Tak zase po roce ožilo rokycanské letiště hardcorovými ideály, Čechy se

proměnily v polsko-německý hybrid, vytroubilo se do světa spousty radikálních pravd, vypilo víc nealko než alko piv, veganské BigMacy zabily tisíce spermií a roztočilo pár circle pitů, což si určitě zaslouží několik řádků. Nečekejte ale žádnou seriózní reportáž, na to mě zajímalo moc málo kapel a v krvi bylo příliš promile alkoholu, spíš jen pár letmých postřehů.
Takže začínáme pátkem, příjezd na místo cca v jednu dvě hodiny, hned na úvod vytáhnout tepláky, lopaty a přikládat do pece ať to fajruje, rozuměj 5 Symbols, první z těch zbytečných až otravných kapel, která mě nutí odejít stavět stan. Po nich hrají ještě další Češi, jméno si nepamatuju, zní to víc fajn, ale ne dost fajn, takže dáváme partičku šachů a pivo. Po nich už přichází jinčí kalibr, War From A Harlots Mouth jsou jednou z mála světlých výjimek metalcorové scény, valí se tvrdě, sekaně, rozházeně nervně a občas i trochu jazzově, kdo viděl v Kainu, ten ví, jen to tady zas až tak neštymuje, občas se kolečka rozchází a zoubky do sebe nezapadají úplně tak, jak mají. Z dalšího dění už mi v hlavě za pátek utkvěly jen Voetsek a Meneguar, Voetsek hezká thrashová šou s uhnanýma bicíma, neurazí, zpěvačka pobaví, dát si k tomu šach, pivo a úplná spokojenost, Meneguar pěkné indie zpestření, kde se toho vlastně zas až tak moc nedělo, ale mezi lopatama, krumpáčema a dalším tupým velkým nářadím potěší i indie průměr. Zbytek večera už víceméně alkohol, výpadek paměti, kamarádi, stánek u dědka (bohužel tentokrát už poněkud větší bussiness, pivo už dražší, topinky gumovější a žádný starý pán jen v trenkách) a pohoda. Ještě vlastně matná vzpomínka na Raein, příjemné screamo vystoupení, ale popravdě ničím speciální, snad jen, že měli tři kytary, ale to stejnak nebylo znát, poklidně strávená hodinka, která se ale nijak výrazně nezapsala, něco jako loni La Quiete.
Sobota, ranní výlet na koupák a hned stres, hrozba, strach, pan správce (triko, bříško podvázané ledvinkou, slipy a k tomu pohorky, vynikající kombinace) hrozí, že pokud si budu dál omývat nohy v dětském brouzdališti, přestane legrace a přijedou strážníci zákona. Co se dá dělat, rychle si narazit půlky na kopající skluzavce (taky už ale nekopala tak jako loni) a zpátky na letiště, dva dvojitý cheeseburgry k obědu, a šupky rychle na silně náboženksy založený rokenrol do party tentu, na Redford, a musím říct, že jsem se společně s klukama taky do Ježíše celý zbláznil, Redford paří, Redford vaří, Redford smaží a přichází Boží království. A pak už honem šupky před main stage, ale přes prsty praští české lopaty, jména nechtějte, jen vím, že byly dvě, z nichž jedna nezaujme vůbec ničím, druhá aspoň ultrychlým plánem, jak vyřešit mezi písničkami světové problémy, obzvláště hláška “a homofobii vyřešíme po další písničce“ trochu pošimrala bránici. A pak už to přichází, nádhera nádherovatá z Francie, Daitro opravdu krutovládnou, tolik emocí, melodií, nádhery, laskání, olizování ušních lalůčků v jednom setu, ach, nevěřil bych, že to bude takhle intenzivně fungovat na festivalu ve čtyři hodiny za plného sluníčka, ani si nechci domýšlet, jak to musí vypadat v nějakém malém klubíku bez ventilace s Méďou po boku. Hned po nich obrovský stylový kotrmelec, jak od pilníku k motorovce, totiž k motorce, totiž k Motorhead, totiž ke třikrát zrychleným Motorhead v podání brazilských Discarga, rychlost, krátkost, údernost, zábava.
Pak už je konečně čas na prví korzo po areálu, první zajímavost je galerie rokycanských nácků u stánků Antify, spousty zlých pohledů od zlých holohlavých zvířátek, ale pak to přišlo, lidské teplo sálající z fotografie Jirky, zjihlý rozněžněně vodnatý pohled, který prozrazoval dlouhý brek, snad smrt v rodině, snad rozchod z dívkou, snad ztráta kamaráda, nevím, nicméně oči hlubší než nejhlubší studna na světě a v nich žal, smutek a soucit. Jen škoda, že vedle pózovalo další zlé zvířátko s kulometem, výsledný dojem z výstavy mohl být daleko lepší. Hned další část areálu s sebou přináší kontroverzní otázku, skutečně je možné, aby v neveganském kalendáři byla veganka? Otázka, která pálí celou českou veganskou scénu, se nakonec ukázala jako naprosto nedůležitá, protože to, že jde o veganský kalendář, šlo poznat jen z jeho nadpisu, jinak deset ničím výjimečných až laciných fotek a dva celkem ucházející obrázky, spíš než nějaká zpráva světu z něj sálala lacinost, obyčejnost a stěna autodílny.
Zpět k hudebnímu dění, i když vlastně spíš ne, protože Trainwreck mě otrávili po pár minutách, a ze zbylých kapel už mě ten den nezajímalo nic, i když nakonec se přece jen vracím na Maroon, ale tam už je vystoupení spíše ve znamení opilecké nekorektnosti než hudby, ostatně stejně jako celý zbytek večera. Snad jediný postřeh, přišlo mi, že tentokrát se zpěvák snad i lidí bál, když viděl tu vřavu. Dál už vše milosrdně halí hustě lihová lehce jablečná mlha a bratření se v party stanu za doprovodu pecek z osmdesátých let.
Poslední den, neděle, a už po probuzení je mi jasný, že to dneska bude šichta. Sluníčko pálí jak čert, hlava bolí jak Střap, totiž střep, žaludek už po ránku plave a celé to zapomínám přepít než už je pozdě. Navíc hudebně je neděle nejnašlapanější den, takže po vzbuzení hurá na oběd do města, vypustit alkoholové páry, hnisy, krev, a šup zpátky po správňácky smaženém sýru. Až mě při procházce mezi stany překvapuje jaký je všude bordel, chápal bych pár kelímků, ale hromady bordelu mezi stany, to je panečku korektnost, ale po německu.
Konec moralizování, stejně na něj po letošním fluffovském dušínovsku nemám právo, vcházím do areálu a začíná se hrát, Destroy Babylon, odcházím z areálu, jdu se na chvilku prospat. Vracím se až na Aussitot Mort, francouzské screamo s členem Amandy Woodward, asi nejintimnější vystoupení celého Fluffu, screamo poklidnějšího ražení prokládané marcipánově klidnými pasážemi, spokojenost, ale Daitro i Rein byli lepší. U Strenght Approach už mě vyděsil jen název, takže šupky pryč, kafíčko s sebou a nemůžu sloužit. Vracím se na Gride a musím říct, parádní vystoupení. Rychle nasypaná rychlost, která ale neubíjí instrumentální neschopností, naopak se válí od první do poslední pecky, z kluků čiší snad nejpozitivnější nálada za celé tři dny, sypou nejen písně, ale i fóry a přídavky, i na Napalm Death došlo, a na závěr skříp skříp, skřípot a konec parády, protože přicházejí Cataract, klasická metalcorová tupost. Jestli se něco nedá Fluffu upřít, tak je to absence metalovejch fucking manýrů, a proto příchod s „We are fucking Cataract from fucking Switzerland and we want you to fucking mosh your head off“ okamžitě praští přes uši a zábavu z celýho vystoupení sráží vystoupení někam mezi vytírání podlahy a škrabání brambor, což se projevuje i v nezvyklé netečnosti publika (s výjimkou jedné fanatické fanynky u stánku, která během vystoupení snad čtyřikrát málem zkolabovala). A série kvalitativních obratů s každou kapelou pokračuje, od největší lopaty k největšímu válci víkendu, Amen Ra, obrovská deprese a niternost zkombinovaná s neutuchajícím hlavobolem přinesla nejpřísnější hodinku za hodně dlouhou dobu, černo před očima, kšandy přes lustr, pistole v ústech, nůž v srdci, žiletka v ruce, konec, kterej se jen ztěžka rozdejchává a následující hodinkové posezení mimo areál na americké party hvězdičky Death By Stereo zvládám jen potichu posmutněle koukat. Probuzení přichází až s Lack a jejich našlapaně divným indie, objímat se s kamarádem za pusu, sbírat dvacet let víčka od mattonek, lásku vyjadřovat močí, všecko v pohodě, bejt divnej je v pohodě a o tom celý tohle vystoupení bylo. Natlačený, taneční a lehce bizzarní, tak jak všichni ten pokřivenej rokenrol máme rádi, krásná tečka, do auta, autobusu, pěšky a jsem doma.

