bizzaro: Brutal Assault je v tuzemsku pro našince asi největší metalovou atrakcí - pro zajímavé ceny v rámci Evropy jej pak vyhledává i stále větší počet návštěvníků ze zahraničí. Samozřejmě tu máme Obscene, ten ale je o něčem jiném, je tu Masters, který sice návštěvností BA překonává, ale skvadra fanoušků je zaměřena více na klasický a heavy/power metal. Další festivaly asi nemá smysl zmiňovat, neb co do počtu atraktivních zahraničních interpretů si s nimi nezadají. A Brutal Assault, na který jezdím již 16 nebo 17 let, jich na třech pódiích nabízí k osmi desítkám.

Hudebně je ale Brutal Assault maraton. Únavný maraton, kdy nemáte, zajímáte-li se o metal obecně, pod salvou rachotu, kopáků a „řvaní“, prakticky chvíli klid. Zkušenost tedy velí: šetřit síly, protože už ve čtvrtek se únava nohou a zad projeví. A takto jsem i letošní ročník pojal. Tentokrát jsem nefotil (žezlo si převzal Oskar) a vůbec jsem se odmítl stát otrokem místy nabušeného programu, spíš jsem si po letech víc chtěl užít fest jako párty, čili kompletních setů – v neprospěch někdy úřadoval i déšť – kapel jsem viděl minimálně, spíš jsem se přišel jen mrknout (nebo jsem úplně vynechával), jak to kapelám hraje. Však i za ty roky, co na koncerty chodím/jezdím, je na něm mnou ještě neviděných interpretů poskrovnu.

Přijeli jsme klasicky už ve středu (byli ale i tací, kteří situaci nepodcenili a vyjeli už v úterý, viz níže mIZZY) a na co jsme, vyjma šílených front, nadávali loni, se opakuje opět. Kemp (chcete tak tankodrom – terminus technicus – nazývat? S tímto stavem asi nikdo nic nenadělá, ale pokud chcete být k centru dění na dochůzku, dá se to) šílená oranice, která se po zapršení mění v bitevní pole. (Penzion apod. odmítám, na to jsem ještě mladej, cha.) Bohužel, jediné normální místo, které kdysi stačívalo, v něm je oploceno striktně cedulkami VIP, ale že ve zbylé části není jediný odpadkový koš, jediná toika, jediný zdroj vody, nad tím už po letech, co kluci fesťák pořádají, kroutím hodně nechápavě hlavou. Tady jednoznačně palec dolů, takhle nežijí ani prasata. Alespoň že fronty u vstupu z loňska se neopakují, minimálně zde se pořadatelé maximálně poučili. Jinak až na další drobnosti jako neefektivní informování o změnách v programu (LEDka, či TVs po areálu nic; každý i-net v mobilu pro BA aplikaci nemá) se pořadatelsky extra nic vytýkat nedá, vše fungovalo, areál byl zas o něco větší a snad i příjemnější, služby obstojné, jen ten Budvar… desítka nepitelná žlutá voda, nezbývalo než chodit na kroužkovou 12° do Kobky, která ale oproti loňsku také pohoršila, jinak nikde žádné extra fronty (dokonce mi dvakrát při přeplacení výdejčí žetony vraceli), s mírně vyššími cenami (obzvlášť u některých jídel) už člověk tak trošku počítá. A ať to není vše na mě, Stray už sumíruje…

Stray: Asi nebudu daleko od pravdy, pokud zde rovnou napíšu, že osmnáctý ročník této extrémní metalové přehlídky se velmi vydařil. Vše si zkrátka do puntíku sedlo. Od atraktivní soupisky účinkujících a jejich samotných vystoupení, které nabídly velký počet doslova strhujících zážitků, přes stále se rozrůstající prostory areálu a s tím související navýšenou nabídku různých občerstvení či oddechových zón, až po opětovné zjištění, že právě metalové osazenstvo je bezesporu tím do hudby nejzapálenějším. Brutal Assault se však už po několikátou sezónu stává akcí oslovující návštěvníky z ciziny, takže jde bezesporu v rámci střední a východní Evropy o jednu z nejprestižnějších stylových akcí.
  

středa 7.8.2013

17:30 Beast Within The Sound
18:20 Dying Passion
19:15 Jungle Rot
20:15 E.N.D.
21:10 Malignant Tumour
22:10 Testament
23:40 Hentai Corporation
 
bizzaro: Vlézáme tedy do areálu a míříme na úplně první kapelu festu BEAST WITHIN THE SOUND. Těm u nás běžel stream, čili materiál máme naposlouchán. Beasti živě i za absence druhé kytary dokáží svůj moderní thrash věrohodně a živelně až na občasné nepřesnosti v souhře kytary a bicích odehrát. Až toto odstraní, protože jistota z kluků prýští, proderou se tu opravdu do čelních pozic.

