Poslední dobou mě koncerty mých oblíbenců záhadnými cestami osudu neustále míjely, a tak když mi čas na koncert Gadget konečně vyšel, nezbývalo než se těšit, dokonce o to víc, že živé počínání mělo být předvedeno na sedmičce, místu k podobným neřestem více než vhodným. Kolem půl osmé jsem se vydal, po nekonečně se táhnoucích středečních povinnostech a nutnostech, na cestu do zátiší strahovských kolejí, svrběly mě prsty a cesta se mi zdála nějaká delší než obvykle, ale nakonec přeci jen vylézám z dvěstěsedmnáctky mezi na sebe nalepené obytné betonové bloky a posléze i na místo dnešního večerního činu.
A čin přichází něco po osmé, se zázvorovkou v ruce do sebe nechávám nasypat vály od předskokanů Ingrowing. Známé jméno české death grind scény, pro mě dosud neznámá muzika, a není zle, dokonce je i docela dobře, ale zas není dobře přehnaně, ale ani špatně přehnaně, není ani středně... Je prostě nadprůměrně, sympaticky podaný deathgrindový set, poslouchá se pěkně, ale za srdce moc netahá, podobných věcí už jsem slyšel mraky. A mínus by se našlo i u zvuku, ne snad co se týče nástrojů, tam vše v pohodě, ale poněkud kolísavá hlasitost a utápění vokálu. Ale jinak pěkné vystoupení, bez žádných strojených manýrů, potěšily i legrácky typu coverů, číslo se sirným zápachem blacku no a v neposlední řadě taky Chymusova jednopísničková vokální vložka, rozehřátí za námi a už se šteluje souprava Gadget.
A když se konečně došteluje, dlouho se s ničím nečeká a začínáme. Švédský grind servírovaný v menu o třech chodech, pak pauza, znovu menu o třech chodech... Sype se hrozně, ultrarychlé přitom technicky namakané bicí, špinavá basa a kytary a k tomu uvřískaný vokál, tak to máme rádi, ale mohlo být (a zhruba po první třetině až polovině také bylo) mnohem lépe, kdyby ovšem zvuk fungoval tak, jak má. Na zvuku The Funeral March se mi líbí právě ta lehká ušpiněnost a syrovost, ale čeho je moc, toho je příliš. Na začátku setu byl zvuk notně přešpinavělý, písničky šly rozeznávat tak akorát podle vokálních útržků a pomalejších sludge pasáží a to jsem The Funeral March slyšel moc a mockrát. Jakmile se začlo sypat (což u Gadget zas až tak nepřekvapí), byly slyšet bicí+bordel+vokál, jízdy po hmatníku si užívat leda tak vizuálně. Zvuk se začal zlepšovat až tak kolem třetiny setu, v půlce konečně na dobré úrovni a od té doby neskutečnej mazec. Zpěvák a struny neuvěřitelný nasazení a energie, v zajímavým kontrastu s naopak naprosto stoicky klidně hrajícím bubeníkem (vůbec nechápu, takový blasty a nehne ani brvou, kdyby se občas nemusel otřít ručníkem, ani bych neřek, že ho to nějak namáhá, přitom ta rychlost pomoc pomoc, zkrátka zjev), technika zvládnutá s přehledem, bez zbytečnejch narušujících průpovídek, hustí se v tempu jen s pauzama na pívo, sedmička tepe, rozjíždí se i kotel. Převládají kratší vypalovačky, nezapomíná se ale ani na sludgeově temné vložky, čtyřicet minut utíká jako voda a konec se blíží, ještě přídavek jak jinak než o třech chodech a konec.
Grindové školení na úrovni, Gadget znovu potvrzují, že do grindové špičky jednoznačně patří. Následuje už jen cesta domů, z hlavy ne a ne dostat některé momenty, škoda přeškoda začátečního pazvuku, ale i tak nadšení.

GhAALL-ERKhA by mART_in