Čtyři dny sypaček, metalového běsnění, řvaní (pozn. Bizzaro: a to onDRajs nebyl od úterý), hlukových ploch… prostě další ročník Brutal Assaultu je za námi. Uteklo to jako voda. Zpětně si připomínám moment, kdy jsem poprvé listoval knížečkou s informacemi a programem. V jejím úvodu Tomáš Fiala za pořadatelský tým psal, že se festival pomalu dostává do své ideální podoby. Tedy zhruba tak, jak si před lety představoval, že by srpnový svátek metalové hudby měl někdy vypadat. Bylo tedy vše tak dokonalé?

Rychlost odbavení. Do areálu přicházím ve středu kolem 15. hodiny. Jako akreditovaný se obávám každoroční fronty, která sice nebývá dlouhá, ale čekání v ní většinou nekonečné je. Přicházím k budce, nikdo tam nestojí, odbavení trvá asi minutu. Výborně! Žasnu, jak se z původně „zahřívací“ středy stal plnohodnotný festivalový den. A je to vidět i na zaplněnosti areálu. Uvnitř hlava na hlavě, jakoby byl BA uprostřed nejlepšího.

Festival hlásil letos poprvé vyprodáno. Kdyby se tato informace nezveřejnila, poznali byste to? Já tedy ne. Josefovská pevnost má tu zásadní výhodu, že se v ní tisíce lidí snadno ztratí. Počítá s tím i program, v němž prostě ke kolizi kapel dojít musí. Kdo chtěl vidět vzadu Swans, musel oželet na hlavním pódiu hrající Nile a Samael. (pozn. Bizzaro: A Emperor!) Díky tomu ovšem nevznikaly zbytečné tlačenice – kdyby se lidé shromáždili na jedno místo, byli by jako sardinky.

S počtem lidí souvisí i fronty. Zavedení čipů a bezhotovostního placení bylo pro mě novinkou (loňský ročník jsem byl nucen vynechat), ale obavy byly zbytečné. Nabít si festivalový „kredit“ bylo možné už z domova, nebo na místě z mobilu a tak jsem vlastně nechápal, proč lidé čekají ve frontě na dobití, když nemusí... Jak jsem si všiml, nejdelší fronty byly před záchody. Tam to bylo asi na dlouho. Aby vaše trenky nedostaly „přímý zásah“, musel byste stát před budkou tak hodinu před plánovanou stolicí, aby na vás přišla řada. U piva to bylo lepší, mnohdy lidé stáli naštosovaní před pípou zbytečně, stačilo si vybrat tu o dva metry dál a většinou jste byl hned na řadě. Pořadatelům v tomto dávám zapravdu, ano, zdá se, že výraznější čekání ve frontách už je na BA minulostí.

Návštěvnost. Zaslechnout češtinu je na Brutal Assaultu čím dál tím větší vzácnost. Většina návštěvníků pochází ze zahraničí - dominuje polština, po ní je nejvíc slyšet němčina. Přijde mi to zvláštní. Extrémy české metalisty netáhnou, ale hard’n’heavy na Masters of Rock ano? (pozn. Bizzaro: Bylo by zajímavé srovnání věkového průměru návštěvníků jednotlivých festů.) Cena lístku je přitom i na české poměry docela v klidu. Kde je tedy problém? Fajn ovšem je, že si festival udělal jméno za hranicemi. Dokonce jsem potkal jednu snědou máničku, kterou na jeho přání fotím před plachtou festivalu. Očividně je na výletě sám. „V Josefově jsem už podruhé,“ říká mi. To není moc, říkám si v duchu. „Máš to daleko?“ udržuju v mezinárodní diskuzi zdvořilý tón. „Docela jo, pocházím totiž z Karibiku,“ odvětí mi suše a odchází pryč.

