bK: První otázka se logicky bude týkat vašeho turné. Jak byste ho

charakterizovali?
Sebastien: Bylo to velmi dobré tour, naše první v Evropě, takže bylo dost vzrušující navštěvovat nové země, poznávat nová místa, zkrátka vynikající. Vystoupení byla skvělá, reakce ze strany lidí taky moc fajn. Publikum se od toho amerického trochu lišilo. Většinou se jednalo spíše o fanoušky klasičtějších forem metalu („pure metal“) nebo death metalu, takže lidé se s námi museli trochu seznámit… Ale Evropu mám rád, to je bez debat.

bK: Váš bubeník mi říkal - nevím, jestli to je pouze jeho názor - že nejlepší koncerty jste odehráli právě tady, v Německu a Dánsku. Souhlasíš?
Sebastien: Jo, v Německu a Dánsku se hrálo opravdu skvěle.
Antoine: Tady v Evropě jsme hráli na pevnině a samozřejmě v Británii. Tam je publikum mladší, obvykle jsme vídávali děcka kolem 15 16 let. Na pevnině se zdají být lidé na našich koncertech starší, řekněme kolem 18 let a více.

Dr: Dali jste si pauzu kvůli prohlídce některých měst, třeba Prahy?
Sebastien: Ano, včera jsme měli volný den, protože bylo zrušeno jedno vystoupení, takže jsme jeli přímo do Prahy a během noci a celého dne jsme si udělali procházku Prahou. Je to překrásné město, oblíbil jsem si ho.
Antoine: Dost možná nejkrásnější město, jaké jsem kdy měl možnost navštívit.

bK: Myslíte, že je nějaký rozdíl mezi koncertováním v Evropě a Spojených státech?
Sebastien: Určitě ano. Ve státech se více cítíš jako doma. Tady v Evropě ti lidi hodně pomůžou, nám hodně vycházeli vstříc. Nabízeli nám jídlo a ubytování, před koncerty jsou ze strany pořadatelů k dostání pivka a sendviče, zatímco v USA většinou dostaneš pizzu nebo nějaký fastfood. A třeba pivko k občerstvení jen tak neuvidíš, stejně jako volné místo na spaní. Tady nám pořadatelé mnohem více vycházejí vstříc.

bK: To se shoduje s tím, co jsem slyšel od mnoha kapel z Kanady nebo ze Států.
Dr: Zajímalo by mě, ve které zemi se těšíte největší popularitě? Myslím tím odezvu na MySpace nebo po emailu.
Sebastien: Těžko říct, mnohem víc hrajeme v Severní Americe a tohle je naše první turné po Evropě.
Antoine: Je dost těžký to srovnávat, protože v Evropě hrajeme poprvé, zatímco USA jsme projeli třeba 15x.

Dr: Je tedy nějaký rozdíl v odezvě na vaši hudbu v USA a Evropě?
bK: Vaše hudba se poslouchá velmi obtížně a není snadné to všechno tak nějak pobrat najednou. Myslíš, že přirozenější reakce přicházejí od lidí ze Států, nebo z Evropy? Myslím tanec, mosh-pit…
Sebastien: Znova musím říct, že v Evropě hrajeme poprvé, ale… řekl bych, že tady lidi víc poslouchají hudbu samotnou. Je to hodně odlišné, v Americe během koncertů lidi hodně moshují, paří takové ty hardcore tanečky. Ale myslím, že lidi v Evropě trochu víc poslouchají metal a hardcore…
Antoine: …více se snaží vnímat a pochopit hudbu, kterou poslouchají. Ve Státech se lidi spíš chtějí bavit a tancovat.

Dr: Nikdy jsem ve státech nebyl, takže…
bK: …tohle všechno můžeme porovnávat spíše prostřednictvím videí a klipů, YouTube, díky nimž se zdá, že k americkému publiku moshování a tanec patříJako by se vracel duch, kterým naše hudba disponovala na Breathing is Irrelevant a který jsme ztratili na Solace.mnohem více než k tomu zdejšímu. Pro české publikum není tolik typické, když lidi moshují a dělají „takovéty ty kung-fu tanečky“.
Sebastien: Lidi poslouchají. A to je to, co na evropském publiku hodně oceňuji. I když lidi nemoshují a nepaří, vnímají, co hraješ a co na pódiu děláš. Dávají nám najevo respekt a za to jsme rádi.

