Posluchači atmosférického black metalu měli poměrně dlouhý půst, co se koncertů „výraznějších“ kapel týče, takže turné v čele s Graveworm jim přišlo určitě vhod. Já jsem se na této akci po pravdě řečeno ocitl hlavně kvůli Deadborn, od ostatních vystupujících jsem neočekával vůbec nic, a to se také vyplatilo.
Nicméně úvodní kapela večera, němečtí Deadborn, rozhodně za shlédnutí stála. Byli dnes večer sice spíš takovým stylovým výkřikem do tmy, takže se nedala očekávat nějaká bouřlivá odezva ze strany fanoušků Graveworm, kteří měli v Black Psu jasnou převahu, přesto si myslím, že technický brutal death těchto Němčourů nejednoho posluchače zaujal, a když si uvědomíme, že převážná většina návštěvníků vůbec neměla tušení, o co běží, dá se to považovat za úspěch. Že Deadborn s obdivem vzhlíží k jiné Německé veličině brutálního death metalu, Necrophagist, bylo z jejich tvorby zřejmé. Právě fanoušky Necrophagist by mohla hudba Deadborn oslovit. Sice si myslím, že na takové úrovni, jaké dosáhli právě Necro, hudba Deadborn zdaleka není, přesto se ten technicky vyšperkovaný brutal death velice příjemně poslouchá. Kytarista byl správný magor, na vše byl sice sám a přesto, že si myslím, že by celkovému vyznění druhá kytara slušela, tento maník zvládal vše s naprostou bravurou. Vystoupení Deadborn nabízelo dostatek jak technických pasáží, tak i klasičtějších deathmetalových postupů, a mě se přesně trefilo do noty. Hudba agresivní, zdravě nasraná, když je potřeba správně úderná a přímočará, ovšem na druhou stranu i velice technická a rafinovaně poskládaná. Deadborn přijeli představit novou desku Stigma Eternal, kterou jsem bohužel ještě neslyšel, ale z koncertních verzí skladeb mám trošku pocit, že debutové EP Decade of Decapitation zůstane nepřekonané. I v nové tvorbě se objevuje dostatek vyloženě namakaných pasáží, ovšem také pár hlušších, které mi až tak moc neříkají a celkově už nepůsobily skladby tak nařvaně jako právě songy z debutu. Ovšem asi by bylo nespravedlivé novou desku do této role pasovat ještě dřív, než ji vůbec uslyším. Jinak z mé strany s tímto vystoupením veliká spokojenost a jen se mi potvrdilo, že Deadborn budou největším zážitkem večera.
Druhá kapela v pořadí, rakouští In Slumber jsou přesně příkladem kapely, kterých má poslední dobou plné zuby. Dost bych to přičetl i momentálnímu rozpoložení, ale jestli jsem na něco neměl náladu, tak na šablonovitý melodický death/black, v kterém jsem nenacházel ani špetku invence a který zněl opravdu jak přes kopírák. Kytarové melodie byly asi tvořeny v nějaké sériové velkovýrobě, jelikož jejich nezaměnitelnost je opravdu nulová. Jinak obyčejný vokál, rytmicky naprosto standardní, nezajímavé, milionkrát slyšené. Prostě taková slušnější metalová zábavovka, která ovšem u fanoušků slavila úspěch. Ale ano, já to do jisté míry chápu, bylo to rytmicky přímočaré, melodicky chytlavé, takže se ani nedivím, že zdejší posluchače jejich živý set strhl, ale vážně v této hudbě nespatřuji nějaké další hodnoty, a jelikož jsem podobných vystoupení viděl mraky, nemůžu říct, že bych patřil k té šťastnější části publika, kterou toto vystoupení bavilo.
Graveworm sice formálně roli headlinerů pro dnešní vystoupení nepředstavují (jak jsem vyrozuměl, Graveworm jeli jako headlineři první část turné a nyní si s Disbelief vyměnili role), nicméně dle návštěvnosti „svých fanoušků“ je naprosto jasné, kvůli komu si zhruba 150 jedinců našlo cestu právě do Klánovic.
