Příliš moc si nepamatuji, že by do našeho města, které je známé jako území pana Pivka, kde není radno jiného chmelového moku vychvalovati nebo snad točiti a v pohostinství ke konzumaci nabízeti… ehm, tak znova. Příliš moc si nepamatuji, že by do našeho města, které je známo jako území pana Ruma, kterého zlovůle pánů z Bruselu přejmenovati nechala… taky ehm, taky teda znova. Příliš moc si nepamatuji, že by do našeho města příliš často zavítala nějaká ta kapelka zvučnějšího jména - kapely typu Helloween se nepočítají - ale sedmý zářijový den byl dnem, který přivítal NYHC legendu Pro-Pain v Plzni. Koncert se uskutečnil v rámci turné, kdy kapela brázdí evropský kontinent společně s belgickými Do Or Die a Mindstab. V rámci zastávky v naší zemičce doplnili zahraniční trojici kucka z továrny madebythefire a společně zkoumali, co divadlo Pod Lampou snese. Jelikož akustický tlak p[Pa] byl v ohromných řádech, kdy intenzita zvuku I [W/m^2] útočila na ušní bubínek energií atomové bomby, hlasitost definovaná (jako devastující) subjektivním vjemem lidského mozku, definovala dvoudenní bolest onoho zázračného orgánu s hlemýžděm. Naštěstí se Lampička nezbořila a snad v budoucnu přivítá další, další a další alegorické vozy, teda příjemné návštěvy.
Na samotný koncert jsem se vcelku těšil a veškeré to těšení bylo zpříjemněno faktem, dle hesla: neštěstí v Amorově kšeftu, štěstí ve hře; že jsem vyhrál lístek na webu Metalopolis. Chtěl bych jim velice poděkovat, nicméně doufám, že už nikdy nic nevyhraju :-) Na místo střetu jsem se dostavil na čas určený, leč rej kolem největšího autobusu, který kdy Plzní projel a nedej (ty nahoře, či dole-dle gusta) parkoval, naznačoval, že se včas nezačne. Avšak to nevadilo, alespoň člověk natankoval nějaké ty tekutiny a vyslechl konspirační teorii, jak ovládnout e-zinařskou sféru a jak po(s)tupně zlikvidovat konkurenci :-) – musím konstatovat, že v tomto bodě si maličko vymýšlím, je zřejmé, že pivko se špatně tankuje, když není z tanku.
Naštěstí dle rozléhajícího se zvuku, tluče bubeníček tluče na buben, páně bubence uVon mbtf, bylo jasno, že co nevidět se začne a tím pádem jsem byl ušetřen celkovému vyznění scénáře “Konec konkurence v Česku a blízkém okolí“. Ovšem, opět musím konstatovat, že jsem až tak realitu přesně nepopsal, jelikož slovo “tluče“ je v případě mbtf degradující a nevhodné. Co vám budu (na)říkat, páni od “mejdů“ hráli krátce, s ne až tak super zvukem kapel následujících (čemuž se nelze divit), ale jako vždy parádně. Vystřelili šest pecek plus intro, “zmešugovali“, rozkouskovali, slepili, vyplivli, zabetonovali, rozbili, zešroubovali, usekali, rozmělnili, rozložili, použili tajemné formule vycházející z integro-diferenciálních rovnic, vše uzemnili a za bujarého potlesku (který následoval po každém exponenciálním výletu) skromně odkráčeli pryč. Byla radost slyšet kapelu s lepším zvukem než bylo na posledních koncertních štacích, žel, v obvyklosti. Líbilo se mi, že bicí byly na stejné zvukové hladině s kejtrou. Basa byla maličko potlačena, škoda, ale hlavně nebylo to přeřvaný, takže vynikl um uVounů mbtf (tečka)
Po menší, či vetší pauze (dle určité relativnosti těžko absolutně určit) bylo možno posoudit kvality první kapely z Belgické dvojice. “Hellooou, ví ár majndstáb from beldžm!“, a začalo se. Mindstab nejsou ortodox HC (ale kdo dneska je, že?), jsou to míchači všemožných stylů a nálad. Metal core s melodickými nádechy, podpořený nějakým tím syntetickým zvukem, kde je křik, řev, jekot hlazen čistým zpěvem, který převážně obstarává jeden ze dvou kytaristů. Před návštěvou tohoto dýchánku jsem měl možnost slyšet digitální záznam jejich krajanů Do Or Die a nějak zvlášť mi nedostali, ale na živo mazec. U Mindstab to mám maličko obráceně, zdá se mi, že jejich tvorba není až tak přímočará a energická, tedy nemusí na první setkání ihned zapůsobit. Rád bych je zaslechl v klidu doma pěkně ze sluchátek. Osobně jsem vystoupením nebyl zklamán, příjemný rozjezd pře peklem, které mělo nastat… a nastalo.
Ať si kdo chce co chce říká, některé kapely reprodukované z vydaných alb jsou nuda, a nebo to prostě není ono. Ale když zahřmí live, je to sakra zážitek. Do této přihrádky můžu s klidným svědomí zařadit obě zbývající kapely.
Do Or Die sekec mazec, metalizovaný HC s dvěma řvouny. Bylo vidět, že je asi kapela u nás malinko známa, jelikož lid reagoval velice pozitivně. A mám dojem, že i tomu největšímu skeptikovi poskakovaly plotýnky krční páteře, jak při Parkinsonově prokletí. Když před koncem setu zazněla z podia hitovka Roots Bloody Roots od Sepultury, publikum kapele doslova zobalo z ruky. Super.
Následovala hlavní hvězda večera, bří plešouni s fousy, jejichž zamračené mimické svalstvo vzkazovalo světu: “Old school hardcore je tu.“ Tak, tak, jsou tu Pro-Pain a jejich energická smršť. Je obdivuhodné vidět tyto veterány jak poskakují, šklebí se, drhnou to o sto šest, šest, šest, jako kdyby jim bylo dvacet. Když si člověk uvědomí, jak už dlouho hrají a jak i po těch mnoha letech z kapely srší radost a obrovské nasazení. Klobouk dolů. Pak je jedno, že jsou písničky skoro jedna jako druhá, že kytarová sóla spíš vzbuzují úsměv… ale kurfa… je to dynamit, který prostě přinutí skákat, řvát a provádět všelijaké skopičiny s kapelou. Hrálo se z nového alba Fistful of Hate, avšak publikum nebylo ochuzeno ani o staré fláky, které jsou danou jistotou. Klasika, mydlilo se mydlilo, pak se vyřvávalo, pak se mydlily přídavky. Během toho Lampa skákala metr dvacet nad své základy a matně vzpomínala, kdy se naposledy takhle zapotila. Byla to velká, VELKÁ paráda.
Ještě bych se zmínil, snad pořádající agentura Shindy Productions na Plzeň nezanevře a tu a tam v budoucnu doveze nějaké to pozdvižení.

PS: Nějaký ten obrazový materiál Eda´s Gallery.

Shindy Productions – www.shindy.cz
Pro-Pain - www.pro-pain.com
Do Or Die - www.doordie.be
Mindstab - www.mindstabsucks.com
madebythefire – www.madebythefire.tk