Českým fanouškům již dobře známý putovní festival Hell On Earth, který se zaměřuje na současnou metalcorovou scénu, se opět představil v české metropoli.

Dá se polemizovat o tom, jestli jeho současná sestava je silnější / přitažlivější než sestava, která se v Praze objevila před pár lety (tehdy line upu vévodili As I Lay Dying a Heaven Shall Burn), nicméně jistotou zůstává, že pro příznivce moderního metal coru byla i letos přichystána velice zajímavá jména.
Troufám si odhadnout, že From A Second Story Window nebude českým fanouškům příliš známá kapela. Pro mě to byla dosud velká neznámá a přes veškerá doporučení, která jsem dostával, mě jejich tvorba na zadek neposadila. Musím sice uznat, že v programu dnešního večera, který se z větší části držel v těch tradičnějších metalcorových vodách, působila jejich muzika chvílemi svěžím dojmem, ovšem je zde pár věcí, které mi vadily. Za prvé příliš monotónní řev, hlasově na tom zpěvák vůbec nebyl zle, ale po třech skladbách už to byla hrozná zívačka a neustále to samé. Na druhou stranu, když se pokusil o změnu a vytáhl čisté vokály, bylo to ještě horší, jelikož mi v této poloze mírně řečeno neseděl. Ani struktura skladeb mi nepřišla nejšťastnější, a tak některé dobré, některé dokonce výtečné motivy (a FASSW jich mají ve svém repertoáru překvapivě dostatek), ve výsledném efektu převálcovaly bezpohlavní pasáže, v kterých mi naopak FASSW přišli až příliš statičtí a bez energie. Ve své podstatě byl ale hudební miš maš, který FASSW nabízejí, zajímavý, pevně se držel metalcorových základů, ale cítit byly i deathmetalové vlivy a zejména obliba v chaotičtějších a méně srozumitelných pasážích, které byly v kontrastu s často velice melodickými kytarami. Pódiová prezentace byla na jedničku, správně střelený zpěvák si svůj set skutečně oddřel a co se týče pohybu, tak to se rozhodně neflákal. Basák v masce, který neustále předváděl nejrůznější poťouchlé kreace, jen dokazoval, že FASSW se hudbou hlavně baví, což je sympatické. Na úvod pěkné vystoupení, v kterém sice byly cítit rezervy, ale celkově asi spokojenost.
To další kapela, americká Freya, mě regulérně zklamala. Což o to, že kluci ten (metal) hard core berou z trošku retrospektivního hlediska a věrně ctí starou školu (taky to nejsou žádní nováčci), to bych jim za zlé neměl (ostatně poslouchám spousty old school hardcorových kapel), studiová tvorba vcelku ujde (i když odvařen z ní také nejsem), ale živě mi to přišlo naprosto omšelé, mrtvé, bez energie, elánu, což je u podobné muziky docela průšvih. Jednoduchá, přímočará hudba, s důrazem na razanci a agresi v přímém poměru s melodičností a chytlavostí, která mi nejednou připomněla Hatebreed, má všechny předpoklady k tomu, živě publikum zdevastovat, ovšem to se neodehrálo ani v nejmenším. Vokalista vypadal jako jediný, kterého vystoupení ještě celkem baví, ale pozorovat znuděného basáka, byla opravdu pastva pro oči. Škoda, z desky pohodový poslech, živě pro mě nuda.
Němečtí Fear My Thoughts splnili má očekávání a předvedli dobrý výkon. Již před Kataklysm mě potěšili, ale tam jsem si je z důvodů naprosté absence prostoru příliš neužil, to zde, kde bylo tak příjemně zaplněno (nikoli narváno), to bylo o poznání lepší. Oproti Freye neuvěřitelné nasazení, slušný zvuk a hlavně chytlavá hudební produkce, která je na živá vystoupení ideální. Fear My Thoughts produkují po všech stránkách moderní metalovou muziku, která si něco bere z metal coru, něco ze skandinávských neo-thrashovek, výsledný produkt balí do prvotřídní moderně metalové produkce. Nechybí melodické kytary, chytlavé samply (i když se mi zdálo, že Fear My Thoughts tentokrát hráli více od podlahy a těch kláves zas až tolik nebylo), pestré vokály, skutečně po všech stránkách kvalitní vystoupení.
Stejně jako na koncertě Caliban, i tentokrát pro mě byla hlavním lákadlem americká banda All Shall Perish. Tahle kapela mě dostává do kolen i z desky, natož na koncertech, kde jejich mix brutálního death metalu amerického střihu s metal corem a všeobecně moderními postupy, totálně zabíjí. A tentokrát to bylo snad ještě o chlup přesvědčivější, brutálnější, lepší. Hlavně reakce publika byla konečně adekvátní, a tak se pod pódiem vytváří mela hodna vystupující kapely. Živá verze skladeb jak z Hate Malice Regente, tak i z The Price of Existence zní skutečně skvěle. Zvuk se vydařil báječně, a já si proto užívám set All Shall Perish ještě o chlup víc než při jejich první české zastávce. Perfektní práce kytar, které v sobě snoubí jak znamenitou technickou zručnost, tak i melodičnost a chytlavost, výborný vokál – zde skutečně není prostor pro nějak čisté popěvky, což vítám s nadšením, jen brutální a nekompromisní hrdelní projev zdobí vystoupení All Shall Perish. Tahle banda nezklamala ani nyní a já s naprostou jistotou konstatuji, že jejich vystoupení pro mě bylo vrcholem večera.
Born From Pain jsou zvláštní případ. Jejich mosh core je opravdu zrozen pro živá vystoupení, kde vládnou s železnou jistotou, přičemž deska, i přes své nesporné kvality v rámci svého žánru, mnoho poslechů nevydrží. Co vám budu vyprávět o jejich muzice, myslím, že je každému naprosto jasné, o co se jedná. Na přímočarých, hutných kytarách postavená muzika, která si něco bere jak z ostrého thrash metalu, tak i z hard coru. Výsledek je velice silný, nekompromisní a kdo zná například, u nás velice oblíbené, Cataract, myslím, že si dovede představit, jak asi Born From Pain zní. A tahle show měla skutečně koule, to mi věřte, a nebudu zastírat, že hlavní zásluhu na tom měl

