V Česku už dobře známý putovní fesťák No Mercy se ani letos nevyhnul naší metropoli a v již osvědčených prostorech Abatonu se měli opět sejít příznivci hlavně death metalu. Jak se však později ukázalo, na své si přišli opravdu všichni.
Byl jsem obezřetný a nechtěl, aby se mi přihodilo něco jako na Bolt Thrower, kdy jsem na místo konání akce dorazil sice s čtvrt hodinkovou rezervou, avšak v tu dobu byla fronta do klubu tak veliká, že se stejně nepodařilo přijít včas. S touto neblahou zkušeností jsem dorazil již po páté a do klubu se dostal hezky v klídku, dal si pivečko, podíval se na merch (hoodie Psycro rules) a v klidu si počkal na prvního vystupujícího.
Této role se ujali „domácí“ Poppy Seed Grinder a ostudu si svým US brutalitou protkaným detíkem neuřízli. Bylo znát, že jsou první kapelou večera a ještě k tomu na Béčku, takže zvuk byl s prvním songem dost pofidérní. S přibývajícími skladbami se sice trošku zlepšil a vyrovnal, na nějaké valné úrovni však nebyl ani po zbytek setu. Ani diváci ani Poppy Seed si však tímto faktem nenechali zkazit náladu a ty nedostatky ve zvuku, nám panáčci nahradili obrovským nasazením (aby taky ne, šanci zahrát si na takové akci nemá kapela každý den) a i přes nějaké mušky na mě působila jejich půl hodinka příjemně a sám za sebe můžu říct, že to bylo asi nejlepší vystoupení PSG, co jsem prozatím mohl shlédnout. Skladby z vesměs kladně hodnoceného debutu Oppressed Reality měly na živo patřičný říz a jejich US brutal death plný pískaček a s čím dál tím lepším vokálem mě na začátek opravdu celkem bavil.
Ani minutka nazbyt, letím hned na Áčko, kde se již chystají klokánci Psycroptic, pro mě možná nejočekávanější kapela celého večera. Jejich poslední fošna Symbols of Failure je neuvěřitelná šleha, která si v ničem nezadá ani třeba s takovými Necrophagist a na živou prezentaci jsem byl opravdu zvědavý. Hned od prvních tónů je jasné, že máme čest s profíky a nadanými muzikanty, ale něco mi nehraje, něco mi jakoby chybí. Tento pocit mám i nadále, parádní technický death metal plný zvratů, technických pasáží, variabilních vokálů, za normálních okolností bych padl na prdel, ale takhle jsem čekal možná ještě malinko víc. Důvod, proč jsem nebyl opravdu stoprocentně uspokojen jsem shledal hlavně v tom, že oproti desce byly utopené kytary a jejich krkolomné a zároveň chytlavé vyhrávky, naproti tomu hodně vytažené bicí, které přebíjely vše ostatní (i basu). Co bylo v pořádku, byl vokál, stejně jako z desky. Hodně pestrý a energický projev frontmana dodával vystoupení tu patřičnou šťávu. Jak tedy říkám, mrzelo mě, že až tak úplně nevyniklo vše, co mě na albu tolik sráželo k zemi, přesto bych hodnotil toto vystoupení velice kladně, moc mě to bavilo a byl to prvotřídní technický death metal, jen oproti desce víc přímočarý.
Rychle vystát nějakou tu frontu na občerstvení a stíhám ještě dvě skladby, na Béčku, drhnoucích Contempt. Ač jsou to slovenští bratři, já se s jejich tvorbou setkávám poprvé a neměl jsem nejmenší tušení o co kráčí. Škoda, že jsem nestihl víc, (necelé) dvě skladby jsou na nějaké soudy málo, ale přišlo mi to jako hodně povedený temný death metal, evokující mi tvorbu třeba takových Morbid Angel. Výborný hluboký vokál, temné melodie, rychlé tempo, moc pěkné. Doufám, že budu mít co nejdříve možnost, podrobit jejich tvorbu hlubší analýze :) Ale opět musím říct, že mi kazil dojem hodně nevyvážený zvuk, který, hlavně v rychlejších, pasážích tvořil pořádnou kouli a kytary se nepříjemně slévaly.
Teď snad chvilka oddychu a klidného posezení a pak šupky dupky zpět na Áčko, kde se připravují Grimfist. Docela mile mě překvapili, přestože nepředváděli nic světoborného, jejich muzika měla tah na branku, pořádný drive, zkrátka jak na míru ušitá na živá vystoupení. I tady se musím opakovat a říct, že hlavně ze začátku setu, byl zvuk opravdu žalostný. Postupně se to celkem vychytalo, ale i tak rychlejší pasáže abatonský zvuk celkem nepobíral. Muzika na pomezí thrash/death/black metalu odsýpala vskutku pěkně a mě moc bavil i projev zpěváka, který se pouštěl do různých hlasových experimentů, střídal polohy hlasu a prostor dostal i čistý vokál. Také se s Grimfist lidé začínají pořádně hýbat a rozjíždí se první větší kotel.
