„Nestíhám, nesvačím, já to prostě nestačím…“ Tak bych mohl asi začít jinak pěkný nedělní grindový večer. Do Exitu se totiž dostávám až hodinu po avizovaném začátku koncertu, ale konec dobrý, všechno dobré. První předkapela Mumakil totiž z jakéhosi důvodu nehraje a tudíž se začátek o hodinu posouvá. Takže akorát na čas.
Vedro jak cyp, asi 120 platících hlav a k nástrojům si to šinou Psychotic Despair. Klukům to šlape čím dál lépe, viděl jsem už kdysi dávno (sám si ani nevzpomenu kdy) a posun tu je. Kluci valí rychlý až rychlejší death/grind s valivými středními pasážemi, kope to, pokyvuju si do rytmu. PD patří rozhodně k tomu lepšímu, co česká extrémní scéna nabízí, jen mi to po dvaceti minutách splývá dohromady. Ale má to energii a drive a to je u této muziky hlavní.
Ještě při vystoupení PD jdu dozadu k merchi, tam zjišťuju, že trychtýřovitý půdorys Exitu ústí v „náhubku“, ve kterém je i nejkonkrétnější sound, takže tam

zůstávám a kochám se z dálky. Pozoruju taky Lilkera, který si mezitím s fanoušky dává jedno brko za druhým a sám se ho snažím napodobit. Po nějaké té zvukovce se do toho opřou Pigsty a já musím osvěžit grindcorovou paměť, páč jsem je dobrých pár let neviděl. Ale nic zásadního se nestalo, žádné změny, prasátkům to stále šlape náramně. Krutě našlapaná sešívačka, navíc s velmi povedeným zvukem (místy však vypadává šroťák), do prasečince vyřvávačky, prostě klasika. Ještě zazní Thieves of Ganja a konec šmytec.
A co legendární Brutal Truth? Nebudu chodit kolem horké kaše: tak půl na půl. Jasná zpráva, muzika samosebou super, jenže je tu pár věcí, které mi brání si koncert pořádně užít. Určitě zvuk, na kterém nenese vinu jenom Exit, ale i kapela (její aparát byl decentně řečeno skromný). Mnohdy jsem ani pořádně nevěděl, co se hraje, a když se v tom agresivním brajglu nedá zorientovat a číst jednotlivé riffy, tak je amen. Bicí zvukově tentokrát fakt připomínají „plechový bubínek“ ozývající se z tajemné dálky železničního tunelu. Bubeník je šimral a myslím, že koncertům Brutal Truth by určitě prospělo si škopky natriggrovat; vím ale, že to se nikdy nestane, protože tady se na nějaké mazlení s nástroji prostě nehraje. BT je zkrátka námrd, námrd a

pro změnu námrd (teď už vyjmenovávám pozitiva) a oddych se nekonal ani v pauzách mezi skladbami (protože žádné nebyly). Hledám optimální flek na dobrý zvuk, paradoxně ho nacházím vlevo na stole, odkud je fajn výhled. Chlapáci si na nic nehrajou, prostě jsme tady, bude se hrát a basta. Začínají s klasikou Dementia a od této chvíle je to neustálá krutá masáž. Hrají se klasické hitovky z debutu (Walking Corpse, Time atd.), vyšinuté psychopaly a HCpunkové jízdy z Need to Control a hodně se taky hraje z trojky (opravdu kvantum skladeb). Vůbec mám pocit, že to BT berou jako generálku před odchodem do studia, protože tolik písní jsem od jedné kapely na jednom koncertě ještě neslyšel. Rvou to pod tlakem, zahrají i novou Turmoil, která se povaluje nějaký pátek na myspace, ale jim to nestačí, nacpou těch novinek do nás asi dalších šest!!! Hudba i vizáž členů je zhulená – frontman s country kloboukem, bicmen s neskutečnou grimasou v obličeji, navíc se i do toho zhulošpínogrindcoru podivně jamuje, zpomaluje, noisuje (moc! moc!). Fíha. No ale teď to hlavní: už třikrát si říkám, že tahle skladba musí být poslední, ale ne, furt se to do nás mydlí, už toho mám dost, ale to nevím, že jsem teprve v polovině. Pak to vypadá, že už to všichni balí, ale pak se vrací, nasypou do nás dalších osm věcí, tak co, bude konec? Nesmysl, ještě další tři přídavkové songy, po nich už lidi odcházejí a víte, co na ně zpěvák křičí? „Nikam nechoďte, ještě vám něco zahrajeme!!!“
Brutální Pravda je prostě taková, že vydržet dvě hodiny takového masakru je brutalita první jakosti. Kapelu samotnou jakoby to po hodině teprve začalo

bavit a tak se na konci oznamuje nějaký pětačtyřicátý kus. No ty vole. Při hlášení, že tato skladba bude definitivně poslední (věří tomu někdo?) nám frontman říká, jak to bylo fajn, že si rád s námi po koncertu pokecá, zahulí, popije. Brutal Truth to prostě baví, je to pro ně forma existence. SMEKÁM.