Těsně před odjezdem do Brna naposled kontroluju propagační leták Obscure Promotion, co jsem nafasoval na Suffo nebo na Hour Of Penance a ujišťuju se, že akce začíná až v osm a ne v sedm, jak se tvrdí na internetu. Před čtvrt na devět vcházím sólo na Favál, nikde žádný fronty a klub již víceméně zaplněn, i když v Praze by asi přišlo víc lidí. V duchu dumám nad dochvilností (nejen) brněnských metlošů a hned u dveří registruju pochlastávající Pigsty s Vlakinem a u nich vyvěšená trička, z čehož jsem vydedukoval, že Pigsty v sestavě pro dnešní večer nahradili vypadnuvší The Red Chord, kterým, stejně jako doomovým Black Math Horseman, byla cesta do Brna znemožněna výbuchem sopky Eyjafjallajökull. Koncert heavymetalové kapely z Vyškova ale nikdy nezklame, takže pro mě náhrada v pohodě :)
Ledva poleju prachem cest zaprášený jazyk zlatavým mokem, začíná se na pódiu něco dít. Líně se rozhlížím po klubu a hledám známý tváře, ale většina lidí se hrne do sálu, takže se s prvními riffy připojuju k davu. Při druhém songu mi probleskne hlavou: „Kurva to není možný, to zní jako Aborted, ty vole!“. Jsou to tři roky, co jsem je viděl naposled, a to měl zpěvák Sven

dlouhý vlasy a nikdo ze současné sestavy v kapele nebyl (všichni přišli v průběhu minulého roku), takže podle ksichtů jsem je nepoznal, nicméně identifikace podle riffů byla spolehlivá. IQ se pomaličku dostavilo a sdělilo mi, že Those Who Live Beneath měli patrně ten stejně problém jako The Red Chord, čili dnešní večer startují belgičtí řezníci, protože budou chtít končit dřív. Jestli se na tour střídají v pořadí s Rotten Sound a kdy budou hrát Pigsty jsem neměl čas přemejšlet, protože od začátku do konce se na nás z pódia valila energická hoblovačka, která nedávala prostor k oddechu. Setlist procházel napříč skoro všemi alby, na úvod se hrálo dvakrát z novinkového EP Coronary Reconstruction, což obnášelo (ještě) více moderny. Ano, místy i breakdowny, ale bez zbytečného důrazu na ně a sekané rychle po sobě plus doplněné kobercem bicích a střídané - pro Aborted tak typickými - mocnými groovy pasážemi plus slayerovskými sóly. Celkový dojem rozhodně nebyl dementní jako u kdejakých deathcorů (konceptuálně nejvíc odpovídá song From a Tepid Whiff). Dál Meticulous Invagination z Gorearmageddon: The Saw and the Carnage Done, přelomové desky, kdy se za samplů z druhého dílu Hellraisera Aborted začali odpoutávat od klasických podob BDM a začali razit cestu doplněnou melodiemi, aniž by ovšem ztratili na agresivitě, prudkosti a síle. Osobně jsem byl sice úplně nejspokojenější s (ten večer) nejoldschoolovější polohou Aborted - se songy z alba Engineering the Dead - který paradoxně pořádně neznám, protože k Aborted jsem se dostal až od desek, kdy už silně začali smrdět melodeathem. Bejt to víc v oldschool duchu, nezlobil bych se, ale stejně jsem si užil celej set, protože Aborted jsou jeden mocný tah na branku, blastující groove a drive. Co se týče zvuku, tak nemám