hostující vokalista Scott Vogel, jinak frontman Terror, který vystoupení prožil jako skutečný srdcař. Nejen jeho proslovy mezi skladbami, které publikum odměňovalo nadšeným potleskem, ale hlavně jeho naprosto jisté a precizní působení během skladeb samotných, mě utvrdilo v tom, že je to pán na svém místě! A přes veškerou úctu k bývalému pěvci Born From Pain, mi do toho Vogel seděl perfektně a tento koncert, který odzpíval naprosto suverénně, budiž důkazem. Pecky jako Rise or Die či The New Hate působili skutečně mocně a já zařazuji show holandských tlučmistrů hned za All Shall Perish.
Dnešní hlavní chod nese název Walls Of Jericho. Živě je to má první zkušenost s kapelou v čele s dračicí Candance a já jsem si jen potvrdil to, co jsem si myslel již před samotným koncertem; Walls of Jericho jsou kapelou z desky spíše průměrnou, živě ovšem výbornou! Jisté obavy jsem před koncertem přeci jen měl, tak trochu jsem se bál toho, že Walls Of Jericho jsou jen nafouknutou bublinou, která v podstatě není ničím výjimečná (nepočítám-li samičku za mikrofonem, která pro podobnou sortu kapel není zrovna nejtypičtější). Jak jsem výše psal, studiová tvorba se sice neposlouchá nejhůř, ale to je asi tak vše – neurazí, ale že by nějak zvlášť potěšila, to asi také ne. Již první minuty mi ovšem posunuli čelist o něco blíže k zemi, a to především samotná Candance, která mě svým nekompromisním a brutálním projevem opravdu překvapila. Ne že bych v podobné kapele (stačí si poslechnout její hlas na desce) čekal nějakou křehkou květinku, ale pokérovaná mařka s pazourou svalnatější než lecjaký chlapák, mě docela zaskočila. Nutno dodat, že zpěvačka je to skutečně obdivuhodná, co na tom, že její řev se v podstatě celý set pohybuje ve stejných rovinách, když ve výsledném efektu působí tak, jak působí. A vězte, že působí zatraceně nekompromisně a brutálně, nehledě na znamenitý pohyb a komunikaci s publikem. I Cadance si koncert poctivě oddřela. Jedinou výtku bych směřoval k jejím proslovům, ve kterých kdyby se vyselektovalo slovíčko „fucking“, smrskly by se na třetinu. V ústraní nezůstali ani ostatní

muzikanti a zejména kytaristé svými melodickými vyhrávkami koncert perfektně osvěžovali. Koncert Walls Of Jericho se mi líbil hlavně proto, že jejich muzika, která je opět postavena na kontrastu brutálního hard coru s melodický metalem, zněla o poznání víc tvrdě než z desky a v neposlední řadě také díky charismatické Candance, která vystoupení dodávala punc jakési jedinečnosti.
Na první zastávce Hell On Earth v České republice jsem bohužel nebyl, tudíž nemám možnost srovnání, ovšem myslím, že letošní ročník se dá hodnotit jako povedený. Sice jsem možná čekal trochu jinou sortu návštěvníku (přeci jen převládali metalisti), ale jestli někdo řeší koncerty spíš podle toho, jestli jsou pořádané na základě DIY principů, než dle kapel samotných, prosím. Já to zde rozebírat nehodlám.