Brut: První akce tohoto ro(c)ku a rovnou pěkně od podlahy. Toto dostaveníčko a jim podobná šapitó už mají u nás zahřáté místečko a zastávky už nejsou překvapením. Překvapením ale byla návštěva, přicházíme lehce po šesté a u vchodu ani živáčka, v šatně pár oděvů, u metal marketu pár utrácejících lidiček..to už nám ale hraje první kapelka a můj skromný odhad tak cca 150 lidí před nima.

Brut: Musím říct, že INGESTED nebyla zdaleka tak špatná otevíračka, jak jsme zvyklí. Jasně, nic vážného se nedělo, ale svůj vymezený čas čtyř skladeb vyplnili slamingovým deathcorem, který v klidu odsýpal a neurazil, taktéž potěšil příjemný zvuk, kterému se otvíracím kapelám nedostává.
Bizz: Tak tak. Ingested jsem před koncertem neznal a rozhodně docela fajn úvod. Co k nim víc říct než to, že se jedná o slušného zástupce – v kostce řečeno - anglické brutaldeathové školy. Ne tak ohyzdně narvaného jako třeba Infected Disarray, ani tak technického, ale sem tam slamy a deathcorové pasáže lehce zavanuly až trošku guttural vyzněním třeba Crepitation. Co se týče skladeb, i zde mi přišlo, že hošani netápou a skladby měli slušně strukturované.

Brut: Přestava byla rychlá, defakto se měnily jen části bicí a na pódiu si to šikují CARNIFEX. Prostor dostávají stejný, tudíž cca pět skladeb a i u nich musím říct, že ačkoliv nejsem velký zastánce Carnifex, tak taktéž potěšili. Oproti Ingested samozřejmě tradičnější deathcore tak, jak jej všichni znají, zasekávačky a breakdowny na denním pořádku. Scott Lewis, vědom si krátkého časového prostoru, neustále hecuje a žene celou svojí mašinérii vpřed. I když Carnifex hrají ten "nejklasičtější" deathcore, tak jako v případě Ingested neurazili, výsledný dojem umocnil právě vymezený čas, těch pět skladeb bylo akorát.
Bizz: Nerad bych, aby to vyznělo, že tady chci Brutušáčka kopírovat, ale už jsem se těšil, jak tady budu Carnifex ne snad přímo bránit, ale do péčka je rozhodně poslat nemůžu. Ne že bych měl lepší náladu po seznámení se se Sudovou šťabajznou :), ale i když Carnifex jsou ten nejjasnější a nejjednodušší deathcore, jenž nyní hraje tuny kapel, tentokrát bych řekl, že výstup oproti BA 2009 byl v cajku. Neříkám strhující, ale breakdowny své opodstatnění v jejich podání snad i mají smysl, nějakou logiku i sílu, což se o deathmetalových kusech jejich tvorby říci nedá. A není to rozhodně jen rozhozenými kopáky bubeníka (možná bych mu doporučil víc cvičit a méně se soustředit na točení paličkami), prostě tyhle pasáže u nich tu sílu deathcorových postrádají – živě určitě. Za kapelu bych pak vyzdvihl výkon Scotta Lewise u mikrofonu, i vřískačky byly v pohodě.

Brut: Na THE FACELESS je už lidu o trošinku víc, přesto je už jasné, že dnes to velké terno s lidma nebude, nicměné The Faceless to nevadí vůbec. Na Brutal Assault 09 patřili k tomu nejlepšímu a i v klubu potvrzují své vysoké kvality. Zvuk jako třetí kapela mají poměrně kvalitní, jsou slyšet veškeré vyhrávky, např. v Coldy Calculated Design, u kterých zůstává rozum stát, jak to ti mladí špunti v klídku dávaj. S naprostou přesností a lehkostí dávají svoje party a sehraností předčí několikaleté harcovníky scény. O talentu zúčastněných a jejich věku nemá smysl dlouze mluvit. Hledal jsem po dobu celého setu nějakou chybku, nějaké zaváhání v jazz partech nebo jestli se "netrefí" do samplů, ale marně. Sledovat The Faceless při práci je radost, pokud by se tímto směrem měly moderní kapely ubírat, nezlobil bych se. O přesný playlist požádám Bizzara....
Bizz: Playlist jasnej. The Faceless za výborného zvuku otevřeli Coldy Calculated Design, z druhého alba Planetary Duality následovaly ještě The Ancient Covenant a nablacklý XenoChrist, aby se pak koncem setu vzpomenulo i na debut Akeldama, z nějž dali úvodní An Autopsy. Rozdíl oproti festivalému show loni na BA bylo to, že čistý vokál zpíval Michael Keene. Vrchol!

