onDRajs: Tak je to opět za námi. Tři dny (vlastně čtyři) ve znamení černé barvy, mnohých kil železa a lahodného rámusu slyšícího na jméno metal. Po týdnu odpočinku a střízlivění můžeme bilancovat a srovnávat. Tentokrát Shindy vsadil na netradiční prostory Josefova a jeho přilehlé zdi opevnění – konstatuji, že po prozkoumání celého areálu jsem uznale pokýval hlavou. Areál pojme víc lidí než ve Svojšicích, dvě pódia a mezi nimi obrazovka monitorující pohyb na nich – výborný nápad, který se tak skvěle osvědčil už na litoměřickém Dynamu. Oceňuji taktéž větší výběr pochutin než minule a z kempu je to k pódiím podstatně blíž než minule. Nicméně hygiena jakoby stále stála na okraji zájmu; sprchy sice byly, jenže na ty tisíce lidí zoufale málo – vyčkat frontu znamenalo umřít na zkamenění nohou. V kempu byla pouze jedna hadice, no ještě že nebylo takové vedro jako v červenci.

----- ---- -- - -- --- ---- -----
den o01 > čtvrtek 09.08.07
----- ---- -- - -- --- ---- -----

d_m_c: Úplný začátek festu se nesl v podobném duchu jako loni, tudíž nekonečná fronta na vracenky, díky níž nestíhám první tři kapely festivalu.
OnDRajs: Jen malé rýpnutí: Lituji všechny, kdo čekal hodiny na náramek, ale stačilo se podívat k výdejně a zjistit, že celá fronta čeká jen na jedno okno a druhé zeje prázdnotou. Celé to trvalo asi tři minuty....

CrusT: Holt někdo posilněn alkoholem si to pro vracenky přikvačil už noc předem :-) Hlavní vlna (dá-li se to tak říct) redakce MJC tak doráží o chvilku dříve než kolega d_m_c a tak první, co stíháme, jsou čeští Abstract Essence. Jejich živá prezentace alba Aftermath na mě podle očekávání skutečně působí živějším a tvrdším dojmem než z desky, za což může zejména hutnější zvuk.

d_m_c: V plné síle sleduji až Leng Tch’e a přes veškerá očekávání se jedná o zklamání. Tito Belgičané zakotvili u Relapsu, což slibuje mnohé, ovšem jejich vystoupení mi nesedlo a působilo na mě nemasným, neslaným dojmem. Jejich grindcore se převážně plácal ve středních tempech, hodně se zasekávalo a dnes tolik moderní nervní pasáže nechyběly ani zde, ovšem celkově jsem postrádal větší tah na branku, energii. Asi nebyla ta správná nálada.
onDRajs: Je fakt, že Leng Tch’e na to jdou trochu jinak než na severu, Polsku nebo u nás. Občas slyším Nyctophobic nebo Mastic Scum, ale jinak se unylost středních temp střídá s prasopalem a nutno říct, že to dohromady právě dokonale nešlape. Přesto slušný výkon.

d_m_c: To-Mera výkonnostní laťku bohužel nezvedla. Deska Transcendental mě poměrně baví, ovšem živě to bylo podstatně slabší a bohužel se musím opakovat s konstatováním, že ani vystoupení To-Mera nemělo šťávu. Kombinace gotického metalu s prvky klasických (progresivně) metalových kapel, okořeněná špetkou uvolněnějších, expresivních pasáží, které mi chvílemi evokovaly třeba i Madder Mortem (ti jsou ovšem kvalitativně úplně někde jinde) se sice tváří „originálně“, ovšem živě to byla bída a vyniklo tak, že s tou originalitou to opravdu tak žhavé nebude. Melodika nevýrazná, nedostatek silných momentů, ani Julie za mikrofonem neměla svůj den, takže bohužel tohle také ne, asi pořád není nálada.
CrusT: Já bych jen doplnil, že celkový dojem z vystoupení, který v mých uších hodně srážel unylý zpěvaččin projev, na druhou stranu značně vylepšovaly kvalitní instrumentální výkony, a to zejména blonďatého pána s kytarou a pak také pána za klávesami.
onDRajs: I já jsem čekal poněkud více. Lee Barrett (ex-Extreme Noise Terror) v téhle bandě??? No proč ne! I na jeho příkladu lze dokázat, že To-Mera na pódiu je souborem pěti individualit a ne kapelou. Naprosto uchvacuje kytarista (v poslední skladbě jam s klávesistou), jenže snahu o promyšlenější rytmy shazuje bumčvachtový bubeník, který jim hudebně nestačí. Zpěvačka Julie bandu svým vokálem i vystupováním žene do gotiky, celé se to tříská a působí nekompaktně. Počkáme na další desku a snad se to vyvrbí.
bizz: Nebýt zpěvaččina projevu, nebál bych se je hodit někam k topu festu, jenže takto ne :-/ Také bysme neměli zapomenout, že chvilkami až virtuózující kytarista připomínal nepřítomného BuKyho :-)

d_m_c: A tak první opravdu povedené vystoupení měly na svědomí Aborted. Krom osvědčených brutal deathových masakrů totiž vyzněly fantasticky i věci z novinky, která sice mnoho skalních fans děsí, ovšem já příklon k modernější tváři metalu s chutí experimentovat a oživit svůj styl kvituji a živé vystoupení bylo důkazem toho, že Aborted to šlape skutečně náramně.
onDRajs: Tak a jde se na Carcass. Tedy na Aborted, opět jsem to popletl... Ano ano ano, vidím je už po x-té a jejich vystoupení se neustále zlepšují. Nevidím na jejich poslední desce nic moderního, to, co Belgičané drtí, je inovovaná nasypanější verze Heartwork se skvělými riffy a melodiemi. Postřehy: bubeník vypadá na dvacet a super zvuk!!!! Už tady začíná pravidlo, že na pravém pódiu je vždy lepší zvuk. První kapela, která splnila veškerá očekávání.

onDRajs: Saturnus v šest odpoledne!!! To je jako projít Setuzou bez plynové masky! Navíc, když uvážím, že na celý set mají Dánové půl hodinky a to jim přes délku jejich skladeb nedává moc šancí na rozsáhlý playlist. Hrají se nejvýraznější písně z Martyre a Veronika Decides to Die. Krásné, krásné..... příjemný relax po tom výplachu. A klidně bych si představil časové prohození s Ensiferum.

