Tradice jsou dobré, když jsou přínosné. Bohužel MetalGate Massacre se v tomto ročníku chytila jedna nepěkná, a to, že vždy jedna z kapel nevystoupila. A výjimkou nebylo ani toto poslední základní kolo. Rovnou tedy takto na začátek maličko odbočím – je mi totiž tak trochu záhadou, co vede kapely k tomu, že se rozhodnou nevystoupit. Chápu nemoc, přijatelné je i odstoupeni z důvodu vzdálenosti (i při relativně nízkých cenách pohonných hmot, jaké dnes jsou, jsou samozřejmě náklady na cestu z Moravy nemalé), ale na druhou stranu připravit se o příležitost vystoupit před novým publikem a mít šanci zaujmout potenciální fanoušky mi přijde prostě zvláštní. Nota bene, když se do soutěže hlásím, znám pravidla a vím, že když uspěji, musím někam dojet. A když se to náhodou nepovede, tak co, každá reklama (i negativní) je přece reklama a i nějaká ta kritika může do budoucna pomoci (jako se to třeba podařilo Agassiz, kteří to letos zkusili znovu a uspěli). Ale postoupit, neomluvit se a návdavkem být ještě z Prahy? Nevím, jak to u GUN ALCHEMY mají „zařízené“, ale tohle mi prostě nepřijde korektní. (Abych nicméně sdělil „komplexní pravdu - jedna paní povídala“ - údajně se jeden ze členů měl nacházet v zahraničí. Ale to je takový problém poslat třeba omluvenku přes zprávu na FB?) Ale dost filozofovani, pojďme se věnovat kapelám, které měly tu odvahu zaslat své demo do soutěže, zaujali porotu a hlavně se nebály přijet a vystoupit.

Moravské trio TERALODON plně vystihuje termín crossover - v jejich hudbě bylo v různém pořadí s různou intenzitou namícháno naprosto všechno - začali lehkou psychedelikou, přešli do grindu, vymetli thrash, přihodili skoro až artrockové pasáže, hardrocková sóla a zakončili punkem. Vše v provedení anglickém, až na poslední česky zazpívanou skladbu s poetickým názvem Bordel. Kozlovickým rozhodně nešla upřít snaha pořádně si koncert užít – dobře se připravili i po vizuální stránce, kdy byli černobíle sjednoceni (basák a kytarista v černých košilích a bílých vestičkách). Hudba střídavě bavila a nebavila, což se odvíjelo od toho, jak zdatně se kdo z trojice potýkal s nástrojem. Opět se nabízí jedno srovnání, a to s prvokolními Agassiz, ale tady to bylo stylově daleko rozháranější, zpěv často tahal za uši, jelikož se jednalo takřka bez výjimek o hardcorově pojaté řvaní, kde aby nějakou změnu v intonaci jeden pohledal. Zato ale po kytarové stránce to bylo super. Basa si taktéž odváděla svou práci, ale nejhůř to hrálo bubeníkovi. Jakmile se pustil do sypačky (Apes) nebo měl dát rychlejší přechod, už to skřípalo, bramborovatělo a škobrtalo. Nejvíc nakonec bavila čistá, jednoduchá závěrečná vypalovačka Bordel. (Bandzone)

DRUNK WITH PAIN se zpočátku zdáli být Amon Amarth, ale velmi rychle se překlopili do Children Of Bodom bez kláves (ale když se mrknete na Bandzone, tak zjistíte, že i ty tam jsou), ale hodně mi připomněli i třeba jednu pozapomenutou českou kapelu, která tady kdysi tenhle severský melodický death metal rozjížděla už před více jak 15 lety (mám na mysli severočeské Hydrarrgyrum). I tady by se dalo vytknout spousta věcí – sterilní zpěv (ale Laiho je koneckonců taky monotónní, a tady se aspoň nefuckovalo), instantní byla i struktura skladeb s předvídatelnými sóly a vůbec celková stylová uniformita trochu ubíjela. Ale oproti prvním Teralodon přibyl drive, vystoupení dostalo spád, a tak se chtě nechtě dala do rytmického pohybu i nožka. A líbilo se i přítomných divákům, kteří si nakonec vydupali přídavek (což je vlastně další tradice, která se na letošním MGM ujala i díky tomu, že byl větší časový prostor kvůli odpadlíkům). Devizou kapely je bezpochyby kytarista a zpěvák Juan Hernandez (netuším, jestli to je pravé jméno, ale každopádně Čech není, což bylo dobré pro anglický zpěv, hůře již pro mluvený projev mezi skladbami, ale to taky vem čert). Pokud bylo na začátku večera ve Vopici nějakých 30 lidí, tak během setu Drunk With Pain se to rozrostlo někam k 60 (včetně organizátorů a zbylých kapel). Prostě příjemně zaplněný sál a dobrá atmosféra, aby mohla být spokojená i kapela. (Bandzone)