bK: Vraťme se k nízkému věku vašeho publika ve Velké Británii. Myslíte si, že je pro Británii typické, že tam lidi poslouchají tvrdou hudbu už v mladším věku?
Sebastien: Ano, třeba ve Státech je publikum mladší. Samozřejmě záleží na tom, kde zrovna hraješ, ale co se týče věku, naše publikum je docela celistvé… Naše hudba se neposlouchá příliš snadno… chci říct, ne úplně celistvé, ale naši posluchači bývají starší, kolem 18 let a výše. V Británii byli všichni spíše mladší, kolem 14-15 let a tak.
Antoine: Ve státech je hodně populární Myspace, publikum více dbá o to, co je a co není „cool“. Zdá se, že lidi tady na pevnině mnohem více oceňují hudbu samotnou. V USA a Velké Británii je to všechno více otázkou módy.

Dr: Rád bych se vrátil k dnešnímu show, zdálo se mi, že váš materiál byl zahrán pomaleji. Na internetu jsem si našel živé materiály s vaším bývalým zpěvákem Gabem a bylo to tak rychlé! Rychlejší než na dvou předchozích deskách, byl tam cítit rozdíl. Také jsem slyšel vaši novou desku, Minus the Herd, vše zní mnohem pomaleji. Cítím určitou změnu v celkovém konceptu ve vaší hudbě.
Antoine: Naše hudba bývala hodně nervózní, mohl jsi slyšet hodně riffů, bylo to hodně technické, zatímco teď se více zaměřujeme na psaní skladeb namísto skládání technických riffů vedle sebe. Snažíme se mít ze skladeb dobrý pocit („feeling“)…

Dr: Co máš na mysli tím pocitem („feelingem“)?
Antoine: Je to něco jako když to slyšíš a zůstane ti to v hlavě. Snažíme se skladby dělat takovým způsobem, aby ti po nich něco zbylo, spíše než ukázat, že umíme hrát dva miliony not rychle za sebou.
Sebastien: Slyšíš riff a v podstatě víš, co ti říká a nějak se cítíš - smutně, zmateně…

bK: Chceš říct, že to všechno je o srozumitelnosti. Když člověk vaši hudbu poslouchá, cítí, že ví, co děláš a co tím chceš sdělit.
Sebastien: Přesně tak. Více se snažíme něco sdělit než být tolik techničtí a „pomatení“ jako dřív. To platí i pro hraní na koncertech. Všechno jsme hráli hodně rychle, ale časem jsme se rozhodli zpomalit a dát lidem šanci, aby chápali, která bije. Aby je hudba prostě chytla a umožnila jim se zaměřit na různé prvky naší produkce, riffy, různé momenty a tak.
Antoine: Živě jsme to všechno hrávali hodně rychle, mluvili jsme o tom a rozhodli se více vyvolávat „pocity“, nebýt tak rychlí a techničtí.

bK: Tahle touha umožnit porozumět souvisí jen s muzikou nebo tím máte na mysli i názory a pocity ze světa okolo. Něco lidem sdělit, nabídnout jim názor...
Sebastien: Ne. Každý má nějakou svou ideu, jak chce věci (v našem případě hudbu) dělat. K tomu je hudba určena, každý máme svůj vlastní, odlišný přístup. Různé kapely dělají hudbu – skladby a riffy - odlišně. My se nesnažíme říkat věci konkrétním způsobem. Nějak hudbu děláme a máme z ní určitý pocit… a to pak nabídneme lidem.

bK: Proč jste vlastně změnili zpěváka? Odešel sám, nebo to bylo rozhodnutí zbytku kapely?
Sebastien: Odešel z osobních důvodů, absolutně respektujeme jeho rozhodnutí. Nejednalo se o rozpad nebo něco takového, zkrátka v tom jsou záležitosti, kterým musel dát přednost.

bK: Takže jste stále v kontaktu…
Sebastien: Naprosto, stále s námi spolupracuje. Pomohl Kevinovi napsat texty a dát jim nějaký koncept.
Antoine: Kevin napsal texty a Gab mu s tím pomáhal. Dělali na tom spolu a texty na nové desce jsou výsledkem jejich společné práce. Jestliže se věci - texty, celkový koncept - změnily, je to přirozené, protože jsme nechtěli natočit znova stejné album, nedělat to samé znova a znova. Gab nám s texty na Minus the Herd hodně pomohl.
(Zapojuje se vokalista Kevin, před chvílí přišel mezi nás)…
Kevin: Gabovy texty byly více osobní, odrážely se v nich osobní zážitky a zkušenosti.

