Už poosmé zatopili pod pekelným tyglíkem ve volyňském letním areálu Na Nové místní Avenger. Celá akce i její finální předstartovní fáze se nesly ve znamení toho, že letošní osmička by měla být zároveň číslem pro OHF konečným, jelikož parkovišť prý není nikdy dost a tak co s neperspektivním areálem letňáku jiného, než vykácet stromy, všechno pěkně zarovnat, zelené plochy vybetonovat, instalovat parkovací automaty, a pak už jenom rejžovat a rejžovat… Pro mě byla letošní účast celkově čtvrtou, ale premiérovou bez lenocha LooMise, a zároveň první, kdy jsem se díky stavu nachcípanosti rozhodl oželet (zdánlivě méně atraktivní) páteční program a přikvačil až v sobotu dopoledne. Podle tajných spojek dorazivších již v pátek jsem tak prý přišel hlavně o Mistrovo kladivo, které si s oživením odkazu Master’s Hammer údajně poradilo grandiózně (dokladem čehož by bylo i prozpěvování a pořvávání některých dnes již legendárních veršů z textů MH podbarvující atmosféru v podstatě celého festivalu) a s novou sestavou nakopnutý a již několikátý dech znovu nabírající Kryptor.
První, co při sobotním vstupu do areálu praštilo do očí, bylo již nenávratné zmizení dobré poloviny laviček z hlediště, coby utvrzení v tom, že dny areálu jsou fakt sečteny. Druhou zaznamenáníhodnou skutečností bylo zatím asi nejsilnější zastoupení německy mluvících černooděnců (odhad kolem 50% návštěvníků snad není moc nadstřelený). Také ale nešlo přehlídnout ty postavičky, které si hlavně black metal kromě hudby a určitého, řekněme filozofického, náhledu spojují s jednou móóóc ošklivou ideologií, na což ve víru pozdějších událostí roztrpčeně reagoval i jeden z organizátorů akce.
Program druhého dne nakopli soběslavští Arachne. Ve tříčlenné sestavě se zpívajícím kytaristou předestřeli svůj pohled na thrash/death a oživili tak vize Sepultury z období, na které už si určitě ani sama nevzpomíná, řekněme ještě před Schizophrenií. Lehce úsměvné, ale sympatické. Skoro domácí With Care z dudákova města byli coby poslové HC/thrashe proklamováni jako největší styloví „exoti“ letošního OHF. Z jejich vystoupení zaujaly spíše ty

thrashověji laděné úseky, zatímco ony čpící po HC byly většinou díky aranžérské všednosti až příliš nepřekvapivé. Spádu nedodaly ani poněkud naivní komentáře zpěváka (ten si své maximum odbýval spíš až po koncertě a průběžně pokračoval během v podstatě celého dne :-)) a tak z WC (?) zbyla paradoxní vzpomínka na Locomotive, kteří s podobnou tvorbou dokázali v minulosti pódium OHF válcovat nesrovnatelně přesvědčivěji. Stříbrští permoníci Animal Hate se sólujícím levorukým kytaristou byli k prezentaci svého melody death/blacku obdařeni prozatím nejlepším zvukem a u obecenstva si šplhli rozdáváním promáčů zdarma. Čelisti sice nepadaly, ale o slušně odvedené řemeslo rozhodně šlo. Následující Decision To Hate byli většinou posluchačů vzhledem k playlistu považováni za (z důvodu neudělení víz nedorazivší) ruské Gelida Obscuritas. Takže se asi nejeden divil, proč se namísto proklamovaného ortodox zlého blacku z beden linou častušky v duchu mixu dřevních Sodom a Destruction. Blýskli se povedeným coverem Thy Kingdom Come od Morbid Angel a celkově určitě nikoho neurazili. Sušičtí švédové Mortifilia potvrdili letitý status koncertní jistoty, škoda jenom přebasovaného zvuku, kde víceméně zanikaly kytarové vyhrávečky a harmonie, tedy to, co Mortifilii Mortifilií činí.
Následoval vstup Honzy z Avenger, který omluvil neúčast Gelida Obscuritas a oznámil i absenci slovenských zadoomanců Galadriel, o jejímž důvodu nevěděl nic bližšího. Ještě než si vybalili fidlátka Asmodeus, byl zpět s další, závažnější zprávou, která měla v momentálním aprílovém počasí kalibr ledové sprchy: v sousedství areálu se udál poměrně závažný trestný čin a naše slavná policie „doporučuje“ festival ukončit. Zahrají maximálně Dissection, kteří již dorazili, a pak nazdar hodiny. Po velkých projevech nevole z řad obecenstva chudák Honza, kterému nebylo v těch chvílích rozhodně co závidět, za chvilku na svoje triko změnil rozhodnutí na to v programu pokračovat vystoupením alespoň již dorazivších a těch „větších“ kapel s podmínkou okamžitého ukončení při sebemenším náznaku dalšího průseru. Mezitím se spekulovalo o tom, co se vlastně stalo – zaznívaly verze o rozbitém okně u auta účastníkem OHF a následným poraněním řidiče, a opileckém konfliktu s výsledkem ublížení bajonetem. Pravdivé se nakonec ukázalo obojí – chasník rozbil bajonetem sklo a řidiče pořezal.
Asmodeus tedy byli prvními, kdo běh festivalu vracel opět do obvyklých kolejí. Začali trojlístkem z nepřekona(tel)ného období (Prosincová noc blíže neurčeného roku, Panoptikum, Kolaps), aby se poté věnovali propagaci poslední studiovky a ukončili Muky existence z nepřekona(tel)ného období. Ač jejich vystoupení přes veškeré snahy Miloše Bešty místy trochu chyběla šťáva a nešlo přeslechnout občasné souboje jeho vokálu s obsluhou kytary, odehráli dobrý set. Západní sousedé Immortal Rites potvrdili status věrných posluchačů