S intrem z nového alba Collateral Defect začíná vystoupení Graveworm a ihned je jasné, že lidé se na ně opravdu těšili, jelikož ohlas je ohromný! Co mě ihned praštilo do očí, byl až nečekaně vypasený vokalista Stefan. Budou tomu tak tři, čtyři roky, co jsem ho viděl posledně, a od té doby se jeho tělesné proporce snad zdvojnásobily. Co praštilo do očí následně, byla neúčast klávesačky, kvůli které možná pár jedinců vážilo cestu (přiznejte se…). Sestava ochuzená o klávesy, které byly logicky pouštěny, mě ovšem zdaleka nepřesvědčila o tom, že ohlas, který se jí v posledních letech dostává, je zasloužený. Vím, že jsou Graveworm skutečně populární, a to nejen v Německu, ale nemohu si pomoc, tohle není víc jak druhá liga. Od desky Engraved in Black, která byla ještě poměrně našlapaná silnými skladbami, to jde s tvorbou těchto Italo/Němců od desíti k pěti. (N)utopia nenabízela nic krom našlapané produkce a s Collateral Defect tomu bohužel není jinak. Nuclear Blast sice z Graveworm udělal formálně velkou kapelu, bohužel mám však pocit, že po hudební stránce na to nemají. Tento koncert mě v mém pocitu jen utvrdil. Skladby sice mají potřebný švih, jsou přímočaré, snad i chytlavé (jak pro koho), ale až moc okatě na efekt dělané. Nehledě na to, že i ty slavné chytlavé melodie mi přijdou pěkně plytké a stupidní. Abych nebyl nespravedlivý, dodejme, že ve většině případů. Jsou i výjimky a nějaké skladby z třeba již zmiňované desky Engraved in Black mám rád, nicméně v playlistu dnešního koncertu se takových momentů objevilo pramálo (snad jen hitovka Dreaming Into Reality). Melodická směsice atmo blacku s občasnými deathovými prvky se tvářila velkolepě, nicméně po třech skladbách to byla zívačka největší. Neustále podobné rytmické postupy, melodické party také jak podle šablony, střídání ječáku s murmurem také brzy zevšednělo. Chápu, že skalní příznivci, kteří tvorbu Graveworm milují, byli nadšeni, ale já z pozice (snad) nestranného posluchače říkám, že to rozhodně nebyl víc jak průměr. Ani zvuk mi nepřišel ideální, dle mého zbytečně přeřvaný a zejména přehulené kytary se naprosto slévaly. Pódiové prezentaci asi nelze nic vytknout. Přeci jen je vidět, že Graveworm jsou již v tomto ohledu ostřílení borci, tudíž kvalitní rutinní práce.
Na dnešního headlinera Disbelief zůstalo pod pódiem pusto. Pražské publikum tak dalo jasně najevo, že dnes pro ně byl hlavní hvězdou někdo úplně jiný. Disbelief si z toho ovšem nedělali těžkou hlavu a předvedli plnohodnotné vystoupení, které fakt, že odezva ze strany publika byla téměř nulová, žádným způsobem nepoznamenal. Hudební projev Disbelief je poměrně zvláštní. Nutno těmto Němčourům nechat, že zní originálně. Jedná se o mix jak moderních metalových postupů (řekněme takový moderní groove metal), tak i deathové agrese okořeněné notnou dávkou psycho pasáží umocněných především opravdu blázincem zavánějícím projevem vokalisty, který haleká, naříká, řve, seč mu hlasivky stačí. Chvílemi jsem měl pocit, že Disbelief znějí jako lehce psychopatická kombinace Fear Factory, Soulfly a třeba Korn, ovšem to jsou jen lehké asociace, které ve mně ten či onen motiv vyvolal, nebral bych to příliš směrodatně, co se stylového zařazení Disbelief týče. Základy hudby Disbelief by se ovšem nechaly hledat asi někde na pomezí těžkotonážního thrash a death metalu s notnou dávkou snad i melancholičtějších (nebo možná spíše atmosféričtějších) pasáží. Živě podobná hudba funguje výborně, ovšem musím uznat, že po pár skladbách mi přijdou Disbelief již nudní a neustále omílají dokola totéž. Jednotlivé skladby jsou si podobné a alespoň v mých očích neměli Disbelief nárok udržet posluchačovu pozornost déle jak dvacet minut. Nebylo to úplně špatné (zejména pecka Sick mě příjemně nakopla), ovšem já jsem se více jak polovinu vystoupení nudil, a to asi zcela v pořádku nebude.

GhAALL-ERKhA by mART_in