Týden po velmi vydařeném konzertu Melvins v Akropoli se jalo družstvo ze Silver Rocket opět zničit naše sluchovody a přivezli nám duo ze stáje HydraHead známé jako Pelican a Torche. S obavami, jaký bude tento večer zvuk, sestupuji po schodech dolů, přecejen Rock Café je ve zvuku značně nestálé. Co mě překvapuje hned po sestupu, je velmi kvalitní merch opravdu za lidové ceny. Od triček, mikin až po cd a LP, obzvláště nová deska Torche vypadala nádherně.

Za muzikanty mluví především hudba a v případě Torche hudba kvalitní. Už podle novinky Meanderthal, kterou Torche právě podporují na turné, je jasné, o co půjde, o totální hrubou, rockovou jízdu s neskutečnou energií a citem pro masivní zvukové stěny. To vše tak nějak pozitivně. Žádné nasrané pózy, žádné zlo a žádný zánik lidstva, prostě pohoda. V jednu chvíli se při úsměvu zpěváka/kytaristy Steva Brookse na nás valila skvělá rocková skočná, aby záhy při tom samém úsměvu k nám doléhalo to nejhrubší riffové zrno. Zvuk vesměs nezklamal, zezadu přiměřeně špatný, vepředu ok. Dá se říct, jak zvuk nebyl až tak čistý, tak vlastně Torche nahrával do karet, opravdu v tu chvíli nebylo potřeba slyšet křišťál, navíc nové skladby se k tomu přímo nabízely. Výborná show, skvělí muzikanti, těch 45-50 minut bylo ale až až a uši si už opravdu potřebovaly odpočinout.

Pokuď jsem dobře koukal, tak na pódiu se technika nezměnila, jen asi bicí trochu, to zapříčinilo vcelku rychlou přestávku a v našich končinách populární Pelican mohli začít. Pelicani neúnavně prezentují zatím aktuální desku City of Echoes, kvůli které jsem přišel a bedlivě vyčkával na titulní skladbu, ale jali se podle diskutérů představovat skladby nové, údajně to měla být např. třetí skladba, kterou jsem chtěl přiřadit k deskám předešlým. Nevadí, dle všeho budoucí materiál skvěle zapadá se starším. O tom, jak je rozmanitý žánr post-rock by nám Pelican mohli vyprávět, protože v základu to jejich hudba je, ale promítá se do ní spousty okolních vlivů ať už sludge či post-metal, opět musím konstatovat, že vše působilo pozitivně. Mohutné kytarové výpravy byly sice doplňovány jemnějšími pasážemi, ale ne přímo těmi akustickými. Vše v duchu tradičního rocku, bez žádných teatrálních ozdob a opon. Promyšlené melodie přímo vybízely k tomu zavřít oči a nechat se unášet.

Jednoduchost a komplikovanost je v případě Pelican jeden a ten samý pojem. Nic netrvá bohužel věčně a tak se Pelican cca po 45 minutách loučí. V půl desáté? To si hrajou na hvězdy, co potřebujou vypískat zpět? To byl důvod se na Pelican upřímně rozhněvat, vše jsem vzal nazpět, protože laciný přídavek se rozhodně nekonal. Na závěr byla totiž nasazena skladba The Woods z s/t EP, jenž defakto shrnula a umocnila celý koncert. 16minutová nekompromisní nálož smetla bez jediného hlásku vydávajíc publikum a totálně zničila sluchovody všem přítomným. Dokonalost.

Pelican/Torche byl další z koncertů, kdy headliner mohla být právě ta druhá kapela. Ten, kdo přišel na jednu, tomu se určitě zalíbila druhá. Ten, kdo nevydržel, může litovat, ten, kdo „vydržel“ obě, získal nezapomenutelný zážitek. Nezbývá než poděkovat Silver Rocket a těšit se příště.

Pelican .:. www.myspace.com/pelican
Torche .:. www.myspace.com/torche
HydraHead .:. www.hydrahead.com