V pořadí již desátý ročník Fekal Party se odehrál, jako již obyčejně, v Modré Vopici a tato tradice, zpříjemňující nejen pražským milovníkům extrémní hudby léto, se i letos povedla. Začátek, stanoven na 12:20 se díky nutnosti ukončit akci ve 22:00 o dvacet minut posunul (o čemž na webu nebyla ani zmínka), a tak jsem bohužel prošvihl první vystupující, Opitz.
Vidím až Critical Madness, kteří ničím nepřekvapili. Stejně

jako na mnou recenzované desce Killable předvedli nadstandardní gore grind s víceméně klasickými žánrovými rysy, který ovšem, třeba i díky na daný žánr docela pestré rytmice, bavil. Vystoupení mělo šťávu, drive a z těch všech českých grindů je to rozhodně příjemný nadprůměr.
To Rubufaso Mukufo mě nebavili ani trochu. Co je platná „originální“ image v podobě umělé krve, pláště a podobných volovin, když muzika je naprosto obyčejná a nudná. Nezachrání to ani dva mikrofony, které ve svých rukou drží zpěvák, ani hlasové efekty. Nevím. Je to podruhé, co jsem Rubufaso Mukufo viděl a rozhodně mě to nepřesvědčilo o tom, že by byla zdejší, byť velice přísná recenze, mimo.
To Italští Bestial Devastation, ačkoli z desky mě nebaví, živě předvedli super živelný set, který díky své hysteričnosti a nasypanosti opravdu bavil. Zejména rychlý bubeník dodával skladbám ještě větší náboj. Extrémní, v old school duchu, nesený grind core s až s hard corem koketujícími zpěvy, mě velice příjemně překvapil. I publikum se začalo bavit a zprvu docela prázdný plac před pódiem se začínal pomalu ale jistě plnit.
Stálice českých pódii, Fleshless, kteří mají na kontě novou desku Hate is Born, jako tradičně přilákali k pódiu uctyhodný počet přihlížejících (i když jsem čekal ještě větší odezvu), nicméně hudebně mě nepřesvědčili. Novou desku jsem, krom zde prezentovaných skladeb, neslyšel a myslím, že na tom ani nic měnit nebudu, jelikož mi tvorba Fleshless zkrátka nic neříká. Ať již víceméně bigbeatové kytarové riffy, melodie, které nebaví déle než pět vteřin, stupidní slammy nebo i neustále stejný prasečí ryk, který je sice poznávacím znamením kapely, ale já už to nemůžu ani slyšet, mě jen uvtrdily v tom, že Fleshless zkrátka již nemají čím překvapit. Chápu, že si Vláďa vymyslel svůj styl, což je bezesporu lepší než někoho kopírovat, nicméně za těch x let se to již tak oposlouchalo, že mě to opravdu nebaví. Dokonce ani starší skladby jako Scream of Decapitated či Torture Me, které mi dříve nevadily, mě již naprosto neoslovují, a tak asi nezbude než se definitivně smířit s tím, že Fleshless nejsou kapelou pro mě.
Z následujících Psychotic Despair jsem měl přesně opačné pocity. Nevím, jak to tato pražská banda dělá, že je koncert od koncertu lepší, ale posun a vývoj je opravdu znatelný. Dost možná nejlepší vystoupení celé Fekal Party tak možná trochu překvapivě měla na svědomí česká kapela, která svým živelným death/grindem se skvělou rytmikou a pestrou, propracovanou muzikou strhla většinu přítomných. Nenašel jsem na vystoupení snad žádnou slabinu, i výtečný vokál mě bavil, takže zde je zbytečné plýtvat časem a prostorem. Jestli někde ve vašem okolí budou hrát Psychotic Despair, určitě zajděte. Neprohloupíte.