zdeno: Nevím proč, ale od BEAST WITHIN THE SOUND jsem očekával nějakou lacině corovou palbu, sem tam lopatí breakdown, žádná sláva. Z téhle kapely jsem znal pouze její název. Ale pro moje obrovský potěšení jsem dostal pekelně našlápnutej moderní metal(-core?). Thrashový riffy mi občas rvaly vlasy z mojí vyholený hlavy a já se zas jednou jak blbec usmíval, že jsem objevil další českou kapelu, za kterou se nikdo z nás nemusí stydět ani za hranicema a děkoval, že se u nás rodí takhle šikovní muzikanti.

bizzaro: Po Beastech nastává obhlídka areálu, tuny zdravic a, protože jsem letos skoro všechny následující interprety už viděl (mrzí mě jen absence na vystoupení E.N.D. - viděl je ale Zdeno, viz níže), prakticky čekání již jen na TESTAMENT, což stvrzujeme včasným příchodem před hlavní stage. Letošní deska je jejich jménu adekvátní, což se ale nedá říci o tom, proč ve chvíli jejich času na podium vylézá technik a začíná teprve zvučit kytary, když předtím se mnoho minut nic nedělo. Chápu status hvězdy dne, ale tahle neprofesionalita(?) mě rozlítila natolik, že při čtvrté skladbě i přes skvěle drummujícího Hoglana odcházím - namísto příchodu králů to byla jen  formace k zatracení s kašparským manýrem čekání na hlavní hvězdy, jinak si to vysvětlit neumím. Zvuk v pořádku, kapela taktéž, i když jen tak na třičtvrtě plynu, ale mé nasrání nebralo utěšení. Odchod. Pít.

Stray: Nultý den, kdy se člověk tak nějak pozvolna aklimatizovává a vyřizuje nejnutnější věci ohledně čtyřdenního pobytu, jsem zde zažil úplně poprvé. Z mého pohledu bylo hlavním důvodem k tomuto brzkému příjezdu pouze vystoupení kalifornských thrashers z TESTAMENT, kteří nakonec, po zhruba dvacetiminutovém skluzu, spustili rutinní set bez náznaku zvýšené hladiny emocí. Zvuk byl čistý, kapela šlapala obstojně, ale něco tomu po celou dobu chybělo. Velké zastoupení měla během jejich programu zejména poslední řadovka Dark Roots Of Earth, ze které se hrály hned čtyři skladby. Osobně jsem si užil nejvíc tři kousky z alba The New Order - a sice titulní věc, pak Into the Pit a zejména nářez The Preacher. Mohutný náčelník Chuck Billy se tradičně natřásal se svým krátkým mikrofonovým stojanem v levé ruce, aby předvedl své široké hlasové proporce, kytarista Alex Skolnick tradičně sóloval a často (častěji než Billy) předstupoval až k předním řadám. S D.N.R. koncert upaloval jako dobře namazaný stroj, jenže v konečném výsledku právě tohle vystoupení neobyčejný zážitek nakonec nepřineslo.

Krátce před Testament jsem ještě stihl zaznamenat kousek setu severomoravských matadorů MALIGNANT TUMOUR, kteří se vzhlédli v jakési hrubiánské death´n´rollové stylizaci, jdoucí v závěsu za odkazem legendární Lemmyho party. Díky přiblblým parukám a všem kravinkám, které měla kapela v průběhu vystoupení na sobě navěšeny, to na mne celé působilo jako jakási nedomrlá parodie na pražský VISACÍ ZÁMEK vysázená v tak trochu neotesanějším provedení. Vše umocnil fakt, že se zde výrazných skladeb nedostávalo, a rovněž nepřeslechnutelný punkový odér, jenž se po celou dobu vznášel nad scénou plnou svojského humoru.¨

zdeno: MALIGNANT TUMOUR - tohle byla pořádná párty. Bordel, sranda, rock´n´roll. Malignant jsem viděl živě poprvé a moje očekávání naprosto splnili. Žádný hudební orgasmy u nich k nalezení nejsou, avšak spokojeností naplní právě svým šoumentsvím. To vůbec neznamená, že by jejich hudba byla nějak hloupá, naopak hudebně procházejí už několik let s vyznamenáním. Vše ale v rovině přímočarosti a zábavnosti. Celkovej dojem ještě víc utvrdila piroshow, a nakonec jsem odcházel moc spokojenej. Po jejich setu se bohužel dostavila únava, silná dehydratace, neschopnost komunikace, jednoduše pořádná vožralost a s vidinou dalších tří nabitých dnů jsem se odebral spát.

Předtím jsem ale viděl DYING PASSION, kteří měli jeden velkej problém. Zvuk. Obrovská škoda, protože zhruba od půlky setu se kurvila technika, až to hezký nebylo. Schytal to zvukař, i když si nejsem tak úplně jistej, jestli to byla jeho vina. Když pominu tuhle obrovskou vadu na kráse, užil jsem si několik desítek minut trvající rockovou progresi, která skladbu od skladby buď bavila velmi, nebo naopak velmi málo. Výslednej dojem byl ale moc dobrej.

V tuhle večerní hodinu už hladina alkoholu kulminovala někde na hranici správnýho úsudku, a tak nemůžu říct, zda mě JUNGLE ROT tolik bavili proto, že byli super, nebo jsem měl už jen moc vypito. Jednotlivé skladby se ale často slévaly do sebe a nerozdělily je ani občasný modern breakdowny. I tak pro mě byli důstojnou středeční deathovou zahřejvačkou.