výraznějších výhrad, co do lidí, tak na začátku trošku chrápali, ale Sven si je probral a od třetiny setu byla atmosféra vynikající. Na závěr se hrála opět jako na BA 07 The Saw and Carnage Done, jeden vyřvanej přídavek, polodobrovolný focení s fans a většina kapely rychle zdrhla do hotelu.
V mezipauze hasím žízeň a dozvídám se od Tomáše Karlíka z Obscure, že chyba byla tentokrát na letáku; akce začala už v sedm a vystoupení Pigsty jsem prokaučoval. Co jsem se doslechl od ostatních, tak koncík v pohodě, taková klasika, co jsme všichni xkrát viděli a ještě xkrát uvidíme, jen lidí ze začátku málo. Dál Tomáš říkal, že na Six Feet Under v Praze v Modrý Vopici bylo 120 platících a koncert se odehrál uvnitř, což si teda neumím představit. Když tam Barnes přišel, musel se z toho velkýho prostoru pěkně posrat, jedna otočka hlavou a konec jeho dredů by mlátil o pípu :) Pak jsem kouknul k merch stánku Aborted a teda, za chvíli budou víc modní značka než kapela, tolik designů najednou jsem ještě neviděl, mají jich nejvíc snad i v rámci celýho indiemerchstore. Pak ještě v rychlosti zpovídám Sama ohledně jeho odchodu ze Smashed Face, ale to už vedle začíná poctivý švédský grind z Finska, takže zbytek rozhovoru přesouváme na později (novinky nejen z tábora Smashed Face se dozvíte hned, jak se Fred uráčí dodělat interview).

Představovat tvorbu Rotten Sound detailně by na Mjc bylo taháním dříví do lesa, takže pokud někdo nevíte, která bije (řeže!), přečtěte si jednu z recenzí (Exit .:. Consume to Contaminate .:. Cycles .:. Murderworks). Oproti Aborted zůstalo sice pod pódiem o něco míň lidí, od počátku ale spustili větší bordel a celkem často se rozjel i circlepit, kam jsem se sám několikrát nechal strhnout. K atmosféře koncertu.. jedním slovem STRHUJÍCÍ! Typický chrastivý zvuk kytary, syrový poctivý grind, krátké vypalovačky, ale místy i příchuť crustu či špetka deathgrindu. Crustový závan provází zejména songy z posledního alba, kde kapela nedbá až tolik na vražedný sypec, nebojí se zvolnit, změnit tempo nebo vytáhnout i melodii, ale pořád v hutné a energické podobě. Songy z alba Cycles setu dominovaly, čemuž odpovídal i

špinavější zvuk, čímž samozřejmě ale nechci říct, že na předchozích deskách bylo málo drásavého chladného severu.. Komu jsou bližší deathgrindové pasáže, mohl místy zaslechnout spřízněnost s vedlejšákem kytaristy a bubeníka Deathbound. Kdo by zase ocenil více melodičnosti a moderny, může zkusit kapelu Medeia, kde se angažuje vokalista Keijo. Každopádně od prvního do posledního songu Rotten Sound potvrzovali, že právem patří k absolutní špičce světového grindcoru, navíc z jejich projevu i po patnácti letech v kapele přímo číší poctivost a syrovost, kterou si musí bezpodmínečně získat každýho grindera. Na nějaký kecy mezi songy si pánové taktéž nepotrpí, o to víc pak potěší, když na pódiu skromě poděkují Čurbymu a Tomáši Fialovi (pokud mě pamět neklame) za to, že u nás drží undergroundovou scénu tam, kde je. To, že si po koncertě podají s fans ruce a ochotně se fotí, je pro Rotten Sound taky samozřejmost.
Co se ještě souvislostí s Čurbym týče, tak u Relapse Records právě vyšlo shniloušům EP Napalm (ano, tři songy jsou cover pocty Napalm Death), ke kterému je jako bonus na DVD záznam z koncertu Rotten Sound na Obscene Extreme 2007. Songy z Napalmu samozřejmě zazněly taky. Sečteno podtrženo, cca pětatřicet minut energické zběsilosti, která musela nutně potěšit každýho, kdo má grind v srdci. Kdo nebyl, může si finskou drtičku vychutnat na letošním Brutal Assaultu. Já tam budu. V první řadě!

P.S.: Po koncertě Rotten Sound přišli s nápadem, že s náma půjdou kalit, k čemuž jsme se rozhodně nehodlali nechat přemlouvat a měl jsem v plánu nějaký mini-intie. Domluvili jsme se na sraz s tím, že si jen odskočí na ubytovnu složit věci a umejt se, bohužel pak už nedorazili, i když jsme v naší meziměstské sestavě (od Ostravy po Hradec Králové) čekali do čtyř do rána :) Škoda..