„A doma nic nebude?“ ptal jsem se podvědomě sám sebe, když jsem svědomitě šířil informace o zářijovém turné DROM, na kterém navštívili mimo několika českých měst také naše severní a východní sousedy, Maďarsko i Chorvatsko, bohužel bez libereckého data. Leč v týdnu po závěrečném koncertu 'Hectop tour 2012' ve Vsetíně i mně dorazila prostřednictvím sociální sítě pozvánka na 'Hectop release party' ve zdejším klubu Stamina, mnohými ne neprávem nazývaném díra. 

Kapele očividně svědčí stísněné a potemnělé sklepní prostory. Atmosféra tvorby DROM v nich nachází svůj další rozměr, spojuje se s vydýchaným vzduchem a nedostatečným osvětlením, nabízí však téměř rodinnou atmosféru. A není se čemu divit. Ve Stamině nejedna kapela formovala své personální složení, stejně tak početná množina fanoušků má k tomuto klubu svůj vztah, přestože (nebo snad protože) pomyslných generací návštěvníků a štamgastů se zde za ta dlouhá léta vystřídalo již několik. Nenapadá mne tedy lepší a příhodnější místo k oslavě vydání desky Hectop, než je právě tento zapadlý bar pod místním řeznictvím. 

Opět se ukázalo, jak zcestná je důvěra v avizované starty nejen zdejších akcí. Na vše je vždy dostatek času, tady se na píchačky nehraje. Slušně zaplněný klub tak až okolo desáté večerní, tedy asi dvě hodiny po avizovaném začátku, rozechvěly první tóny skladby Kruh z ohně a oceli právě z alba Hectop. Kvůli nešťastně stojícímu podpěrnému sloupu uprostřed místnosti jsem bohužel viděl jen polovinu kapely, jelikož jsem ale byl už značně posílen vším možným, právě tento sloup mi posloužil jako výtečná forma stabilizace mého postoje i za cenu omezeného výhledu. Nutno podotknout, že DROM při komponování svého materiálu dávají přednost dlouhým, bohatým a postupně se rozvíjejícím motivům, proto má i čtyřskladbový Hectop bezmála čtyřicet minut. V živém podání a při takovém nasazení, jež kapela předváděla, se tak z koncertního setu mnohdy stává vysilující maraton s minimálním prostorem k odpočinku. Důkazem budiž událost ve třetí skladbě večera Cesta, která nevede domů. Zde má Jířa svůj nejdelší řev a již během turné se mu několikrát stalo, že z nedostatku kyslíku nebyl daleko od kolapsu. Na pokraji sil, temno před očima, v hlavě nic jiného než naprostá soustředěnost na podávaný výkon, nasazení hraničící s rizikem. Jiřík přestává na okamžik fungovat, netrefuje začátek riffu, tělo se bez cizího zavinění kácí k zemi. Okamžitě se však s ochotnou pomocí pohotových přátel staví zpět na nohy, upravuje pádem rozladěné efekty a hraje se dál. Po kompletně odehrané desce následuje i bonus v podobě závěrečné skladby Jack Torrance z debutového EP I a setlist tak sahá k necelé hodině délky, což se ten večer pro mě ukázalo jako téměř hraniční, což však performancí kapely zapříčiněno nebylo. 

Při koncertu jsem bohužel opět trpěl přehuleným zvukem, který je pro podobná místa typický, nejvyšší čas pořídit si špunty do uší a chránit svůj sluch, dokud nebude pozdě. Co se týče výkonu kapely, mohu být spokojen. I když ne vše bylo odehráno bezchybně, právě to několikrát zmiňované nasazení ruku v ruce s kamarádským prostředím a vydařenou náladou dalo vzniknout perfektně fungující symbióze všech přítomných. DROM jsou tady doma a nebojí se tento fakt dát najevo, stejně jako na druhé straně příznivci kapely potvrdili svou přetrvávající podporu a důvěru v tento hudební akt, který je na dobré cestě stát se něčím výjimečným nejen zde, nýbrž i u vás, ať už se nacházíte kdekoli. Zároveň je chválihodné, že DROM Liberecko svým koncertováním nezahlcují a i jako domácí kapela tak mohou čas od času předvést unikátní a vydařené představení, aniž by se zdejším návštěvníkům ohráli a okoukali.