To E.N.D. byli další překvápko dne. Dobře nazvučení Chorvati mi promíchali krev po celým těle. Nikdy jsem tuhle kapelu neslyšel, ba ani o ní neslyšel, a to je chyba. Tenhle zběsilej groove budu mít rád.

sicky: MALIGNANT TUMOUR byla velká trapárna. Pupkatí strejcové v pestrobarevných „true metal“ trikách a nezbytných oldschool džískách zahráli revival té nejprofláklejší metalové tupoty, jakou si dovedete představit. Škwor nebo Dymytry mohou jen tiše závidět. Zřejmě to měla být parodie na velký metalový kapely z konce osmdesátých let, možná šlo o nepovedené retro. Nevím. Každopádně já jsem se nesmál. Nalepit si pod nos řídítka a tvářit se drsně, je podle mě v současnosti už těžce out.

mIZZY: Na Brutal jsem vyrazil stejně jako loni hned v úterý. Lístky se kontrolovaly a měnily za pásky už den před začátkem, tak jsem toho využil, jelikož se mi nechtělo trčet ve středu hodinu ve frontě. Super, že pořadatelé nelhali a opravdu na tomto nedostatku mákli, 5 minut a vše bylo hotovo. S lidmi, kteří kontrolu podstoupili v následujících dnech, jsem se nebavil, ale věřím tomu, že oproti loňským ročníkům tam moc dlouho nečekali. Rychle píchnout stan a jít do města na Poličku. V hospodě však moc nepotěšili, z krásných 16 Kč zdražili dvanáctku na 18 Kč, pche! Nakonec se nám i přes tuhle židovskou cenu podařilo dost dobře psychicky i fyzicky připravit na zbytek festu.

Středa byla poměrně nudná, po opětovné degustaci Poličky jsem se dokopal do areálu až na poslední tři kapely. MALIGNANT TUMOUR měli snad větší ohňostroj než Immortal loni a odehráli ten svůj rockec slušně. Saddam Hussein is Rock´n´roll byla na závěr dobrá sranda.

Nadrom: TESTAMENT byla pro většinu lidí nejočekávanější kapela středy. Ani já jsem nebyl výjimkou. A výsledek? Totální průser! Nejenom že se na hvězdičky čekalo bezmála půl hodiny, ale to, co následovalo, bylo mnohem horší. Otřesný zvuk, který několikrát vypadl úplně, byl tak přebuzený, že se z této kakofonické koule dalo něco poznat jen v pomalejších rytmech. Z poslední desky Dark Roots of Earth se hrála titulka (která byla vzhledem k pomalosti rozpoznatelná nejlépe) přes Rise Up až po True American Hate (ze které jsem nechytl pořádně ani tón). Zbytek složený ze starých klasik, které drtí Testament vždy. Kapela byla i rozsypaná, Chuck chvílemi úplně mimo. Stejně jako posledně ve Chmelnici velké zklamáni. A co se stane, když mě kapela zklame 2x za sebou? Příště už šanci nedostane. Pánové, předejte štafetu dál…

Naštěstí jsem odpoledne byl na vystoupení JUNGLE ROT. Poslouchám je už poměrně dlouho, ale nikdy jsem je neregistroval někde poblíž. A po už pár tónech bylo jasné, že se zde urodil jeden z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) zvuků na festivalu. Řezal opravdu každý tón, vše krásně a čistě lezlo. Jejich death metal s groove a thrashovými prvky s nějakou tou houpačkou byla opravdu zhudebněná poctivost, každá drbačka vydrbaná tak poctivě, až mi z toho běhal mráz po zádech. Tahle parta prostě svoje řemeslo zvládá dokonale. Hrálo se hlavně z poslední desky Terror Regime, která naživo opravdu funguje. Hlavně titulní pecka, kde se snoubí thrashová dravost s hutností zakončená HC houpačkou, mě opravdu dostala. Došlo i na songy jako Worst Case Scenario či Face Down. Dávám hnilobě z džungle rozhodně palec nahoru, a co se týče mě, řadili se k tomu nejlepšímu, co jsem letos na Brutalu viděl!

mIZZY: Jak jsem Testament tak nějak ignoroval, pořádně jsem se věnoval až HENTAI CORPORATION. I přes jejich dost časté koncertování jsem doposud neměl čest je vidět a napoprvé mě dost dostali. Dokonce bych je řadil mezi ty nejlepší kapely, co letos na BA hrály. Zpěvák krom toho, že je totální magor, fakt umí. Dokonce sám zvládl dost s přehledem i skladbu No More Love, kterou nahráli dohromady s Atari Terror a odzpívali snad ve třech.

bizzaro: A to je ze středy konec, vůbec nezazvonil zvonec a pokračovalo se i bez kapel dál. Každý jak síly měl, včetně ustlání si, kde se komu zachtělo, takže je možné, že s řídítky pod nosem a drsným výrazem skončil i někdo z nás… Jak jste se ale dočetli, každý z nás to viděl a slyšel trošku jinak, a nejinak tomu bylo i v následující dny.