Dnešní večer je opravdu náročný a když se člověk snaží pochytit všechny kapely, je to fakt záhul. Opět mám čas tak maximálně doplnit tekutiny a letím na Béčko, které je hodně slušně zaplněné. Fidlátka si totiž chystají čerství držitelé Anděla Ador Dorath. Předvedli, řekl bych, takový standard, viděl jsem určitě povedenější vystoupení, ale i mnohem horší. Prostě pohoda. Jasně, jejich hudba je celkem náročná na pořádné nazvučení, takže nějaké mouchy se zajisté najdou, ale celkově si to všichni moc užívají a co mě překvapilo nejvíce, byla aktivita lidí. Na takové pogo jsem zvyklý u Fleshless, ale u AD to dvakrát obvyklé asi nebude :) Hrálo se samozřejmě jak z novinkového Symbols, tak i ze starší placky.
Nahoře byl čas na Legion of The Damned, pokud vám název nic neříká, stejně jako nic neříkal mě, možná vám pomůže, když vyslovím jméno Occult. Legion nejsou totiž nic jiného, než přejmenovaná legenda thrash metalu z Holandska. Opět platí to, co u Grimfist. Jejich muzika nenabízí nic zvlášť převratného, ale kurevsky šlape a odsýpá. Ideální na koncík, podle toho taky vypadají reakce publika, které je již evidentně v hodně dobrém rozmaru. Stylový projev (tři dlouhovlasé máničky, pařící jak o život), do toho poctivý thrash metal s občasnou příměsí deathových prvků (občas mi kytarové riffy a přímočaře-úderná rytmika evokovala právě nedávno recenzované One Man Army) rozhodně nikoho tento večer neurazil. Mně však ani nijak výrazně neskolil.
Už se pomalu jede do finiše, na Áčku nás čekají poslední dva headlineři, na Béčku ještě tři. Jak to časově vychytat? To byla otázka, nakonec to slet událostí vyřešil za mě. V době čekání na Kataklysm se jdu totiž ze zvědavosti podívat na mně neznámé Nory Syrach, kteří právě začínají. A to byla prostě lahůdka. Stojím jak přikovaný a čumím. Klasické nástrojové obsazení (2kytary, basa, bicí, zpěv) a kombinace ultrapomalého těžkotonážního doomu s občasnými výlevy do středně tempých neméně těžkotonážních deathových vod. Parádní vokál, naprosto ničivý hrdelní projev, death metalový growling nejhrubšího zrna. Žádné čisté vokály, čistá záhuba. Drásající kytary, neprostupná hradba, která ničila vše před sebou, ničivá ubíjející rytmika, prostě paráda. Dlouhé (většinou kolem 10 minut) kompozice, které přes utahanost a ničivě pomalé tempo nepostrádaly vnitřní náboj, napětí i momenty překvapení. Zejména melodické vyhrávky kytaristů byly neuvěřitelné, takhle melancholické a naříkavé sóla jsem teda dlouho neslyšel. Mé „novinářské“ povinnosti mě táhnou kamsi nahoru za jakousi kanadskou bandou, ale svědomí by mě fackovalo, kdybych Syrach opustil. To prostě nešlo, stojím jak přikovaný, nohy neposlouchají, jsem naprosto pohlcen ve světě Syrach, prožívám každý tón, užívám si tu hnilobnou a beznadějí prolezlou atmosféru. Vážně moc silný zážitek a pro mě naprosto nečekaně asi jeden z vrcholů dnešního večera. Poslední skladba končí, kapela děkuje asi 30 přihlížejícím (sice lidí málo, ale všichni si to pekelně užívali) a valím na Kataklysm.
