Gianni objevuje Devourment. Ondrajs poslouchá UJD a stále upřednostňuje Mark of the Legion před Path of the Weakening. Filipismo střídá Mentály, konzumní BDM, all-stars grind a „Morbid, tlesk, tlesk, Morbid“. LordSnape odmítá nabídky od konkurence poslouchaje žido-folk/black. Trym se zbláznil do neinvalidních sourozenců. Jukl se bojí při Haus Arafna. Black_Hand je věrný Axis Of Perdition. Lunarisovi svým názvem zalichotili Lunar Reign. LooMis poslouchá Anomalous. Kuba taky, jen má pocit, že to jsou Exivious. Kotek přesedlal na death metal. Jamos sečetl kytaru, bicí a lásku. Baara progresivně avantgardí s Unexpect. Zzn prokládá argentinský zpívánky Krymznama. Bizzaro díky ní objevil francouzský matematiky…
  
 
1-2. ALIENATION MENTAL – Alienation Mental

Mentály jsme už proprali v recenzi. Mně osobně tahle deska příjemně potěšila a svoje hodnocení zvyšuji na 9.
 

  
1-2. ANOMALOUS - Ohmnivalent

Kuba: Nikdy bych nečekal, že tato kapela přijde s podobným albem jako je právě novinka. Anomalous jsou známí svou precizní a šílenou technikou hry zároveň. Na Ohmnivalent jsem měl však mnohokrát pocit, že snad poslouchám novou desku takových Exivious. Atmosferické skladby, kde se střídá jedna jazzová vyhrávka za druhou. Co je na tom však nejlepší? Kapela nezapomněla ani na své kořeny a Váš mozek rozseká několika kousky, které si nic nezadají řekněme s takovými Spawn Of Possession?!

  
3. BARING TEETH - Atrophy

O spoustě metálkórů jsem se dočetl, že jsou podobný Gorguts. Baring Teeth jsou OPRAVDU podobný Gorguts. Akorát v místech, kde by Lemay nasadil svoji příjemnou melodiku, jsou Baring Teeth trochu víc "zlý".
 
 

 
 
Gianni

Defeated Sanity – Chapters of Repugnance

Tohle je prostě dílo jako hovado! Jednoznačně maximální hodnocení, hlavně za ty bicí party. Z těch jsem u vytržení.
 
Godless Truth – SelfRealization

Kvalitní fošna, na který jsem se stal v poslední době dost závislej, stejně jako u DS. Podle mého uvážení, nejlepší dílo GT.
 
Devourment – Unleash the Carnivore

Moje první seznámení s touhle bandou a musím říct, že mi chutná, pane kuchař!
 
Ion Dissonance – Cursed

Škoda, že to není taková šílená jízda jako prvotní desky, ale i tak jsem si tuhle desku moc oblíbil a to mi vůbec dlouho nechtěla sednout.
 
 
onDRajs

1. Už jsme doma - Jeskyně

Loňskou, pro mne stále aktuální desku alternativní legendy Už jsme doma vedené patafyzickým vytrvalcem Miroslavem Wankem jsem původně loni zbrkle zavrhl. Po opětovném smyslovém ohmatávání letos na jaře jsem však zvolal: "Heuréka!" A rychle jsem běžel na ušní. Od té doby jsem v podstatě Jeskyni nepřestal poslouchat. Tehdy jsem si asi v duchu říkal, jak je sedmá řadovka unylá a chybí jí energie z nesmazatelných zářezů Uši a Hollywood. Chyba v přístupu. Po odchodu nezastupitelného saxofonisty Jindřicha Dolanského Wankovi chvilku trvalo, než najde jinou cestu, kudy se ubírat. Výsledkem bylo trochu nedotažené album Rybí tuk, ani ryba, ani rak. Jeskyně má ovšem pevný tvar zakotvený v melancholickém duchu tematického rámce, jaký Jeskyně nabízí. Bylo to vždy stejné, Wanek jako autor našel pro každou desku zastřešující koncept, v němž se pak alegoricky v textech vyřádil (viz Uši, Rybí tuk, nyní Jeskyně). Jeho expresivní zpěv a smutnící trumpeta Adama Tomáška dokresluje jasně identifikovatelné písničky, které sice nemají takovou agresivitu jako skladby z 90. let, ale mají o to větší cit pro vzbuzení emocí a dramatičnosti. Nemá cenu vybírat ty nejlepší kusy, i když Kapka, Naviják nebo Puklinka si o to říkají. Na rovinu - výborná deska. Neváhám a jdu hledat termíny nejbližšího koncertu.
 
