Tak sem jsem se těšil jako malej už od začátku roku, kdy jsem se o akci dozvěděl. Moc. Hlavně kvůli polským Hate, kteří se u mě řadí mezi ty nejzásadnější srdcovky. Jejich basák se nicméně pár dní před pražským koncertem rozhodl kdesi v krajích germánských zaklepat bačkorami (R.I.P.), a tak v Praze hrála pouze oslabená sestava v podobě švédských Hypocrisy a dánských thrasherů Essence. A ač jsou dojmy z koncertu ve finále docela pozitivní, pořád je tam někde vzadu taková lehce natrpklá příchuť.
Začátek 20:30 byl v Retru dodržen přesně a na pódium vyběhli ESSENCE, kteří na první pohled velmi vyčnívali svým mladistvým vzhledem - obzvláště pak zpěvák, který by vizuálně daleko víc zapadal mezi jednu z hlavních postav Dawsonova světa než jako frontman thrashmetalové kapely. Oproti jejich poslední desce, která působí docela svěže, bylo vystoupení trochu zklamání. Ze začátku sice kapela doslova hýřila energií a prvních pár songů byla docela zábava, nicméně obzvlášť na vokálu začala být velmi rychle znát postupně přicházející únava a ke konci setu už zpěvák ztratil hlas téměř úplně a spíš jenom tak chraptěl, silný vokál vzal definitivně za své. Taky tomu moc nepomohl zvuk, který sice nebyl vyloženě špatný - všechny nástroje šly rozeznat (a tak…), ale celé to znělo nějak zvláštně placatě. Klukům z Essence se tím pádem vystoupení v Retru asi nepovedlo úplně, jak by si přáli, na druhou stranu i tak bych řekl, že mají potenciál. A vzhledem k tomu, že evidentně teprve nedávno přestali tahat kačera, mají dost času s ním něco udělat.
Krátce před desátou se na pódiu začali stavět HYPOCRISY a fanouškovstvo zaplnilo veškeré volné prostory, ze kterých ještě bylo byť trochu vidět. Hned ze začátku mě velmi příjemně překvapila až nečekaná síla Tägtgrenova hlasu - skoro se až zdálo, že je silnější než na deskách, což se příliš často neslyší. Že se bude otevírat titulní skladbou z posledního stejnojmenného alba End of Disclosure, jsem tak nějak tušil. Song sám o sobě mě při poslechu z desky nijak zvlášť neoslovil, nicméně svým pompézním refrénem jako epické otevření setu zafungoval velmi dobře. Skrz rychlejší Tales of thy Spineless pak vystoupení nabralo ty správné obrátky. Další skladba, která na mě výrazněji zapůsobila, byla fenomenální temně doomová The Abyss, se kterou jsme se vrátili až do roku 1994 k desce The Fourth Dimension. Ne všichni v publiku se zdáli sdílet mé nadšení, nicméně za mě rozhodně nejatmosféričtější song večera. Po poměrně nevýrazné Fire in the Sky přišel čas na další lepší skladbu večera, zběsilý nablacklý Necronomicon, opět z dávné minulosti, tentokrát až z Osculum Obscenum. Jednoznačně nejrychlejší a nejtvrdší skladba setu, parádní nářez. Hlavní set končili s Warpath, asi nejzajímavější skladbou z desky Virus, kde jsme si konečně poslechli i trochu zajímavější bicí.
Následoval přídavek, resp. asi přídavek. Kapela se sice na chvíli zatvářila, že bude končit, ale rozhodně se nenechala příliš dlouho hecovat a velmi rychle navázala. Nejsem zrovna příznivec šaškáren okolo přídavků, takže za mě naopak za tohle malé plus. Jako první přídavek posloužila oblíbená Roswell 47, která se zdála dostat publikum do správného varu, pokračovalo se s Adjusting the Sun a zavřelo se („velmi překvapivě“) s hypocrisím největším hitem Eraser. A nutno přiznat, jestliže otevření setu znělo pompézně, Eraser sednul ještě o něco víc a naživo zněl vskutku velkolepě.
Celkový dojem z koncertu rozhodně vychází pozitivně, i když bych za sebe - a co jsem se tak sondoval v okolí, tak nejenom já - ocenil o trochu větší prostor pro starší skladby. A ačkoli nelze kapele zazlívat, že se snaží propagovat svojí současnou tvorbu, mám z posledních desek a skladeb na nich lehce rozpačitý dojem, trochu jako by začaly docházet zajímavé nápady. Nebo se možná zbytečně moc stali zajatci svého vlastního rukopisu?
Co se týče zvuku, nedalo se u druhého vystoupení moc vyčíst a shrnuto kolem a kolem, jednalo se o dobrý koncert. A i přes to, že bych si dokázal obzvlášť volbu repertoáru Hypocrisy představit o trochu lépe, o absenci Hate už radši vůbec nemluvě, i tak člověk odcházel domů s vcelku pozitivním dojmem.
Setlist:
Fotky © Cizmi (Jiří Čižmar), Xichty.cz
Vložit komentář