Klasické rozhodnutí na poslední chvíli, zoufalé stíhání vlaku, punku- a teplomilný árijec ve vlaku… Dnes bylo krásně, pošmourno a po mém příjezdu do Prahy navíc začalo mrholit…

Liturgy bych popsal jako jednodušší, melancholičtější a špinavější (kopírku) Krallice, tedy jakýsi avantgardní (…whatever…) black metal; sami o sobě tvrdí, že prý má jejich hudba něco společného s transcendencí...proč ne. Zatím vydali jedno EP a jedno regulérní album (Renihilation – po zvukové stránce se na něm podílel Colin Marston).

Asi hodinu před ohlášeným začátkem dorážím k Sedmičce, chvíli čekám, procházím se v dešti a obdivuji strahovské koleje. Po chvíli se začíná pouštět dovnitř, klub se plní a já navzdory tomu přemýšlím, jestli nebudu stát před pódiem sám… S rozumným zpožděním nastupují Liturgy a začínají hrát. Bicí, basa, kytara (speciálně pro Bizze: „masvidalka“), kytara + zpěv. A já takříkajíc „padám na prdel“, protože asi po sekundě a půl od prvního tónu už stojí velice masivní zvuková stěna: monotónní (tremolující) kytary, sypající bicí a utopený řev. Po prvním songu mění basák strunu, nicméně na (pekelném) tempu to koncertu neubírá a já už začínám uvažovat o zařazení ke koncertům roku. Jak kapela, tak okolní indíci se baví, což mě velice těší. Jenže: po druhé věci to tak trochu přestalo plynout, Liturgy se místo nepřetržitého proudu zvuku zasekávají… myslím, že šlo o ještě nevydané songy. Jsem teď zvědav, co z nich vypadne, nicméně zůstávám zároveň lehce skeptický. Tři věci, pořád vynikající, parádní prolínání sólujících kytar, ovšem už je tu ono „ale“, ona určitá rozpačitost. Šestý song jsem nepochopil, byl to pokus o stoner? Kupa rockových/metalových klišé, z nich postavený „riff“ opakovaný minutu? Snad za to aspoň částečně mohlo nazvučení… „We’ve got two more songs.“ Měli jeden (naštěstí, jinak bych nestihl zpáteční vlak a musel přespat), kterým částečně napravili reputaci, načež byli stopnuti. Zvuk byl od začátku dosti špinavý, to by ale nevadilo, kdyby se během koncertu nezhoršoval: po slabé třičtvrtěhodince jsem vylezl s velice silným pískotem v uších. Z Future Islands jsem tedy nakonec neviděl, jak již z výše napsaného vyplývá, ani minutu. Shrnutí akce? Rychlé a převážně výborné.

Setlist: něco z Renihilation (s jistotou vím jen o Mysterium a Ecstatic Rite), nějaký nový materiál, celkem 7 věcí – plánováno bylo devět, což jsem zjistil ještě před koncertem, když jsem četl kytaristovi píšícímu setlist přes rameno ;).