Všechno má na svědomí nové jméno v tuzemském pořadatelském rybníčku - Awaiting the Absu Promotion. Člověk, umlácený dnešním trendem koncertního míchání všeho možného i nemožného, musel být v devátém kruhu pekla blahem. Žádní kšiltovkáři, žádní šátkaři, žádní melodymejkři... Tohle byl prosím metalový koncert.

Českou scénu na téhle premiérové štaci zastupovali ESCAPE THE FLESH. Stačí slyšet zvuk jejich kytary a o stylovém zařazení není pochyb. Na milovníky Dismember, Grave a spol. musí působit jako křik dětí před školkou na osamělého pedofila. Docela jsem se na jejich „Švédsko po česku“ těšil, ale očekávání nakonec nebyla zcela naplněna. Velká škoda, že mají kluci jen jednu kytaru. Ta nezvládala vše utáhnout pod zbytečně hlasitými škopky. Za chvíli jsem se nedokázal soustředit na nic jiného, než na onen klasický „tupa tupa“ rytmus a kytarové motivy mi naopak začaly splývat. Na začátek akce však žádný velký průšvih a trio švédomilů do celkové koncepce koncertu zapadlo bez potíží.

Na Němčoury NUCLEAR MAGICK jsem se těšil mnohem víc. Jejich demo Priests of the Bomb je chorobným mixem death/doomu s blackmetalovou syrovostí a postapokalyptickou náladou. Když mluvím o doomu, myslím tím spíš těžkotonážní pomalý death metal a ne nějaké melodické plačky, a když mluvím o blacku, mluvím spíš o jeho prapočátcích, než o soudobých agresivních rejdech. Hodně jsem si oddechl, že se srovnal zvuk a vše hrálo, jak mělo. Jestli mě něco trochu zklamalo, pak to byl fakt, že nezaznělo parádní intro z dema na úvod vystoupení a celková vizuální stránka byla poněkud odfláknutá. Dvě kápě sic na scéně byly, leč kapuce shozené. Žádná plynová maska, žádné umělé kouře. Obří kytarista měl alespoň obří patrony přes rameno, ale po téhle stránce mohlo být vystoupení o něco dotaženější. Utrpěla tím poněkud rituální atmosféra jejich tvorby. Tu ještě tunilo trio nadraných Poláků, kteří si klub spletli s fotbalovým kotlem a neúnavně skandovalo „do pierdole, do pierdole, nuklíar nekromency“. Kapela s sebou na turné dovezla nové epko Mutual Retaliation a krom vinylů prodávali demo i na ručně polepené kazetě. Celkově jsem rozhodně zklamán nebyl a nášivku si našiju. Vlastně. Nechám si našít, hehe.

Od dalších exotů v pořadí se naopak žádné velké opičárničky čekat nedaly. Ale zase to alespoň byli exoti v pravém slova smyslu. Indiáni z Brazílie ESCARNIUM spustili bez větších obstrukcí do všech přihlížejících svižný death metal a i přes viditelné mládí muzikantů předvedli přesvědčivý a sehraný výkon. Jejich smrtící kov má díky specifickým melodiím pekelný náboj a znát je i úcta ke klasickým krajanům Sarcofago a celkově obliba starých smrťáckých kapel. Zpěvák Victor zřejmě využil pohostinnosti pražských tetovacích salónů a tak hrál s jednou paží obalenou. Ruku však nijak nešetřil a pumpoval se třemi dalšími kumpány do lidí další a další válce. Živá show okořeněná třepáním indiánskými květáky vskutku pobavila, i když v tom hudebně těžko hledat něco neslyšeného. O tom to ale není. Escarnium se ke své řeholi umějí postavit a většinu osazenstva přesvědčili. Právě jim vyšlo debutní album Excruciating Existence, a tak vyrazili na cestu po Evropě právě včas.

Na řadě je však zmíněná novozélandská pohroma. DIOCLETIAN jsou úkaz. Svoje chaotické tornádo roztočili bez nějakých průtahů a Exit-usem se rozduněl Doom Cult. Jejich tvorba rozhodně není nějakou líbivou směsicí nápadů a melodií. Násilné motivy, jako vystřižené od průkopnických Kanaďanů Blasphemy, jsou zataveny v daleko zvířečtějším zvuku a přednesu. Kostilámající klepanice krájejí rozvážné morbidní riffy, které evokují jen válku a destrukci. Korunu všemu nasazuje nelidský chropot rozložitého Logana Southwella a pochybná image jeho kumpánů s kytarami. Ani úmorné horko je neodradilo od nasazení kapuc mikin, natažení džísky nebo mocných stahováků. Oddanost do úmoru. Na scénu se vrátil taky polský fanklub a tak se v řídce zaplněném klubu na chvíli strhla i jakás takás mela. Diocletian přesvědčili, že zvěrské kusy ze studiových nahrávek umějí předat s náležitou brutalitou a chladem (i v tom vedru). Úplný závěr obstaral Decimator a poté všichni čtyři aktéři zanechali zdecimované diváctvo jejich osudu. Taky hlavní stár večera prodávala veškeré svoje nosiče pouze na asfaltech, takže staromilcovo srdéčko muselo zaplesat.

Náhodně kolemjdoucí asi těžko mohl z tohoto večera upadnout blahem do mdlob. Ten, kdo věděl, oč tu běží, však těžko mohl odejít zklamaný a toho si cením. Jsem v očekávání, jaké další monstrum se vynoří z hlubin Absu!!!