Dr: Zajímalo by mne zajímalo, zda se s Gabovými texty ztotožňujete…
Sebastien: Ne vždy…

Dr: …protože první skladba na Solace (pozn. bK: Play Dead And I’ll Play Along) je docela kontroverzní, myslím… sedíš na pohovce, mluvíš s ďáblem a ptáš se, jestli zabít přítelkyni…
Sebastien: …tak jako když třeba sleduješ hororový snímek, zabíjí se lidi, je v něm spousta násilí… člověk, který pro ten film napsal scénář, spíše chtěl něco lidem ukázat, sdělit. Není to o tom, že si řekl, když má rád zabíjení a násilí, tak o tom natočí film – v tom je jádro věci. Není to tak, že Gab skutečně uvažoval o tom, jestli „zabije sebe, nebo někoho, koho miluje“… musíš se na to dívat jako na film… sleduješ hrůzostrašný snímek, něco, co tě v nějakém okamžiku vyděsí… a to je přesně to, co děláme. (pozn. DR.: jinými slovy, nebrat ho doslova, ale spíše ho vidět „v obrazech“, jako metaforu apod.)
To, co Gab zpívá: („to kill yourself or someone you love“) de facto znamená: „nevážíš si toho, co máš, a tak ti dávám možnost“. Je to taková lekce. Není ve skutečnosti o vraždě nebo o tom, že někdo zabije sám sebe. Jedná se o obraz.

Dr: Já vím, ten text mám rád, chtěl jsem to objasnit.
V Evropě se lidé více snaží vnímat a pochopit hudbu, kterou poslouchají. Ve Státech se lidi spíš chtějí bavit a tancovat.Sebastien: Jasně, neříkáme, zabij někoho nebo zabij sám sebe. Říkáme lidem, aby si vážili toho, co v životě mají. Život je tvořen malými věcmi, které tě dělají šťastnými, nebo ne. Je to prostě takové ponaučení.

Dr: OK, tak dál… Tohle je taková osobní otázka: proč nemáte dlouhé vlasy?
Sebastien: Proč nenosíme dlouhé vlasy?

Dr: Jo, já vím, hloupá otázka.
Antoine: Nosíval jsem vlasy, když jsem byl mladší… ale prostě už ne.
Sebastien: Jo, všichni kromě Kevina jsme mívali dlouhé vlasy. Ale jel bys tříměsíční turné bez každodenní sprchy a mytí vlasů? To je hodně nepříjemný („pain in the ass“).
Antoine: Dva tři dny jsi bez sprchy, spíš v autě... nepečuješ o sebe, jak bys chtěl, takže…
Sebastien: Nevím, možná se vrátím k dlouhým vlasům, až nebudu hrát v kapele.
(kucka ještě nejakou chvíli pokračují v konverzaci o dlouhých vlasech…)

bK: Další otázka bude směřovat na tebe, Kevine. Kluci změnili zpěváka, kterým jsi ty. Bylo v hudbě Ion Dissonance něco, co jsi chtěl na nové desce změnit? V textech, v hudbě…
Kevin: Ani ne. Líbilo se mi, jak to kluci dělali.

bK: Existuje za tvými texty na nové desce nějaký koncept, popřípadě chtěl jsi změnit ten předešlý?
Kevin: Když mi byl materiál na novou desku představen, věděl jsem, co

chci dělat… a ano, bylo to trochu jinak, než jak to dělal Gab. Chtěl jsem rozvíjet svůj vlastní přístup, nalézat jiné cesty, jinak pracovat s texty… S Gabem jsme spolupracovali a to, co všichni slyší, je konečný výsledek práce, při níž byly uplatňovány různé způsoby. Jsme šťastní z toho, jak to dopadlo. Řekl bych, že v tomhle jsme všichni zajedno, takže si nemyslím, že bych cokoliv zásadního měnil.
Antoine: Souhlasím, neměnil bych nic, dali jsme do toho opravdu hodně.

