Poprvé na koncertu Neurosis, poprvé v Lucerna Music Baru, čili jsem byl zvědavý, co z toho vyleze. Dost lidí mě totiž od koncertu kvůli Lucerně odrazovalo. Prý to je na hovno klub s otřesným zvukem, Neurosis se tam nehodí, nové album stojí za prd, Akropoli to nepřekoná a podobně. Jelikož jsem ale Neurosis v Akropoli neviděl a na Brutal Assault jsem také poprvé jel až o rok později, rozhodl jsem se pětistovku za lístek přeci jen utratit. Krom toho, že jsem pevně věřil v to, že Neurosis naživo nezklamou. A když jako support v Praze měli vystoupit Terra Tenebrosa, to už byl dost velký důvod zvednout prdel a na koncert jít.

Terra Tenebrosa hráli jen půl hodiny, ale během ní mě dokonale uhranuli. I když se prezentují jako trio, z mlhy a absolutní tmy vystoupila pětice v kápích se zakrytými obličeji, jen zpěvák měl masku, kterou má na obalu letošního alba. Nějaké to intro, po něm se ozval ze samplů nelidský jekot a začali do toho mlátit. Hráli z obou alb tak půl napůl a hlavně tvrdší songy. U The Purging není co řešit, to je hodně metalová deska, ale i z The Tunnels vybrali ty nejrychlejší kousky a ty ambientnější vůbec nehráli. Každopádně mě celou dobu bavili hodně. Nedovedl bych najít jediné nudné místo, jelikož na sebe jednotlivé songy hodně dobře navazovaly a i hluché pasáže byly doplněné samply namísto zbytečných keců. Kolem dokola sice všichni nadávali na blbý zvuk, jaká to je koule, šum, nevýrazný vokál a další blbosti… Kecy! Zvuk nebyl ani zdaleka špatný, naopak byl přesně takový, jaký se k Tenebrose hodí. Tohle není power metal, aby vše muselo vyznít čitelně - když si poslechnete alba, jistě mi dáte zapravdu. Přitom to ani žádná blackmetalová špína nebyla, jen vše správně naefektované, zechované, provázané mezi sebou a se samply, prostě paráda. A to samé vokál. Zpěvák sice moc nezpívá, o nějakém vokálním rozsahu či výkonu se také nedá moc bavit, spíše se jedná o mumlání a mručení do pozadí, které se ale díky všemožným efektům do jejich hudby skvěle hodí. Krom hudební stránky měli Terra Tenebrosa dobře zvládnutou i vizuální část. Světla svítila jenom trochu a to vždy jednou barvou někde v pozadí, převládala ale tma a mlha, v nejšílenějších momentech nějaký záblesk stroboskopu a to bylo vše. Během slov v samplech zpěvák stále hýbal ústy, i když stál daleko od mikrofonu, nějaké to kázání rukama, zkrátka efektní show. Přístup k lidem byl též zajímavý, velice skromný a chladný. Jediná podoba díku, které se fanoušci dočkali, bylo sevření dlaní a sklonění hlavy, což se k jejich prezentaci hodilo výborně. Jejich půlhodina utekla velmi rychle a jsem si jist, že by mne určitě bavil i delší set. Naživo na mě udělali velice silný dojem a místy, například při gradujícím finále The Purging, jsem byl naprosto v transu; když poslouchám skladbu dnes, stále mi v poslední minutě naskakuje husí kůže. Svou roli předkapely Neurosis splnili Terra Tenebrosa na výbornou a osobně bych si lepší support snad nemohl přát.

