Takže je pondělí, první den po duši uklidňující dovolené na horách a já už samozřejmě vím, co s načatým večerem. Ve Vopici je oslavné turné na počest Malignancy, s romantickým názvem 25 Years Of Infecting Humanity. Těšba tudíž veliká, jelikož tihle psychopati už drahně let dotváří můj muzikální genofond. Navíc, jednou z předkapel jsou další moji oblíbenci Embryonic Devourment.

Tradičně nestíhám, takže valím v totálním slejváku do Prahy a trochu se obávám, že posledně jmenované nestihnu. Naštěstí už od počátku je trochu skluz a dorážím akorát na poslední skladbu první kapely, Stages Of Decomposition. Džn džn džn, tady rozebírat nic nebudu, není co.

Kůlna už, dost překvapivě, slušně zaplněná a tak to zůstane po celý večer. Jsem rád, že je tu stále dost lidí, kteří udržují extrémní subkulturu dostatečně naživu. Dávám pokec s věčně dobře naloženým Dannym (vokillista Malignancy), beru mikču a dostávám zadara i poslední třískladbové EP. Díkec!

Mezitím skončila krátká zvukovka Embryonic Devourment, jde se na to. Zabírám strategické místo někde uprostřed parketu a ejhle, ta zvukovka měla být asi preciznější. Pobíhám po place a nakonec překvapivě zaujímám místo až za bubeníkem, vedle merche. Bohužel pánové přijeli jen ve třech, chybí hlavní vokalista a jedna kytara, což se hlavně u té kajtry docela negativně projevuje. Hoši se s tím ale vůbec neserou a pálí ostrýma, co jim síly stačí. Hraje se průřez jejich tvorbou, z Fear Of Reality Exceed Fantasy je to stejnojmenná čtyřka a pak parádní otevírák Eating The Flesh Of Gods. Z Vivid Interpretations Of The Void je opět úvodní Militarized Reptoids a Eye Of The Hiromatangi. Překvapivě dávají i Mutiny, což je poslední skladba z prvního ípíčka Beheaded By Volition. Víc dohromady nedám, ale celkem nasázeli asi ještě o jednu, maximálně dvě skladby navíc. Já byl, i přes negativa vypsaná výše, spokojenej hodně. Stačilo mi už to, že jsem je viděl a později kupuju krásný tríčo speciálně k tomuto tour.

Následuje pokec s pár lidma a rachejtle venku v dešti. Na pódiu zatím přibyly stromky, jó říkám správně stromky, byť Trollech tu dnes hrát rozhodně nebudou a nastupuje Nader Sadek s allstar sestavou. Tedy Hannes Grossmann, Destructhor (v triku Myrkskog, pozn. já chci novou desku!), Ben Claus (Gorod) a samotný Nader Sadek. Už ze zvukovky je jasný, že tohle hluková koule nebude. No, nebudu chodit dlouho kolem horké kaše a rovnou přiznám, že první polovinou koncertu jsem se trochu protrápil a nemohl se chytit. Možná bylo na vině i huhlání a krákání pěvce (občas zněl jak nevtipná kopírka Attily Csihara), jelikož je dost v rozporu s excelentní zručností jeho spoluhráčů. Poslední dvě skladby mě ale konečně chytly, heuréka. Hannes, klobouk dolů, neskutečnej. Ztělesněná německá preciznost v extrémním podání. Možná jsem se měl víc připravit, ale nejsem robot, že jo. Tudíž něco poznávám, něco vůbec ne, ale tak hlavní je, že většina lidí (z následných pokeců) byla příjemně překvapená. Jo jasně, ale já zůstávám lehce rozpolcenej. Trochu mi neštymuje samotnej koncept, tedy koupit si hráče a vyrazit na tour. Asi jsem staromilec, ale mám rád plnohodnotný kapely.