Brut: U The Faceless tak nějak lidi věděli, co čekat a dostali to. To OBSCURA to měla složitější. Vystoupení, taktéž na Brutal Assault 09, mnohé nepřesvědčilo po zvukové stránce. Bohužel i v Abatonu zvuk zaostával, těžko říct, nakolik je vinnen zvukař nebo samotný Thesseling, ale basa byla polovinu vystoupení jedna velká koule, pak to párkrát zarezonovalo, prasklo a na pár písní ke konci už bylo vše v pořádku, jenže basa je velmi podstatný prvek u Obscury. Thesselingova zručnost byla vidět, ale mnohdy nebyla slyšet. Škoda, protože zbytek kapely fungoval skvěle a zvuk byl přiměřený, za bicími samozřejmě nechyběl Hannes Grossmann, a tak rytmika vesele šlapala. Kytarové party na výbornou a kolegovi Filipismovi musím dát za pravdu trvrzení "Do vesmíru německou raketou, aneb jak by hrál Chuck Schuldiner v roce 2009". Obscura je z desky fenomenální, stačí jen zapracovat na zvuku živého vystoupení, byla by škoda, kdyby je potkal stejný handicap co Hate Eternal.
Bizz: Obscura byli po The Faceless asi druhým hlavním tahákem, ale jak už bylo uvedeno, zvuk jim opět nepřál, kdy Thesselingova basa byla nějak přebuzená (hrál na ty dva aparáty nebo ne?), kdy dostávala do vazeb celou strunnou – lehce vystředěnou - sekci. Nicméně i tak bylo vidět, že Obscura zde své fanoušky měla. A tak byl Steffen Kummerer stále usměvavý, Hannes Grossmann v zádech kapely zas ukazoval, že je extra třída mající i pěknou sílu v úderu a vpravo nakročený a vždy precizní a na svou hru se soustředící Christian Muenzner je hrající jistotou taktéž. Obscura přehrála půlku alba Cosmogenesis začínající Anticosmic Overload, Choir of Spirits, Universe Momentum a končící deathovskou Incarnated, aby závěr patřil Centric Flow, kde se zvuk již srovnal.
Asi také všechny překvapilo, že Carnifex hráli již jako druzí. Po Obscuře si vyhledávám The Faceless kvůli rozhovoru a Derek Rydquist mi sděluje, že se na Bonecrusher festech Carnifex, The Faceless a Obscura točí s tím, že zítra The Faceless nemají minut 15, ale celých 20, takže budou hrát i o skladbu více. Škoda…

Brut: Upřímně, NECROPHOBIC mě už z ukázek nebavil a na jejich set jsem šel ze slušnosti. První, co mě napadlo bylo, jak se taková sebranka (nemyšleno zle) mohla dostat na soupisku tohoto kolotoče? Necrophobic hrající směs old school blackem načichlého deathu, místama do bigbítu, místama do metalu, mi do kontextu večera moc nesedělo, jestli je přiměla nějaká vzdálená žánrovost s Black Dahlia, netuším. Během setu nezapomněl zpěvák Tobias Sidegård připomenout a vzdát hold zemi původu Master’s Hammer. Přesto všechno mi to od Necrophobic přišlo upřímné, a i to, že se nebáli před davem vytasit klasické blackové ozdobeniny - zůstat věrný svému, se taky cení.
Bizz: Necrophobic na moderně metalovém tour? Vskutku zajímavé.. tuhle kapelu jsem poslouchal tak na střední. Černá kůže, minimalističtějsí painty, kytary šipky, lemmyovská basa, klasická špinavá rytmika a Tobias Sidegård sem tam se občerstvující whiskey. Necrophobic nic nehrotí, všechno je v klidu a řekl bych, že naprosto vědí, co chtějí. Zvuk měli výtečný, tak nikoho snad urazili a koho nezajímali, měli po skladbě alespoň čas na pivko.

