Vzhledem k aktuální premiéře thrilleru Michaela Manna Veřejní nepřátelé (Public Enemies) nadešel konečně čas podívat se na zoubek jednomu ze slavných jmen historie amerického zločinu a zjistit, co na něm tak zaujalo onu známou mathcorovou partičku. Předem však upozorňuji budoucí filmové diváky, že tento článek ze své podstaty obsahuje tzv. spoilery, tj. informace, které mohou zkazit prožitek z filmu, neboť ochuzují diváka o moment překvapení. Tak tedy...
John Herbert Dillinger se narodil 22. června 1903 v Indianapolis. Od otce, jenž

se živil prodejem potravin, dostal sice drsnou, nicméně v některých ohledech volnější výchovu. V období dospívání se z malých trablů dostal přes opuštění školy a práci v autoservisu až k námořnictvu. Loď však opustil v prvním přístavu a vrátil se do Moorsville, kam se jeho otec přestěhoval. Nemohl najít práci a když narazil na vzdáleného bratrance Eda Singeltona, došlo na jeho první loupež. Johnovi bylo tehdy 21 let a byl opilý na mol. Popis loupeže v místních potravinách je tedy důvěryhodný jen do určité míry, neboť pochází od samotného Dillingera. Každopádně na radu otce se Dillinger k činu doznal, což mělo naprosto opačný vliv na délku trestu. Po pěti letech byl zahořklý vězeň převezen do věznice v Michiganu, kde se seznámil se svými budoucími „kolegy“.
Jak se blížilo Dillingerovo podmínečné propuštění, byla mu svěřena role „externisty“ v plánu útěku celé skupiny vězňů, která spočívala v získávání zbraní a financí na útěk. Dillinger úkol splnil, dokázal do věznice propašovat zbraně. Nicméně vzhledem k tomu, že si liboval v okázalém stylu práce i oblékání (včetně slamáku), byl ihned po splnění úkolu znovu zatčen. Z vězení v Limě ve státe Ohio Johna jeho kumpáni brzy vysvobodili a dali se na vykrádání bank a policejních stanic (neprůstřelná vesta se vždycky hodí) v různých městech. Brzy na to potkal Dillinger v Chicagu svou životní lásku Evelyn „Billie“ Frechette. Snaha policie lupiče polapit mezitím začala nabývat na intenzitě. Jedna z přestřelek vyústila ve smrt dalšího policisty a dva z členů gangu si navíc zkomplikovali vztahy s chicagskou mafií (s velkým Alem již za mřížemi). Dillinger proto odjel na Floridu bez nich.
Gang se rozhodl, že policejní vody se musejí uklidnit a na čas přerušil svoje aktivity. Dillinger si prý dokonce nechal narůst knír a vlasy obarvit na červeno. Nabídku sňatku Billie podpořil diamantovým prstenem, sporťákem a několika balíčky stodolarových bankovek. Po návratu do Chicaga se gang rozdělil, protože dva členové se stále svými akcemi odškodňovali u mafie. O setkání gangu v Tusconu v Arizoně byla uvědomena policie, a to vedlo k dalšímu zatčení.
Tentokrát byl již soud s jednotlivými členy v různých městech (podle místa spáchání vraždy) připravován rychle, neboť Dillinger byl v roce 1934 již středem pozornosti médií a veřejnosti a o jeho schopnosti utíkat z vazby se dobře vědělo. Jeho transport do Chicaga byl doprovázen bezpečnostními opatřeními, zahrnujícími ozbrojené policisty v autech i na motorkách. Před objektivy

