Čtvrtá plánovaná kapela, levičtí blackmetaloví SURT svou účast odvolali, takže nás čekaly „pouze“ tři kapely. Dorazit v 19:00, kdy měl koncert začít, byla trochu naivita, ale není nad to posedět s přáteli ve „stylově“ zařízeném podniku a krájet jablka, abychom se dozvěděli, jak to s námi v příštím roce bude. Samé pentagramy, dopadlo to dobře.

Jako první nastoupili někdy po osmé pražští thrash-deathoví DITTOHEAD v čele se zpěvákem Střapem. Jeho řev byl vskutku impozantní, jen jsem se nemohla zbavit obav o jeho hlasivky, které takový nápor podle mého skromného názoru dlouho nevydrží. Bicí, za kterými seděl Nadrom, odsýpaly svižně a s plným nasazením. Jen je trochu škoda zvukově utopené kytary, která podle mého názoru technicky nepředvedla něco, z čehož by si člověk sedl na zadek. Poslechli jsme si nicméně pěkné sypačky, všechno šlo dobře, ale kapela působila trochu jako při zkoušce. Zpěvák hrdě táhnul celé představení s velkou vervou, ale trochu tomu chyběla uvolněnost a nemohla jsem se zbavit pocitu jisté křečovitosti z jejich přednesu. Možná to takhle vyzní jako přehnaná kritika, ale DITTOHEAD sami dobře vědí, v čem je ještě místo pro zlepšení. Každopádně znějí velice slibně, a pokud zpěvákovi neodejde hlas, budu se těšit na jejich další gig.
 
NAURRAKAR. Mladá blackmetalová kapela z Prahy nastartovala nový směr apokalyptického koncertu. Kapela hrála skladby ze svého dema Impérium Satana i z desky Zákon chaosu. Sympatické bylo, že kapela měla za sebou banner se svým názvem. Novinkou byla skulptura vytvořená z kovu a ostnatého drátu, které na vrcholu dominovala zvířecí lebka a zakrvácená plynová maska. Za výrobou stáli členové kapely sami, ale jak sami přiznávají, není jisté, zda ji ještě budou používat, protože zpěvákovi brání v pohybu po pódiu atd. Dotvářela dobře blackovou atmosféru, určitě není na škodu pohrávat si s myšlenkou nějakého „totemu“ tohoto typu. Nechme se překvapit.

Kapela samotná působila dobrým dojmem, suverénně a sebevědomě. Zvukově byl koncert syrový, neuhlazený, což samozřejmě v rámci tohoto žánru hodnotíme pozitivně. Jak sám kytarista Ego říká, nesnaží se používat k dotváření zvuku žádných berliček. Jeho přednesu dominuje „pouze“, což je v dnešní „překrabičkované době“ (ve smyslu všech možných modulačních a zkreslovacích efektů) nezvyklé, kytara, kabel a vytavený aparát. „Nejsme alchymisti, jsme hudebníci,“ jak říká Ego. Oceňuji také sóla a riffy, které dobře dokreslují atmosféru celého jejich představení. Za zmínku stojí také souhra dvou kytar, ačkoli je zde co zlepšovat. Druhá kytara se nám jako posluchačům jevila jako trochu utopená, pokud to ovšem není dané tím, že se střetává nazvučení dvacetiwattového lampového aparátu se stowattovým tranzistorem, na který hraje druhá kytara. Zvuk Egovy kytary byl výraznější, živější a čitelnější. Bathorův vokální projev se mi velice líbil, a to včetně nezvyklých hlasových poloh, které připomínaly válečný jekot a v souhře s kapelou přidávaly skladbám na živosti. Jeho vizuální projev je velice živý a působivý, zbytek kapely naopak větší část koncertu působil až staticky. Baskytara byla nazvučená dobře, její zvuk byl hutný. Celkový dojem z celé kapely byl kompaktní a vyvážený. Bicí jsou však kapitola sama o sobě. Jen málokdo oceňuje automatického bubeníka, který kapelu limituje v improvizaci a rozletu. Potlačuje celý lidský projev „našlapanosti“, protože výraz celé kapely vyznívá trochu strojově. Ať je automatický bubeník jakkoli dobře nastavený, přeci jen chybí lidskost bicích, která může kapele přispět tím, že se celek stane kompaktnější a více variabilní.

Intro Běsnění samotná kapela nehodnotí příliš dobře, pro mě jako pro posluchače nebylo dostatečně výrazné. Ještě si nemohu odpustit malé popíchnutí ke coveru Unchain od Gorgoroth, kde bicí poněkud přehlušily kapelu. Jinak je můj dojem z koncertu velice pozitivní a přeju kapele, aby pokračovala dál ve stejném rozjezdu, v jakém začala (s novou, lehčí skulpturou a živým bubeníkem :) ).

A co nové album, které se chystá? Zpěvák a textař Bathor prozradil, že album bude konceptuální a jeho tématem bude postapokalyptický svět, mezní situace, ve kterých se lidé ocitají. Můžeme se také těšit na to, že kapela neupustí od českých textů.
 
Omlouvám se kapele DYSANGELIUM, kterou jsem si nestihla poslechnout, ale podle názoru posluchačů, kteří zůstali dole v sále, jim to pěkně odsýpalo.

Z koncertu jsme odcházeli spokojení a po rozloučení se sympatickým šatnářem a jeho psem jsme se vydali nočními tramvajemi směrem cosa nostra.