Brut: To 3 INCHES OF BLOOD byla jiná, to měl být vůbec největší propadák, jestli jsem to z Youtube pochopil jako deathcore s heavy zpěvem?!? Naživo? Neskutečná thrashová vypalovačka pěkně hezky od podlahy, jako když se Halford setká s thrashem. Ječení až to bolelo, zpěvák zřejmě si nechal gule v tourbusu, co vál to vypalovačka, na kterou paří zřejmě největší kotel večera. Žádné mazlení není na místě, žádné breakdowny, přímočará smršť respektující veškeré thrashové tradice. Tohle mělo švih a šťávu, až z toho i Šéf pookřál, paráda, palec nahoru.
Bizz: A i u 3 Inches Of Blood bylo všechno v klidu. Ti taktéž naprosto vědí, co chtějí, co dělají a jak. Tady si hlavu nikdo neláme. Krom toho, že Kanaďané byli se svým nathrashlým power heavy metalem, který zní jak motorkářští Judas Priest se sílou a melodií Iron Maiden, překvapením večera, tak byli naprosto úchvatným úkazem, jak postupně vcucli téměř všechny přítomné k pogu. Zvuk opět výtečný a když si tak představím Dahlii, docela se tomu divím, ale chápu tu analogii jejich přítomnosti na tour. 3 Inches ukázali odlehčenou a neskutečně šlapající zábavu, a když si vzpomenu na Demons Blade, říkám si, asi zas někdy budu muset na rokenrol! :)

Brut: A konečná THE BLACK DAHLIA MURDER, první zvučení a zvuk o třídu výš než zbytek večera, je jasné, kdo je tady šéf. Plachta aktuálního alba nesmí chybět a tak deset minut před jedenáctou se to rozjíždí. První koncert TBDM bez žádné přípravy a možná to byla chyba. TBDM nejsou žádní nováčci, žádná tupá kopírka, dokázali do svého pojetí deathcoru vtěsnat blackové naunce. I výraz deathcore přímo sedí, TBDM na mě působili jako mix obou světů, místama death palba a oproti tomu hc rytmika. Propagace aktuálního alba nesměla chybět, songy z Deflorate zapadly do setlistu na výbornou. S žádným předešlým vystoupením bohužel nemůžu srovnávat, ledaže bych připrovnal k nedávnému vystoupení Despised Icon, kdy obě skupiny patří z žánru k té koncertní jistotě...
Bizz: Black Dahlia? Masáž a vražda! Dokonale fungující rytmika (zkérovanej Shannon Lucas je monstrum!), sympatický a usměvavý Trevor (přiskříplej) Strnad neustále pobíhající po podiu a totálně vražednej a brutální zvuk! Takhle nazvučené koncerty slyšet, to je lahoda. Pro neznalé uvedu, že The Black Dahlia Murder hrají extrémně nasypaný melodický death metal s přesahy do metalcore, kdy asi ihned zaplesají všichni fanoušci At The Gates, těm znalým, že z novinky Deflorate hráli Black Valor, Necropolis, Christ Deformed, snad i Denounced, Disgraced a Death Panorama a končili s I Will Return. Dále bez záruky, protože za a/ až tak starou tvorbu naposlouchanou nemám, za b/ kdo by to všechno v těch melodiích identifikoval nebo si to pamatoval a za c/ jsem si během setu musel skočit dolů pro tričko, protože… protože tohle byla jízda! Takže.. z Nocturnal, myslím, Everything Went Black, Deathmask Divine, What a Horrible Night to Have a Curse a Climactic Degradation, z dvojky Miasma snad A Vulgar Picture a nezapomněli ani na debut Unhallowed, ale… Hymn for the Wretched nebo Thy Horror Cosmic? Těžko říci, v každém případě tahle kapela živě funguje tak trošku jako zběsilci Misery Index, které zpoza stejnou silou táhne Adam Jarvis.
Souhrn? Kmenoví fans si kvůli omezenému časovému prostoru zákonitě tolik neužili své oblíbené kapely, které na tour při čtyřech až pěti skladbách působí jaksi do počtu… jako předvařená kaše, kterou je třeba rychle zfutrovat a honem se cpát dalším chodem. Nicméně to má i svá pozitiva, kdy člověk nechcípne únavou nebo nudou, kapely se střídají a během těch, které ho nezajímají, si stihne dle libosti odskočit, ale za 15 min. pořádně pokecat nestihne ani náhodou :). Navíc pokud se sejde taková sestava jako čtvrtečního večera, velká spokojenost. Škoda jen slabší návštěvnosti, kterou odhadnu nějakými 300 fans.

Brut: Další hudební putovní cirkus se po dramaturgické stránce povedl, jestli jsem si donedávna stěžoval na krátké sety, tak musím "otočit", vše je nastavené tak, aby to už nenudilo, nicméně díky osobním preferencím určitě uvítám The Faceless jako headlinera, který má více času. Návštěvnost rozhodně zamrzela, buď jména omrzela nebo už deathcore jednoduše netáhne, i tak celkově příjemný večer v režii Obscure Promotion.