Uf, tak další z koncertů deathového jara máme za sebou. Začátek tohoto roku je opravdu pestrý – Origin, Gadget, Misery Index, Cannibal Corpse, Disavowed, Immolation, Aborted, Suffocation, Napalm Death, nu co si víc přát? I když vlastně ano; lze si přát do budoucna to, aby to takto pokračovalo.

Po menších „obstrukcích“ se s Gábou dostáváme do vnitřností Abatonu a dozvídáme se, že Fleshless nehrají. Agentura zrušila všechny místní předskokany a snad se nikoho nedotknu, když s úsměvem na tváři zvolám „hip-hip…“. Koncert začíná téměř na čas, když si to asi čtvrt hodinku po sedmé štrádují na prkna Dánové Urkraft. Jméno pro mě do té doby neznámé, ale po pár tónech se vyjasňuje. „Severní vítr je krutý“, panáčkové tuto hitovku znají nazpaměť a jedeme na hudební exkurs do Skandinávie. Tepavý thrash současného střihu nenudí, ale zároveň ani nenadchne. Je cítit obrooovský vliv takových The Haunted, kteří tuhle mánii nastartovali, ale hoši se snaží tam vecpat (doslova a do písmene) nějakou atmosféru a taky že ano, na levoboku (z pozice kapely) si občas ťukne do kláves další Viking. Skladby jsou docela šablonovité a tak se po pár kusech jdeme dolů posilnit na následující……

……hurikán slyšící na heslo Disavowed. Pro mě jednoznačný headliner večera. To, co předvedli na loňském Brutal Assaultu bylo z kategorie „co tohle má znamenat“ (mimochodem, předchozí Assaultové vystoupení bylo nafilmováno a myslím, že to, co se na něm odehrává je důvodem, proč sem Holanďánci tak rádi jezdí), navíc novinka klepe na dveře. Jejich dvouskladbové promo dává tušit, že to bude radostná událost a nebýt potíží v lisovně a kdesi u zhulenců v tiskárně, tak ho už mám. Vydržet. OK. Jde se na to. Ještě utáhnout činel, přilepit si tácek od hořčice se seznamem skladeb na odposlech, nasadit sluchátka (je to málo přesné, že Pane „nehnu ani brvou“ Bubeník…) a už je to zase tady. Disavowed začínají s novinkou (staré věci s novými se hrály tak půl na půl), což nebyl moc chytrý tah, lidi se zatím nechytají, ale je to jen zahřívací kolo, ve kterém se jen vychytají mouchy (zvuk apod.) a ve dvojce (= dvojka z debutu) už to jede! Největší devízu na živém vystoupení Disavowed vidím v naprosto delikátním vedení frontmana, který dokáže strhnou snad i stůl, kterému někdo ulomil nohu. Hezky si vleze do kotle (výhoda bezdrátového mikrofonu) a začne pobíhat až někam k záchodkům. „Jsem jeden z vás, kurva!“ Další trik je nést se na rukou a do toho pořád vést ten svůj nekonečný growling (jak to může udýchat?). Ostatní členové plní roli dobře namazaného stroje, který trochu působí jako kompars, ALE! Vše do puntíku naplno, francouzský robot za bicími, věčně se usmívající basák (začínám mám pocit, že má nějaký tik nebo co), oba kytaristi (asi nejméně viditelní) – všichni jako jeden muž. Muzika Disavowed je tak rychlá, agresivní a živelná, že člověku se nohy začnou hýbat tak nějak samy od sebe a už to nejde zastavit. Věci z novinky jsou o dost komplikovanější, hoši koukali za oceán a teď když mají dokonalého bicmena (ten první byl taky neskutečný), tak si můžou dovolit povolit uzdu zádrhelů, stop-timů, kudrlinek, slamů a já nevím čeho ještě. No a co na tenhle masakr lidi? Nadšení, paří se jak o život, dožadují se více, ale všechno má svůj konec, tak nazdar a doufám, že se uvidíme co nejdřív. Udělat rezimé znamená říct „bylo to svým způsobem geniální“.

Cannibal Corpse. Eh, jak jsem na ně byl zvědavý, tak výsledný dojem je bída s nouzí. Vzít si jako support Disavowed, to znamená ušít si na sebe bič. Tomu srovnání s předchozí bandou se prostě nevyhnou, i kdyby se stavěli na hlavu. A to si vůbec nemyslím, že by to špatné celé! Třeba první čtvrtina je na vysoké úrovni, především kvůli volbě skladeb, ale poté vše začne splývat, „tuc-tuc hudba na jedno brdo“. To však vůbec není to nejhorší. CC těží ze svého jména, ví, že pokračovat znamená udržovat si svůj standard, tu a tam vyšší (poslední deska Kill), někdy nižší. Dobře vědí, že plnit pětiletku znamená vymyslet červivý obal, dát do textů nějaké ty zombíky, vydávat desky v daných intervalech a mohutná fanouškovská základna jim to zbaští jako nekromalinu. Ouha! Jak je vše na pódiu tak průzračně jasné. Kapela jako celek působí unaveně, navíc zahrané pomaleji než z cd (zaujalo mne, co to ten Mazurkiewicz má na paličkách, nalepená izolepa nebo nějaký držák či co?), je to statické, ano, vždyť už si zasloužíme být unavení, kdo to koncertování má taky vydržet? Zůstávají chladní profesionálové, žádný náznak nějakého uspokojení, baví je to vůbec? Při pauzách se celá kapela vždy otáčí k publiku zády, nepadne ani slovo, celé je to k uzoufaní trapný spektákl o „sebejistých Američanech“. Ke konci ještě do nás nasypou Devoured by Vermin, Hammer Smashed Face, ani nepřidávají, rychle pryč, no, nakonec to bude lepší.
Ani nevím, co bych dodal. Není co. I když… výsledné skóre AK Disavowed versus FK Cannibal Corpse? 5:1.

P.S.: O imbecilitě abatonských vyhazovačů se raději nebudu zmiňovat...