No a první šok… Tak takový kotel jsem na death metalu neviděl hodně dlouhou. Celý (doslova celý) Abaton skáče, paří, hrozí, máchá palicí. Ohlas věru neuvěřitelný. Hudebně tu nehodlám Kataklysm nějak sáhodlouze rozebírat, to si raději můžete přečíst můj názor v této recenzi. Přišel jsem zhruba na posledních pět skladeb, ale zazněly věci jako Shadows and Dust, Ressurected, Illuminaty, As I Slither, Ambassador of Pain, z novinky namátkou Crippled and Broken, To Reign Again, Let Them Burn. Kataklysm hlavně těží z opravdu ničivého zvuku. To je mašina opravdu nehorázná. Brutálně masivní hradby kytar (ten zvuk byl opravdu mocný), hyperblastové sypačky, neméně mocný vokál a hlavně skladby, které šlapou, drtí, ničí, válcují. Však to znáte. Skladby Kataklysm mě z alba moc nebaví, ale naživo to prostě tlačí ohromě, není potom divu, že kotel byl neuvěřitelný a takový ohlas Buffalští asi neměli. Ti, co oplakávají, že se nedostavili, snad potěší Mauriziův příslib, že se Kataklysm v září vrátí zpět do Čech. Na setu Kataklysm určitě zaujali i nějací jedinci z řad fanoušků, zvláště mi v paměti utkvěl jeden, který považoval za nutné si po boku svých miláčků pohonit brko :) Naštěstí ochranka zareagovala pohotově a tak obnažený nešťastník letěl vstříc svému osudu zpět do davu.
Cannibal Corpse jsem si již nechtěl nechat ujít a tak vynechávám Nydvind. Podle všeho se jednalo o jakýsi pagan black z Francie, kde se využívaly i píšťaly a podobné věci. Cannibal Corpse nastupují bez nějakých větších gest, působí celkem sympaticky a Fisher je snad ještě větší hora než dřív. To je neuvěřitelný řízek. Spouští se klasický set Cannibalů, ta kapela už toho má tolik za sebou, že prostě umí a pod svůj standard asi nejdou. Zkrátka jsou natolik zkušení, že nějaké průsery se čekat nedaly. Pro fanoušky dokonalé vystoupení, pro mě klasika v rámci Cannibalů a stoprocentní profi odehraný death metal. Zvuk už byl, jak u CC, tak i u Kataklysm pohodový a tak nic nebránilo tomu, aby se všichni dosyta vyblbli. CC sice nevyvolali tak velký kotel (nepařil celý sál), ale o to šílenější to v něm bylo… Prostě taky klasika, o čemž se asi ne zrovna příjemně přesvědčil jeden týpek, který celou dobu dělal „bordel“ a rozrážel kotel do všech stran takovým způsobem, že měla opravdu většina z nás problémy s rovnováhou. Po chvíli však jeho chování asi „pařmeny“ rozčílilo natolik, že dostal nehorázný kouř a doslova z kotle vyletěl. Namátkou zazněly šlehy jako Decency Defied, Fucked with a Knife, z výborné novinky The Kill představili The Time to Kill is Now, Make Them Suffer, Murder Workship, Death Walking Terror. Nakonec ještě každý nezbytně dostal kladivem přes držku a je po Cannibalech.
Chtělo by se říct i po celém koncertě, jelikož Kampfar měli končit ve stejný čas, jako CC. Nýbrž z neznámých důvodů začínali o hodně později. Jelikož měli nazvučeno a vše připraveno, mám pocit, že spíš čekali až CC skončí, aby na ně přišli lidi. Ale to je jedno, důležité je, že se poprvé představila českému publiku legenda pohanského black metalu, norští Kampfar, kteří byli pro některé tím největší lákadlem. Po sedmi letech jim vychází deska a tak nebyl lepší moment, kdy se přijet ukázat. Také jsem byl velice zvědavý, protože mám moc rád jejich desky a kouzelnou chladně-severskou atmosféru, kterou dokáží navodit snad jen oni. Totálně zaplněné Béčko se halí do tmy a zní intro, po kterém se rozpoutává pravé blackové inferno. Rychlá rytmika, jednoduchá, ale úderná a efektivní, typicky blakcový skřehot a roj rozzuřených včel (neboli kytary). Znělo to hodně syrově a neurvale, mělo to velký náboj a v rámci možností docela vynikly i ty perfektní kytarové vyhrávky, které dokonale navozují tu jedinečnou atmosféru. Ačkoliv nepatřím mez vášnivé příznivce koncertů black metalových kapel, musím říct, že se mi to docela líbilo a mělo to jakési kouzlo, i když prostě takovýto black se většinou nepodaří dobře nazvučit a myslím, že zde se to jen potvrdilo. A to už je fakt konec.
Na první pohled možná slabší sestava (když vzpomenu na No Mercy před dvěma roky, kde také byli Kataklysm s CC, ale plus další kapely zvučnějších jmen než letos (Exhumed, Hypocrisy, Carpathian Forest), ale nakonec si myslím, že to byl vydařený ročník a krom toho, že ani jeden z headlinerů nezklamal, naopak nějaké kapely velice mile překvapili. Do toho ještě příjemná návštěvnost, kdy sice bylo lidí dost, ale zas se člověk nemačkal a výsledkem je krásně strávený metalový večer.
by mART_in