2. Deeds Of Flesh - Mark of the Legion

3. Kanye West – Graduation
 
 
Filipismo

Alienation Mental - Alienation Mental (Zase po čase hezká česká deska :-)

Fumes Of Decay - Devouring the Excavated (pěkná holandská prasečinka od Sevared)

Lock Up - Necropolis Transparent (nejlepší grind tohoto roku!!!!)

Morbid Angel - Illud Divinum Insanus (neuchopitelné, nepochopitelné, ale stejně pěkné :-)
 
 
Annal

1. Alienation Mental - Alienation Mental

2. Dying Fetus - History Repeats EP

3. Baring Teeth - Atrophy
 
 
Lord Snape

Arafel - For Battles Once Fought

Je celkem smutné, že ze všech folk/blackmetalových alb, které za posledních pár měsíců vyšly, nakopali prdel nejvíce právě tito Izraelci. Je tam vše, co od tohoto stylu očekávám. Svižné tempo, nenudící vokály, zajímavé melodie s folkovým nádechem. ARAFEL se nebojí občas solidně přitlačit na pilu, za což může i nový vokalista Helge Stang, který po desce Sagas odpadl z EQUILIBRIUM. Své nadšení z tohoto tahu opravdu neskrývám.

Forgotten Tomb - Under Saturn Retrograde

Good Charlotte - Cardiology
 
 
Trym

3. The Black Dahlia Murder - Ritual

2. Origin - Entity

1. Angus & Julia Stone - Down the Way: Málokdy se stane, že mě nějaká deska TAKHLE sebere. A přesto - tuhle věc jsem v červenci slyšel poprvé a byla to okamžitá láska: neuvěřitelně procítěný folk, který hraje na hořkou i sladkou strunu a jeho hlavním trumfem jsou dva (vynikající) hlasy - bratr a sestra, kteří se tu vkusně doplňují, onde si každý zasóluje. Deska je to dlouhá a ne vždy úplně svižná, přesto nenudí a dá se poslouchat pořád dokola. Až se někdy zamilujete (pokud vám metalácký kodex něco takového vůbec dovoluje), sežeňte si sourozence Stonovy, neolitujete. Objevit je loni, kdy jim Down the Way vyšlo, je to moje deska roku. Připojuju video, citlivé duše si připraví kapesník.

 
 
Jukl

Larsen - Rever

Rok 2001. Post-rock, který není touto škatulkou nijak svázán. Jeden z těch střídmějších, nehýří emocemi tolik jako třeba Mono. Což je jedině dobře. Kapela má za sebou spolupráci s tak rozdílnými hudebníky jako Z'EV, Nurse With Wound a Xiu Xiu a letos vydala další album Cool Cruel Moth, které můžu taktéž s klidem doporučit.
 
Haus Arafna - New York Rhapsody

Opět dost nezvyklá deviace power electronics, které hrála kapela původně, spojená s netušenou silou nalezenou v různých tisíckrát omletých klišé (hollywoodských filmů). Opět strach při poslechu.
 
Architeuthis Rex - Dark as the Sea

Mořský drone, který má něco společného s věcmi jako Guapo, Aethenor či The Stargazer's Assisstant.
 
