Tento týden je/bude na koncerty opravdu asi rekordní. Po nedělním koncertu tDEP se následující den opět vracíme na místo činu na deathmetalové hody plus nějaká ta blekota a mekota. Hned od začátku je jasné, že návštěvnost předcházejícího dne (cca 600 píplů) se opakovat nebude. To ale nevadí, i tak playlist sliboval slušný zážitek.
Sickening Horror se měli ujmout role předskokana, jaké je ale překvapení, když SH jsou bez bicmana, který se ztratil v Praze a nebyl k nalezení, zastihnutí… Naštěstí ale snědý hošík doráží k již zbytkem kapely připraveným bicím a SH mohou začít. Napnelismus a natěšenost diváků je cítít každým coulem. Jaké je

ale rozčarování, když kapela spustí. Jako den předcházející u Stolen Babies, zvuk na h..no a kapela navíc působí trochu rozpačitě. A jakoby nestačily problémy s dočasnou ztrátou bubeníka (připomíná mi to náš vídeňsky výlet za Beneath The Massacre :-)) a se zvukem, Sickening to dohromady navíc ani nesedí. Řeci hrají technický, brutálnejší a Immolation maličko načichlý death metal a prezentují v triu; tím je vše i slyšet o to víc. Mladičký bubeník je za kapelou pozadu, bramboří a nedotahuje, basák jen hraje své party z cd, což muzice, kde je důležitá aranž, neprospívá a působí chudě. Jasně, hrát party po Kolliasovi (ano, ten nabouchal debut When Landscapes Bled Backwards) je asi každým snem bubeníkovým :-D, ale nedošlo ani k očekávanému kompromisu. Poslední oporou kapely tak zůstává hlavní mozek George Antipatis, který jediný působil, že stojí pevně na zemi (s kytarou u mikrofonu), ale musím říci… velké zklamání. Nová tvorba údajně již celkově není tak složitá, více se zaměřuje na temnější stránku a skladby samotné, tak snad ještě bude možnost reputaci napravit. Lepší asi bude méně očekávat a radši pak více získat… snad tedy příště.
To, že Goatwhore se turné nakonec neúčastnili, bylo již známo předem, a tak jako druzí, po Sickening Horror, kteří tím pádem hráli až od 19h, nastupují Melechesh, ale vzhledem k tomu, že LooMis byl již předem natěšen, nebudu mu zbytečně ubírat místo…
…po vcelku poslouchatelných nápadech linoucích se z dílny řeckých Sickening Horror následoval přesun o něco jižněji a východněji, když si fidlátka začali

chystat exotikou načichlí Melechesh. Rozšířila se bicí artilerie pro Xula, který zdatně již třetím rokem zastupuje Proscriptora (Absu), hlavní vokalista a kytarista Ashmedi si pod sebe ustlal maketu létajícího koberce, Moloch zapálil vonné tyčinky, rozeznělo se intro a s vcelku vydařených zvukem začalo melodické blackmetalové běsnění s lyrikou opěvující pradávnou říši mezi Eufratem a Tigrisem - Of Mercury and Mercury z trojky Sphynx. Následovala inspirace bývalou domovinou s Leper Jerusalem z posledního kotouče Emissaries, který byl mimo jiné k dostání ve velmi vydařeném digipacku (za 400) i v merchandise kapel. Na své by si zde přišli zejména sběratelé vinylových edic, na které Melechesh myslí velmi často (takto příkladně vybavený kiosek se vidí málokdy, což platí i pro Immolation, ale i tak se kšecht chlapcům moc rozjet nepodařilo). Krátká baskytarová a bubenická introdukce oznámila prostřední část setu, kde se stále pokračovalo v představování Emissaries (Deluge of Delusional Dreams a Ladders to Sumeria). Nejpozději v tomto momentě už všem v sále muselo dojít, že jakákoliv progrese je pro skupinu tabu. De facto na stále stejném principu vystavené skladby se od sebe lišily pouze rychlostí provedení a tu větší, tu menší epičností a výpravností: zopakování hlavního motivu (aspoň 5x), vedlejší 3x, nějaká ta vyhrávka, nájezd a chytlavé heavymetalové riffy kombinované s arabskými stupnicemi. Větší barvitosti bohužel nebylo dosaženo i díky zazdění čistých zpěvů (či jejich náznaků – jako třeba právě v Ladders to Sumeria) zvukem „made by Rock Café“. Odhlédne-li se však od těchto podružností (jinak to nedokážu nazvat, jelikož i jednotlivé desky se od sebe liší asi stejně, jako vejce dvou zasloužilých nosnic) byla spokojenost. Sympatické vystoupení bylo zakončeno opět výletem ke Sphynx (Apkallu Counsel a Triangular Tattvic Fire) a úvodní skladbě Emissaries (Rebirth of the Nemesis). Akorát tak na dohoření tyčinek a zanechání hodinového prostoru vládcům pekel Immolation.
A zde už zas slůvko prohodí Bizzíček. Jen potvrdím, že