To s Brainwash přišlo opět vystřízlivění. S touto kapelou jsem nikdy neměl tu čest, dle promo popisu jsem čekal dobrý grind core, ale dostalo se mi jen nablblého bordelu s naprosto nulovými hudebními nápady, takže pardon, ale jestli tohle někoho baví… Nicméně proti gustu…
Následující Slavebreed, kteří si právě s Brainwash prohodili místo v playlistu (alespoň myslím…) pro mě byli také velkou neznámou. Vím jen, že kapela zakotvila u českého labelu L’Inphantile Collective a v současnosti se pohybuje po českých pódiích v rámci propagace cd Pain Syndicate. A tentokrát to bylo překvapení velice milé. Grindeři pocházející z Řecka se s tím vůbec nemazlili a svým nekompromisním, intenzivním a hlavně zvukově plným grind corem opravdu nadchli. Po mdlém vystoupení Brainwash energický set, který chvílemi odkazoval na švédské grindcorové spolky či se zlehka dotýkal i crustové syrovosti, přišel rozhodně vhod a moc se těším na poslech desky. Opravdu milé překvapení.
Uf, Satan’s Revange On Mankind, kapela, která hrála i na OEF, u které ovšem již poslech desky stačí k pochopení, že kde nic není ani gore grind nebere. Naprosto nechápu pozitivní ohlasy publika na tuhle šaškárnu, nebo už k úspěchu opravdu stačí navléct se do doktorských plášťů a pocákat se krví? Hudebně naprosto nic. Nejtupější gore grind, který si lze představit, oproti kterému jsou i Cock And Ball Torture rytmičtí inovátoři. Debilní vokál, kytary jen zaplňují zvuk, bicí celý koncert jedou dva rytmy, nevím, asi jsem v sobě měl málo piv…
Ani Psychofagist mě nenadchli. Ono je sice fajn, že se jednalo o naprosto šílený a chaotický grindový bordel, který je přirovnáván k Cephalic Carnage a podobně, ale já si nemohu pomoc, dle mého se jednalo o strašnou slepovačku, která se ve výsledné podobně téměř nedá poslouchat. Chaotické pasáže, hysterické řevy, šílené běhání po hmatníku, vše moc pěkné, ale ne když je to takhle samoúčelné a naprosto prázdné. Evidentní touha kapely být co nejvíc divní, šílení a roztěkaní sice musela být naplněna, ale mě to k spokojenosti nestačilo. Mám sice rád i složitější, „divnou“ hudbu, ale zde mi to naprosto nic neříkalo.
Stoma patří k nejlepším gore grindům vůbec a jejich živá vystoupení bývají zárukou kvality. I zdejší set byl kvalitní a v rámci žánru představoval naprostou špičku, nicméně na Obscene Extreme (vs 1 -:- vs 2) mě kdysi bavili víc. Dvojice výborných vokálu dodává muzice Stoma šťávu stejně jako časté změny temp a vůbec poměrně pestrá stavba skladeb. Holandská kapela dostála své pověsti a potěšila přítomné kvalitním gore grindem.
Před Driller Killer se bohužel stává nepříjemný úraz jednomu z členů naší výpravy a tak místo legendární švédského d-beatu jedu jako doprovod na nedalekou Bulovku, čímž se fanouškům, kteří se chtěli něco dočíst, omlouvám. Postačit bude muset konstatování známých, kteří shrnuli set Driller Killer slovy: „Bylo to ještě horší než na Obscínu.“ A i díky tomu, že dokonce i kovaný fanoušek kapely, znající její tvorbu, po chvíli odešel, se tomu asi dá věřit.
Vrátil jsem akorát na začátek vystoupení Rompeprop, hlavních hvězd festivalu, které jsou v rámci gore grindu opravdovým kultem. Viděl jsem je již párkrát a nikdy jsem neodcházel zklamaný, ani tentokrát, s novým basákem ve stylovém kostýmu kostlivce, to nebylo špatné, právě naopak. Jednoduchý, ale velice chytlavý a na poslech příjemný gore grind se tak stal důstojnou tečkou za celým večerem, který se nesl v příjemném duchu a něco kolem pětistovky platících si musel jeden z posledních prázdninových dnů, i díky pěknému počasí, náramně užít. Stále mám však pocit, že vokály Rompeprop již nejsou tak šílené jako dříve a i celá show mi přišla umírněnější. Nebylo to tak perverzní a zvrhlé jak by možná někdo čekal, přesto se nedá mluvit o zklamání. I zvuk byl totiž hlavním hvězdám nakloněn a hutné vyznění tak dalo tanečnímu chlívu patřičně vyniknout.
Fekál Party je opravdu svérázná akce se specifickou atmosférou a naprosto famózními plakáty (rok co rok naprostá pecka), a tak se těším, co si pro nás organizátoři přichystají na příští rok!