Letos je to snad poprvé, co jedu na strahovský kopec. Sestavy kapel, které křižují naše pódia teď v listopadu, jsou více než lákavé a na Strahov dorazila jedna, dá se už říct legenda sXe, Bane. Bane před třemi roky na Fluffu předvedli energetický set, proto jsem čekal, že na kopec přítáhnou více lidí a bude k nehnutí.

Obecenstvo na první kapelu - Alpha & Omega - pamatuji na 007 početnější, kapela však na to nebrala ohled. Spouští se první tóny a zpěvák Luis zjišťuje, že mu asi bude Sedmička malá. Je hlavně jeho zásluhou, že se část publika po úvodních skladbách osmělí a k vidění jsou klasické HC tancovačky, do kterých se pokud možno připojuje. Všem třem dnešním účinkujícím daly do vínku sudičky hardcore, Alpha & Omega si to okořenili hrubostí Integrity a s dostatečným odkazem na legendární Cro-Mags.

Trapped Under Ice mi z celé trojice přišli tento večer „nejmetalovější“, publikum mírně zhoustlo a kotlí se rovnou od začátku. Na Fluffu je dovádění kids vždy radost sledovat, na Sedmičce se občas bojím, zda-li to klub vydrží, obzvlášť pokud se „vyhrotí“ i circle pit. Téměř nulové proslovy, jen děkovačka po písni a jede se dál, Trapped Under Ice do nás chtějí nacpat veškerou svojí „radost“. Energický set, při kterém se kamarádi z tour-káry objeví si něco zařvat - obzvláště efektivní bylo, když vyběhne z davu, odzpívá a zase odběhne… show, mosh, jak má být. Kdo má rád Terror a byl na jejich nedávné zastávce v Abatonu, neměl si Trapped Under Ice nechat ujít. Svěží set oldschoolem načichlého hardcoru rychle utíká a bohužel končí dřív, než všichni chceme. Po první ze třech posledních ohlášených skladeb se zpěvák loučí se slovy „I broke my hand, bye“; ze zadních pozic nešlo vysledovat, kdy a jak se tak stalo, ale rozhodně velká nepříjemnost pro kapelu v druhé půlce tour. HC evidentně není pro slečinky, s 90 kačkama mastil na pohotovost do Motolský. I tak věřím, že odzpíval i další štace, jen asi nebyly tak živelné jako na strahovském kopci.

Nezbývá než potvrdit slova z pozvánky na tento večer. Bane jsou opravdu fenomén a legenda zároveň. Pokud jim to ale řekneš do očí, vysloužíš si široký úsměv. Pozitivní, úsměvy rozdávající skromná partička hochů, které nedělá problém hrát na Fluffu po 2 000 lidí a zároveň v klubu pro cca 100 nejvěrnějších. Bane drží hudební odkaz kapel z 80. let, žádné moderní vylomeniny, texty nejsou prvoplánovou agitkou, jak být dobrý sXe vegan a proč se jím stát, ale jsou plné příběhů a problémů nejen z ulice, se kterými se potýká každý z nás. Bezprostřední kontakt s kapelou umocňuje výměnu této energie, vžití se do těchto problémů, kdy jediné východisko a zjištění je, že tvoje hudba a přátelé je to jediný, co máš. Proto si Bane nemuseli žádat o tradiční „pojďte blíž k nám“ a stejně tak jako u Trapped se od prvního riffu rozjíždí neskutečná show, kterou od mikrofonu kormidluje zpěvák Aaron. Neznalost konkrétních songů (zpětně poznávám Superhero a Can We Start Again?), mi nebrání v pohlcení pozitivní atmosférou. Kids v popředí však vědí přesně, a proto ho neustále podporují sbory. Aaron po celou dobu setu strávil strašně málo času na pódiu (stupínku), vlastně ani nebyl přes tu kupu moshujících vidět, v rámci možností 007 si představte tenhle nájezd. V tom hloučku je s každým kámošem, mikrofon putuje od jednoho k druhému, aby se k němu zpět vrátil, do toho jezdci na rukou a sem tam nějaký ten spiderman. Desátá se však blíží, znavené a propocené zdi mají už taky dost, přesto každý odcházel spokojen. Bylo milé po delší době vidět poctivý, upřímný hardcore bez moderních onanií, stejně tak jako děcka, která na sobě nemají všemi barvami svítící motivy deathcorových triček.

Nájezd na strahovský kopec dopadl na úspěšnou a Sedmička si může odškrtnout další skvělý koncert v režii Two Shovels. Takže na Rise And Fall znovu, vážení… (foto-video ilustrační)