Finský večírek, neboli večerní neděle strávená v doprovodu hudby tří finských kapel, se prostě nedal vynechat a to zvláště, když opět přijeli melancholici INSOMNIUM se svojí čerstvou a velmi povedenou novinkou One For Sorrow.

Jak už to bývá, někdy mě neočekávané okolnosti na cestě tak zaskočí, že prostě nestihnu dojet ani s rezervou. První kapela večera MYGRAIN valí na svých deskách melodický death metal, který díky okořenění klávesovými vstupy přihrává podobnost třeba se SCAR SYMMETRY. V živém podání je vše však úplně jiné. Nevím, jestli to bylo jen zvukem či tím, že jsem stihl jen posledních deset minut jejich vystoupení, ale vše znělo velmi jinak. Hodně se smazaly rozdíly předchozí a novější tvorby a vše znělo nekompromisně, tvrdě, ale zároveň i melodicky. Klávesy slečny Eve, která své vlasy tentokrát přebarvila na blond, jsem vážnějším tónem nezaregistroval, ale to mi vůbec nevadilo. MYGRAIN jsou mladou kapelou se třemi deskami, které mají aspoň v rámci žánru vzrůstající kvalitu. A jestli takhle energicky vypadají všechna jejich vystoupení, už se moc těším na příště.

Teď by se asi slušelo říct, že jako druhý vystoupil Tuomas Saukkonen se svojí kapelou. Zní to sice zvláštně, ale nedávné personální zemětřesení tomu dosti napomohlo. Kromě leadera zůstal při BEFORE THE DAWN akorát jen kytarista Juho Räihä, což se muselo jasně projevit na chybějících čistých vokálech, které to tak zabalily společně s basou. To se projevilo na celkovém výběru skladeb, hrály se hlavně ty tvrdší položky jen s Tuomasovým řevem. Nevím, ale přišlo mi, že oproti jiným vystoupením zněla kapela více semknutě. Ty rádoby gothic vlivy muziku opustily, čímž mi přišlo, že i novinkové věci jsou tvrdší a podobnější ranné tvorbě, kdy BEFORE THE DAWN byli ještě projektem. Za mě tedy musím říct, že jsem byl spokojený a nenašel nic, co by mi na jejich setu jakýmkoli způsobem kazilo pozitivní dojem. Každopádně i zde platí pravidlo, že všechno zlé je pro něco dobré, tak pevně věřím, že se po celkem nudné fošně Deathstar Rising pánové oklepou a nahrají pořádně hutný materiál, který mi bude evokovat toto „Rebirth tour“.

Celý večer šlo vše jako po másle, zvukař i přes hustý dým od neustále konzumovaných cigaret udržel dobrý a čitelný projev všech vystupujících, a tak jsem na hlavního tahouna v podobě INSOMNIUM byl velmi natěšen. Také jsem je neviděl poprvé, tudíž jsem si říkal, že by nebylo od věci, kdyby se vše vyvedlo jako v předchozích dvou případech.
Za zvuku intra Inertia a následující Through the Shadows bylo jasné, že se bude hodně sázet na novou desku. Tahle kapela má svůj rukopis již jasně daný, melodické kytarové linky vyplavují melancholické pocity uvnitř hlavy a tvrdý vokál jim sekunduje svou tvrdostí, čímž onu vlnu pomalu boří. Kapela hrála výborně a tak se ve mně v průběhu koncertu začal uvolňovat adrenalin, který bylo nutné rozmělnit v kotli - bohužel většina přihlížejících se však zmohla na pouhé házení hlavou (a to jen občas) a jakékoli pokusy o rozvíření atmosféry vyšly vniveč. Když před The Day It All Came Down sám Niilo Sevänen vybídl fanoušky k nějakému pohybu a začal hrát staré a velmi rychlé kusy ze začátku diskografie, opět se setkal jen s bandou čumilů, kteří jsou schopni maximálně zvednout ruku do vzduchu a trochu s ní zamávat. INSOMNIUM se po celou dobu velmi snažili, jejich výkon byl nadmíru dobrý, volba nových skladeb nikoho zřejmě neurazila a průřez starších desek, kde mimo jiných dominovaly takové pecky jako Down with the Sun nebo The Killjoy, mi daly zapravdu, že chyba v nedostatečné fúzi mezi účinkujícím a fanoušky nebyla na straně kapely.