V den, kdy O2 Arenu okupovali fanoušci Lucie a nová sestava Suicide Silence se ukázala poprvé v ČR, ovládl Prahu Trent Reznor. Jeho projekt Nine Inch Nails neoficiálně pokřtil nový sál Forum Karlín. Zakončení evropského turné se sice neslo ve znamení nejmenšího koncertu tour, to však nijak neubralo na kvalitě necelých dvou hodin trvající show.

Zdá se, že přesun z původního místa konání nebyl krok vedle. Jednak NIN nevyprodali ani třítisícový Karlín (obrovská ostuda pro české fanoušky), ale hlavně pochybuju, že by O2 Arena poskytla pro danou muziku lepší podmínky. V neposlední řadě bylo pivo za lidových 48 kaček. Bohužel musím ještě dostudovat, abych dostal svou vysněnou práci na Wall Street a mohl tak za takový peníze nasávat. Cena občerstvení byla i na Prahu dost přepálená.

Předkapela COLD CAVE byla zajímavá bohužel jen smutnou věcí, a to jednorukým zpěvákem. Jinak zvláštní patlanice Depešáků a pěveckého projevu á la Robert Smith nenadchla vůbec a největší aplaus si tahle dvojice vysloužila poté, co ohlásila poslední skladbu.

Zhruba půl hodiny nato už zhasínala světla a na scéně se objevil mozek NINE INCH NAILS Trent Reznor s kapelou. Pomalejší rozjezd v podobě Me I´m not pomalu připravoval davy na šílenství následujících chvil. To muselo přečkat ještě další mírnější věc, elektronickou novinku Copy of A, následně ale zasadilo silný úder formou klasiky Terrible Lie a rozlilo se tak po celém prostoru sálu. Ze scény se pak stáhlo až při závěrečné Hurt.

Kvůli menšímu pódiu se prý světelný arzenál musel zmenšit, přesto byl vizuální požitek z koncertu ohromující. Celkový dojem by byl bez takového osvětlení a projekcí poloviční, světelná technika pracovala nadmíru zajímavě a prakticky každou další položkou setlistu nabízela novou vizuální kreaci, která znásobovala vnímání a prožitek skladeb. Totéž platí i o zvuku, který byl bez chybičky - hutný, drsný a přesto čistý a vyrovnaný.

Setlist obsahoval především starší pecky, novému albu Hesitation Marks však nějaký prostor poskytnul. Zmíněná Copy of A patří k nejlepším flákům na desce a klidná Find My Way fungovala na publikum až kouzelně. Po hitovce Head Like a Hole, která naposled rozhopsala přihlížející, přišly na řadu dva přídavky. Text tradičního „zavíráku“ Hurt zněl pak i z ochozů a moc nechybělo a dav by přezpíval i samotného Reznora.

Reznorovo charisma je jednou z největších tažných sil koncertů Nine Inch Nails. Nebyli jsme svědky metalového, rockového, elektro nebo industriálního koncertu. On jako muzikant neuznává žánry. Byli jsme svědky Reznora a jeho vlastního žánru. Žánru Nine Inch Nails, který má mnoho podob a přesto jednu. O pražském vystoupení by se dalo napsat mnohem více, jeho atmosféra je však nepopsatelná. Doufám, že jsem NIN neviděl naposledy.