Spravedlnosti (a pořádku) musí být učiněno zadost aneb nečekejte žádný fundovaný report, je to spíše povídání o jedné návštěvě jednoho klubu. Stále zde totiž chybí report z výletu dvou individuí (LooMis and Bizzaro) do kolébky metalu, Anglie. Anabáze do hlavního města se konala ve dnech 26/04 - 03/05 a jedním z cílů byla i návštěva koncertu Mantas, kde v současné době tluče jeden z redaktorů MJC, Mr. Martin „marTh-us“ Škaroupka.
Akce se konala na čarodějnice v klubu Elektroworx, nedaleko londýnského centra (což je termín dost široký, vzhledem k rozloze města - asi jako kdybych napsal,

že to bylo v klubu v Praze). Jako orientace posloužila stanice metra Angel, takže řekněme, že to bylo např. v klubu Hells Bells, který však interiérem spíše připomínal kdysi velmi využívaný libeňský prostor Industry. Díky Marthusově přímluvě jsme měli vstup zdarma, což vzhledem k našim finančním možnostem, a ceně lístku 12 liber, jedině potěšilo. Avšak tento fakt se nám donesl až krátce před 21. hodinou, takže již v povznesené náladě jsme se do klubu dostali těsně před začátkem vlastního vystoupení Mantas. Předtím se představilo cca pět kapel, dle jejich log se dalo soudit, že drhnou vesměs black a podle kapely před Mantas se dá soudit, že kvality nevalné.
No, mezi námi, ono to ani s Mantas (ano, jsou to ti Mantas Jeffa Mantase z Venom) není satanvíjak slavné, takže pokud vystoupení shrnu do sousloví „druhořadý, valivý thrash cáknutý blackem“, asi si každý udělá dostatečně jasno. Ale pozor! Je zde jeden prvek, který kapelu posouvá daleko, daleko přes ostatní podobné kapely, a to je Marthus. Pokud si jej pamatujete jako vytříbeného technika/konzervatoristu z Happy Death, Equirhodont či jeho vlastních Inner Fear,

tak k tomu přidejte infernální rychlost, jakou disponuje teď a máte zcela nového, prvotřídního bubeníka, který nutně musí Mantas brát jako odrazový můstek výše (to sólo na bicí bylo vynikající). Upřímně řečeno, ono i tak dostat se na výběrové řízení k někomu od Venom, byť hudebně se jedná o primitivnost, může v budoucnu otevřít Marthusovi dveře do kapel, o kterých se nám (a možná ani jemu) nesní. Škoda jen, že po koncertě nebyl prostor pořádně poklábosit. Čas (a zejména nervní členové kapely) byli proti. I tak ale Marthusi, ještě jednou, díky za vskutku impozantní zážitek a do budoucna držím palce!
Abych se ještě vrátil ke koncertu a publiku. De facto se dá říci, že atmosféra byla stejně příjemná jako na koncertech u nás, ovace sklízeli Mantas vysoké především na vály Venom, jak by tomu bylo asi všude jinde, zvuk také ucházející, žádná koule, ale ani ne příliš potichu, ale vzhledem k průmyslovému prostředí hodně záleželo, kde jste stáli. Složení a chování návštěvníků rovněž tradiční, zkrátka ideální večer 30/04. Tahákem dnešního večera byli Centinex, což je pro mne stejná druhá liga jako Mantas, a tak ani nelituji faktu, že jsme shlédli pouze závěr, ve kterém se dostatečně „předvedl“ na mol opilý zpěvák, zapomínající texty a potácející se po pódiu jak špatně roztočená káča.
O cestě zpátky do našeho útočiště raději pomlčím, cesta metrem by totiž vydala na další samostatný report (viď, Kubo? :-)), stejně jako nocleh („smrdí z tebe chlast“ :-)) Takže sledujte dál bezcenné MJC reporty, a dráhu Mantas, potěšíte nejen nás.