Putovní festivaly folkových a paganmetalových odnoží u nás mají poměrně úspěch a samy kapely se mezi fanoušky těší veliké popularitě. Jeden takový rozsekl podzimní chmurné počasí a přinesl ozvěny toho, že většina těchto kapel to naživo prostě umí dobře podat. Ani všemohoucí talismany mi však ve večerním přesunu nepomohly od strašlivé únavy a nechuti, která se ve mně v ten osudný večer odehrávala. Chybělo málo a nepřišel bych vůbec, místo toho jsem se rozhodl vynechat dva „special guests“, kteří prakticky plnili jen úlohu téměř neznámých předskokanů.
V době mého příchodu už byl Abaton celkem narvaný a na pódiu vyhrávali HEIDEVOLK. Je to jediná kapela, která se mi prakticky z celého večera nelíbila. Jejich vikingské vyřvávačky, navíc v holandštině, jsem zkrátka nechápal. Velmi jednoduchá kytarová struktura se dvěma zpěváky, kdy jeden obstarává řevy a pokřiky, ten druhý mohutným zpěvem zpívá bojové pochoďáky. Tohle však možná funguje na desce, ale v živém podání vůbec, jelikož nazvučit dva tak rozdílné zpěvy dá fušku. A tak se stalo, že byl slyšet pouze jeden – bohužel ne ten řvací, který by atmosféru hudby aspoň trochu tvrdil. Škoda, vlastně díky bohům, že nehráli tak dlouho.
Na pirátskou hordu SWASHBUCKLE jsem se těšil už jen kvůli jejich kostýmům. Tahle kapela, i když jistými folkovými skladbami k uklidnění oplývá, je jinak nemilosrdným nářezem starého thrashingu. Už při zvučení na sebe Admiral Nobeard strhával pohledy většiny přítomných v sále. Svým zavalitým tělem a chraplavým zvukem baskytary se ani nebylo čemu divit. Pak už jen přilepit kraba ke stojanu mikrofonu a vyplouváme. Piráti začali netradičně a to disko intrem. Když pak následně začali na pódiu tančit a krájet rukama vzduch, myslel jsem, že puknu smíchy. Ještě nikdy jsem se na koncertě takhle nezasmál. Poté přichází na řadu masakr. Většina publika naprosto nepřipravená. Tahle kapela se k ostatním možná nehodí, ale o to větším jsou pro mě zpestřením. Trio nelítostně decimuje všechny ušní bubínky. Zdvojené vokály, zabijácký feeling a síla kovářského bucharu nelítostně bourá sál. Čekal jsem, že SWASHBUCKLE vytáhnou nějaký ten folkový nájezd či mezihru na uklidnění, ale ono nic. Jejich set je jedna velká masírka. I když většina riffů je stylově thrashová, tak mi místy připomínají vynikající MISERY INDEX. Ten tlak je totiž skoro až grindcorový. Vrcholem jejich setu byla

kromě mohutného circle pitu skladba Cruise Ship Terror. Tihle pánové předvedli vynikající nálož, která se stylově možná k nelibosti některým návštěvníkům do Heidenfestu nehodila, ale svým pojetím, texty, nasazením a stylem rozhodně ano.
EQUILIBRIUM jsou dnes už takovou sázkou na jistotu. Pod křídly Nuclear Blast se jim dostává náležité péče. Poslouchám je již asi rok, přičemž jejich zdařilý debut Turis Fratyr mám dodnes za jedno z nejzábavnějších hopsacích folk alb. Tentokrát do Prahy přijeli představit novou desku Rekreatur a i nového zpěváka. Tahle kapela mi dala přesně, co jsem chtěl. Svižný, skákací folk metal jak dělaný k vyblbnutí se v kotli s podobně naladěnými jedinci. Jejich styl sice nepřináší (a nejspíš ani nikdy nepřinese) nic nového, ale je prostě zábavný. EQUILIBRIUM umí pracovat s diváky, ale jejich handicapem je špatná angličtina, která se omezuje jen na pár základních naučených vět, což bylo místy možná až moc zřetelné. Tak či tak jsem si jejich set užil, a to i přesto, že některé skladby svojí délkou se zkrátka pro živá vystoupení nehodí. Vrcholem pak byl výborný drinking song Met z mnou již zmíněného debutu.
Pro mnohé byli hlavním magnetem právě ENSIFERUM. Kapela kolem Petri Lindroose, který k ní utekl od NORTHER, má i u nás velmi slušné renomé. Jejich poslední album From Afar ve mně nezanechalo zvlášť dobré dojmy, ale ENSIFERUM nakonec šalamounsky utvořili playlist z převážně starších a naživo dobře fungujících skladeb. ENSIFERUM ze všech předchozích kapel ukazují, jak mají vše na háku. Dobře kombinují syrovost Lindroosova vokálu s rychlými heavy kytarami a podpůrnými klávesy. Nechybí ani solidní sóla, sbory a pěkné melodie. Kapela se opírá o skladby jako One More Magic Potion, Token of Time, Battle Song Iron a dvou ukázek z nového alba v podobě From Afar a velice rozmáchlé Stone Cold Metal. Jejich set prakticky utekl jako voda a za sebe nemůžu říct, že bych se nějakou chvíli nudil.
V poslední řadě už zbýval čas jen na TWILIGHT OF THE GODS. Kapela složená ze samých superstar hrající songy BATHORY. Na rovinu přiznávám, že Quorthonovu tvorbu neznám, nikdy jsem ji moc neposlouchal a tudíž se necítím být kompetentní je nějak více hodnotit. Kapela

sama přiznala, že jsou pouze tribute band a po pravdě, byl na nich vidět veliký zápal pro danou věc. Vokál samozřejmě úplně někde jinde, jelikož sám zpěv mi více připomínal Nemtheangavovy domovské PRIMORDIAL, které fakt nemusím. Po chvíli balím kufry a zcela odrovnán mířím domů.
Heidenfest se opravdu vytáhl. Byl to jeden z nejpovedenějších jednovečerních festivalů letošního roku. Vyrovnané výkony kapel, žádné veliké problémy ani zdržení, lidí tak akorát… Prostě pohodový a velmi příjemný večer. Jsem rád, že jsem se zúčastnil.