Sieben - Star Wood Brick Firmament

Asva - Presences of Absences
 
 
Black_Hand

The Axis Of Perdition - Tenements (of the Anointed Flesh)

Jak jsem už psal v komentáři k Gorthově recce: skvělá věc, ale DSO mám pořád radši. Jedním z důvodů jsou právě i jím zmíněné "roztřesené" bicí. Sem tam se objeví i nějaký trik, co používají DSO, ale nápadů je pořád dost. Další kandidát na desku roku...budu to mít těžký :)
 
Dokument: Until the Light Takes Us

Sice dva roky starý, ale já ho viděl poprvé. Asi nejlepší dokument o tvrdším metalu, co jsem viděl. Překvapivě lidský a přitom řádně blackmetalový. Hellhammer je kokot, Fenriz je docela fajn člověk, Varg je pořád exot, ale jeho příběh o smrti Euronymouse je velmi zajímavý, hlavně když vezmeme v úvahu, že Euronymous skončil jako jehelníček.

Borknagar - Universal
 
 
Lunaris

Lunar Reign - Pacta Conventa Daemonum : klávesově blackmetalová deska, která se celkovým vyzněním pohybuje někde na hraně In the Nightside Eclipse a demáče Wrath of the Tyrant od Emperor. Není sice tak konzistentní jako staré výlevy norských císařů, ale poslouchá se dobře. Jediným problémem je její dostupnost, protože oficiálně nikdy nevyšla, jelikož vlastník labelu byl zavřený za držení drog, než stihla být vydána.
 
Decoryah - Wisdom Floats : nádherný finský gothic/doom pro chvíle, kdy vaše duše trpí a vy zrovna nemáte nablízku nikoho, kdo by podal pomocnou ruku.
 
Parabellum - dema Sacrilegio a Mutación por Radiación : legenda staré školy z Kolumbie, co víc dodat, zde se učili mnozí.
 
 
LooMis

Anomalous – Ohmnivalent

Between The Buried And Me - The Parallax

The Devin Townsend Project - Deconstruction
 
 
Kuba

1. Anomalous – Ohmnivalent (více viz výše)

2. Gorod - Transcendence (EP). Co říct k této kapele? Kdo s ní přišel alespoň jednou do kontaktu, dá mi za pravdu, že mu musela spadnout čelist. Vytříbený death metal té nejvyšší ligy. Nové EP kapelu ukazuje v jiném světle a dokazuje jedno - Gorod jsou velmi talentovaní muzikanti, kterým nedělá problém složit skladbu, za kterou by se nemuseli stydět ani předně uznávaní kytaristé.

3. Symphony X - Iconoclast. Každý okamžitě namítne a ohrne nos nad poměrně velkou hrací stopáží. Já s tím problém nemám a jejich nové album si užívám plnými doušky. Kapela neukazuje nějaké bourání stylových hranic, ale pouze si piluje svůj styl, který je tolik oblíbený. Už to není takové kopírování Dream Theater. Má to prostě svůj ksicht! Iconoclast je album nápadité, s plným zvukem zabalené do umu těchto chlápků.
 
 
Kotek

1. Gigan - Quasi-hallucinogenic Sonic Landscapes

2. Baring Teeth - Atrophy

3. I Had Plans - Perception of Beauty is a Moral Test
 
 
Jamos

1. The Black Keys - Attack & Release

Kytara + bicí + láska = Black keys. Zřejmě nejlepší album tohohle amerického blues-rockového dua se musí zavděčit snad každému - ať už hledáte hudební podkres pro soukromé sentimentální chvilky nebo skladby pro rozjetou párty, tahle placka při výběru rozhodně nezklame. Chytlavé, lehce zapamatovatelné songy, místy značně melancholická atmosféra a výrazný retro feeling činí z tohoto kousku tip č. 1 pro zatím poněkud nešťastné letní měsíce.
 
2. Norma Jean - O´ God the Aftermath

Druhé a zároveň poslední album staré Normy Jean z dob, kdy Ježíš ještě neznamenal módu a metalcore neplatil za sprosté slovo. Od začátku do konce nervní, roztěkaná sekanice, nepopírající svůj vzor v podobě níže zmíněných Botch, představuje vlhký sen pro všechny disonancechtivé posluchače. Nechte se semlít.
 
Botch - An Anthology of Dead Ends

Rozlučkové eponymní album mathcorových legend asi netřeba více představovat. Šestiskladbová cesta kolem světa vrcholící v podobě tracku Afghamistam představuje kapelu v nejlepší formě a připomíná, proč jsou a byli Botch v jejich ranku považováni za modly.