Melechech opravdu valí jakýsi epický a heavy metalem načichlý black, hrálo jim to slušně, bubeník fajn nápady a naprostý přehled, ani to nenudilo, jen to bylo stále o tom samém, a tak po pár kusech jdu odpočinout slechům, které si z nakouřeného show tDEP ještě neodpočaly.
A je to tady, Immolation nastupují… snad si spravíme chuť. Desky mne totiž až tak nebaví, novější ještě méně (těm škodí produkce, ale i tak mi nějak ta kapela po celá ta léta ne a ne zalézt pod kůži), ale živě nebyli Immo nikdy špatní. Jaké rozčarování však nastává úvodními tóny! Naprosto precizní zvuk, o 300% lepší než cds, žádná přeřvanost jako u „včerejších“ tDEP, ale krásná vyváženost a čitelnost všech nástrojů a jednotlivých tónů, Vignových vyhrávek a sól, skvostně vynikají kytarové harmonie, Shalaty za bicími ruluje – skvěle vymyšlené a někdy až progresivní paterny hrající krásně ke kytarám, vše do úderu a dynamicky, žádný šumáky, ale vše pěkně rána za ránou! Je až s podivem, s jakým nasazením to Immolation dávaj, je vidět, že to i po těch letech (na scéně jsou od konce 80tých let; debut Dawn of Possession vyšel 1991) Vignu/Dolana a spol. hodně baví a že nemají problém to na 100% kulit i do těch přítomných 150 fans. Kapela vystupuje velmi přátelsky, několikrát zdraví a děkuje oběma předkapelám; třeba to těm Sickening Horror nehrálo furt tak špatně a šlo jen o výpadek - to se může stát každému, sám mám tu zkušenost. A kdyby zde byl i někdo takový, kdo by nevěděl, co Immolation hrají, pro přiblížení by mohlo stačit označení pekelný rouhačský death metal s jistým techničtějším potenciálem plně prošpikovaný mnoha kytarovými výjezdy a eskapádami páně kráječe Roberta Vigny. Immolation skladby nemají potřebu komplikovat, hrají paternově, ale ty jsou ne vždy pravidelné, pepří chuťovkami v přetazích a ohromnou sílu mají v pomalejších, tahaných a sliznatě slimáčích rifech, které během show nejednou zježí kůžičku. Tahle kapela je prostě na smrt-scéně naprosto ojedinělá a originální, nejen co do hudby, ale i atmosféry.
Na závěr opakuji, Immolation jsem viděl několikrát, ale toto pro mě byl rozhodně jejich nejlepší koncert! Dramaturgicky vyvážený, naprosto s plným nasazením (a to tu běhěm roku hráli potřetí!), energický a zvukového alabastru. Kdo nebyl, velmi prohloupil, velmi… do MetalovéhoPolska.net tímto posílám Reaperovi červenou!!! Fakt velká chyba!

GhAALL-ERKhA by LooMis & mART_in