Pondělní koncerty v Brně jsou, ostatně jako ty ve všední dny, většinou návštěvnostním průšvihem, při nejlepším pak průměrem. Faktorů se na tom podepisuje více, ale nic z toho neplatí pro stoupající ukrajinskou hvězdu Jinjer, jejíž popularita neuvěřitelně roste. Proto se dalo očekávat, že i přes zvolený den bude Melodka plná - tato domněnka byla rázem potvrzena vyprodáním lístků a následnou tlačenicí u vchodu do klubu již před startem produkce.

Podle mého názoru měl být zvolen omezenější počet lístků (například 200-300 max), neboť počet hlav v klubu nebyl adekvátní. Melodka byla tak nacpaná, že se lidé mnohdy nemohli dostat ani do sálu, takže stáli u průchodu, a horko bylo po chvíli dusivě nesnesitelné, což doprovázela naprostá absence vzduchu.

Žhavý (až moc) večer otevřeli mladí metalcoristé Secrets of Separation, kteří zahráli standardní melodický metalcore, jenž neměl čím překvapit, ale i tak ve mě SoS nezanechali ani negativní, ani pozitivní dojem. Vím, že Secrets of Separation jsou poměrně oblíbenou sebrankou, alespoň u mě ale set nefungoval, jak měl. Ne že by šlo o vyloženě nudnou hudbu, spíš tomu chybělo to nepopsatelné „něco“, co by mě jakkoli více zaujalo, a tak jsem SoS vnímal tak okrajově. Jako kulisa pro začátek však dobré.

To následující Sinoptik byli jiná káva. Sinoptik z Ukrajiny, z toho, co jsem slyšel (nestihl jsem celý koncert), hráli mix progressive, možná i postu, a to vše prokládali psychedelickým old schoolem, díky čemuž vznikl miš maš moderny a staroby se silnou psychedelickou atmosférou a hitovým potenciálem. Velmi se mi líbilo použití „hammondů“, které mohly za stav přenesení se do 80. let. Místy mi tvorba Ukrajinců přišla dotčená i stonerem, což beru jako velké plus. Vokály byly uřvané, jak mám rád, plné emocí a vášně, což aktéři dávali znát i svým pódiovým přednesem. Bavilo to je, bavilo to mě, a to je hlavní!

Na Jinjer bylo dusno. Pot tekl proudem, až jsem myslel, že se v něm budu moci i vykoupat, ale stálo to za to. Chápu jejich úspěch, ta kapela je instrumentálně i emočně na nejvyšší úrovni a Melodka pod jejich pozitivní energií explodovala jako bomba. Horko nehorko, v prostřední části sálu se spustilo peklo v podobě kotle a lidí surfujících na rukou ostatních. Tatjana ve svém černém lesklém oblečku sršela charismatem, přihlížející jí doslova zobali z ruky (až na přihlouplé výkřiky „I Love You“) a její vokály byly, jak jsem předpokládal, ještě o level výše než studiově. Veškeré polohy byly sebejisté, pevné a barvité, svůj hlas prostě živě dovedla do ještě procítěnější a dokonalejší formy. V jeden okamžik nám dávala do držky hlubokým kanalizačním growlem, za nějž by se nestydělo mnoho chlapů, a ten střídala s až nabluesovanými čistými vokály, s nimiž šla ruku v ruce i hudba, která rozhodně není pouze o nějakém „coru“, ale o blues načichlých a najazzlých pasážích, ve kterých dominuje především rytmická sekce. Osobně mě nejvíc uchvacoval basák a jeho virtuózní hra s tlustými strunami, a popravdě, na něj jsem se těšil úplně nejvíce. I když je Tatjana silná zpěvačka a svým zpěvem silně přesahuje metalovou škatulku, bez svých spoluhráčů by nemohla uspět, protože Jinjer není ani zdaleka jen o zpěvu a show, ale také o bravurním istrumentálním podání, kde všechny členy můžeme označit jako talenty, jež člověk nespatří každý den. Nejvíce mě Jinjer bavili s hitovkami Sit Stay Roll Over a I Speak Astronomy, v nichž dostanete vše, co chcete, plus ty nejvýraznější melodie a zpěvové linky. Velmi mě bavila baladická Pisces, kde jsme si mohli nejvíce vychutnat líbezný čistý zpěv a brilantně hladké přechody od něhy do zvířecí nasranosti, kde zpěv s těmito náladami kopírovali i spoluhráči.

Až na naprosto nepohodlně narvaný klub, ve kterém se nedalo hnout, přesouvat, dýchat kyslík, šlo o fascinující večer, v němž zářila hvězda Jinjer. Ta Brnu potvrdila, že si svůj světový úspěch může užít dosyta, protože si jej zaslouží a maká na něm. Jinjer jsou talenti, což dokázali tím, že v koncertním podání znějí ještě působivěji než studiově. Nejvíce mě bavily basové linky a pohled na hru prstů otírajících se o struny basy, ale celkově se muzikanti pohybují na nadstandardní úrovni, a i když je Tatjana poklad, Jinjer je o hudbě jako celku. Secrets of Separation jsem si neužil z vícero důvodů, mezi které patří i samotná hudba, Sinoptik naopak i na dnešní poměry představili originálně pojatý mix muziky s dávkou staromilské psychedelické atmosféry a energické moderní hitovosti a dravosti.