CrusT: Po prozkoumání areálu a přítomných stánků (hlavně s jídlem) dorážíme přesně na začátek setu Dismember a ačkoliv s jejich tvorbou nejsem nijak důkladně seznámen, ihned si získali moje sympatie svým chytlavým old-school sverige death metalem a tak se vůbec nedivím pařícím fans pod pódiem.
onDRajs: Patřím k těm, kteří na nesmrtelnost Indecent & Obscene kdysi přísahali. Po čtvrtém počinu jsem však ztratil nit, a proto jsem byl překvapen jejich prezentací kdysi na Fuck The Commerce v roli headlinera. Ta se na BA ani moc nelišila – avšak Matti naštěstí nebyl našrot jako minule. Švéďáci sází na jejich typický křup-křup zvuk a klasické fláky. Dreaming in Red na závěr. Co víc si přát? Ještě nutno dodat, že kapela má skvělý ohlas.

d_m_c: All That Remains. Americká metalcorová škola, je třeba něco dodávat? Na jedné straně agresivní, brutální pasáže, na straně druhé chytlavá melodika, čisté vokály. Chtělo by se říct naprosto nic nového, zkrátka klasika. Ano, ono to tak je, ale šlapalo to zatraceně dobře, a pokud si i já myslím, že popularita některých metalcorových kapel je mírně řečeno nezasloužená, All That Remains rozhodně nejsou ten případ. Perfektně zvládnuté profesionální vystoupení, spolehlivé hráčské výkony, silné skladby, které nedostatkem chytlavých melodií rozhodně netrpí, navíc ke konci vystoupení i výtečná hitovka This Calling. U mě rozhodně spokojenost.
onDRajs: Já jen dodám, že Amíci působili fajn dojmem, jejich produkce patří k tomu nadprůměrnějšímu metalcoru, i když se to rychle zajídá. Ještě že mají šťabajznu drhnoucí tlusté dráty a slušné kytarové vyhrávky.

CrusT: Root už několik let vystupují každoročně téměř na každém tvrději zaměřeném letním rockovém festu a tak už asi možná nemá ani moc cenu na adresu jejich vystoupení něco zmiňovat. Česká blackmetalová legenda na Brutal Assaultu předvedla standardní, přesto kvalitní vystoupení hodné jejich renomé, navíc opepřené několika pyrotechnickými efekty. Kromě skladeb z novinky, kde mě zaujaly hlavně sólové projevy Ashokovy kytary, byly zastoupeny samozřejmě i stařičké hitovky z raného období jejich existence. Big Boss navíc publiku hodně v rychlosti představil velmi mladého a talentovaného novice za bicí soupravou, jehož jméno mi bohužel v paměti neutkvělo.

d_m_c: Trošku jsem měl obavy, jak Suffocation sedne open air festival, přeci jen klub je klub, ale americké deathmetalové legendě je to evidentně úplně volné a tak i na velkém festivalu, před několikatisíco-vým davem, vytvořili ohromný tlak a vyzněli stejně brutálně jako v uzavřeném klubu. Co na tom, že Suffo během vystoupení Root, kdy měli mít zvukovou, ještě vůbec nebyli v areálu. Ani takové komplikace je nemůžou rozhodit, jelikož i jejich třetí vystoupení, které mám tu možnost vidět, je naprosto stoprocentní! Frank je evidentně zaskočen mohutnou podporou publika (Suffo byli ve čtvrtek asi nejvřeleji přijatou kapelou), zpívá jak o život, se stoprocentním nasazením, a i když je na něm patrná velká únava (skutečně toho měl plné brýle, nevím přesně jaké komplikace u Suffo nastaly, každopádně byl jejich den asi pěkně hektický), v žádném případě nehodlá vystoupení ošidit (jde to také, když vás žene obrovský dav freneticky řvoucích fanoušků?), a tak Brutal Assault dostal poctivou porci prvotřídního death metalu.
onDRajs: Frank: „Oh my God!“ Já jsem obavy neměl, protože oni neumí zklamat. Už léta letoucí mají svůj zvuk, vědí jak znít, snad ani nemusí zvučit a přesto vím, že uslyším každé uprdnutí. Na Suffocation byl kotel, chvilku jsem vpravo, pak mé tělíčko letí deset metrů doleva, dozadu, nahoru, spadne na mě pár lidí, někdo mě kopne do hlavy, loktem do oka, nevadí. Parádní silový sport. Někdy při Thrones of Blood koutkem oka zahlédnu Střapa (byl to on?), ale jen na chvíli, pak zase „God forbid, god forbidden“, konec šmitec, dech už deset minut nemám. Jen trochu zamrzí totožný playlist, sází se na klasiku (=Breeding the Spawn, Pierced from Within, Funeral Inception, Bind Torture Kill, Katatonia atd.), ale ta zabírá!!!! PS: Jen mě překvapilo zadrhnutí (výpadek celé kapely) u konce Katatonie, ale vem to čert, jsme jen lidé!!!
bizz: SAFO jsou fakt GODZ!!