playlist:

thursday 24.7. >>
21:00 welcome movie, open air cinema

friday 25.7. >>
14:05 5 SYMBOLS [cz]
14:45 STOLEN LIVES [cz]
15:30 WAR FROM A HARLOTS MOUTH [ger]
16:15 SSS [uk]
17:05 VOETSEK [us]
18:00 MENEGUAR [us]
19:00 TRUE COLORS [bel]
20:00 RAEIN [it]
21:00 BLAK FRIDAY 29 [ger]
22:00 arty tent: WOODS [us]
22:00 party tent: afterparty

saturday 26.7. >>
12:00 arty tent: REDFORD [cz]
12:55 arty tent: KHERE [it]
13:25 NIDAL [cz]
14:05 SOMETHING INSIDE [ger]
14:45 JULITH KRISHUN [ger]
15:30 DAITRO [fr]
16:15 DISCARGA [bra]
17:05 TRAINWRECK [ger]
18:00 DEAN DIRG [ger]
19:00 HERO DISHONEST [fin]
20:00 NO TURNING BACK [nl]
21:00 MAROON [ger]
22:00 party tent: afterparty
22:00 arty tent: DJs

sunday 27.7.:
13:25 DESTROY BABYLON [it]
14:05 ANCHOR [swe]
14:45 AUSSITOT MORT [fr]
15:30 STRENGTH APPROACH [it]
16:15 GRIDE [cz]
17:05 CATARACT [ch]
18:00 AMEN RA [be]
19:00 DEATH BY STEREO [us]
20:00 LACK [dk]
21:00 BANE [us]
22:00 goodbye movie, open air cinema