Tahákem večera ale pro mne byla děvčátka z LATEXJESUS, (Boční?) Projekt gothických Alvaréz Peréz. Krásnou a smyslnou Ellen Alvarez doplňuje charismatická divoženka Blackwish a klávesák, resp. kytarista, jak je zapotřebí. Ostatně ona i Ellen kromě zpěvu a kytary dokázala operativně zaskočit i u kláves. Jako jediná kapela ze všech soutěžících LateXjesuS nebyli metal, ale o to to bylo příjemnější zpestření. Kvalita tady jednoznačně byla a přestože hra na jednotlivé nástroje nebyla nijak náročná (90% obstarávaly samply a nad tím sporadicky proplul nějaký ten kytarový tón a riff), těžiště bylo ve skvělé vokální práci Blackwish, která se nebála střídat čisté pasáže s řevem i skřehotem. Do toho na pódiu tančila, svíjela se a nebála si zajít i mezi diváky. Prostě dělala z vystoupení zajímavou interaktivní show. I charismatický cover od Abby podtrhnul neortotodoxnost celého vystoupení. Ano, dalo by se tady polemizovat o limitu pro věkovou hranici (více jak 25 let u jednoho člena, ale Latexačky to mazaně řeší tím, že jsou + host), nebo minimalistické nároky na ovládání nástrojů (ale tady to určitě není o tom umět zahrát rychle stupnice). Musím se tedy přiznat, že takovéhle dilema, komu dát hlas jsem ještě neměl. Ona ženská v kapele dokáže zamotat hlavu kdejakýmu chlapovi a nasbírat tak cenné body tam, kde by jinak mužská entita pohořela. Blackmetalová elektronika je docela trefné přirovnání, v několika momentech jsem si nemohl nevzpomenout na vystoupení Perturbator na Brutalu (a rovnou připomínám, že brzy bude další možnost). Ruka mi na lístečku jezdila mezi Drunk With Pain a LateXjesuS poměrně dlouho, ale nakonec rozhodnutí padlo skladbu před koncem setu a důvodem byla komplexnost show, která byla na straně této poslední kapely (a trochu jsem si i říkal, že Drunk With Pain by mohli být černým diváckým koněm, což se potvrdilo). (Bandzone)

Jak už jsem zmínil, poslední večer základního kola byl nejlépe navštíven, přesto první kapela vyhrála jen nejtěsnějším možným výsledkem – o jeden jediný hlas. Pořadí určilo 43 hlasujících a 5 porotců (opět jako v kole minulém, i tentokrát jsem měl to potěšení být jedním z nich). Váha hlasu poroty byla 43 x 0,05 = 2,15 - zaokrouhleno na 2 hlasy.

GUN ALCHEMY - nevystoupili
TERALODON – 12 hlasů (diváci 10 hlasů, porota 2)
DRUNK WITH PAIN – 20 (18 + 2)
LATEXJESUS – 21 (15 + 6)

Tímto skončilo základní kolo. K výsledkům ještě jeden poslední malý postřeh – z původních 12 kapel 3 nevystoupily, ze zbývajících 9 byla jedna z Prahy a zbytek si rozdělila Morava a Slezsko, což mi přijde poměrně zajímavé. Ale kvantita neznamená kvalitu a finále bude rozhodně napínavé, přestože osobně mám zcela jasného favorita.

Takže za 14 dní 03/03 opět v Modré Vopici, kde si to rozdají LATEXJESUS, DRUNK WITH PAIN (jakožto druhý nejlepší s počtem 20 hlasů), kteří tak doplňují AGASSIZ a MELTDOWN z prvního, resp. druhého kola. Blahopřejeme!