Téměř dvanáct let poté, co umřel frontman Death Chuck Schuldiner, zavítalo do pražského Roxy vzpomínkové turné Death To All, které slibovalo oživení této kultovní americké deathmetalové kapely v sestavě, která byla po Chuckově boku během nahrávání desky Human. Kapelu na turné na postu vokalisty a kytaristy doplnil ještě Max Phelps z Cynic.

První DARKRISE (údajně brutal deathmetalová kapela) působili jako relativně nezajímavý hardcore. Skladby tvořené dost jednoduchými riffy s tunou breakdownů, občasnou snahou o progresivitu a pár zbytečnými, ke zbytku ne příliš hodícími se, sóly, neměly moc šanci zaujmout. Abych pravdu řekl, z vystoupení Darkrise jsem si nezapamatoval jediný silnější moment. Snad jen slap basáka, kterému, žel krom míst, kdy hrál sám, nebylo rozumět. Ze zvukové koule šly ven nejvíce bicí s dosti nevýrazným vokálem. Jsem celkem zvyklý, že na těchto větších akcích nejsou první kapely žádná sláva, ale cokoli techničtějšího by byl asi lepší tah.

Z OBSCURA šel dost strach už během zvučení. Téměř vše bylo více než nahlas a ze zvuku bicích stoupaly chlupy na ruce. Přechody zněly hrozně uměle a kopáky vyloženě jako když se liskne do sádla. Bohužel od začátku až do konce setu se zvuk moc nezlepšil. Začali s klipovkou The Anticosmic Overload, a když se v tu chvíli začal sál docela slušně plnit, i na Roxy začalo být trochu těsněji. Přežít to šlo, ale klidně by tato akce snesla ještě větší prostor, a to je štěstí, že koncert byl přesunut - Chmelnice by neměla šanci. Kluci z Obscury každopádně hrát umí, to už letos ukázali i na Brutalu. A dokonce umí napsat i dobré riffy, které mě dost baví. Škoda jen nevyrovnaného zvuku, kvůli kterému se třeba basa v rychlých sypačkách úplně ztrácela a vynikla pouze v pomalých pasážích. Hodně nahlas byl naopak Steffenův vřískot, který, pokud se zrovna trefil do mikrofonu a nezpíval do pavouka visícího ze stropu, vyčníval až příliš. Se špunty to vydržet šlo, ale zbytku lidí mi bylo docela líto. Mimo jiné zvládli věnovat skladbu Krabathoru (na které se samozřejmě máme zajít podívat na příštím Brutalu), zahrát nový song a drum sólo, které znělo kvůli zvuku celkem směšně, i když Hannes není špatný bubeník.

No a co DEATH? Má cenu jet turné bez Chucka? Někteří tento koncert bojkotovali, ale hodně lidí bylo opačného názoru a přišlo. Mnozí si od nich slibovali přespříliš, někteří navštívili koncert ze zvědavosti, jak to Human-sestava s Phelpsem u mikrofonu zvládne, a jiní přišli bez větších očekávání jen z nostalgie zavzpomínat. Osobně bych se zařadil nejspíše do druhé skupiny. Když nějaká kapela hrála naživo cover od Death, téměř vždy mě bavil nejvíce z celého setu, což byl vlastně důvod, proč jsem nezůstal sedět doma. I kdyby z toho nakonec vylezl trochu dražší revival, věřil jsem tomu, že mě ty (ne)smrtelné songy budou bavit a chlapi z Cynic to se Stevem odehrají dobře. A taky že jo, jejich hudební výkon byl vskutku perfektní. Po Obscuře sice začali také s nepříliš dobrým zvukem, ale ten se průběhem času, co se poslouchatelnosti týče, hodně zlepšil. Ty největší obavy, které většina měla z toho, jak se Max Phelps popere se zpěvem, byly zbytečné. Jeho vokál vůbec nevadil, a ačkoli byl zpěv jiný, oproti Chuckovi trochu hlubší a méně uhekaný, místy zas naopak přehnaně uječený, stále byl bez problému přijatelný. Navíc, když člověk přimhouřil obě oči, z dálky Max i trochu jako oplácanější Chuck vypadal. Hrály se hlavně starší jednodušší songy, což však hodnotím kladně, třeba přímočaré věci z Leprosy mě bavily asi nejvíce z celého setu. U novějších věcí, i když se kytaristé - Paul Masvidal se s Phelpsem střídali v sólování zhruba půl napůl - drželi základní linky, většinu sól nehráli úplně dle originálu a sem tam zahráli i některé zbytečné tóny navíc. Nejhůře ale asi dopadla částečně improvizovaná Cosmic Sea, kdy Steve DiGiorgio během basového sóla do baskytary spíše nehudebně mlátil. Ty si během koncertu prohazoval dvě, třístrunnou a šestistrunnou (obě bezpražcové), což sice vypadalo hezky, ale zvukově příliš nevynikalo. Čekal jsem ji mnohem výraznější. Naopak Masvidalova kytara byla zefektovaná a zkreslená natolik, že přes ni ta druhá nebyla moc slyšet. V půlce setu se po Cosmic Sea přestalo hrát a na řadu přišla projekce s památečními fotkami a videi Chucka Schuldinera. Zhruba pět minut se tahalo za city a pak celkem paradoxně nastoupily super tancovačky ze Scream Bloody Gore a pomalu se blížilo finále. Před koncem se na pódiu za bicími opět ukázal Hannes Grossmann z Obscury, který místo Seana Reinerta odmlátil Crystal Mountain a zůstal i na další Spirit Crusher, během které vzal do rukou kytaru místo Masvidala frontman Obscury, jenž song i s přehledem odzpíval. Poslední kousky Lack of Comprehension a Pull the Plug už byly krom krátké schovávačky v backstage bez většího překvapení a v jedenáct se šlo domů.

Zhodnotit celý koncert je nakonec horší úkol, než jsem si původně myslel. Když se totiž zaměřím pouze na vystoupení „Death“, opravdu záleží jen na očekávání jednotlivců. Pokud někdo chtěl vidět Death, jistě si neodpustí několik „ALE!“ a výhrad ve srovnání s deskami a starými koncerty. Já ale přišel na Death To All, a i když nebylo vše dokonalé, v rámci možností jsem byl spokojen a bavil jsem se dobře. Stejně tak věřím, že vyloženě zklamaný nebyl nikdo.

Setlist Death To All:
Flattening of Emotions
Leprosy
Left to Die
Suicide Machine
In Human Form
Spiritual Healing
Within the Mind
Cosmic Sea
Projekce s Chuckem
Zombie Ritual
Baptized in Blood
Together as One
Crystal Mountain (Hannes Grossmann z Obscura za bicími)
Spirit Crusher (Hannes Grossmann z Obscura za bicími a Steffen Kummerer s kytarou za mikrofonem)
Lack of Comprehension
--
Pull the Plug