Na tuto kainovskou akci jsem se těšil dlouhou dobu, jelikož po poslechu proma

mě nová kapela Minority Sound velice zaujala a zajímala mě živá prezentace. Pár dní zpět jsem byl v Kainu na Debustrol a musím říct, že ‘menšinovým zvukem‘ se přišlo oblažit téměř dvojnásobek lidí. To už je tedy nějaký úspěch vyhrát souboj s takovou stálicí jako je Debustrol!
Úkol rozehřát publikum padl na kapelu Blasphemer, a podle mého názoru se tohoto úkolu zhostili více než mizerně. Nejde ani tak o jejich hráčský výkon, ale jako spíš o všechno ostatní. Kapela zněla, jako kdyby někdo na záchodě pustil z CD songy Blasphemer a kluci by si stoupli na pódium a pohybovali se do rytmu hudby. Rovnou předesílám, že nejsem příznivec automatických bicích. Jsem schopen pochopit, že to někdy opravdu nelze jinak, sehnat bubeníka je problém nebo to s živým zkrátka nefunguje. Automat u Blasphemer byl ale bohužel naprosto otřesný. Nejenže byl naprosto neslyšitelný, ale i absolutně bez bas, takže se v ostatních nástrojích naprosto ztrácel. No v ostatních - jen v kytarách, protože kapela navíc nemá ani basu. Ani mi nepřišlo, že by pánové kytaristi měli nějak speciálně podladěné kytary, aby alespoň trochu suplovali basu nebo drtivě utopené bicí. Když už je řeč o pánech kytaristech, jejich výkon byl naprosto v pořádku. Jejich death/blackové riffy byly zahrány precizně a s přehledem, ale samotné kytary na dobré vystoupení prostě bohužel nestačí. Pánové to bohužel ani nedoháněli pohybově, ke špatnému

zvuku byli ještě naprosto statičtí, téměř nehnuli ani brvou, takže to spíš vypadalo, jako by zpěvák zpíval karaoke. Jeho zpěv jsem si již po několika minutách ani nepamatoval, čili nic zajímavého. Jak už jsem řekl, kytary byly v pořádku, takže přibrat nějaké ty nástroje navíc nebo alespoň vyladit automat a přidat basy, bylo by to o něčem jiném, takto mi přijde ale koncertovat zbytečné, stačí si poslechnout cd.
Po špatném začátku jsem byl zvědav, co předvedou další pánové Apocryphal Death. Vystoupení pro mě bylo

spíše ochutnávkou basové hry Oty Hobsta, který je hlavní mozek Minority Sound a taktéž basista Poppy Seed Grinder. Na Apocryphal jsem již v Kainu jednou byl a tehdy se mi tedy nelíbili vůbec. Po Blasphemer jsem měl ale laťku nastavenou poměrně nízko, takže jsem se zaradoval, když jsem alespoň při zvukové zkoušce slyšel profesionálně zvládnutý automat. Myslím, že vystoupení Apocryphal Death bylo celkem v pořádku, ale nic vzrušujícího. Jejich deathové složité party prolínající se s psychedelickými vybrnkávacími pasážemi je ale něco, v čem jsou AD jako ryba ve vodě. Nejvíce jsem vnímal basu, která byla tentokráte trochu upřednostněná před ostatními nástroji, což Apocryphal a progresu obecně poměrně prospívá. Naproti tomu zpěv mi přišel naprosto nezajímavý, stejně tak poměrně utopené kytary, které mě trochu uspávaly. Stále ale jejich vystoupení bylo sebejisté, dobře zahrané a v celkovém podání o ligu výš, než u předchozích Blasphemer. Tento styl ale opravdu není nic pro mě, takže jsem se začal po čase ztrácet a dostavila se nuda. Hlavně už jsem netrpělivé očekával důvod mého příchodu, a sice – Minority Sound.
První nadšení s Minority Sound přišlo v podobě živého bubeníka z masa a kostí, kterým jest mladičký Šimon, o kterém kdekdo mluví jako o velkém talentu. Ota basu vyměnil za kytaru, basista Petr se chopil basy a vokál-kytarista Gulesh mohl odmávnout start.
Kapela začala songem Paradox, který najdeme na připravovaném albu. Zvuk byl naprosto na jedničku, taktéž bezchybný strojový výkon, který ale obsahoval jakousi metalovou lidskost. Velice zajímavé samply a kombinace elektroniky s úderným metalovým drajvem dělají z Minority Sound na české scéně víceméně unikát a naprosto jedinečnou záležitost, kterou ještě umocňuje to, že skladby dostávají s živými bicími skutečně ještě další rozměr. Výkon pana škopkaře byl skutečně přesný a úderný. Těšil jsem se na věci z kapelního proma, které jsem měl poměrně naposlouchané, hlavně tedy instrumentální skladbu Primary Slave - Secondary Master, která mi připomíná staré časy, kdy jsem na svém stařičkém osmibitu smažil jednu hru za druhou a z počítače se valily dost podobné samply, které nám servírují Minority Sound. (Kdo ví, možná se od nich někdy v budoucnu dočkáme i herního soundtracku.) PS-SM byla naživo zahrána skvěle, je hodně tanečního ražení a já si v tu chvíli něco uvědomil. Miniroty Sound taneční rytmy neskutečně sedí – čili čím víc disco – tím lepší :) Z kapelního proma banda představila všechny skladby včetně Never Enough, která se mi jeví jako takový hlavní hit kapely. Z proma se ještě samozřejmě hrálo Unreality a Soundless God, které jsou spíše metalovějšího ražení. Kluci byli v dobré náladě a hlavně na Otovi bylo vidět, že si užívá každý tón a jakoby v transu naprosto ponořen do hudby servíroval hutné rytmy přímo do hlav publika. Některé skladby z připravovaného alba kapela hrála instrumentálně a mě tak napadlo, že by u Minority Sound možná seděl ještě více ryze instrumentální projev, protože právě instrumentální skladby (některé jen tedy díky aktuální předprodukci) patří mezi mé nejoblíbenější. Nic proti výkonu Guleshi, byl výborný, jeho growling s občasnými přechody do čistého a hlubokého zpěvu se mi velice líbil, jde spíš o samotnou stavbu skladeb. V instrumentálních věcech je více svobody a kapela má více možností si vyhrát s tématem, samply a skladbu rozvést a vygradovat. Toto říkam proto, že po rozloučení si publikum, které bylo s Minority Sound skutečně nadšené, vydupalo přídavek. Minority sdělili, že skladba je opět v předprodukci, zatím je instrumental a bude opět v disco-rytmu. A pak mi sklapla

čelist! Tento přídavek mi přišel zatím to nejlepší, co jsem od Minority Sound slyšel. Taneční rytmus s perfektními řezavými kytarami mě skutečně roztancoval. Skladba byla poměrně dlouhá, ale ani v nejmenším nenudila a byla po všech stránkách naprosto výborná. Uvědomil jsem si, že kapela své trumfy stále ještě schovává, takže co se týče nového alba, máme se skutečně na co těšit!