Dr: Slyšeli jsme vaši novou desku Minus the Herd a vnímáme to rozpačitě (pozn. DR.: v době, kdy rozhovor probíhal). Je to pro nás trochu zklamání a zároveň krok vpřed. Ta deska je mnohem přímočařejší a velká změna v rámci tvorby Ion Dissonance. Vaše tvorba je nyní mnohem jednodušší, byli jsme zvyklí slyšet 15 různých riffů během jedné skladby, nyní je jich tam ke slyšení čtyři pět. Co bylo příčinou změny celkového vyznění Ion Dissonance?
Antoine: Za prvé, nemyslím, že by to bylo jednodušší… možná je snadnější tomu rozumět, ale rozhodně není jednodušší to hrát.

Dr: Možná je to tím, že jsme zvyklí poslouchat velmi komplikovanou, a tak nám připadá, že to je zkrátka jednodušší.
bK: Myslím, že to souvisí s tím, o čem jste mluvili předtím… umožnit lidem více porozumět vaší hudbě.
Antoine: Ne, tak to není.

Dr: Co bylo tedy záměrem při nahrávání této desky?
Antoine: Co bylo záměrem při nahrávání této desky? Nahrát desku, o níž si myslíme, že je naše nejlepší.
Sebastien: V podstatě si myslíme, že jsme nahráli naše nejlepší album.
Antoine: Hudbu hraji především pro sebe a jestli lidi, kteří přišli na náš koncert, z něj jsou šťastní, nebo ne, to je mi upřímně jedno. Hudbu děláme pro sebe a upřímně řečeno, posledních šest měsíců jsme strávili psaním materiálu pro tuhle desku, měnili její podobu a pracovali na skladbách a prostě si myslíme, že tohle je album, na které jsme nejvíce pyšní, tohle je naše nejlepší deska. Zpočátku se může zdát, že v produkci je velký rozdíl, ale pokud posloucháš pozorně… jako by se vracel duch, kterým naše hudba disponovala na Breathing is Irrelevant a který jsme ztratili na Solace. Myslím, že jsme znovu získali atmosféru, jež na Solace chyběla a nyní je to zpátky. Možná je to trochu jednodušší, ale na novém albu jsme vrátili k nápadům, které jsme měli už na Breathing is Irrelevant.

Dr: Které nápady máte na mysli?
Antoine: Prostě údernost těch songů, je to mnohem více o nějakém „feelingu“ skladeb a určité atmosféře. Ten song tam cítíš mnohem víc než na Solace; to je to, co mám na mysli…
Sebastien: Je to více o písničce…
Antoine: Jo, je to více o skladbě, písničce.
Sebastien: A upřímně řečeno, když jsme odcházeli ze studia po nahrávání Solace, určitě jsme z tohoto alba nebyli nadšeni.

bK: Opravdu? Podle mého – nebo možná našeho názoru – jeNaše hudba bývala hodně nervózní, mohl jsi slyšet hodně riffů, bylo to hodně technické, zatímco teď se více zaměřujeme na psaní skladeb namísto skládání technických riffů vedle sebe.Solace jedna z nejlepších nahrávek, jakou jsem slyšel.
Antoine: Třeba, ale z výsledku jsme byli trochu zklamáni. S chlapíkem, se kterým jsme Solace nahrávali (pozn. bK: produkce se ujal Pierre Remillard), to nešlo tak, jak bychom si bývali přáli. Jasně, na výsledek té práce jsme pyšní....
Kevin: Nereprezentuje nás to způsobem, jakým bychom si přáli.
Antoine: Ano, přesně tak. Něco tam chybí.

bK: A je něco, co byste změnili? S čím konkrétně jste nebyli spokojeni?
Antoine: To už je za námi. A líbí se mi, jak naše hudba zní teď. Možná, kdyby to šlo, přemíchal bych to a dal tomu lepší zvuk, ale… jak říkám… co bylo, to bylo.

