V pátek jsme opět měli možnost se přesvědčit, že Ústí není Praha. Nejen to, Praha rozhodně není Ústím... Důvodem navíc, proč jít na koncert Uprise, bylo vidět Rouru na pódiu třímajícího falický symbol zvaný kytara. Neměl jsem dosud to štěstí spatřit Loulánka v akčním postoji, jak hrozí divákům heretickými grimasami. A důvod třetí? Byl pátek.

Přicházíme do Circusu cca na půl desátou a již zdálky slyšíme svůdné tóny druhé kapely v pořadí, Halalí (první kapele Hölle Arbeit se tímto omlouvám). Proč svůdné? Když jsme vešli do sálu, zjistili jsme, že za zvuky kapely stojí ženské prádélko. Kvartet se navlékl do konfekčních hadrů a vokalista v přiléhavé sukni byl prostě sexy. Horší to však už bylo s muzikou. O Halalí jako srandistech mi kdysi dávno vyprávěl Molit, když ještě na base drtil v plynové masce jeden tón v Excrements! Kapelu jsem si předpojatě zařadil jako legrační goregrind, který na čas roztáhne koutky úst, ale na seriózní poslech to stačit nebude. Pravda je trochu jinde. Kapela se prezentuje nestandardním mixem crossoveru, nu-metalu, špetky grindu, lidových melodií a úchylných meziher. Není to však natolik lyricky perverzní, legrace to občas je. Klepačky absentují, skupina jede v houpavých středních tempech a maximálně se uchýlí k nějaké té tupačce, ovšem ve značně pokulhávajícím pojetí. Je fajn si poslechnout, že různé variace na Gut a podobné bandy nejsou minulostí, po pěti skladbách tohoto stereotypu má člověk dost. Co se ovšem týče zvuku, Circus opět nezklamal a Pražáky poprosím, aby si někdy ze Chmelnice zajeli do Ústí. Takto to má znít, holt Ústí není Praha. Škoda, že to Halalí nezvedli svou produkcí. Průměr.

Uprise se už štengrují na prkna, která znamenají svět. Těch třicet diváků, co našlo do klubu svou cestu, mohlo ocenit přímočarý grindcore s crustovým kořením v jednoduchém, ale o to účinnějším podání. A hlavně, Méďa je Méďa. Jakmile kapela spustí, s Gábou glosujeme Rourův vzhled a říkáme si, kam se poděl ten někdejší milovník hip-hopu a Ulver. Červené sexy tričko s lebkou však i v současném grindovníkovi nezapře jemnou minulost. Jinak je ovšem všechno klasicky při starém. Když přeženu, tak si Uprise v podstatě vystačí se dvěma tempy, do nichž sází houpavou dvouakordovou hoblovačku. Jürgen standardně grindcorově šlape, Beherit háže řepou a psychopat Putti se na všechny šklebí. Dokonce i ten Méďa si dodá odvahy a houpavě se hýbe. Koncert odsýpá jako přesýpací hodiny, kapela odškrtává jednu skladbu z Iconoclasm za druhou, až jejich rychlík svou jízdu nárazově zakončuje. Spokojenost.

V momentě, kdy Uprise končí, se troufale domnívám, že je po všem a že litka může vesele začít. Jenže to se šeredně mýlím. Jako náhradníci si do Ústí na poslední chvíli zaskočil jakýsi neznámý band z Litoměřic zvaný Keep On Rotting. Když si máničky v elévském věku rozbalují svůj aparát, elitářsky je glosujeme slovy „ti toho moc nepředvedou“. Velká mýlka. Keep On Rotting začínají hrát a po několika minutách všem spadne čelist. Co to jako je? Naprosto neznámá kapela, která v sestavě s živým bubeníkem funguje pouze jeden rok (předtím si hoši naklikali automat). Nebylo moc zřejmé, co z prezentovaných skladeb byly novinky, které věci jsou předělané k lepšímu a co jsou staré kusy. Ty posledně jmenované ještě inklinují k polopatičtějšímu melodickému death metalu s občasnými deathcorovými vsuvkami, ale písně novější, jež následovaly, byly jedním slovem VRAŽDA. Dojem z celého vystoupení je umocněn obrovským překvapením, které celý šok znásobuje. Kapela sází jeden technodeathový riff za druhým, nebojí se ale ubrat a místo ve skladbách dostávají parádní sóla. Celé to dost připomíná The Faceless, ovšem v brutálnějším a více groovy podání. Písně jsou chytlavé a jako tygr za srnkou jdou nekompromisně kupředu – občas mi na mysl vytane Dying Fetus a v sypačkách podpořených jekotem Origin. Chlapci to podle svých slov s vokály nestíhají (některé skladby jsou celé instrumentální) a hledají nějakého zručného vokalistu. Pokud se na to cítíte, ozvěte se jim. Zmínit samozřejmě ještě musím excelentního mlaďoučkého bubeníka z Litvínova, díky němuž celý ansámbl zní jako energetická bomba. Hanz do kapely přišel před rokem a neuvěřitelně jí nakopl – ať už se jedná o prvotřídní ultrarychlé klepačky, nebo pomalejší nápady vyžadující muzikantský cit pro moment.

Po jejich vystoupení nechápu naprosto nic, říkám si, zda jsem neviděl nejlepší českou deathmetalovou kapelu. Pozitivní emoce z celkového šoku mi vydržely dosud a já si troufám říct, že pokud kapela v dosavadním snažení vydrží, máme za humny světovou deathovou extratřídu. Jak již bylo řečeno, Ústí prostě není Praha.