Následují Kolumbijci Carnivore Dispropus, takže v neustálé průtrži mračen raději prchám do auta, nadlábnout se. Poslouchám Symfonický orchestr Českého rozhlasu, přímý přenos z Dvořákovy síně a nějak se mi zpět zrovna nechce. Počkám tedy až na nekončící ovace a valím zpět do kůlny. A hned od dvěří zase džn džn, lopaťáctví na entou. Nechci nikoho urazit, ale tenhle stupído styl fakt ne-e. Kotel se ale překvapivě vaří, nechápu, mě tu přijde debilní snad všechno. Nuda a šeď. Nejhorší ale je, že zpoždění nabírá obrátky a jim se evidentně končit nechce. Boha jeho, vzpomenu si na scénu z Annie Hall, kdy ve studiu zpětně dodávají potlesk k nějakému dementnímu sitcomu a Woody se zeptá, jestli tam nemají i bučení. Ve chvíli, kdy už chci vyhledat, kde tu mají pojistky, moje utrpení naštěstí končí.

Teď bude jiná švanda. Pauzu přeskočím a vrhnu se rovnou na zlatý hřeb večera – Malignancy! Viděl jsem je zatím dvakrát. Poprvé na OEF, kde jsem tedy zrovna u vytržení nebyl, jelikož v oholené sestavě a na poměrně velkém pódiu byli poloviční, a pak před pár lety v Kainu. Tam už se ovšem drtila úplně jiná liga. Suprovej koncert s dobrým zvukem, jedním slovem zážitek. Teď tedy potřetí.

Zvučí se a je jasný, tohle bude mít koule jak kráva. Všechno krásně křišťálově čistý. Stejně jako na mém posledním koncertu (Mare), skláním obrovskou poklonu zvukaři, zaslouží absolutorium. Podle mě nejlíp nazvučenej koncert ve Vopici, co jsem kdy byl a že sem chodím už léta letoucí.

Chci se držet raději takticky vzadu, ale hned u první skladby se nekompromisně hrnu dopředu a ukájím své TBDM choutky. Nakonec zůstanu ještě dvě skladby a potácím se raději zpět, tohle se totiž jednoduše nedá! Ty lidi jsou snad z jinýho světa, co to jako je?! Mozek kapely Kachnic, si láme prsty o hmatník a k tomu předvádí rozsekaný robotický pohyby, Mukerji s trikem Celtic Frost dělá něco, čemu vůbec nerozumím, ale na pohodičku s úsměvem že jo… neskutečnej basák. Danny Nelson jede tradičně vyšinutej prasopal a mezitím hláškuje. No a Heller? To není člověk, ale chobotnice zavřená v krabici s koksem. Nechápu, jen idiotsky čumím a chytám se za hlavu. Tohle je TBDM extraliga! Na první pohled čtyři sólisti, kteří se občas jen na chvíli někde sejdou. U některých skladeb si úplně nejsem jist, takže bych byl rád, kdyby mě třeba někdo opravil, či naopak potvrdil, ale hrálo se následující: Intrauterine Cannibalism, Type Zero Civilization, z Ignorance in Bliss buď stejnojmenná nebo Your Life is Shit, Motivated by Hunger (což si vtipně vyprosil jeden z fanoušků a následně pak poslal chlapcům na pódium pěknou mrkvičku), dámská volenka s Vaginal Incisors, pak Virulent Contagion a Ovarian Incubation (u těchhle dvou si ale nejsem jist, jestli zahráli opravdu obě), Neglected Rejection a Skeletal Integrity (ale ty byly naopak úplně jasný, ou jé!), hádám ještě možná Protagonist Complacence a Profitable Extinction, plus dali celé nové EP, tedy Antiquated Vernacular (což je neskutečná vyhlazovačka), Debilitating Morphology a Contagious Psychosis. Jo, je toho hodně. Nový skladby jedou ve stylu posledních let, tedy neuvěřitelně komplexní a přitom rozsypaný okno, s podivnýma změnama temp a často s větším důrazem na některý riffy. Dojde tedy i na jakési skoro až melodický sólo, který se ovšem následně rozebere na kusy a pak totálně rozšlehá na padrť. Hranici bláznovství a geniality si určuje každý sám. Každopádně přidávat se nebude nic, je hodně hodin; tímto opravdu "děkuji" džn džn Kolumbijcům.

Každopádně, tenhle koncert Malignancy považuju za jeden z největších vyhlazovacích náserů, co jsem snad kdy byl. Překonán je i výbornej Kain. Neskutečná preciznost, ekvilibristický šílenství, ale zároveň sranda a nadhled. Krása, krása, krása! Víc na max už to fakt nejde. BDM je zákon!

Fotky © Verča