Poslední dobou jsem koncerty sice poněkud zanedbával, ale když jsem se dozvěděl, že k nám 14.6. na sedmičku zavítají Cephalic Carnage, rázem jsem se rozhodl tento nedostatek napravit. Navíc koncert sliboval i poctivou metalcoreovou zábavu a ani vstupné nebylo nějak závratně vysoké, takže už mi nic nebránilo se na sedmičku v inkriminovaný den dostavit.
Přestože jsem dorazil dost brzo, cca půl hoďky před začátkem klání, už před sedmičkou postával objemný houf fans, což jsem ovšem vzhledem k popularitě všech zúčastněných už tak nějak dopředu očekával. Do klubu se mi povedlo vlézt hned jako první a do zahájení koncertu mi ještě nějaký ten čas zbýval, takže jsem se jal okupovat barové stoličky a koštovat místní lahvové pivo. A jak jsem se tak ze své barové stoličky rozhlížel, uvědomil jsem si, že sedmička je vlastně takový malý neměnný ostrůvek uprostřed času, od mé první návštěvy před několika lety se nezměnilo skutečně nic. Pořád lahvové pivo, stále žádná klimatizace, snad i ty stoličky jsou pořád stejné, vedle pořád ta samá sámoška a v ní pořád ten samý africký prodavač, nezměnilo se prostě nic. Ale teď už nechám svoje úvahy plavat (i když, jak se ještě v průběhu večera ukáže, malá modernizace v podobě klimatizace by možná nebyla tak úplně na škodu), protože nastupuje první kapela večera, Parkway Drive z Austrálie.
Typická hardcore vizáž a jede se v tradičních celkem melodických metalcoreových kolejích, zpěvák i kytaristé lítají po malém pódiu, jak se to na podobné spolky sluší a patří, slušná i když zase ne nijak zázračná rozjížděčka, ale na rozehřátí to stačí (no vzhledem k tomu jaké bylo vedro, s tím rozehříváním zas taková práce nebyla).
Jako další páni na holení přicházejí Dead to Fall, další metalcore tentokrát v brutálnějším ražení, celé vystoupení je vydatně obohacováno masivníma drncákama s větším důrazem na rytmiku, ale popravdě už se začíná ukazovat jedna ze slabin tohoto vystoupení. Metalcoru se nám sice dostává v koňských dávkách, ale bohužel jednotlivé kapely používají poměrně podobné postupy a jsou ovlivněny dost podobnými styly, po chvíli mi začaly jednotlivé skladby trochu splývat a místy jsem se i nudil. Díky tomu jsem se na druhou polovinu vystoupení Dead to Fall znovu jal dobýt barovou židličku a osvěžil jsem se dalším lahvovým pivem. Ale to už se pomalu blížil čas hlavní hvězdy večera (alespoň z mého pohledu), Cephalic Carnage.
Tady jsem očekával vskutku hodně a, na rozdíl od našich krajanů proti Ghaně, jsem nepřišel zkrátka. Už od první pecky bylo jasné, kdože dnes bude králem večera. Žádné šmrdlání, Cefalikové pěkně od začátku až do konce valili svůj ujetý deathgrind, na pomalejší pecky se tentokráte nedostalo (s výjimkou ultrahutného rifu v druhé části povinné srandy Black Metal Sabbath, uf, úplně mě odrovnal), všechno pěkně precizní, rychlé, nápadité, technické, s přehledem odehrané, zkrátka aspoň o dvě třídy výše než ostatní zúčastněné kapely, bomba bomba bomba, kdo neviděl, může si rvát vlasy. Po skončení setu další povinné občerstvení a hurá na hlavní star večera, Darkest Hour.
Na ty jsem se taky docela těšil, i když poslední album mě příliš nepřesvědčilo, ale co, u těchle kapel je přece jen něco úplně jiného vidět naživo nebo slyšet z desky. Před pódiem se už v tu dobu prostor řádně zaplnil a zahustil, začíná se krátkým intrem a bum, už se rozjíždí první hit. Energický metalcore silně vonící po severské škole gothenburgu, chlapci na pódiu hrajou v obrovském nasazení, v kotli se strhává pravý hardcoreový kotel se vším, co k tomu patří, dokonce i nějaký ten naháč si skočil, no prostě zábava jak má být. Nadšení mi ale znovu vydrželo zhruba tak do půlky setu a pak se postupně začalo vytrácet, zase nastoupil zlovolný duch jménem jednotvárnost, často se opakující podobné hudební postupy a formulky, navíc vedro jak na sahaře, postupně jsem toho už začínal mít dost, na přídavek už jsem to nemohl vydržet a šel jsem ven na vzduch.
No, sečteno a podtrženo, celkově pocity dobré (hlavně díky vystoupení Cefaliků, to prostě stálo za to!!!), ale příště by to chtělo trošku rozmanitější hudební spektrum, přeci jen tři ze čtyř kapel hrály vzájemně velmi podobné záležitosti, a koncert díky tomu byl poněkud jednotvárný. No a to by ode mě bylo asi vše, děkuji za pozornost.