The Butchering Europe Tour jsem si nemohl nechat ujít, a když navíc pan direkt tchoř nabídl své šoférské služby, nebylo co řešit a v klídku a v pohodě kolem 13 hodiny nasedáme do vozu a hurá směr Olomóc. Tohle je tuším moje vůbec první návštěva hanácké metropole a proto nepohrdám nabídkou na ochutnání místních moků a s celou výpravou usedáme do velice příjemné restaurace na nějaký ten dlabanec a pivko. Zahrádka velice příjemná, obsluha taktéž, zlatavý mok již méně. Stěží do sebe soukám jeden exemplář toho, jak nemá pořádné pivo chutnat, a vyrážíme směr studentské koleje, kde by se měl někde nacházet klubík AMC. A řeknu vám, super místo na koncerty, prostorné předsálí, spousta míst na sezení, sál sám o sobě také velice prostorný. Moc pěkné.

Zpoždění je nekonečné (alespoň se tak zdá) a mé sny o brzkém návratu domů a troše spánku před Análkem Fotbálkem se pomalu ale jistě rozplývají. Nakonec snad o hodinu (možná i více) později nastupují místní Dissolution a jejich set mě nechával poměrně chladným. Občas se sice vynořily nějaké momenty, které za poslech stály, ovšem celkové provedení a balení je zatím ještě dost nedotažené a bude to chtít ještě dost makat. To další kapela dnešního večera patří k naprostné špičce tuzemské death metalové scény. Despise zde podruhé křtili své nové cd Fragments of Reprisal, ale než se jich člověk dočkal, málem pošel nudou. Chápu, že snaha udělat dobrý zvuk se cení a kdyby byli Despise dnes hlavní hvězdou večera budu mít i pochopení, ovšem když druhá „nejmenší“ kapela hodinu zvučí a dvacet minut hraje, otráví to asi mnohem víc lidí než jen mou maličkost. Upřímně řečeno po těch nekonečných průtazích jsem byl pěkně běsný a měl chuť celý set sejmout, ovšem to by bylo velice nefér a emoce musím nechat stranou. Despise to skutečně šlape a přesto že zvuk nebyl ideální (!!!!), jejich set mě velice bavil, a i když jsem nové cd ještě neslyšel, už teď si dovolím souhlasit s Bizzarem, že lepší death metal letos v Česku těžko vyjde. Jestli je to skutečně velikou kvalitou Despise, či nedostatkem konkurence (ano, konkurence, tím opravdu nemyslím Stigmu a podobně), nevím. Řekl bych tak od obojího trochu. Nicméně Despise mě potěšili, jejich set byl velice energický, nové skladby nepostrádaly i vcelku nečekané melodické momenty, Seppův výkon dobrý, Corňák klasicky vládnul, přišel si dokonce zařvat i Joel (Arsebreed, Pyaemia), ke konci (při křtu) se na pódiu vynořil dokonce i otec dnešní akce Zdeňek Šimeček (Lacerated Enemy, Godless Truth), aby také potěšil diváky svým něžným hrdelním projevem. Určitě jsem viděl Despise při nabušenějším gigu, ovšem i dnes v Olomouci to bylo povedené vystoupení, jehož nejzávažnější vadou na kráse bylo opravdu to úmorné čekání.

Mocný slam z Moskvy Abominable Putridity bohužel nedorazil (nějaké problémy s vízem či co) a tak jdou na řadu rovnou Despondency z Německa. Potěšili, velice mě potěšili. Abych byl upřímný, z Obscenu, kde prý zahráli geniálně, si je příliš nepamatuji, a tak jsem byl velice zvědavý na dnešní vystoupení a moc velká spokojenost. Parádní brutal death metal, který již trošku slammově naladil publiku na hlavní hvězdy večera, ovšem skvělé byly hlavně rychlé pasáže, kytarová práce také moc ok, vokill taktéž, mě se to opravdu moc líbilo.