Ceny. Ty mě nemile překvapily. Jejich růst se asi nedá zastavit, nicméně si myslím, že by obchodníci měli mít soudnost. Pro zahraniční klientelu to asi ještě je únosné, ale přijde vám normální dát za desítku do kelímku 38 korun? Za Plzeň rovnou 50. (pozn. Bizzaro: Nutno však podotknout, že kvalita piva šla strmě nahoru; netrpěl jsem kocovinou, ani střevními problémy. Nejen do kelímku kdekoli v areálu, ale obzvlášť to pade za PP do skla v Kobce člověku už skoro nevadilo.) Abyste se pořádně najedli, museli jste dát za jídlo skoro dvě stovky. Kolik budeme dávat příští rok? Stejně nechutně přemrštěné ceny byly i v oficiálním merchandise. Je to daň za to, že se z BA stala „masovka“, nebo jen organizátoři zkouší, co ještě lidi skousnou? (pozn. Brutusáček: Za ceny kapelního merchandise si zaslouží Brutal Assault jedno velké fuck off. Já tomu rozumím, že ty lidi tam u toho nejsou zadarmo, ale natáhnout jakýkoliv merch o 150-200 Kč více, je nesmyslné rejžování na cizincích. Zhrine triko na Brutalu za 700, na afterparty za 550. Dělejte si byznys z jídla a pití - zdražené pivo stejně bylo -, ale merch nechte v linii fanouškovství.)

Hudba. Možná se to sešlo jen náhodou, ale hodně kapel do Josefova dorazilo se speciálním repertoárem čítajícím jedinou desku zahranou od začátku do konce. Je to trend poslední doby, já s tím souhlasím, kdyby to ale udělaly všechny kapely, bylo by to k nevydržení. Kvanta fanoušků přitáhlo do pevnosti jméno našinců Master’s Hammer, jejichž koncertní návrat nebyl vůbec průser, a hlavně norské Emperor, kteří kompletně přehráli svůj opus magnum, dodnes stále magickou desku Anthems to the Welkin at Dusk. Co se týče zvuku, ten byl u většiny interpretů slušný až vydařený. Stálo za to nespokojit se s nazvučením daným pro jedno místo a hledat jiné. Sázkou na jistotu se nakonec stalo místo přímo před zvukařem, kde nechyběly jinak jinde absentující basy. Horší to bylo se zadní scénou – na Metalgate bylo skoro všechno zbytečně nahlas. Jít dopředu bez špuntů bylo podobné, jako si zajít na kávu s koblihou do vítkovické ocelárny. Za co ale organizátorům velmi děkuji, je nasazení obrazovky za stan, protože dívat se z dvaceti metrů na tečky pohybující se na pódiu znamenalo vzít si s sebou dalekohled. (pozn. Bizzaro: Se kterým by vás možná ani nepustili.)

Shrňme to. Nějaký zásadnější pořadatelský kiks jsem nezaznamenal. Za odpadnuvší Morbid Angel zvládl management narychlo splašit Carcass. Klobouk dolů. Když došlo ke změně programu, stačilo sledovat mezi vystoupeními obrazovku, z níž jsem se většinou vše zásadní dozvěděl. Letní smršť trochu areál zaplavila, hasiči ale nelenili a obří kaluže v noci odčerpali. Druhý den se už bahenní lázně nekonaly. A myslím, že si řada z nás z letošního ročníku odnesla hudební zážitky, na které jen tak nezapomeneme. Takže zase za rok?
 
bizzaro: A já už jen závěrem… pokud někteří z vás bádali nad plachtami v areálu s titulem

TEMNOR

Eternity

1980 – 2017

a minuli vzpomínkové projekce na obrazovkách třeba jako já, bylo to uctění památky dvorního grafika Brutal Assaultu / Obscure Promotion, i našeho bývalého redakčního člena uproara a tvůrce prvních verzí Marastu, Petra Chalupného, který podlehl rakovině v pátek před festivalem.

Věčnost ti, příteli.