fotografů se Dillinger tvářil uvolněně, žertoval a opíral se o rameno žalobce. Během focení vyslal pohybem ruky předem domluvený signál, který odstartoval útěk. Tamní věznice byla považována za absolutně bezpečnou, přesto šerif k padesáti zaměstnancům přivolal ještě Národní gardu a civilní dobrovolníky. Když Dillinger unikl s (podle jeho tvrzení) ze dřeva vyřezanou pistolí, veřejnost byla nadšena a policie zostuzena a zesměšněna. Dillinger však udělal osudovou chybu, když ukradl auto šerifa a přejel s ním hranice mezi Indianou a Illinois. Tehdy poprvé porušil federální zákon a do jeho případu mohla být konečně oficiálně zapojena FBI. Dillinger a spol. již nebyli v žádném státě v bezpečí.
Loupež v bance v Sioux Falls byla znovu doprovázena hustou přestřelkou, vzetím rukojmí a krádeží několika aut. Dillinger, maje v plánu opuštění USA, s dalšími akcemi neotálel. Při přestřelce v Mason City v Ohiu byl raněn. Zranění nebylo těžké, ale plán musel být odložen.
Veřejnost považovala Johna za hrdinu, který si v době těžké hospodářské krize bez rozpaků bere od státu, co se mu zlíbí, zatímco majetek a peníze obyčejných lidí nechává být (tedy aspoň pokud neměli úspory v bankách). Několik týdnů žili John a Billie v klidu jako manželé Hellmanovi v městečku St.Paul. Na popud pronajímatele však museli opět čelit nečekané policejní razii. John unikl se zraněním nohy, které si léčil na rodinné farmě v Moorsville. Jeho milá byla však mezitím zatčena a odsouzena za ukrývání zločince k dvěma letům vězení v Michiganu. Dillinger najal právníky a zkoumal věznici, nakonec však na pokus Billie osvobodit rezignoval. Zemřel dříve, než byla jeho životní láska propuštěna.
Gang se poté rozhodl užít si chvíle odpočinku v rezidenci Little Bohemia v severním Wisconsinu. Odpočinek a hru v karty však brzy překazilo oznámení, které policii poskytl majitel rezidence. Místní šerif ho spojil s agentem Melvinem Purvisem, jenž byl pověřen tehdejším šéfem FBI J. Edgarem Hooverem dopadením Dillingera a který se vydával po stopě každého oznámení či zvěsti. Velký zátah byl nakonec obrovským fiaskem, neboť agenti zastřelili nevinného návštěvníka v domnění, že jde o člena gangu. Ten se mezitím v kradených autech opět dostal z jejich dosahu. Jeden z lupičů byl smrtelně raněn a ženy zatčeny. V květnu roku 1934 byla novelizována legislativa zabývající se podobnými loupežemi, která dala mužům zákona širší pravomoci. Brzy na to byli zastřeleni např. Bonnie a Clyde. Další z členů gangu byl zastřelen při setkání se svou čerstvě propuštěnou ženou a řady Dillingerovy „rodiny“ začaly povážlivě řídnout, protože možnost činnosti bez všudypřítomného honu na jeho osobu se pomalu stávala nereálnou, Dillinger si zaplatil plastického chirurga, aby mu upravil obličej a zničil bříška prstů kvůli otiskům. Neztrácel naději a snažil se získat dost peněz na útěk ze země, což si vyžádalo další ztráty v řadách policie.
V tu dobu se lupič jménem Jimmy Lawrence již dva týdny vídal z jistou Polly Hamilton. Její domácí byla Rumunka Anna Sage, která díky fotce v novinách věděla, že jde ve skutečnosti o Dillingera. Rozhodla se vyměnit informace za odměnu a především ochranu před deportací a uvědomila Samuela Cowleyho, který byl pověřen vedením vyšetřování v Chicagu. V několikátém telefonátu agentům sdělila, že 22. července ona, Polly a Dillinger hodlají shlédnout snímek Manhattan Melodrama s Clarkem Gable v kině Biograph. Poznávacím znamením byly rudé šaty, které měla Anne na sobě. Po východu z kina (akce uvnitř byla kvůli mnoha přítomným divákům vyloučena) začala poté, co Melvin Purvis dal zapálením cigarety pokyn, že podezřelou trojici identifikoval. Dillinger se dal ihned na útěk, nicméně tři z pěti

vypálených střel ho zasáhly, smrtelná rána mířila na jeho krk. FBI byla navzdory operaci schopna identifikovat mrtvého podle otisků prstů a 22. července 1934 ve 22:30 byl John Dillinger v márnici prohlášen za mrtvého za přítomnosti médií a davu přihlížejících. FBI konečně dostala svého muže.
Dillinger byl pohřben na hřbitově Crown Hill v Indianapolis. Několik let po jeho smrti musel jeho otec nechat vyrobit nad hrobem téměř metr silnou betonovou desku ze strachu, že jeden z příznivců teorie, že v rakvi leží někdo jiný a John stále žije, bude chtít tuto teorii dokázat. Členové Dillingerova gangu byli pronásledováni a všichni postupně zastřeleni, stejně jako agent Cowley.
Dillingerův život byl inspirací pro několik knih a filmů. Prvním byl snímek Dillinger z roku 1945, posledním pak televizní film z roku 1991 téhož názvu.
Po stručné procházce životopisem Johna Dillingera, jenž je dozajista značně ovlivněn legendárním hávem, který Dillinger za svého života oblékal, se tedy můžeme těšit na thriller Veřejní nepřátelé zase o kousek více. Vyhlídka na honičky, přestřelky či lásku je lákavá a morální rozpor mezi lupičem, jenž měl na svědomí několik lidských životů a liboval si v luxusu a okázalosti, a obrazem hrdiny v očích lidu v podání Johnnyho Deppa by mohl být skutečnou lahůdkou. The Dillinger Escape Plan na soundtracku, bohužel, neuslyšíme.