Dr: Zpět k Minus the Herd, myslím, že tam je hodně cítit vliv Meshuggah.
bK: Myslím, že to tak působí, protože jednotlivé skladby jsou pomalejší a lidskému sluchu srozumitelnější. Zkrátka to není takový zvukový chaos.
Sebastien: Nemyslím si, že se to dá takhle srovnávat. Když srovnáš, jak píšeme riffy a jakým způsobem na skladbách pracujeme… nemůžeš srovnat, jak zníme my a jak zní oni, protože to je naprosto odlišné.

bK: Nechtěl jsem říci, že chcete znít jako Meshuggah.
Sebastien: Chápu, že mluvíš o vlivu…
Antoine: Trochu jsme zpomalili a… Je to víc jako Meshuggah, ale nezní to jako Meshuggah.

Dr: Vím, že to není jako Meshuggah… Vaší velkou výhodou je vaše ladění. Považujete to za své tajemství?
Sebastien: Jo, je to tak. Nikomu to neprozrazujeme.

Dr: Podle mě je to věc, která vás vymezuje vůči ostatním.
Antoine: Ano, zníme odlišně.

bK: To je důvod, proč je to tajemství. To je pochopitelné.
Antoine: Jo, proto je to tajemství.
Sebastien: Myslím, že ladění definuje zvuk kapely. Jsou dva důvody, proč ladíme jinak než ostatní. Zaprvé jsme chtěli být odlišní od jiných kapel - to je samozřejmé, a za druhé: hudbu studujeme trochu víc, chceme přesně vědět, co hrajeme, více se pídit po zvuku, experimentovat, to bych označil za hlavní důvody, proč užíváme tohle ladění.

Dr: Chtěl bych vědět, co znamená .357. (pozn. DR: v bookletu Solace stojí: „a special fuck off to the company who bought our .com and asked a shitload of money for it“)
Sebastien: Číslice .357 je název našeho prvního dema a jeden z prvních songů, které jsme napsali, byl Budwyer Effect (týkající se (sebe)vražd v televizním přenosu) – ten se dotýká tohoto konceptu, tématu překvapení a beznaděje. Drželo se nás i nadále, na debutovém Breathing is Irrelevant se Gab k tomuto načrtnutému konceptu vrátil (pozn. DR.: The Death of One Man is a Tragedy, The Death of 10 000 is a Statistic).
Antoine: Původně to byl Gabův nápad.

Dr: Rád bych znal význam názvu alba Minus the Herd… Tahle otázka je na tebe, Kevine.
Kevin: „Herd“ znamená masa, velká skupina lidí a téma, které stojí na pozadí tohohle příběhu, je člověk, který kráčí proti téhle mase… takže v tomhle to spočívá.

bK: (z klubu už jsou slyšet večerní headlineři večera Američané Dead To Fall) Když se vrátíme opět k turné, jak se vám hrálo s těmito dvěma kapelami?
Sebastien: Jsme moc rádi, že jsme mohli jet s Through The Eyes Of Dead a Dead To Fall, protože jsme spolu koncertní šňůru absolvovali už v minulosti, jsme dobří kamarádi a myslím, že je skvělé, že jsme mohli s těmito lidmi projíždět Evropou, známe se už dobře. Je skvělé být v jiných zemích se svými přáteli.
Antoine: Jo, jsme všichni dobří přátelé, takže…

bK: …Takže přirozená volba.
Kevin: Ještě před tím, než tohle turné vypuklo, jsme se s oběma kapelami shodli na tom, že chceme jet společně. Po každodenních koncertech jsme si spolu užili spoustu skvělých chvil, bavili se a užívali si party… a o tom to všechno je.

bK: Předtím jsi mi říkal, že víš, že vaše nová deska už se objevila na internetu (pozn. bK: oficiální datum vydání Minus the Herd bylo stanoveno na 5. června). I já už ji mám, hodně jsem ji poslouchal a mám v plánu si ji koupit, ale zajímá mě tvůj názor na tzv. „kradení“ („leaking“) nahrávek, stahování z internetu.
Kevin: Všechny kapely chtějí, aby si lidé nahrávky, které nově vycházejí, kupovali, ale bohužel s užíváním internetu jsou alba pokaždé „ukradena“ ještě předtím, než vyjdou oficiálně.

bK: V současné době je to běžná, přirozená věc. Kapely by měly počítat s tím, že jejich nahrávky před vydáním uniknou do světa.
Kevin: Nám nevadí, že lidi ty nahrávky hledají a stahují, to je v pohodě, ale jak jsi řekl, pokud pak přijdou a to album si koupí, je to, co chceme. Poslechneš si to, v pořádku, ale chtěli bychom, abys pak přišel a koupil si to.