CrusT: Z vystoupení Dark Tranquillity jsem si naplno vychutnal jen asi 2/3, ale i tak z něj mám jen samé pozitivní dojmy. Setlist sestavený dle očekávání kolem povedené novinky Fiction přesto sympaticky zabíhal do tu více, tu méně vzdálených zářezů diskografie, vše v hávu čitelného a nadupaného zvuku a podané s nadšením a nasazením. Při atmosféričtějších a melancholičtějších věcech (jako třeba Inside the Particle Storm) jsem si uvědomil, že snad poprvé za ten den rozpoznávám v projevu nějaké kapely nějakou hmatatelnější emoci (pokud pod pojem "emoce" nebudu zahrnovat sklon k masovému vraždění a páchání bezdůvodného násilí na nevinných zvířátkách při setu Suffo :-) Dark Tranquillity nás tak krásně provedli celým spektrem výraziva svojí tvorby a předvedli tak velmi působivé vystoupení.

d_m_c: DHG, fenomén blackmetalové scény, který ve své době albem 666 International pořádně rozvířil vody (nejen) blackmetalového undergroundu, po dlouhých letech vydal desku, kterou navíc přijel podpořit svým vystoupením i na Brutal Assault. Ať se mi to líbí nebo ne, nemohu použít jiné slovo než zklamání, jelikož vystoupení, které jsem sledoval, bylo něco naprosto diametrálně odlišného od toho, co jsem očekával. Těšil jsem se na bláznivé samply, brutální elektroniku, na skutečnou školu avantgardního blacku, ovšem dostalo se mi jen obyčejné blackové odrhovačky, která sice nabídla občas nadstandardní kytarovou vyhrávku nebo pěkný moment, jako celek však DHG působili hodně utrápeným dojmem.
onDRajs: Ani nejde ani tak o to, že satanáši naživo zní jako syrový, na kost oholený black metal, ale ten tyjátr okolo!!! Deset minut zpoždění, nic se neděje, pak se ozve se začíná intrem z poslední placky, pak se opět nic neděje, snaha o atmosféru vyšla vniveč. Pak tedy dobrá, my hrát budeme, jen nás nechte si trochu poklábosit, nazvučit. Připrav se, hrajem! Klávesy a jejich bizarní kosmické zvuky nejsou téměř slyšet, zní to občas jako nová tvorba Satyricon; bicmen hraje o čtvrtinu pomaleji než na novince. Po prvním songu zase ticho, už je po koncertě? Nikoliv, to si jen pánové dávají kouřovou. Samolibost zabíjí tohle vystoupení. Znal jsem reference o děsivých vystoupeních těchto bláznivých Norů a tak jsem se připravil na nejhorší. Dojem se přesto vylepšuje po čtvrté věci, jejich písně naštěstí mají sílu, která se naštěstí nedá zabít i ledabylou prezentací. Uhranul mě na kost vyhublý kytarista, nepamatuji, že bych někde viděl tak ošklivého člověka. Bubák jak se patří... Celkový dojem není až tak zatracující, jak by se mohlo z předchozích řádek zdát, pánové se mohli více soustředit na hudbu a nedělat ze sebe idioty, jak se nám Čechům neznalým severské poetiky mohlo zdát. Co my ale víme, třeba to mysleli všechno naprosto vážně.

CrusT: Z nějakého mně neznámého důvodu se ještě ve čtvrt na jednu v noci ocitám pod pódiem v hloučku lidí, čekajících na vystoupení poslední čtvrteční kapely, finských Ensiferum. Čekání mi svými projevy krátí obtloustlý návštěvník s Polska, který každých pět minut odchází do sousedního davu, vesele pařícího na právě hrající Silent Stream Of Godless Elegy, aby vztyčenými prostředníky směrem k pódiu a označováním zpěvačky "bitch" zamezil jejich další produkci. O smysluplnosti jeho počínání v několikatisícové mase lidí ho nepřesvědčil ani fakt, že cíl jeho nenávisti se pro velký ohlas rozhodl odměnit fanoušky ještě přídavkem. Nutno ale podotknout, že ani na mě SSOGE nepůsobili nikterak vábně a jejich projev byl vedený v hodně kolovrátkovém duchu. Po nástupu Ensiferum ale docházím k závěru, že v jejich tvorbě není té kýčovité rozjuchanosti a kolovrátkovosti o nic míň a ani kvalitní vokalista a kytarista v jedné osobě (jinak také frontman Norther) mi tak nemohl zabránit v dojmu, že u tohohle už dál být nemusím…

----- ---- -- - -- --- ---- -----
den o02 > pátek 10.08.07
----- ---- -- - -- --- ---- -----

d_m_c: Mám v živé paměti, jak mi kdysi Le Scrawl vyrazili dech na Obscene Extreme Festu, tenkrát asi v jednu hodinu ranní, už uložen ve stanu, odpočívajíc po všech těch „bordelech“, najednou slyším saxofon, klávesy a nějaké úchylné chrochtající skáčko. Okamžitě vylezu a přikován před pódiem, s hubou někde u země nevěřícně sleduji tuhle bizarní úchylárnu. Na Brutal Assaultu už není ten moment překvapení, už vím, co od Le Scrawl čekat, a možná i právě proto mi jejich letošní vystoupení nepřišlo až tak dobré, jako právě na OEF. Přesto velice příjemné zpestření festivalu a nevšední kombinace ska, jazzu, grindu, se stylovým vzezřením a projevem hudebníků, kteří se tváří spíše jak jazzmani (o to komičtěji pak zní a vypadá chrochtající zpěvák), vybízela k tanci a myslím, že všechny otevřené, nekonzervativní posluchače příjemně naladila.
CrusT: To já jsem z premiérového setkání s Le Scrawl zas tak nadšen neodcházel. Nástrojové obsazení určitě velmi zajímavé, ale jaksi nešikovně pojaté. Rytmický základ kapely neoplýval nijak velkou instrumentální zručností, zajímavých nápadů poskrovnu a když už, tak jejich tvůrci byli právě klávesák a týpek se saxíkem, jenž vypadal, jako by dezertoval od Laury a jejích tygrů…
onDRajs: Souhlasím s panem CrusTem.

