Říjnový měsíc je co do koncertů pro fanouška hudby téměř nepřetržitým maratónem, který skýtá i taková úskalí, jako volbu mezi několikero zajímavými akcemi v jednom dni. I to byl příklad první říjnové neděle, kdy proti soupisce čtvera kapel zpoza hranic starého kontinentu ve Futuru na druhé straně Vltavy hrála Anathema. Těžká volba. Ale vzhledem k tomu, že v neděli s MarastMusic děláme v HooDoo akci (placená reklama) a Anathemu jsem viděl ne dávno, rozhodl jsem se, nejen pro nutnost vidět křepčit Amíky Revocation, zajít do právě jmenovaného klubu.

Plán Obscure Promotions, kteří také obě akce pořádali, byl jasný. V půl osmé měli začít Ostrované CEREBRAL BORE, což se prakticky na minutu dodrželo. Nemohu říci, že by Skoti byli tuzemskému publiku úplně neznámí, protože dva roky nazpět se mihli na Obscene Extreme, i když co si budeme nalhávat, kolik v HooDoo přítomných na OEF2010 bylo? Jenže v neděli pro CB nehrál jeden fakt. Na OEF hrává plejáda punk/grind/crustů, takže tam Cerebral Bore se svým brutal death metalem vyniknou, a víc než polovina jich neumí pořádně hrát a naladit si (nebagatelizuji, kapel je tam dobrých hafo), ale v neděli CB přebrali právě jejich roli, protože hráli před kapelami ostřílenými a těmi, které si již z větší části vydobily respekt. Tolik na vysvětlenou, proč bych si ve finálním třídění dojmů jinak ani nevzpomněl, že nějací Cerebral Bore v neděli hráli. Nicméně k hudbě a kapele.
Hráli obstojně, ale ve finále kvůli zbytečně paternovitým skladbám, kde jsou dobré nápady často rozmělněny spoustou stopek, je shledávám druholigovými. Chybí tomu šmrnc, razance, kapela je nevýrazná i na podiu, trošku to celé před sebou tlačí. Pídit se po jejich albu tedy nebudu. Pokud by se mi však dostalo pod ruku, určitě ho neodložím. Cerebral Bore set uvedli klipovkou Maniacal Miscreation a nebýt toho, že „zpěvák“ krom slušně guturálního uvádění jmen skladeb způsobem „grrrr kvííí“ (třeba Entombed in Butchered Bodies takto zněla náramně) mezi nimi nepromluvil vlastním hlasem, asi by jinak posluchač za mikrofonem horko těžko objevil docela sličnou blond slečinku. Pánové, máte se co učit.

I dál se jelo dle plánu. Skoti skončili kolem osmé a lehce před půl devátou s ReaniManiac na podium nastoupili Amíci REVOCATION, kterých na turné nebýt, byla by ohrožena i má přítomnost zde. Revocation, od třetího alba v kvartetu, od prvního tónu dávají všem na zřetel, že teď nastoupila kapela s K. Jasný a výrazný zvuk kytar, obě precizně sehrané, bylo slyšet jejich každé protrsnutí (ne nadarmo, když kapela nehraje vyloženě nějakou technickou šílenost, pro mě jsou opravdu schopní trashoví kytaristé tím nejlepším, co je možné v metalu slyšet), slušná basa a navíc bubeník s úderem, kterého už jsme během večera neslyšeli. A pak to jde v rychlém sledu. Krom úvodní ReaniManiac z druhé desky Existence is Futile zazněly ještě Dismantle the Dictator a blackovými srandičkami načichlá instrumentálka Across Forests and Fjords, nové - volně stažitelné - EP Teratogenesis představili peckou Bound by Desire, dvojicí skladeb Conjuring the Cataclysm a klipovou No Funeral z předloňské desky Chaos of Forms pak zhruba půlhodinový set uzavřeli. Asi nikdo sice nepochopí, jak se pro mě jejich technický death/thrash mohl stát vrcholem večera, když jejich tvorba naskýtá plno, někdy i delších - uznávám - sól a nabízí snad i nějaké ty heavy prvky, ale nasazení kapely, barevnost tvorby a to, jak jim to šlo od ruky (energie), nikdo pak již nezopakoval. Rokenrol!

