Už podruhé tento měsíc se na Chmelnici odehrál koncert kapel zvučných jmen. Na začátku měsíce to byli Nile, nyní Dying Fetus; a obě skupiny doprovodila řada předkapel.

Angelus Apatrida byli pro mě stejně jako minule Darkrise na Nile velmi příjemným překvapením. Jejich svižný, jinak ovšem relativně standardní thrashík na španělský způsob ale na publikum moc nezapůsobil. Těžko někoho rozpumpujete hned po příchodu, když do sebe ještě neobrátil ani jeden škopek. A to i přesto, že jste zábavnější než Dew-Scented. Já mám co říkat, také jsem zrovna neskákal do vzduchu a jenom „tupě“ poslouchal.

Burning The Masses byli ten večer první dávkou deathcoru, i když v trochu menší koncentraci, než jaké jsem se dočkal později. Jako nejedna kapela se ten večer soustředili na směs rychlých vyhrávek a mohutných breakdownů. Bubeníka si půjčili od Keep Of Kalessin (doufám, že jsem to vyposlechl a posléze jej identifikoval správně), protože…nevím proč. Web BTM nefunguje a na Myspace profilu o tom žádné zprávy nemají. Nejsem zrovna největší fanda deathcoru, ale sem tam nějaký fajn moment se zde našel. Pochválím také vokalistu za to, že sestoupil z pódia a vokálel rovnou u kotle. A také že se mu povedlo vyprovokovat pořádně velký kotel.

Obě první kapely měly extrémně krátké sety. Přesně jsem to nepočítal, ale když řeknu, že jejich vystoupení obsahovalo pět písniček, tak ještě přeháním.

Fleshgod Apocalypse – zklamání. Vystoupení nejde shrnout jinak. Jejich styl se dá jednoduše charakterizovat jako precizní, avšak jinak docela standardní technický death metal plný klasikou inspirovaných vyhrávek. Co myslíte, že se stane, když kapele jako FA zprasíte zvuk kytar a ohulíte bicí? Když neslyšíte většinu z těch opravdu dobrých riffů a vyhrávky nejsou vůbec tak „in-your-face“, jak by měly být? Z Fleshgod Apocalypse se stane Triggergod Apocalypse. Myslím, že žádný další komentář, kromě „umějí to i líp“, není zapotřebí. Menší problémy se zvukem kytar a bubnů nicméně provázely všechny kromě Angelus Apatrida.

Carnifex byli hlavním lákadlem pro většinu kšiltovkářů a polopatkařů (patkaře si s dovolením půjčím od Střapa :)). A že jich tam bylo. No jo no, deathcore je mezi nimi celkem populární a překvapivě i u mnoha slečen. Těch na Nile jich rozhodně tolik nebylo. Osobně na mě Carnifex působili extrémně standardním dojmem. Nic převratného, ale některé klepačky byly opravdu zábavné. Hodně „džn džn“, hodně „pidli pidli“, až si říkám, že jsem měl spíš na zhodnocení zajistit našeho Anaalního experta.

Keep Of Kalessin byli relativně pozitivním překvapením. Pamatuji si je z alba Kolossus jako jenom trochu umělý, silně melodický, epický black. Slyšel jsem je jednou naživo na BA a moc jim to tam nefungovalo. Tady to bylo o dost lepší. Zvuk kytar se postupně trochu vyčistil a bylo to znát. Trochu mě však zarazily thrashové věci z Reptilian. Tak trochu jsem nepochopil, proč se tímto směrem vydali. Je to něco jako s Trivium, kteří původně vydávali hodně přitroublý metalcore (ne že by KOK byli někdy špatní jako oni, to ani náhodou), a pak se najednou rozhodli pro Metallica-worship. Vůbec to nechápu. Navíc thrashové skladby byly ty horší ze setlistu. Na druhou stranu Ascendant se třeba docela povedl. Výsledný dojem byl vlastně veskrze pozitivní.

Pak už nastupují headlineři a papínci všech deathcorových a „džn džn a pidli pidli“ kapel Dying Fetus. Na rozdíl od nich si však DF pořád drží deathmetalovou podstatu. Jejich alba mě nikdy moc nebrala, páč mi přišla zahraná bez nějakého většího nadšení, prostě suchá. Možná také protože jsou relativně předvídatelní. To však neplatí o jejich koncertech. Ty nejsou ani náhodou nudné a osobně považuji jejich vystoupení na BA 2007 (viz níže) za nejlepší „nářezový“ koncert, který jsem kdy zažil. Tenkrát trumfli i o den dřív hrající Suffo. Zprvu mi přišel jejich výkon překvapivě trochu vlažnější, s přibývajícím odehraným časem však vystoupení gradovalo. Není se také co divit, když hráli Homocidal Retribution, Grotesque Impalement, Praise the Lord a další hitovky. Navíc se objevilo i pár písniček, které už delší dobu nehráli (aspoň dle nich) jako třeba Intentional Manslaughter. Jejich poslední album, které je zároveň jejich první, které doposlouchám až do konce, aniž bych usínal, se na pódiu tváří stejně tak dobře jako na placce, a to mě moc potěšilo. Jako finální bonus zahráli jejich komediální hymnu Kill Your Mother, Rape Your Dog.

Zkrátka a dobře, šlo o precizní sekáček na maso, i když jeden menší kiks jsem u Gallaghera zaregistroval. Ten se v reakci na něj okamžitě zamračil na zem. Lepší než Suffo minulý rok Dying Fetus nebyli, ale takový standard jako Suffo si zvládne udržet málokdo. Odcházel jsem spokojen a s myslí posedlou jednou vyhrávkou z Shepherd’s Commandment. Hádejte, kterou asi.. :)