Dinosaur Jr. vždy stáli tak trochu stranou. Nikdy nedobývali hitparády, nepatřili do hlavního hudebního proudu (i když z kraje devadesátek k tomu neměli daleko) a neměli ani žádný obrovský hit. Navzdory tomu ale přežili věky a dá se říct, že již třetí dekádu úspěšně fungují na alternativní rockové scéně. Nedávno vydané, dle mého výborné album I Bet On Sky jejich respektovanou pozici jen potvrdilo a zejména díky tomu, že je opět v kontextu současné kytarové scény dost „jiné“, možná i vylepšilo. Je jasné, že kapela po svém comebacku v roce 2007 má stále chuť do hraní a co říct. Pro mne dost dobrý důvod vypravit se na koncert, kterých v ČR mimochodem zatím moc nebylo.
Dříve si však, než před zaplněný Lucerna Music Bar předstoupili Dinosauři, zabral podium pro sebe svérázný písničkář Chris Brokaw a pouze sám s kytarou přes rameno se jal zpívat písně o životě, lásce a smrti. Nebylo to špatné. Zejména proto, že se nejednalo o klasický kotlík, ale o jeho o něco alternativnější variantu. Chris měl kytaru elektrickou a zvuk špinavý, párkrát se dokonce pustil i zajímavé instrumentální improvizace a dá se říct, že se mu vcelku dařilo, nicméně když po necelé půlhodince oznámil „last song“, měl jsem pocit, že je to právě včas.
Předskokan se rozloučil a my jsme začali vyčkávat hlavní aktéry, kteří na sebe (i přesto, že jejich nástrojovka byla už od začátku nachystaná) nechali docela čekat. Něco málo po desáté se kapela konečně objevila, její nástup byl však mírně rozpačitý. Pravda, o mentálních pochodech J Mascise kolují jisté zvěsti, nicméně když se spolu se svými spoluhráči objevil na pódiu, působil přinejmenším dezorientovaně. Ono vůbec entréé Dinosaur Jr. nebylo zrovna tradiční. Pánové nakráčeli na pódium, začali brnkat a ladit. Chvíli jim trvalo, než naštelovali své nástroje a rozjeli první věc, která ovšem vyzněla taktéž podivně. Přiznávám, že mi v tu chvíli začínal naskakovat docela rozpačitý výraz.
Jenže jak se ukázalo za chvíli, tahle parta to má hozené jinak, více do klidu a je třeba se naladit na jejich vlnu. Zejména jejch viditelně pomalejšímu frontmanovi zkrátka chvíli trvá, než se zahřeje a dostane do provozní teploty. Naštěstí spolu s třetí, svižnou The Wagon již vše fungovalo správně a ona specifická smutně-veselá nálada známá z nahrávek byla z pódia cítit. I když v trochu jiné formě, než jsme zvyklí z CD.
Na rozdíl totiž od alb, která působí tak nějak smířlivě, melancholicky, pohodově, byl živák docela hlasitý hukot. A to zejména proto, že J Mascis obestavěný několika násobně předimenzovaným Marshall aparátem (osm boxů, čtyři zesilovače) svoji kytaru hulil, co to šlo. Často mu z beden šlehala zpětná vazba, ve které zanikal zpěv, a jeho klasická dlouhatánská sóla se zařezávala do uší hluboko až běda. Rytmika taktéž ovšem nebyla nijak krotká, takže ve finále nebyl Dinosaur Jr. ani tak melancholický indie rock, jako spíše masivní noise rachot.
Pro mne byl ovšem tento způsob uchopení live verze skladeb vcelku příjemné překvapení, a ačkoli se jen těžko dalo mluvit o kvalitním zvuku, výsledný dojem nebyl vůbec špatný. Naopak, celé to vyznělo zvláštním způsobem pozitivně. Samozřejmě, že hlavní díl úspěchu nesou samotné skladby, které díky zvláštní kombinaci melodií, odevzdané atmosféry, příjemného zpěvu a hlavně nezaměnitelné kytaře, mají své kouzlo. Ovšem samostatným zážitkem je i tuhle trojici mimoňů prostě jen pozorovat. Zkrátka, když je vidíte a slyšíte, prostě jim musíte držet palce.
Soubor má sice slovo „dinosaur“ přímo v názvu a pánové věkem i chováním dinosaury taktéž místy připomínají, nicméně po hudební stránce to v žádném případě pravěk nebyl. Naopak, hudba, která se linula z repra, působila velmi svěže, dovolím si říct až nadčasově. Bylo jasné, že pánové se prostě nenechají ničím rozhodit ani ovlivnit a hrají si (už více jak pětadvacet let) to svoje. Je pouze na posluchačích, jestli to vezmou nebo ne, což je ale jediný správný přístup. Kapela možná působí trochu zvláštním dojmem, ale to je na tom ve finále to nejlepší. Já jsem každopádně odcházel nadšený.
Setlist:
Vložit komentář