d_m_c: Uprise zahráli opět kvalitně. Poctivý, starý dobrý grind core, z něhož sršela energie na všechny strany, mi sednul parádně a já si jejich vystoupení, ostatně jako vždy, velice užívám.
onDRajs: Jen doplním, že Čecháčkové měli velmi špatný zvuk. Naprosto nečitelné, což bylo ostatně vidět na stojících a čučících lidech okolo (patřím k nim i já). Škoda, sympatická grupa prolezlá Terrorizer si to nezasloužila.
bizz: Kapela hraje sice s přehledem, ale mám u tohoto show jaksi nějaký podivný pocit. To třeba ranní probuzení s opicí a Opitz byla juchajda juchajdová! Stejně tak i cz meziblok Pigsty (nové skladby více sypací) a Ador Dorath (Lenka zpívala překvapivě čistě) působil jistěji! Nicméně Utřise umí, to jim nikdo nesebere..

onDRajs: Hned uháním doprava na velezajímavé eklektiky She Said Destroy. Tihle Norové na loňském debutu kloubí hardcore alternativnějšího ražení s black metalem á la novější Enslaved. Zatímco v pokojíku jsem si ještě s touto netradiční symbiózou nevěděl rady, živě mi to začíná docházet. Toto opravdu není muzika na první poslech; i když někdy se projevuje nedostatečný cit pro lepší prolnutí diametrálně odlišných stylů (pro mě nepochopitelný úvod titulní Time Like Vines, kdy všichni na chvíli jednorázově ujedou na DEP). V druhé polovině setu se objevuje další kytarista v triku Ion Dissonance, frontman představuje novinkovou píseň, která však nepříjemně inklinuje k metalcoru a tudíž nivelizaci výjimečnosti SSD, kterou znalo jen zlomek lidí (soudě podle počtu lidí pod pódiem).
bizz: Pro mě velké překvapení! Po kapele se rozhodně poohlédnu!

d_m_c: Švýcaři Cataract jsou živě velkou atrakcí. Stačí si poslechnout poslední řadovku Kingdom a bude vám jasné, o čem mluvím. Energií nabušené skladby, které vás jednoduše nenechají v klidu, vyzněly parádně i díky dobrému zvuku, který bohužel na BA nebyl úplným pravidlem. Živelná kombinace moshového metalcoru s poctivým thrashem á la Slayer zkrátka živě funguje fantasticky a já si Cataract užil i tentokrát.

d_m_c: Mnemic jsou představitelé moderního metalu, který je postaven na důrazné rytmice, samplech, na kombinaci agrese s melodiemi. Zprvu jsem si trošku zvykal na zvuk, který dle mého nebyl ideální. Zejména hodně vytažené bicí přebíjely vše ostatní, přesto si Mnemic podmanili Josefov a dle reakcí publika jsou v Čechách skutečně v kursu. Není se čemu divit, jelikož právě tyto moderně metalové kapely živě fungují skvěle a Mnemic jsou toho jasným důkazem. Hrálo se jak z novinky Passenger, která posunula tvář Mnemic trošku jiným směrem, tak i z debutu Mechanical Spin Phenomena (Liquid, Ghost).
CrusT: Pravda, zvukově byli Dánové hlavně díky bicím trochu rozlítaní, ale bohatě to vynahrazovali nasazením a nadhledem a evidentně si vystoupení užívali. Kromě zmíněných tradičních koncertních stálic z debutu a otvíráku plus singlovky z nové desky byl set rovnoměrně složen i z věcí z The Audio Injected Soul (zazněla Door 2.12 a neskutečná nakládačka Deathbox).
onDRajs: Už jsem je měl tu čest vidět a byl jsem poněkud zklamán. Tentokrát jsem nečekal nic a o to víc se mi koncert líbil. Ha! Zákony psychologie jsou nevyzpytatelné... Jen útržkovitě: nechápu, proč ze skvělé osmiminutovky DB’XX’D hrají jen necelou polovinu a naopak Ghost nehrají jako editovanou verzi (viz videoklip), jež je mnohem dynamičtější. Bývalý frontman ze Scarve je určitě mnohem lepším zpěvákem než ten minulý, což dokazuje především v melodických refrénech, jen mi stále přichází na mysl, že měl raději zůstat u francouzského masakru. Mnemic už dávno nejsou nadějí z debutu, přemílají své postupy, rozmělňují je, soustředí se na přehlednou stavbu skladeb. Moc líbivé, kdeže jsou časy Closed Eyes. Rezimé: přesto povedené vystoupení.
bizz: Mnemic si z toho dělají prdel a až tak to neřeší, protože svý věci hrajou s prstem v nose. A tak se dočkáváme plazení jazyků, nekonečna šklebů a také začernělých předních zubů, které mají všichni :)) Zvuk byl ale na mě moc nakouřen a podpořen mořem kopáků, což potlačilo i samotné kytary. Je ale důležité si uvědomit, že v takovém prostoru nemůže být všude stejný zvuk, a tak je třeba občas hledat. Já se ale kochal show…

onDRajs: ÁÁÁÁÁch, Cynic. Po všech těch „you crazy motherfuckers, make some fucking noise, this is fucking awesome“ a dalších klišovitých povinných frázích, jak se bavit s fanoušky, přichází civilní skupina, na kterou si moshpit představit fakt nedokážu. Masvidal a spol. přehráli Focus téměř celé jako z desky (nádherný zvuk!), jen místo Textures zazněla novinková věc s pinkfloydovským zakončením Evolutionary Sleeper a zase odešli. Přiznám se, že mi tu a tam pár slziček ukáplo. Když tak nad tím přemýšlím, o Cynic se nedá napsat NIC. Prostě Cynic. Nejlepší kapela festivalu, bez debat.
bizz: Co se týče zvuku jejich vystoupení, setkal jsem se s několika negacemi na adresu této geniální kapely. Já ovšem musím souhlasit s onDRajsem, protože zvuk naprosto nepředstavitelný. Sice hodně podpořen fantaskně basujícím Kringelem, ale zato mohutný a neuvěřitelně čistý. A že chlapci v How Could I udělali kiksík, mě jen těší. Alespoň je zřejmé, že i Ti z Olympu mohou zachybovat a nechat se unést neuvěřitelnou odezvou, jenž následovala po každé skladbě. Škoda jen, že není více času a nemohou dát dárků víc – instrumentálku Textures, Portálí Cosmos a pak na improvizaci založenou Meeting of the Spirits od Mahavishnu Orchestra. I přesto, že jsem toto vše viděl v Německu za klubové atmosféry, toto bylo ještě lepší! Zkrátka hudební zážitek života!!!!!

