Už klasický časový pres zapříčinila tentokrát nutnost být přítomen v Edenu při plzeňské potupě… aspoň, že ten gól jsme si dali sami. Okamžitě prchám na tramvaj a řítím se do Rock Café, kde se naneštěstí začíná včas. Doběhl jsem tedy na úplný závěr setu pražských MAGPIE a mohl si jít leda tak pro pití.

Belgičtí veteráni THE BREATH OF LIFE vydali právě před dvaceti lety živák Live in Praha ´92. Máme tu tedy roztomilé jubileum. Jejich éterický darkwave má pro mne dvě strany mince. Gothrockový základ jejich skladeb je mi vesměs hodně příjemný, ale mám trochu potíž se zpěvem Isabelle. Ne, že by snad neuměla zpívat. Jde jen o to, že nemám moc v lásce příliš vysoké vokály. Pravdou však je, že bez jejího hlasu by tahle kapela ztratila svou nezaměnitelnou tvář. Živé představení je pro mne příjemnější než poslech jejich desek a to díky sympatickému projevu téhle éterické paní a vlastně i zbytku kapely. Jemný a distingovaný projev naplnil sál poklidnou atmosférou, která zajímavě předpřipravila sál k erupci energie, která měla následovat s hlavní kapelou. The Breath of Life vydali letos po sedmi letech album Whispering Fields a také z něj zaznělo několik ochutnávek. Nejsou nějakou mou srdeční záležitostí, ale nakonec byl jejich set (neošizený o živé housle) příjemným předkrmem.

Vše se však již chystá k úplně jinému nášlehu. Světelný „paraván“ roztažený za kapelou problikává logem PROJECT PITCHFORK, v sále je rudé přítmí a pomalu se rozvíjí intro k úvodní vážné pecce Continuum. Oba bubeníci na pódiu začínají pracovat na svých soupravách a hudba spolu se světelnými efekty odnáší člověka někam mimo naši realitu. Futuristickou „diskotéku“ graduje živější Timekiller. Z modrého světla za kapelou vystřelují do lidí zelené lasery a člověk se ani na chvíli nemůže přestat hýbat. Chybět samozřejmě nemůže ani hitovka Beholder. Každý song má svoje vlastní světla a efekty a kapela sází jednu šlehu za druhou. Peter je frontman jak má být, neustále pochoduje po pódiu, pohazuje patkou a oba klávesáci se starají o kouzelné zvukové plochy, které umějí roztančit i dojmout, popřípadě obojí naráz. Dvě novinky (Run for Cover a The Queen of Time and Space) jsou takové veselejší a živější, takže se zase tančí a tančí až do mého oblíbeného dojáku The Longing. Pro mne vrchol večera - ztráta pojmu o čase a prostoru, neustávající pohyb a taková ta extatická hranice, kdy člověk neví, jestli se má smát nebo brečet štěstím. Další starší klasika Carrion všechny dostává zpět do taneční reality a v modrozelených barvách hýbe davem. Již potřetí se dostává ke slovu deska Continuum Ride, díky pochodové Endless Infinity chybět nemohla ani další z klipovek Carnival. K mému nadšení se dostala ke slovu i další jímavá An End. Znovu musím zavřít oči a nechat se unášet během zasněného vlnění se. Snivé klávesy a Peterovo „I´m loosing me, forever free…“. Emotivní blouznění opět utíná postarší klasika Alpha Omega následována poslední novinkou, která onen nedělní večer zazněla, poklidnější věcí Lament. Nemůžu se nabažit výborného zvuku, který dává všemu tolik potřebný, nepozemský rozměr. Nemohla chybět ani klasika Steelrose, ani taneční klipovka Existence. Peter vzápětí ruší klasickou opičárničku s odchodem do zákulisí a následným vytleskáváním kapely a přídavek následuje bez nějakých průtahů. Dvojice dvacet až jednadvacet let starých pecek šlape i po letech. Conjure se svým naléhavým pochodovým tempem i „punkově“ zběsilá Fire and Ice byly na závěr povedeným dárkem skvělému publiku v Rock Café, které kapele vytvořilo výborné prostředí.

PP to i po desetiletích existence šlape náramně a jejich nový koncertní model se dvěma bubeníky mne vskutku příjemně překvapil. Čekal jsem dobrý koncert, ale nakonec jsem dostal ještě víc. Člověk si neužije každý den takovou tanečně-světelnou show. Longing si broukám ještě teď a ne a ne se přestat klátit do rytmu. A to nás čeká na začátku příštího roku Hocico!!!

Galerie: http://galerie.sanctuary.cz/7411-project-pitchfork-breath-life-magpie