Pak se čekalo, dlouho se čekalo… Neurosis trvalo skoro hodinu, než se vyhrabali na pódium, ale pravdu říct, pak to stálo za to. Zvěsti o špatném zvuku v Lucerně se ani zdaleka nepotvrdily, naopak šlo slyšet, že když to zvukař umí, i Lucerna, která má hodně neobvykle udělaný koncertní sál, jde nazvučit skvěle. Nebudu lhát, ale lepší zvuk jsem v Praze pravděpodobně nikdy neslyšel. Zvukaři také pořádně makali. Chvíli jsem u jednoho stál a ten neměl moment klidu, jen mu ruce lítaly, aby vše během skladeb bylo perfektní. Oproti první kapele hráli Neurosis celou dobu pouze s čistým osvětlením, které se pouze občas trochu zeslabilo, žádné blikání a podobné rušení. Dokonce nebyla ani žádná projekce, což mne zpočátku trochu zklamalo, ale ve výsledku to na dojmu z koncertu vůbec neubralo. Každopádně ke kapele samotné, začátek byl trochu slabší. Zrovna My Heart for Deliverance mě z nové desky baví asi nejméně, a i když mi nevadilo, že hráli z novinky hodně, nevím, proč začali zrovna jí. Možná taková klidná příprava na nářez, který přišel poté, protože s druhou At the End of the Road už začal „větší bordel“. Skřípění, praskání a vazbení kytar, které dostatečně pročistily uši, jelikož na koncertě je volume otočené doprava trochu více, než si přes den doma v paneláku dovolíte. Přechody do ticha, po kterých následuje pořádný úder do bicích spolu s prohrábnutím strun, mají v podání Neurosis podobný efekt, jako když vás někdo kopne do hlavy. Takovýto šok nám dopřáli několikrát a ušní bubínky dostávaly dobře zabrat. Třeba při Times of Grace ty nechutně hutné riffy s člověkem vyloženě škubaly. Scott Kelly a Steve Von Till se při přeřvávání také vůbec nešetřili. Von Tillovi v některých pasážích regulérně nabíhaly na hlavě žíly a rudla pleš. Noah taky dával synťákům co proto, hlavně u novějších věcí skvěle vynikly, ale kdyby ještě trochu přidal, vůbec bych se nezlobil. Set ubíhal slušným tempem, sem tam sice Neurosis trochu ubrali, načež ale zas slušně přitvrdili, takže mezi klidnými a rychlejšími songy byl správný kontrast. Třeba po At the Well, jakožto asi nejsilnější skladbě z Honor Found in Decay, byla klidná The Tide úplný balzám na uši a působila na mě podobně jako třeba Passing Through na letošním koncertu Cult of Luna na Asymmetry festu. Brnkání a čistý zpěv mezi hodinu a půl dlouhým nářezem prostě hezky vynikne. K závěrečné Locust Star snad nemá cenu cokoli dodávat. Kdo v tu chvíli nemlátil hlavou, stál jako přibitý s bradou u kolen a čuměl, co se to vlastně děje. V ten moment vyburcovali a nakopali do zadku všechny přítomné, takže všichni pařili, kapela pařila, synťáky letěly na zem, Von Till vyrval struny z kytary, naprostý nářez, konec Neurosis a začátek neurózy.

Tohle byl prostě koncert, na který se vyplatilo jít a který si budu ještě dlouhou dobu pamatovat. Minimálně The Purging od Terra Tenebrosa a Times of Grace s Locust Star patří mezi mé nejsilnější koncertní zážitky vůbec. Z vystoupení perfektně vybrané předkapely naprostá euforie, i přes pár téměř nepatrných slabších momentů perfektní celkový dojem z prvního kontaktu s Neurosis, skvostný zvuk, no co chtít více? (Snad jen aby cesta zpět do Přerova nebyla tak dlouhá.) Shrnuto podtrženo, nejlépe utracené pětikilo za poslední dobu.

Pokud někoho zajímají setlisty, hrálo se následovně.

Terra Tenebrosa
Black Pearl in Crystalized Shell
Probing the Abyss
Terra Tenebrosa
The Arc of Descent
Terraforming
The Purging

Neurosis
My Heart for Deliverance
At the End of the Road
Times of Grace
Distill (Watching the Swarm)
At the Well
The Tide
We All Rage in Gold
Bleeding the Pigs
Locust Star