d_m_c: Každý má asi v živé paměti, co předvedli Sick Of It All na loňském ročníku, právě i proto byla očekávání vkládána do dalšího z klenotů NYHC Madball nemalá. Ani Madball nezklamali a ukázali, že ten old school hardcore má něco do sebe. Kapela, která vznikla jako boční projekt lidí z Agnostic Front a je postavena okolo Fredyho Criciena, ukázala svou profesionalitu a přesto, že byla na line-upu letošního BA jako zástupce hc/punkové scény dost osamocena (Poison Idea bohužel vypadli), dokázala na svou stranu strhnout velkou část přítomných. Freddy je výtečný frontman, neustále pobízel publikum ještě k větší aktivitě, svými proslovy mezi skladbami působil nesmírně sympaticky a pohodově. Muzika Madball se nesla na pomezí rychlejších pasáží s těmi typicky hardcorově hopsavými a živě vyznívala ještě o mnoho lépe než z desky. Publikum na Madball bylo různorodé, samozřejmě zde bylo spoustu HáCéčkářů, kteří přijeli právě na Madball a možná pár dalších metalcorů, ale dost bylo i klasických mániček, které bylo při skandování „hard core pride“ radost sledovat :-).

CrusT: Způsob, jakým švédská Katatonia pojala svůj festivalový set, mi hodně připomněl jejich krajany Dark Tranquillity o den dříve. Hodně se sice čerpá z posledního výtvoru The Great Cold Distance (nemohla chybět ani singlovka My Twin), ale nezapomíná se ani na minulost a tak je jejich vystoupení protkané melancholičtějšími i tvrdšími a rozdrásanějšími momenty, vše v typicky posmutnělém duchu jejich tvorby. Závěr playlistu patří nějakému hodně ostrému kousku, čerpanému zřejmě z death-doomové minulosti kapely.

d_m_c: Na Pain se zde těšilo hodně lidí, asi z důvodu, že tato metalová diskotéka musí být na velkých koncertech opravdu zážitek. A působivé vystoupení to vskutku bylo. Kapela postavena okolo frontmana Hypocrisy Petera Tägtgrena si svými přímočarým, chytlavým, elektronikou a podbízivými melodiemi prolezlými skladbami získala mnoho fanoušků a konkrétně v Čechách se na jejich vystoupení čekalo velice netrpělivě. S hudbou, kterou Pain produkují, tedy s muzikou postavenou na taneční rytmice a silných melodiích, musí slavit úspěch téměř na každém festivalu, jelikož člověk posilněn špetkou alkoholu snadno podlehne velice chytlavým a šlapavým songům. I v Josefově jsem si chvílemi připadal spíš jak na koncertě Rammstein, než na jednom z nejextrémnějších festivalů v ČR, ovšem užíval jsem si to náramně. Vizuální složka vůbec nezaostávala a moc hezké světelné efekty dodávaly již tak velkolepému vystoupení tu správnou atmosféru. Trošku mi vadily příliš vytažené kopáky, na druhou stranu se dalo čekat, že právě na tom Pain koncert postaví, jelikož taneční rytmus je v jejich skladbách možná to nejdůležitější (což je dobře slyšet i na deskách, kde jsou bicí občas ještě přibarveny elektronickými beaty). Uznejte sami, že skladby jako On and On, Dancing with the Dead, Just Hate Me, Bitch nebo Same Old Song nenechají v klidu téměř nikoho a dle toho vypadal i atmosféra v Josefově. Nemluvě o závěrečné Shut Your Mouth, která areál málem zbořila.
CrusT: Z mého pohledu řemeslně sice téměř bezchybné vystoupení, nicméně až příliš strohé. Peter působil docela odtažitým dojmem, nebyl ani pořádně osvětlen, mezi songy jen pár povinných vět k publiku a jdeme na další šupu. Ty navíc postupně docela splývaly, stalé ten stejný rytmus a stejné drhnutí. Kotel tak opouštím po několika písních, abych si z dáli vychutnával alespoň Peterův delikátní ječák.

d_m_c: K Soulfly, hlavní hvězdě festivalu, z mé strany jen velice krátce. Dle mého opravdu hrozné vystoupení, na čemž se podílelo hned několik faktorů. Jednak špatný, naprosto nevyvážený zvuk, nemluvě o tom, že jsem čekal pořádný rachot a ne to, že si budu moci kousek za zvukařem nerušeně povídat, problémy s Cavalerovou kytarou (která snad chvílemi ani nehrála) a Cavalerou samotným (ten člověk byl sjetej jak prase) vystoupení také moc nepřidaly. Nemluvě o tom, že jinak výtečná projekce na Soulfly nefungovala, což byl dost problém, jelikož na plac před pódiem se dostal jen zlomek lidí, a zbytek měl jednoduše smůlu a nic neviděl. Chápu, že si Soulfly navymýšlí zákazy natáčení atd., na druhou stranu u hlavní kapely to zamrzí o to víc, že bez obrazovky nebylo vidět opravdu téměř nic. A když jsem slyšel zprzněnou Prophecy, která naprosto postrádala energii, byla to poslední kapka a já to po pár skladbách balím. Možná se vystoupení postupem času vykrystalizovalo, ovšem já neměl nejmenší motivaci dál zůstat v naprosto natřískaném prostoru, kde se nedalo téměř hýbat. Pokud bych měl srovnat dojmy z živých vystoupení Soulfly a Sepultury, druzí jmenovaní jsou jednoznačně o několik tříd výše.
onDRajs: A já můžu na dálku d_m_c sdělit, že ani postupem času vystoupení nevykrystalizovalo. Má výšková indispozice nedovoluje vidět pódium (občas zahlédnu nějakou hlavu) a tak si Maxe pouze představuji. Zkouším asi šest míst a zvuk všude podivná koule. Zaznívají Roots Bloody Roots, Refuse/Resist, ale pořád to není ono. Nejde mi jen o zvuk, Max hlasově nestíhal, každé slovo bylo zkráceno, nestačil s dechem a pomáhal si nejjednodušším trikem: refrény přece zpívejte vy, lidičkové!!!! Levé pódium to zvukově prohrává na celé čáře. Jak to?