A nějaké další tipy:
La Dispute - Vancouver
Astronautalis – Pomegranate
 
 
Baara

1. Unexpect - Fables of the Slepless Empire

2. Uneven Structure - 8

3. Mayan - Quaterpast
 
 
Zzn

Factor Burzaco – Factor Burzaco (2007)

Argentina! Kapela Factor Burzaco sice nedávno vydala druhé album, na debutu se nicméně dá ujíždět dál- bez ohledu na to, že je čtyři roky starý. Experimental, RIO, avangarde - všechny šklatulky splněny – a ženský vokál na způsob Maude Trutet (L’Effet Défée), Ivy Bittové nebo dejme tomu Marie-Anne Pollaris (Present). Znatelný vliv klasiky, pro někoho nesnesitelná hudba. Deska Factor Burzaco je (nejen díky vokálům Caroliny Restuccie) neoposlouchatelná. Ideál.
 
King Crimson - In the Court of the Crimson King (1969)

King Crimson - The Power to Believe (2003)
 
 
Bizzaro klasicky poslední (poslal to 19.8., pozn. Bizz: ale nejvíc se na tom zas nadřel neasi :))

1. Eryn Non Dae - Hydra Lernaia - 2009

Naprosto vražednej mathcore (víc metal, hardcore, dekadence) z Francie se sludge/post-metalovými prvky, který neunavujou a hlavně nahrávku vůbec nezpomalujou. Jenže se tu i sype, nikdo nikoho nešetří, deska má tempo a spád. Trošku zlo. Sice už z roku 2009, ale díky tipu Zzn objevené až nyní. Masitej zvuk, čistej ale zároveň bez pozlátek - dostatečně zašpiněnej, temný vyznění, zhýralost, strach a hnus v Meshuggah a Gojiře. Tady se třesou kolena, skřípou zuby. A jakmile se vám do hlavy zakousne basa, řeknete si „tohle má koule snad od T-Rexe“. Francie záruka kvality…
 
2. Balmorhea - All is Wild All is Silent - 2009

Do tohohle alba jsem se přímo zamiloval. Texaská grupa má na kontě sice i nový album Constellations, který je taky skvělý, ale tohle první setkání s nimi je osudový. Ze začátku mě to nechytlo, ale druhej poslech mě vtáhnul a už nepustil. Melancholickej post-rock (jo?), ambient, indie nebo co to je hranej v sestavě banjo, drumbny, smyčce a kontrabas. Nádherný album, který v závěru vygraduje, až se vám slzy vnořej do očí.
 
3. Exivious – Exivious - 2009

Jak to tak vypadá, top mám jen z alb z roku 2009. Exivious byli na Brutalu, bylo tedy třeba si je trochu oživit a zas mě to posralo, takže bez keců kdyžtak klikněte na recku.

A pár tipů navrch:
Paul Wardingham - Assimilate Regenerate - 2011
Cha, něco pro kytaristy by se mohlo zprvu zdát. Jenže celá deska je vynikající, protože se nesoustředí jen na kytarový běhy, techniku hry a předvádění vlastních dovedností, takže hrdě vztyčuje prostředník Satrianimu a všem podobnejm. Tady jsou totiž riffy a jakože občas i hrubý! Napadá mě přirovnání k sólovce Jeffa Loomise, ale ten ji celou propidlikal, občas taky vyjedou kosmický Mešu, prostě Paul ví, jak na to!

Unexpect - Fables of the Sleepless Empire - 2011
Malá vratka k novým Unexpect potvrdila, že tohle album jsme v recenzi s Black_Handem vážně nepřechválili. Prokomponovanost, snad přearanžovanost, cirkus, famózní instrumentální stránka a naprosto dokonalé a barevné vokály hned od tří lidí.

The Book Of Knots - Garden Of Fainting Stars - 2011
O tomhle albu už jsem psal v minulým Albu měsíce a bavit mě to furt nepřestalo, takže repeté. A kdo si to ještě neposlech, ihned napravit nebo opustit tyhle stránky!