Hypocrisy nejen coverem Roswell 47. Kdo se chtěl povozit na houpavé melody death vlně s občasnými rychlostními výpady, dočkal se všeho měrou vrchovatou.
Poté dorazil sám pan volyňský starosta spolu s policejním doprovodem, až nečekaně rozumně okomentoval nastalou situaci a za všeobecného potlesku požehnal pokračování akce. Debustrol se s návratem Trifida ke druhému pádlu opět pasoval na klasicky šlapající thrashovou mašinu a brzy rozptýlil můj poslední neslaný nemastný dojem z instrumentálně už dost okleštěného gigu na loňské Benátské noci (pozn. bizz: to myslíš to propocené šapitó? :)). Kolins při pohledu do nečekaně obřího vroucího kotle nezapomněl okomentovat aktuální dění („…Volyně opět nezklamala a na nějakýho čůráka s kudlou se můžeme vysrat.“), stejně tak jako obligátně obměňovat textové obraty („…a slepá bába chčije dál…“ ve Svět, co zatočí s tebou rulezz :-)). Hypnos /px1/ už s sebou dotáhli pár prvních výlisků trojky Rabble Manifesto a s Rootanem Igorem na kytarovém levoboku, Brunovými klasickými komentáři, obstojným zvukem a nejlepšími momenty klasického death metalu nemohli nikoho zasvěceného zklamat.
Skoro neidentifikovatelná zvuková koule následující v Night’s Blood po sugestivním šepotem uvedeném intru At The Fathomless Depths na úvod setu Dissection /px2/ působila po skoro hodinovém (!) zvučení jako cokoliv z dílny Zdeňka Trošky. Netrvalo ale dlouho a změnila se v to nejlepší, co jsem měl zatím možnost za srovnatelných podmínek od kapel s podobným hudebním projevem slyšet, přičemž čím blíž pódiu, tím líp. Všechny inštrumenty krásně čitelné, přitom dostatečně intenzivní a se zachováním té správné blackové nakřáplosti. Hrál se průřez historií i současností, co tvořilo jeho páteř asi netřeba dodávat. Jon Nödtveidt je buď hodně dobrý herec, anebo, odhlédnuto od jistých stránek jeho osobnosti, to má v makovici srovnané jako hned tak nikdo jiný. Viděno čistě subjektivně, své Dissection dotáhl k takovému způsobu prezentace, který řadu jinak uznávaných stylových kolegů posouvá do role kašpárečků z omalovánek předškolákových. S dvojitým přídavkem si vystoupení o poznání hustší než jsem očekával patrně hodně užívala i sama kapela, i když energie, která během té skoro noční hodiny visela ve vzduchu, se občas zdála i zhmotnělou, by asi tak úplně neodpovídala té, jíž většina populace nazývá „pozitivní“.
Zkosen únavou z boje s přecházenou chorobou jsem už ze stanu slyšel Honzu oznamujícího, že vzhledem ke klidnému pokonfliktnímu průběhu akce ještě vystoupí maďarští black-experimentátoři Sear Bliss a polští závodníci Abusiveness lovící podobně jako Dissection v černých a mrtvolných rybnících. Dle přerušovaných vstupů obou kapel do mého polospánku šlo o kvalitně zmáknuté záležitosti, z nichž ta s vůní uheráku se pozdávala o něco zajímavější (snad se mi to všechno jenom nezdálo :-)).
Ráno proběhlo pietní rozloučení s areálem topícím se v troskách kelímků a přeživším celkem osm dvoudenních nájezdů všemožných hord ze všemožných

světových zákoutí a jejich vyznavačů, kterému parkoviště brzy zasadí patrně finální ťafku. Nebyl by v tom ale rohatej, aby (určitě právem) zřejmě trochu otrávení a unavení Honza s Rámusem zabalili fidlátka a nevymysleli na příští rok nějakou důstojnou alternativu.

p lay l is t__O H F__2 0 0 5:
pátek – Sator Marte, F.O.B., Trollech, Kryptor, Soul Demise, Zarathustra, Pandemia, Mistrovo kladivo, Kaamos, Dark Storm, The Rays of the Sun
sobota – Arachne, With Care, Animal Hate, Decision to Hate, Mortifilia, Asmodeus, Immortal Rites, Debustrol, Hypnos, Dissection, Sear Bliss, Abusiveness

..:://home.tiscali.cz/openhell