Hatebreed po dvou letech opět ve městě. Po Walls Of Jericho, Madball a Sick Of It All je to pro mě poslední veličina předního hc, kterou chci vidět živě.

Po menších logistických problémech mých nocležníků dorážíme do klubu asi v půlce setu teplických Action. Dostává se mi stejného náporu jako vloni na HELLu. Action stále drtí to samé, až v době psaní reportu se dovídám z myspace profilu, že kapela usilovně pracuje na novém materiálu. Nezbývá zopakovat nic víc než to, že Action působí (a jsou) velice sehraně, to, co hrají, je baví a je to znát, mosh/hc/metal bez žádných servítek. Pod pódiem samozřejmě probíhá gymnastická rozvička na hlavní hvězdy. Potěšující je zvuk, kterým se Action dostalo, v Exitu jsem byl naposledy vloni na Hate Eternal, a krom toho, že se z klubu stala bašta kapely Mindwork, se značně změnilo pódium, bary se přesunuly, a zvuk šel kvalitou výš.

Po Action nastupují Warbringer „from fucking USA“, jak nás informuje mladičký řvoun a tahoun kapely. Warbringer se u pekelné kovadliny zapřísáhli thrash metalu, takže od první noty se to pěkně po pražci honí sem a tam, zpěvák křičí, ječí. Šlape jim to i přes slabší zvuk, určitě by zasloužili lepší, zprvu není hlavně čitelný virbl. Těmito maličkostmi se Warbringer nenechávají odradit a vystoupení si užívají. Kluci vypadají, že mohou v USA čerstvě pít alkohol, možná jsou i na turné po Evropě poprvé. Nic náhodě neponechávají i fanoušci, pár „true“ thrasherů se tu taky najde a máničky lítaj. Po Action a před Hatebreed rozhodně osvěžující a příjemná volba.

Hatebreed přišli, zahráli a zvítězili, tak by se dal shrnout úterní večer v Exitu. Pravda, čekalo se na ně pomalu stejně jako na NIN, ale když kolem čtvrt na deset dorazili na pódium a hrábli poprvé do strun, rozpoutalo se hotové peklo. V už tak napěchované sauně se zvedla teplota o nějaký ten stupínek, kotel se dal automaticky do pohybu a Jasta si ho jen dle potřeb usměrňoval na circle pity. Hatebreed budou vždy hlavně koncertní kapelou, jakákoliv skladba je přímo určená k živé produkci. Nekompromisní, přímočará hc jízda bez přestávek, setlist složen převážně z koncertních jistot v průřezu kariérou, takže co skladba, to hitovka. Publikum je pečlivě zná všechny a společně s Jastou je vyzpívává. Pro odpočinek není prostor, kdo si odskočí nadechnout, se už na své místo nevrátí. Jen kotel je trvalý, sem tam někdo vyběhne si smočit hlavu na wc, aby se vzápětí vrátil.

Mašinérie utíká nekompromisním tempem, z aktuální coverové desky ochutnáváme Thirsty and Miserable od Black Flag a dokonce i nový vál z připravované desky, která vyjde v září. S jakou rychlostí to do nás Hatebreed prali, s takovou i odešli po jednom vyřvaném přídavku, za bezmála hodinu to zabalili. Po prvotním zklamání, přece jenom mohli hrát ještě tak 15-20 minut, nakonec zavládla spokojenost. Mělo to drive, mělo to „koule“, všechny oblíbené songy zazněly. Spokojený, z parna zničený, odcházel každý. Nezbývá než poděkovat Obscure.

Hatebreed hráli (pořadí nebude správně a určitě něco bude chybět, doplňte):
Defeatist
I will be Heard
Destroy Everything
Live for This
Beholder of Justice
Straight to Your Face
Proven
Perserverance
Horrors of Self
To the Treshhold
Never Let It Die
Thirsty and Miserable – Black Flag cover
Tear It Down
Facing What Consumes You
Doomsayer
Under the Knife