Montrealští Ion Dissonance vlítli na scénu se syrově divokým debutem Breathing is Irrelevant, který vyšel na značce Willowtip, a kritici spolu s fanoušky jim to zbaštili. Jejich pojetí metalcore/noise jako žánru bylo jedinečné a progresivní. Částečně tak splnili úkol dostat se na špici, což pro ně byla výzva. Aspoň si to myslí zpěvák Gabriel McCaughry.
Bylo pro nás hodně důležité natočit Solace (debut pro Abacus). Osobně jsem cítil, že jsme museli jít od první desky někam dál. Zkrátka natočit něco unikátního a temného, co by nás odlišilo od spousty metalcoreových zaprodanců, jejichž hudba je bezpohlavní a neriskuje. Další důležitou součástí byla představivost; aby se kryla textová složka a hudba v těch temnějších odstínech, které život obsahuje. Riffy jsou tentokrát trochu o něco přímočařejší (pozn. Dr: ??????), ale jsme stále pořád brutální. Navíc, zvraty v písních na Solace jsou zrovna tak heavy i co se týče chytlavosti (pozn. Dr: ?????? 2x). Má to detonační sílu a to je to hlavní, co považujeme za důležité.

Banda skládající se z kytarové dvojky Antoine Lussier a Sebastien Chaput, basáka Xaviera St-Laurenta a JF Richardem za bicí soupravou, nahrála Solace spolu s Pierrem Rémilardem (Cryptopsy, The End, Krisiun) a jak Gab podotýká, skupina je schopná napáchat ještě větší zkázu než předtím (pozn.Dr: no nazdar). Tak proč si hergot vybrali jako titul desky Solace (útěcha)???
Takhle to s námi a názvy skladeb nebo desky bylo vždy. Vždy sleduji opak toho, co se naší muzikou snažíme zobrazit. Mám takhle jistou výhodou před lidmi, kteří neví, co jsme zač. Texty se zaobírají o každodenní věci, kterými se zabýváme my všichni. Tentokrát jsem je jen vylepšil a zavrtal se tak do podstaty věci. Objevuji sám v sobě tyto pocity a verbalizováním se je snažím převést na jinou významovou rovinu. Poznávám a odhaluji život. V tomto veškerém zmatku a chaosu v životě se snažím útěchu. Nebývá to často snadné.

A co odlišuje ion Dissonance od ostatních kapel ve stejném či podobném

žánru?
(Gab se snaží přijít na odpověď a přitom se směje) Hm, jsi asi lepší osoba na zodpovězení této otázky. Myslím, že je na lidech, aby rozhodli. Ale já osobně si myslím, že jsme to, co jsme a nekopírujeme nikoho. Jsme svými pány. Zprvu nás lidi přirovnávali k Dillinger Escape Plan a určitě v některých hlediscích měli pravdu, protože každá kapela, která se snažila být matematicky technická, jim byla ve svých začátcích podobná. Avšak obecně si myslím, že tohle máme za sebou. DEP se stali kapelou, která mísí cokoliv s čímkoliv - v tom je jejich síla - a dělají to skvěle, jenže my jsme se s jejich pojetím už rozešli. Chceme být agresivní a vyždímat ze sebe (i z lidí) co nejvíc energie!!! Chceme, aby to bylo brutální bez jakýkoliv melodií. Chceme jenom lidem ukázat, jak se dá naší hudbou a texty předat zuřivost a násilí. Nejsme žádná bezbarvá kapelka, co dobře zapadne. Stojíme mimo a makáme na vlastním ksichtu.

Debata se stáčí k podpisu smlouvy s Abacus (label podřízený Century Media), který si McCaughry nemůže vynachválit. Je totiž rád, že se albu dostane co největší možné zveřejnění.
Nemůžu si přát lepší label. Jsme všichni nadšení, že můžeme vydat naší nahrávku a jet na tour. Jsme zvědaví na ohlasy fanoušků a kritiky. Předtím, než jsme podepsali kontrakt s Abacus, jsme dostali hodně nabídek – téměř každá větší společnost se ozvala - ale žádná nám neposkytla to, co jsme chtěli nejvíce: upřímnost a snahu pracovat a růst s kapelou. Volba byla jasná. Musím říct, že s Willowtip to byla velká zkušenost, ale distribuce je ve srovnání s Abacus nulová. S Willowtipem jsme se dostali jen do nějakých dister, pak si desku mohli lidi koupit on-line nebo v nějakých undergroundových obchodech. Ale nebyla to kdovíjaká hračka. Se Solace se chceme dostat všude a přitom být levní.

Stojí za povšimnutí, že hodně kapel z Quebecu před nedávnem podepsalo

smlouvy a vytvořilo si renomé: Despised Icon, Beneath the Massacre, Neuraxis. Musíte být na to patřičně pyšní.
Jojo, mám z toho dobrý pocit. Zrovna jsme to probírali se všemi těmi lidmi z kapel, které jsi jmenoval a říkali jsme si, jak nám to dobře šlape. Je to kurva super, že k tomu došlo. Známe jeden druhého už léta a právě teď jsme všichni podepsali smlouvy, nahráli materiál a vyrazili na turné. Všichni jsme vyrostli na Cryptopsy a Gorguts a dalších skvělých místních kapelách. Chtěli jsme být tak dobří jako oni. Možná, že to znamená, že se tady formuje druhá vlna Montreal/Quebecské metalové scény.

Chlapi, teď je na vás, abyste nám předvedli nějaký masakr naživo, né?
Gabriel lakonicky uzavírá debatu: Samozřejmě, od toho jsme tady.

A nyní několik vět od bohužel už ex-frontmana a brutálního lyrika McCaughryho:
There should be neither limits nor barriers to musical creativity, only new standards to be set—always heavier, more insane and viler. If I read a review about us saying that we are ‘too much’ as a negative way to criticise our band I’ll be glad, for we intended on being like that, so it means that we have achieved some of our goals.
I gotta admit that I am deeply obsessed about mental illness, pure insanity and well, almost anything disturbingly unique. Humanity is a great source of inspiration...