Arsebreed patří k zástupcům silné holandské death metalové scény, své kvality předvedli již loni na BA, kde sice stáli ve stínu Disavowed, ale přesto předvedli super set. Dnes tomu nebylo jinak a řekl bych, že patřili možná k tomu nejlepšímu z celého dnešního dostaveníčka. Chrlič z Pyameia pěl o sto šest, sekundoval mu o pár kil těžší kolega, jehož smysl na pódiu mi ovšem trošku unikal, protože jestli zařval dvakrát do skladby, bylo to moc. Ale alespoň svým pohybem „dělal show“ a měl moc pěkné ruce. To zbytek Arsebreed byl v plném nasazení, bubeník jel o sto šet, kytary plné zvratů (vůbec čistě hudebně byli Arsebreed dnes opravdu asi nejdál), dobrý vokál, mě tohle moc bavilo.

Shawn z Viral Load si opravdu vystačí sám. Alespoň na deskách (ať již s Viral Load nebo Insidious Decrepancy), a když už jde do tuhého a má své umění předvést i živě, přizve si osobnost, která rozhodně umí upoutat pozornost. Shawna, který se staral o kytaru a mikrofon dnes doplnil James King (ex Origin, Unmerciful), který zahrál vše, co si Shawn na automatu vymyslel. Skladbám dodával jedinečný šmrnc díky své rychlosti a některé sypačky braly dech. Pan Whitaker sám předváděl neméně obdivuhodné kousky, složité kytarové party zvládal naprosto bez problému, do toho velice obstojně zpíval, skutečně má můj obdiv. Působil velice skromným dojmem, odehrál si muziku, kterou miluje, žádné zbytečné pózy, gesta, jen se poděkuje a jede dál, moc sympatické vystoupení.

A je čas na hlavní hvězdy večera, texaské násilníky Devourment. Řekl bych, že není na death metalové scéně kapela, která by vyvolávala více kontroverze a tak striktně dělila posluchače na ty, kteří ji milují a na ty, kteří ji nenávidí. Jedni Devourment uctívají pro jejich brutalitu a extrémnost, druzí zatracují pro jejich jednoduchost a monotónnost. A dnešek ve svých názorech musel utvrdit zastánce obou názorů. Bylo to totiž jednoduché, kytary primitivní a jak přes kopírák, žádné vyhrávky, těžká monotónnost, ale na druhou stranu právě díky tomuhle celý koncert působil neskutečně nátlakově, intenzivně a brutálně. Je nesmysl přistupovat k Devourment s tím, že budeme v jejich hudbě hledat nějaké muzikantské perličky, o tom přece nikdy nebyli a nebudou. A i jednoduchá hudba může mít sílu, čehož jsou myslím právě Devourment jasným důkazem. Synonymem pro Devourment je megabrutální slamming, který asi nikdo do takového extrému nedotáhl (a to právě dělá Devourment jedinečnými, jsou prostě nejdál, a proto mě nebaví jejich kopírky a pořád ty samé postupy, vždy si raději poslechnu právě Devourment, kteří s tím vlastně přišli a dotáhli svůj styl do naprostého extrému) a dnešnímu večeru právě pomalé, do země zatloukající slamy vládly. Je vidět, že publikum bylo na první evropský výlet Devourment řádně natěšené a tak se tancuje o sto šest, pomalé, drtivé pasáže rozhoupávají opravdu velkou část dnes jinak téměř statického publika. Mám rád Devourment právě díky těmto brutal slammingovým pasážím, v rychlejších sypačkách to opravdu velice skřípalo, zvukově se vše slévalo a i hudebně to bylo hodně rozhozené. Naštěstí se opravdu nejvíce houpalo a i po sto osmé tyto nástupy publikum vítalo bouřlivým jásotem. Ještě větší zvrácenost a brutalitu již tak nemocné hudbě dodával nelidský projev Mika Majewskiho, který předváděl stejnou chorobnost, jež můžeme slyšet na Butcher the Weak. Upřímně řečeno jednotlivé skladby téměř nerozeznávám, vše zní stejně, a když ne stejně, tak alespoň velice podobně (to zde ovšem nikomu nevadí) a tak vypíchnu jen největší hity jako Babykiller, Autoerotic Asphyxiation a dostalo se i na Devour the Damned nebo Choking on Bile.

Devourment hráli tuším něco přes hodinku a koncert končí s téměř dvouhodinovým zpožděním (a to jedna kapela odpadla!), takže dlouhý spánek nehrozí, ale mně to za to stálo. Viděl jsem Devourment živě a mě to rozhodně nezklamalo.