoafrické republiky. Berte, nebo nechte být.
ZS - New Slaves
Pan Kotek se veze na jinší, alternativnější notě. ZS, kteří vznikli v roce 2000 a jejichž diskografie za krátkou dobu svého působení nabírá objemu Zlatých stránek, pocházejí z Brooklynu. Hned vám naskočí spojitost Kotek + New York = avantgarda. Ano, a máte pravdu. Odtud pocházejí i Barbez, Extra Life a tuny dalších. Improvizace, kakofonie, hledání harmonií uprostřed nepřetržitého sledu ruchů. Nezařaditelné. Nějak mi na mysl vyskočí naprosto šílené 3CD, které jsem, já nebohý, dostal před x lety k narozeninám – The Sign of 4 (Derek Bailey, Pat Metheny, Gregg Bendian, Paul Wertigo). To jde však někam k Johnu Zornovi, tzn. většímu extrému.
Smallman - Labyrinth Of Present
Pan VQ má taktéž jasno. Malý muž! Ještě aby byl velký, co si to dovoluje, že. Už podruhé to Víteq zkouší se stejnou deskou a já nemám to srdce to tady nezmínit. Čekáte brutální sludge zvěrstvo? Nebo zasmušilou indie „plačtivku“? No hele, tady to bude složitější. Zaprvé, a to mě podržte, kapela pochází z Bulharska. Zadruhé, kdo čeká balkánskou dechovku, ostrouhá. Zcela nezištně zkouším Myspace, jako první na mě vybafne píseň Ocean a já čumím jako puk! Harmonie její sloky zní podobně zamotaně jako u Tool, což způsobuje i podobná barva vokalistova hlasu, refrén je však mnohem postmetalově zemitější, už se rýčem přehazuje hlína a kopou hroby. Vážení, já končím a okamžitě stahuji!
Émilie Simon - The Big Machine
U lorda Snejpa jsem to udělal chytrolínsky. Na nejvyšším místě bedny panáček dal DVD záznam vystoupení japonských smutnilců Mono. Hned po nich však přichází další dáma na (vy)holení, a to francouzská zpěvačka Émilie Simon. Jen na okraj, pochází z Montpellier a dělala na soundtracku pro dojemný dokument Putování tučňáků. Simon připomíná Leslie Feist, nicméně žabožroutka je přece jen o něco popovější a rozjuchanější. Kdo má však chuť otočit svůj koráb z depresivních oceánů, v nichž se alternativa stále topí, ať neváhá.
Journal - Unlorja
A pan Bizzaro, obývající ty nejvyšší podnikatelské sféry MJC, to zkusil s novinami. Tedy s žurnálem. Ještě lépe řečeno, s Journal. Po prvních sekundách jejich vpádu do mého mozku mě napadá jediné: typická bizzovina! Na Myspace se kasají členitou škatulkou „progressive / nu-jazz / grindcore“, ale na to kašlete. Kotek by řekl, že jde o mathcore s teplými výjezdy někam do emo-prog metálu a není daleko od pravdy. Šílená, hodně technická záležitost, dlouhé skladby, pravý disonantní bolehlav!
Murder By Death - Good Morning, Magpie
Brutusáčková stálice. Panáček se nám nějak zbláznil do jižanských končin. Začal nosit i slaměný klobouk, ostruhy a kolty proklatě u pasu? Naučil se házet lasem a chytat nadržené býčky? Naposledy jsem ho viděl pouze s doutníkem. Na závěr si opět vypomůžu panem VQ: „Smrt vraždě, country písničkářství vpřed! Víc akustiky, míň zkreslených kytar, stejný, ne-li větší, množství whisky, štiplavých doutníků a smyčců.“ Amen.
Cenotaph - Putrescent Infectious Rabidity
Sud se s tím nebabral, sází na tvrdou měnu, a to tureckou liru. Cenotaph je vůbec oblíbené slůvko, jedni téhož jména jsou až z dalekého Mexika, druzí z USA – obě kapely však už neexistují. Turečtí zvrhlíci to táhnou od roku 1994; je vidět, že to s technickým death/grindem myslí opravdu vážně. Já svého času pamatuji jejich suffocařinu Puked Genital Purulency z léta páně 1999 a tehdy mě velmi zaujaly názvy skladeb jako Ex-Feminine Promiscuous Masculine's Solidified Klitoris Swallowed by Vermins in Coffins (mimochodem, zkuste jí pustit děvčeti na vašem prvním rande a vysvětlit, o co v ní jde). Pátá deska s velmi odlišným názvem Putrescent Infectious Rabidity tentokrát se skvělým Lillem Gruberem za bubenickou seslí. Cenotaph popáté a opět BDM masakr.
Další tipy:
Armanenschaft - Psychedelic Winter
Hell Militia - Last Station on the Road to Death
Ulcerate - Everything is Fire
Ehnahre - Pipeline Tape
King Crimson - In the Wake of Poseidon
Pink Floyd – Animals
Mike Patton - Mondo Cane
Exodus - Exhibit B - The Human Condition
Aidan Baker – Liminoid/Lifeforms
Johann Sebastian Bach – Koncerty pro cembalo
SoiSong - xAj3z
Combat Astronomy – Earth Divided by Zero
Kkoagulaa - Impressions Of Ardour
Organ: - Apoplexy In Six Parts
Domination Through Impurity – Masochist
Duchess Says - Abthologie des 3 Perchoirs
Paus – É Uma Agua
Punk Floid - Tvůj boj
Rotten Sound – Napalm
Porcupine Tree - The Incident
God Is An Astronaut - Age of the Fifth Sun
Equilibrium – Rekreatur
Christina Aguilera – Bionic
Tomáš Dvořák - Machinarium OST
Kingdom Of Sorrow - Behind the Blackest Tears
Vložit komentář