d_m_c: Na Gorgoroth jsem nevydržel o moc déle. Desky mě nebaví, takže jsem se na ně byl kouknout více méně ze zvědavosti a mé dojmy opět kdovíjak pozitivní nejsou. Nejen, že kapela sama o sobě působí namachrovaným a arogantním dojmem (nepozdraví, nepoděkují, nerozloučí se), ale i hudebně mi přijde naprosto o ničem. Myslím, že jsou mnohem lepší čistě blackové kapely a rozhodně raději sáhnu po Dark Funeral nebo 1349, než právě po Gorgoroth, kteří mě jednoduše míjí.
onDRajs: Temné hvozdy se orosily neproniknutelnou mlhou. Zatáhlo se, vichr nabral na síle. Nastal čas, kdy se i nejmenší veš strachovala o svůj život. Peklo oživlo, našlo své vyvolené a vyvrhlo je do osidel temnoty. Služebníci samotného Zla osedlali své oře a jali se kázat o jejich Pánu. Podmanili naše duše a odnesli je zpět na Sever. A teď vážně: jestli někdo trpí stavy zádumčivosti nebo depresemi, doporučte mu koncert Gorgoroth. Zaručuji, že ho bude bolet bránice jen při vyslovení „hrabě Belphegore“. Já jsem se tak dobře nebavil ani nepamatuji. Tolik nechtěné sebeparodie, to zlomí v pase i nihilistu. Pánové neumějí hrát, OK, ale když frontman-ukrutor uprostřed setu spustí svůj „jakozpěv“, jdeme s lordem Belialem opět do kolen. Představte si Josefa Vojtka po dvou lahvích whisky, sjetého na prach, snažícího se zpívat jako Big Boss, jen o oktávu mimo. Zní to jako troubení jelena v Judas Priest. Opravdový děs.

d_m_c: Haemorrhage mě velice potěšili. Jejich patologický goregrind měl správný drive a Fernando si na pódiu evidentně užíval! Neustále okusoval ruce, nohy, zkrátka správná patologická show, v které působí jak pěst na oko drobnější blondýnka za basou, kterou bych spíš čekal v nějaké gotice, než mezi bandou úchylů. Po trapném divadle Gorgochrocht působila tato show velice uvolněně a přesto, že si v teatrálnosti s těmi satanáši příliš nezadala, byl z ní cítit nadhled, humor a pohodová atmosféra. Letošní vystoupení Haemorrhage na BA řadím o stupínek výše, než jejich pár let starý výstup na Obscene Extreme.

onDRajs: Na Enslaved jsem se nepředstavitelně těšil. Stále mi jejich živá prezentace unikala a já jsem se musel spokojit pouze s DVD. Jejich tvorba je naprosto unikátní a už od vydání Frost tito Norové jedou po vlastních nevytyčených kolejích, daleko od všech ostatních. Bicí soupravu měli netradičně situovanou na levé straně pódia, pravou okupuje klávesista, vokalista a příležitostný kytarista v jedné osobě Herbrand Larsen. Podle očekávání se koncert točí okolo posledních dvou desek Isa a Ruun. Což znamená: střední a pomalejší tempa, epicky pojaté skladby z minula střídají zamyšlené písničky. Zvuk báječný, jen zamrzí, že čistý zpěv a překrásný zvuk mellotronu zaniká. Už dlouho mám pocit, že Enslaved hrají cosi na způsob blackmetalového ema, jejich hudba má silný emocionální dopad, což pociťuji hlavně u As Fire Swept Clean the Earth. Celý soubor působí velmi poctivým dojmem, hudba vyhrává nad divadelním představením. Překvapily staré věci (hlavně Loke z Frost) a bohužel také délka koncertu, pouhých 40 minut. Přesto děkuji za krásný zážitek.

----- ---- -- - -- --- ---- -----
den o03 > sobota 11.08.07
----- ---- -- - -- --- ---- -----

d_m_c: Goryptic ranní probouzení zpříjemnili dávkou solidně zvládnutého brutal death metalu, kterému nechyběla technická ani kompoziční zručnost. Přesto si myslím, že k vrcholu deathmetalového Olympu je ještě dlouhá cesta a ani debut From Blast to Collapse mě neoslovil tak, jak bych si po nadějném demu představoval.

d_m_c: Excrementory Grindfuckers lze vnímat jako jistou kompenzaci neúčasti Carnival In Coal. Sranda to byla, to se musí nechat. Prasácký grindcore kombinovaný s disko hity nebo skopčáckými lidovkami, to se neposlouchá špatně a účel, tedy navození dobré nálady a pohodové atmosféry, myslím EG splnili na výtečnou. Navíc se dostalo i na geniální Final Grindown (tedy cover od Europe), takže spokojenost.

onDRajs: Potichounku přichází Gadget a smršť může začít. Aaaaarghhhhhh..... Ukrutnost. Show vypadá následovně: Odsypou vál, krátká pauza, většinou ticho, klučinové se na nás občas zazubí a zase mela. A tak to jde až do samotného konce. Živě je hudba Gadget snad ještě nekompromisnější než na desce, jen to chce znát nazpaměť, protože zvuk není optimální. Frontman vypadá hodně nezdravě; zarostlý, bílý jako hermelín, kolečko na temeni, přesto přesvědčivý. Mazec.