bK: Setkáváme se tu s určitou kontroverzí nových médií. Díky internetu dochází k úniku všech alb a velcí interpreti to samozřejmě nazvou krádeží, ale zároveň se tak hudba dostává k mnohem širšímu spektru posluchačů, lidi se o vás snáze dozvědí, vaši desku si stáhnou. Bez internetu by bylo v případě spousty zajímavých kapel z různých částí světa – třeba i Quebecu - mnohem obtížnější se o nich dozvědět.
Kevin: Souhlasím, ale rád bych se vrátil k tomu, co jsi říkal předtím - že velké firmy, velké kapely tohle nazývají krádeží. My bychom tomu tak vůbec neříkali, protože pokud si někdo stáhne desku a vyzkouší Ion Dissonance, poslechne si, o čem to album je, jedná se vlastně o nástroj propagace. Velké kapely jako Metallica tohle odmítají a nazývají to krádeží, protože přicházejí o zisk. Ale kapela jako my nutně nevidí v prodaných deskách peníze. Takže pokud si album stáhneš a následně koupíš… vadí nám to, ale ne tolik. Lidi si prostě stahují hudbu a objevují nové kapely, alba. Nás jako kapelu to zviditelňuje a to je, co chceme. Jsou lidi, kteří nás znají a nové album očekávají, ale jsou lidi, kteří nás neznají a naši hudbu si chtějí vyzkoušet a proniknout do ní.

bK: Z toho co jsi řekl, usuzuji, že z hudby nežijete…
Kevin: Ovšem, že se hudbou neživíme. Jak říkal Sebastian, muziku hraje, protože to má rád, všichni hrajeme hudbu, protože to chceme a baví nás to. Tady v Evropě jsme proto, že nás baví dělat to, co děláme, hrát hudbu, kterou hrajeme. Budeme koncertovat i s vědomím, že nám to moc peněz nevynese. Nejsme milionáři, lidi si myslí, že se vrátíme domů a pak si jezdíme v noblesních kárách a tak podobně. Jasně, dost peněz, abychom zaplatili účty, ale to, co děláme, děláme proto, že to milujeme.

bK: Takže co vlastně v civilním životě děláte? Co je vaše práce?
Kevin: Všichni jsme mívali stálá zaměstnání, ale teď se to různí. Dva, skoro tři měsíce jsme na cestě, ale pak se na 14 dní vrátíme domů a to není moc času na to, abychom si našli práci, nejde to. Dřív jsem pracoval hodně dlouhou dobu, ale nyní prostě předtím, než vyrazíme na tour, necháme naši práci být.

bK: Takže jste kvůli turné zvyklí měnit svá zaměstnání.
Kevin: Musíme. To, co děláme, není pevný, neměnný život. Tohle děláme, protože to milujeme.

bK: Trocha klišé na závěr: Je ještě něco, co kdybyste chtěli říci?
Sebastien: Na Minus the Herd jsem skutečně pyšný. Myslím, že to je doposud nejlepší album naší kariéry a doufám, že lidi pochopí, že Ion Dissonance spojili techničnost a podstatu písně, pochopí, jak skladby píšeme a o tom to je.
Kevin: Chtěl bych říct, abyste příliš rychle nesoudili naši novou desku, pořádně si to poslechněte, třeba 10x. Je to hodně odlišné, velký krok dál, nic jako naše starší desky, ačkoliv určitý feeling, který se zachoval z předchozích alb, tam je cítit. Jak říkám, je třeba tomu dát víc poslechů, trochu přemýšlet, vnímat a pak si člověk uvědomí, o čem ty skladb jsou a co myslíme tím, když říkáme, že to je dobrá práce a že jsme na ni pyšní…

ION DISSONANCE files:

Line-Up:
Kevin McCaughey – zpěv
Jean-François 'JF' Richard - bicí
Xavier St-Laurent - basa
Antoine Lussier - kytara
Sebastien Chaput - kytara

Matro:
.357, demo ‘02
Breathing is Irrelevant, CD ’03
Solace, CD ‘05
split s Despised Icon - Demos 2002 & 2004, miniCD ’06
Minus the Herd, CD ‘07
---- --- -- - -- --- ----
www.id357.com
www.myspace.com/iondissonance
www.purevolume.com/iondissonance