Další „áčková“ deathmetalová atrakce v produkci Infantilního kolektivu otřásla základy dřevěné boudy na pomezí Vysočan a Žižkova. Po jednom z nejlepších loňských koncertů v podání Ulcerate, Gigan a Wormed se na pódium Modré Vopice vrátili u nás dobře známí bezhlaví Malťané Beheaded ve společnosti římských rouhačů Hour of Penance a starých polských harcovníků Christ Agony.

Právě posledně jmenovaní odstartovali večírek, který byl lákadlem především pro milovníky brutálního a technického death metalu, což Polákům zásadně ztížilo situaci. Jejich někdejší black/death jsem registroval již v devadesátých letech. Od té doby prodělali poměrně zvláštní stylový vývoj, aby se dnes prezentovali jakýmsi hybridem blackened deathu se střednětempými až pomalými pasážemi. Přibližně stovku fajnšmekrů však těžkopádný a jednoduchý metal CHRIST AGONY nepřesvědčil i přes celkem sympatický projev bubeníka a basmana. Nic pro mě a k pódiu jsem se dohrabal až se začátkem setu mých oblíbenců z ostrova křižáků.
 
BEHEADED se s posledním albem Never to Dawn z roku 2012 stali horkým želízkem v ohni kvalitního amerického labelu Unique Leader Records a svému vydavateli i dobré značce kapely rozhodně dělají čest. V Čechách hrála formace bezpočtukrát, v minulosti tourovali třeba po boku Fleshless nebo na Obscene Extreme, kteréžto vystoupení řvoun Frank Calleja s uznáním připomněl. A byl to právě tenhle pokérovaný týpek, který dával od začátku do vystoupení vše a táhl popravence do útoku. Po první skladbě se celkem srovnal zvuk a všichni si začali pochutnávat na hlukové mršině prodchnuté chorobným odkazem na starý US death metal. Ačkoliv občas v hudbě betonářů - teda pardon - Malťanů zaslechneme odkaz na kapely jako Suffocation nebo Morbid Angel, vybudovala si sebranka za více než dvacetiletou existenci svůj osobitý styl vystavěný na poctivých smrtonosných základech.

Hlavní osu ani ne hodinového vystoupení tvořily pochopitelně skladby z poslední zmiňované fošny, ale dostalo se i na pecky z Ominous Bloodline, a pokud se nemýlím, tak i EP Resurgence of Oblivion. A právě titulní vál Never to Dawn byl jedním z vrcholů večera - kdo zná, pochopí. Kapela šlape jako dobře namazaná mašinka, kytaristé Omar a Robert pekelně rozjížděli technicky pestré kytarové litanie, ale nebyli to tentokrát oni, kdo to u mě vyhrál. Výkony nového basáka byly prostě pozoruhodné. Tenhle sympaťák hrál celou dobu prsty a poměrně náročné party vyzněly v jeho podání brilantně. Techniku má prostě na jedničku. No a další kapitolou byl bubeník Brutal Dave Billia, který v současnosti kromě Hour of Penance a Beheaded žene svou kulometnou palbou na zteč i spolky jako Antropofagus nebo Septycal Gorge. Chlapík s image slušňáka se i v těch nejrychlejších pasážích nenechal vyvést z míry, až to vypadalo, že se nudí. Za poctivý výkon a celkově sympatický projev se Beheaded dočkali chvilkami i circle pitu a bouřlivých ovací.

Večer završila italská sebranka HOUR OF PENANCE, která, soudě dle zájmu publika a množství triček s logem bandy, úspěšně lobotomizovala české fans už při svých vystoupeních v minulosti. Na stage se vyvěsily dvě plachty s ohnivými výjevy a partička římských legionářů se nekompromisně vrhla do krvavé protikřesťanské práce. Zvukově to Taliánům nehrálo tak jako středomořským templářům a několik songů se neslo v duchu zastřeného, nicméně podladěného a nastředovaného masakru. Nakonec se situace zlepšila a nelítostný taneček cupovaných apoštolských trupů jednoznačně strhnul i démony zfanatizované publikum. Brutal Dave zase sypal jeden vál za druhým s poněkud nezúčastněným pohledem a jeho hra byla ozdobou nadmíru povedeného setu.

HOP se soustředili na skladby z Regicide, takže zazněly brutální hymny jako Reforging the Thrones, Redeemer of Atrocity nebo skvělá bezbožnost Resurgence of the Empire. Dostalo se ovšem i na starší vypalovačky z bohaté diskografie rarachů. Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem poznal, jaká konkrétní zla ze sebe čtveřice vytlačila, ale rozhodně jsem zajásal při otvíráku Paradogma z roku 2010 nebo osvědčených zpívánkách z desky Sedition. Kapela má neuvěřitelně temný tah, vystavěný na tíživých atmosférách a není se ani čemu divit, když oba kytaristé mohou úročit své zkušenosti z blackového kultu Aborym. Pod pódiem to po celou dobu koncertu slušně pulzovalo a kluci s Hour of Penance můžou být určitě s pražskou Vopičí zastávkou spokojeni. Stejně jako stovka přítomných, i když mi trochu uniká, jaké kapely by ještě měly přijet, aby na ně zlenivělí deathers z Prahy a okolí dorazili v důstojnějším počtu. Ale to je už ohraná písnička. Super akce!