d_m_c: Dagoba svůj potenciál poodkryla již při předskakování In Flames, ovšem až nyní, po důkladném naposlouchání desky What Hell is About, jsem se pořádně třásl na živou podobu těchto skladeb. Jak bylo vidno, zdaleka jsem nebyl sám, kotel před pódiem nabral mohutných rozměrů, a to jsou dvě hodiny odpoledne. Opět jako v případě Mnemic, moderní nasamplovaný metal, který občas zavzpomíná na Fear Factory, disponuje thrashovou agresí, metalcorovou úderností, navíc oplývá velkou spoustou skvělých melodií a dobrých momentů. Velice příjemné vystoupení, kterému vévodil výtečný bubeník, který také neustále udržoval kontakt s publikem a s neutuchající vervou jej hecoval. (CrusT: Svým instrumentálním hračičkovstvím a skoro až glam metalovou teatrálností -že by nám tu rostl nový Tommy Lee? :-)- na sebe strhával kolikrát více pozornosti, než kdokoli jiný z jeho spoluhráčů. Evidentně si živá vystoupení a svojí hru celkově hodně užívá.) V čistých vokálních pasážích sice zpěvák nepůsobil tak sebejistě jako na desce, ale vše nám vynahrazovalo ohromné nasazení. Navíc potěšila hitovka It’s All About Time, ve které s vokály vypomohl Vortex (Dimmu Borgir, Borknagar) – samozřejmě z playbacku.

onDRajs: Tak souboj o nejrychlejší kapelu BA může začít. Sayyadina si v ničem nezadá s Gadget, jen je ještě uřvanější, crustovější, urputnější, nátlakovější. Navíc vypouští (funeral)doomově laděné motivy, jak to dělají právě Gadget. Tady už vážně končí sranda. Sice se jednotlivé věci dost slévaly, ale nic mi nyní nebrání, abych si sehnal novinkové cd. Pecka.

d_m_c: By Night to konečně vyšlo a na potřetí se představili českému publiku. Čekání se vyplatilo, tohle vystoupení bylo skutečně famózní. Moderní metalcore v kombinaci se severskou melodikou, navíc významně poznamenán svým vlastním rukopisem a stylem (zejména neotřelé a originální kytarové vyhrávky v kombinaci s moshovými pasážemi), to vše By Night nabízí a živě to náležitě prodali.
onDRajs: Set mladičkých Švédů byl podařený, jen mi k dokonalosti scházely perfektní bubeníkovy průšlapy (zahuhlané kytarami), jež na desce tak skvěle vyzní. Tady mi zbývalo si je jen domyslet. A propo: křikloun mi dost připomínal mladého Anselma.

bizz: Hacride na letošním BA patřili mezi kapely, na které jsem se těšil nejvíce, ale opět zasahoval zvuk (pódium A :-?), který pro místo, kde jsme stáli, nebyl opět nejideálnější, a tak se jeden z vrcholů fest nekonal. Prezentace se samozřejmě zaměřila na nové album Amoeba a celé playení mělo precizní instrumentaci (hlavně bubeník překvapoval svou lehkou hrou), ale člověku neznalému asi ty snivé pasáže dostatečně nevyzněly, ty agresivní a sekané tolik nekopaly, zpěv chvílemi hodně za celou kapelou a jednotlivé přerody asi neměly tu sílu, kterou na deskách oplývají. Škoda škoda, i tak ale hodně zdařilé, do žita flintu vůbec neházím a počkám si na ně někde jinde!

CrusT: Následuje dvojblok kapel z mrazivého Norska, první páni na holení jsou Zyklon, kteří zahráli slušnou porci moderního severského deathu čerpanou ze všech tří desek, které mají na kontě, zamrzelo jen docela utopené nazvučení sólové kytary, díky níž Destructhorova sóla rozhodně nevynikla tak, jak měla. Rozhodně bych také od pánů čekal více nasazení (kromě Tryma, který evidentně během hraní zvládá za bicí soupravou i spoustu jiných činností), show tak při pohledu na pódium začla působit po čase poměrně statickým dojmem a proto závěr (patřící zřejmě předělávce nějakého letitého kousku ze studnice extremního metalu 80.let) působil jako příjemně rozptýlení.
onDRajs: Jen dodám, že Trym hrál na půl plynu, povídal si během sypaček s technikem a pak tam spolu něco hledali. Jestli to našli, ví Bůh. Jinak škoda, že grupa nezahrála ty smrště z debutu, ten ještě není tolik prodchnutý Morbid Angel.

CrusT: Druhou norskou kapelou hned po Zyklon jest jedna z největších současných nadějí tamní blackmetalové scény a sice Keep Of Kalessin, kteří hned od začátku začli sázet jednu nadzvukovou smršť za druhou, vše čerpané z poslední studiové desky Armada. Stejně jako loni v říjnu v Abatonu je ale znovu obrovským zklamáním zvuk, který se do přijatelné roviny nepodařilo dotáhnout ani do závěrečné tutovky Come Damnation (z EP Reclaim) a na vině jsou především přehnaně nazvučené bicí, zejména kopáky, které drtí vše, co jim přijde do cesty a zaniká tak spousta jiných propracovaných momentů u ostatních nástrojů.
bizz: Hehe, a já měl zas dobré místečko mírně zleva a zvuk byl prímový. Ano, kopáky nahulený, ale vše vyniklo. Nechápu, kde bere bubeník tu výdrž…

d_m_c: Immolation, možná jeden z vrcholů festivalu. Jen mě může mrzet neúčast na jejich nedávné pražské zastávce, když totiž uvážím, jak pekelně zněli zde – na open air festivalu a ještě téměř za světla, nedovedu si představit, jaká atmosféra musela panovat v Lucerně. Apokalyptický, temný death metal nejhrubšího zrna s bestiálním vokálem, který je temnější, než všichni fans Gorgoroth dohromady, typická melodika made by Immolation – temná, zvrácená, a přece tak chytlavá a návyková, co skladba, to geniální opus. Když už jsem zmiňoval ty Gorgoroth, jen dodám, že pokud chcete skutečně nahlédnout do pekla, přes Immolation rozhodně povede kratší cesta!
onDRajs: Já to měl trochu složitější, protože poslední dvě desky mě ne a ne zaujmout, tak jak bych si představoval (nemůžu stále přijít na chuť bubeníkovi a zvuku obou nahrávek). Ale na prknech, které znamenají mayhem??? Drtikol! Už si pomalu zvykám, že zvuk je dobrý až kolem třetí skladby, ale čeho se nakonec dosáhlo, to nemělo chybu. No a když zazní Christ Cage, tak je vymalováno. Skvělé vystoupení, kapela samotná nejspíš udivená tak nadšeným přijetím to s povděkem potvrzuje. Další set bez „fuckerů, bastardů a já nevím čeho ještě“.