Smůla je, že při větší návštěvě je v HooDoo těžké se dostat na bar, jde se tedy ven naproti pro jednu plechovku „rohatýho“, probíhá rychlý pokec s Lakym o jeho výrobě fantastických chilli omáček a nadcházející Plechové hubě a pak zas „šup“ dolů do klubu na JOB FOR A COWBOY, jejichž kvalita u nás na fóru byla před koncertem značně diskutována. Došel jsem k názoru, že jsou zde dvě zainteresované skupiny: jedni, kteří je pro jejich minulost nemohou vystát a neuznají, ani kdyby nahráli nové Pierced from Within, a pak druzí, kteří je velebí jako kapelu, která se vymanila deathcoru k moderní, až téměř čistě deathmetalové tvorbě. Tam je sám řadím. (A světe div se, JFAC jsou i na M-A, kde jinak deathcorové party mají nemilosrdné „stop“.) Rozřešit „co, jak a proč“ mi zde nenáleží a je mi to upřímně i jedno, jen „pro záruku“ podsouvání trendovosti JFAC v roce 2012 uvedu, že v kapele je třeba už čtyři léta týpek, který zde roku 2005 hrál s Goratory, ehm. Ale ani to samozřejmě nutně nic neznamená, pro mě je však zásadní, že v Job jsou lidé, kteří, i když prošli kupříkladu Despised Icon, mají death metal rádi (basák Cephalic Carnage), což na nich při live setu bylo i vidět – bez „krabů“, kraťásků a hlavy plné pomády se ometali na hraně podia div nepadali mezi diváky, (i po konci setu k fans) pohodový přístup a společné pocucávání z Russian Standard. Při poslechu nové desky Demonocracy pak pozorný posluchač objeví třeba i prvky Death jako tomu je v Imperium Wolves, při které jsem k podiu dorazil. V závěsu za ní přichází masakr Children of Deceit, která ale už bohužel patřila k vrcholu jejich, byť poctivého, snažení. Pak už kapela hrála jen věci z Ruination (Unfurling a Darkened Gospel, Regurgitated Disinformation), Knee Deep z EP Doom a zas ruinovací závěr v podobě Constitutional Masturbation, takže již ne skladby, za které bych se za kapelu postavil a také ty, které již nemají takový tlak, čili zábavnost v tu chvíli šla dolů. A silný podíl na tom všem má zpěv, resp. onen vřískot, který se poměrně rychle oposlouchá a může místy být až nepříjemný. Kdyby ale z novinky živě hráli třeba Black Discharge, to by byla jiná, ta je pro živé hraní totiž jako dělaná! Škoda. Kolem desáté se Kovbojové sbalili, vyklidilo se podium a začala příprava hvězdy večera.

Ta na sebe nenechala nijak dlouho čekat, a že lidi přišli hlavně na ni, bylo jasné už při letmém pohledu do sálu, který se zahustil i o poslední jedince, kteří po něm byli roztroušeni. DYING FETUS set odpálili stylovou houpačkou From Womb to Waste z novinky, kde se mi zdálo, že Trey Williams v těch rychlých bicích nedohrával. To ale trvalo jen asi do konce této skladby, pak už Trey hraje prakticky jak stroj, což shledávám jako menší mínus. Ztrácela se v muzice ona živelnost, která pro DF byla vždy přívlastná, to ale v ní hrál ještě Kevin Talley, kdy DF hráli ještě o 20-30% pomaleji. Není to tedy vina Williamse, ale Gallagherovy hudby celkově. A možná nejen jí samotné, protože si nepamatuji dlouho koncert, kde by kapela ve svých pozicích do podia vystála důlky. John, ani Sean se za celou dobu nijak výrazně nepohnuli, naopak John během skladeb si v klídku dokázal posunout stojan s mikrofonem, jako by ani nehrál; jo, přesně ta situace, kdy pingl nepřítomně v příborníku rovná příbor. Roboti, emocí oprostěno, práce. Ale ono asi výrazného pohybu ani není třeba, Johnovi stačilo sem tam pokynout pozvednutou sevřenou pěstí a publikum ho bez váhání davově následovalo. Aspoň že Trey hrál jako smyslů zbavený, sem tam povstal a publiku zamával nebo se na sesli pokrucoval v rytmu kytarových nástupů. Jinak set ubíhá rychlostí 270bpm, tedy skladba za skladbou. Však Dying Fetus mají za ty roky taky co nabídnout, a že tentokrát byl set složen i z prastarých pecek, které nehráli ani před lety letoucími. Dying Fetus to prostě hraje, a i když je jejich set instrumentální podívanou a naplněn skákacími i circle-pit riffy, nic tak zásadního se neudálo. Možná na tom spoluvinu má před podiem dlážděná podlaha (mokrá klouže, zaschlá lepí), možná naplněnost sálu, možná i až přílišná rychlost některých skladeb (třeba Procreate the Malformed uběhla tempem gepardím), za sebe, jako člověka, který Fetus viděl nesčetněkrát a v různých sestavách, mohu říci rutina. Byť precizní a 100%ně vzorově profesorsky podaná.

Celkový dojem? Nechci říci zklamání, to ne, ale ke spokojenosti mi také ještě kus chybělo. Za prvé, zvuk. Nebyl vůbec špatný, ale kytary bylo po celou dobu slyšet málo. Pokud tedy člověk nešel až k podiu, neměl prakticky šanci. Za druhé, prostor. HooDoo je super klub, ale při zaplněnosti sálu v podobných případech bez prorvání se k podiu (je příliš nízké, což také posazením podiovky může mít vliv na zvuk) neuvidíte lautr nic. Na tomto by měl klub zapracovat, pak nebude krom fronty na pivko možné vytknout nic.