d_m_c: Možnost živě vidět Madder Mortem byla pro mě natolik lákavá, že jsem ve svém žebříčku kapel, na které se nejvíce těším, tyto Nory zařadil na první místo. Netroufám si odhadnout, jestli by na prvním místě Madder Mortem figurovali, i kdybych sestavoval žebříček nejlepších kapel BA, ale vězte, že by byli hodně vysoko. Výtečný playlist, který dával prostor jak skladbám z All Flesh Is Grass, Deadlands, tak i logicky z poslední desky Desiderata (potěšila hlavně Hypnos), byl jednou polovinou úspěchu. Tou druhou bylo sympatické a skromné vystupování kapely v čele s živelnou dračicí Agnete, která vystoupení skutečně prožívala a působila nesmírně přirozeným a příjemným dojmem. Její expresivní vokál navíc celému vystoupení dominoval, a přesto, že bych si nějaké pasáže (třeba ty v hned úvodní My Name is Silence) dokázal představit ještě vybuzenější, smekám před jejím výkonem. Kapela se prezentovala jak svou drsně metalovou tváří, kdy umí pořádně šlápnout na plyn, tak i tou klidnější, zasněnější, v které dává průchod svým emocím (tyhle pasáže logicky zní mnohem lépe z desky). Výtečné vystoupení.
onDRajs: Nemám slov. Nejlepší kapela soboty. Tečka.
bizz: Hm, tak tady nesouhlasím.. MM tak napůl (takto i DHG). Zvukově si nejsem jist, Agnete nedotahuje, výběr skladeb dobrý.. a tak vystoupení jen chvalitebné až dobré…
CrusT: Na polské Vader stíháme jen posledních pár skladeb, nicméně už z dáli ohromí velmi kvalitní zvuk a tak není problém vychutnat si každý nástroj zvlášť i dohromady celou kapelu, parádně sehranou v jeden drtící stroj. Fanoušci se kromě novějších skladeb dočkali i léty prověřených tutovek, závěr setu pak docela překvapivě patří slayerovské klasice Raining Blood.
d_m_c: O Satyricon jsem si dlouho dobu nemohl udělat jasný názor. Na jedné straně hlušší místa, nevýrazné skladby, totální výpadek zvuku při první skladbě, na straně druhé výtečné hitovky jako Mother North, K.I.N.G. nebo Now, Diabolical. Zkrátka rozporuplné vystoupení, které nakonec hodnotím spíš kladně, jelikož v drtivé většině skladeb mě Satyricon bavili, navíc koncert odehráli se sympatickým nasazením, tudíž jsem si ho, až na pár much a nevýrazných momentů, užil.
CrusT: U mě jsou Satyricon poslední kapelou, u jejichž vystoupení jsem byl na letošním BA aktivním divákem a nutno zdůraznit, že do role headlinerů sobotního programu byli pasováni naprosto po právu. Prvotní zvukařovo faux-pas hned v úvodu (jakoby zapomněl, že Satyricon mají vůbec nějaké kytary) bylo okamžitě nahrazeno naprosto špičkovým zvukem po zbytek celého festivalového vystoupení, jehož playlist se kromě poslední desky Now, Diabolical (zazněly z ní první 4 skladby) sympaticky soustředil i na mnohem starší položky satyriconní diskografie a to zejména na kultovní album Nemesis Divina - kromě obligátní hymny Mother North zazněla i Du Som Hater Gud, titulní Nemesis Divina, a pokud mě paměť nešálí, tak asi i Immortality Passion. Zajímavé bylo rovněž pozorovat obměnu v sestavě Satyricon, kytarista Obsidian C. (jinak také tvůrčí mozek Keep Of Kalessin) byl nahrazen Schoftem z nizozemských deathmetalistů Brutus a na baskytarovém postu byl namísto Larse Norberga k vidění jakýsi černovlasý pan neznámý. I během poměrně krátkého setu, jaký jim festivalový rozpis umožňoval, Satyricon dokázali stvořit velice podmanivou atmosféru a znovu tak potvrdili pozici jedné z nejzářivějších hvězd na potemnělé norské obloze.
onDRajs: Ještě ani nedohrávají Satyři a vedle se již nebezpečně začíná naplňovat kotel. Proč asi. Dívám se na moje sandále a říkám si, jestli je dobrý nápad tady zůstávat. Risknu to. Jen co to Norové balí, užuž si to k nástrojům valí Dying Fetus. Tentokrát ve čtyřech (ať žije klasická sestava z Killing on Adrenaline), posilněni novým roboticky přesným bicmenem a koukám se......heeeeeej, co se to děje? Kotel větší než na Suffo! Opravdu, všichni okolo se snad zbláznili. Poslední den, poslední kapely, kde se ve všech vzala ta energie??? Co jim hergot je? DF začínají od novinky a pak to berou po jedné skladbě až k jedničce a zas nazpátek. Pissing in the Mainstream, Kill Your Mother/Rape Your Dog, We are Your Enemy, Praise the Lord (Opium of The Masses), One Shot, One Kill – všichni to znají, kotel nemá konce. Zvuk nemá chybu, už jsem si zvykl, že Gallagher holt neupustí od thrashového soundu. Ale přes všechny superlativy, přes fakt, že to technicky bylo dokonalé, ansábl působí dost chladným, profesorským dojmem. Asi to fakt nejsou lidé, ale roboti.
bizz: Jen dodám. Vivat DF! Konečně to zas kope!!!
GhAALL-ERKhA by mART_in